Šiškov, Žiškov

[Hovorna]

(pdf)

-

O jméně této zaniklé moravské vesnice u Telče zmínili jsme se v NŘ. 8, v referátě o knize Titzově. Je dosvědčeno v zemských deskách brněnských k r. 1366 a je tedy nepochybně starší; zapsáno je v tvaru Schisskov, a Fr. Černý, autor Ukazatele jmen k lat. zemským deskám brněnským a olomouckým (1914), četl je Žižkov. Titz zamítl toto čtení, ne proto, že je v deskách psáno Schisskow (bývajíť tak psána i jiná jména, na př. Schadlowicz = Žádlovice, Schelowicz = Želovice, Scheraticz = Žerotice, Schiroczien = Žerotín atd.), nýbrž z toho důvodu, že jméno Žižka, které vykládá ze Zikmund, nemohlo v době vzniku té osady ještě existovati, t. j. odmítá je tím, co chce dokázati. Aby se tedy jména Schisskow = Žižkov nemohlo užíti proti jeho thesi, že Žižka je Zikmund (známý v Čechách teprve od r. 1364), navrhuje čísti je Šiškov a vykládá je z apelativa šiška = knedlík. To byl ovšem postup nevědecký i svou pohnutkou i způsobem výkladu, který podle dosavadních našich vědomostí o tvoření míst. jmen je nemožný. Proto jsme ukázali v našem referátě na možnost, že místní jméno psané Schisskow je možno čísti také Žiškov a odvozovati jeho původ od tvaru Žišek, zdrobnělého hypokoristika ze Žich, utvořeného ze jména Žibřid, známého v Čechách už dávno. Zatím se nám dostalo laskavostí p. uč. L. Nováka ze Zvolenovic u Telče zprávy, že ves, o niž jde, sice zanikla, ale že její jméno žilo v zápisech ještě v 15. a 17. stol. jako označení místa, kde stávala, a že žije posud ve jméně mlýna, na tom místě stojícího. Říká se mu »Šyškov, na Šyškově, Šyškovskej mlejn«; pro toto znění svědčí i zápisy z let 1477, 1580, [64]1650 (Vlastiv. mor. II. Telecký okres s. 378 a 393). Z toho lze tedy souditi, že i zápis z r. 1366 Schysskow třeba čísti ne Žižkov ani Žiškov, nýbrž Šiškov. Poněvadž výklad z apelativa šiška (= knedlík) je nemožný, třeba hledati výklad jiný. Vedou k němu jména jako Šiškovice (v Čechách), Šichova Vesce, Šimonov, Šimonice a p. Jsou to jména vlastnická a čelední z osob. jména Šimon a z jeho hypokoristických tvarů Šich (Šimon jinak Šich ze Všetat ArchČ. 30, 199) a Šišek n. Šiška (Johannes dictus Šiška t. 26, 364; jiná hypokoristika jsou Šicha t. 32, 436, Šiša t. 197 a j.). Šiškov je tedy majetek Šiškův, t. j. Šimonův; základem přivlastň. tvaru Šiškov je buď tvar Šišek anebo Šiška (ode jmen tvaru Šiška tvořily se přivlastňovací tvary ovšem původně příponou -in, ale časem proniká přípona -ov i k nim, v. Straka. Původní tvořivost českého jazyka příponou -ovo, otisk z progr. táborského gymnasia 1910, 1911, str. 9 a 17). Místní jméno Šiškov je dosvědčeno také v Čechách, a to už k r. 1318 (Sedl., Míst. slov. hist.).

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 2, s. 63-64

Předchozí Podlejší

Následující Výlupek