Reforma českého pravopisu

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jak bylo oznámeno v NŘ. III, 65, pojala III. (jazykovědná) třída České akademie do svých úkolů i péči o reformu českého pravopisu a svěřila tuto práci pětičlenné komisi s prof. J. Zubatým v čele. Za cíl svých oprav si komise vytkla uvésti do pravopisu českého co možná největší jednotnost pravopisných zásad, pokud nejsou ovšem na odpor skutečné, správné výslovnosti a pokud by nerušily dosavadní celkový ráz českého pravopisu. Dosavadní porady pravopisné komise se obíraly psaním slov cizích, zvláště latinských a řeckých, v němž bylo až dosud leckteré kolísání. O psaní jmen vlastních (osobních a místních), pro něž nemá čeština svého vlastního tvaru, byla přijata zásada psáti je podle valné většiny případů věrně a vesměs tím pravopisem, jakým se píší tam, odkud byla přijata (vyjímajíc psaní c ve výslovnosti k, Lukrecie, Korsika); pro jednotnost této zásady bylo navrženo obnovili v případech odchylných psaní původní, tedy na př. Attika (místo dosavadního zjednodušeného Atika), Gallie, Hellada, Illyrie, Scylla, Kappadocie, Pannonie, Peloponnes, Assyrie, Larissa, Messina, Thessalie; Marathon (ale Korint, jako slovo biblické), Lacedaemon (ale Egypt, Palestina, Galilea, Iudea, Chaldea z téže příčiny). V slovech obecných (apelativech a slovech z nich utvořených), pokud náleží do pravidel českého pravopisu, ruší se poslední zbytky zdvojených souhlásek a navrhuje se psáti podle aklamace také abreviatura (m. abb-), podle imobilní také ilegální, ilegitimní, [307]pod. paralaxa, pasivum, gerila a p. Nejistotě, která vznikala z teho, že se v slovech latinských a řeckých původní th někdy zachovávalo (amfitheatr, hypothesa, epitheton, psychopathie), někde přepisovalo pouhým t (bibliotéka, antipatie), byl učiněn konec tím, že se cizí th, které se v češtině tak nevyslovuje, bude psáti důsledně t (epiteton, psychopatie a p.). Tím zároveň komise vyhovuje zásadě, kterou si umínila při opravách pravopisu českého stále míti na zřeteli, že se pravopis český přibližuje pravopisu ostatních Slovanů (Poláci píší amfiteatr, hipoteza, Rusové amfiteatr, gipoteza atd.) a zejména též pravopisu slovenskému (antitéza, entuziazmus atd.). Této zásadě by si komise přála zůstati věrna i při další nedůslednosti českého pravopisu, v přepisování cizojazyčného s (= ss) a z (= s). Po zrušení zdvojeného ss (komise m. kommisse) přepisují se tyto dvě hlásky v českém pravopise buď bez rozdílu literou s (komise — krise) anebo se zavedlo v některých případech — poměrně nečetných — fonetické psaní literou z (fáze, fráze, múza, drezina, sezona, rezonovati atd.). Tato nedůslednost vede leckdy nejen k chybám pravopisným, ale svádívá i k nesprávné výslovnosti (krise, okase s ostrým s). Tomu kolísání by se učinil rovněž konec, kdyby se hlásky s a z přepisovaly i v slovech přejatých foneticky, t. j. podle skutečné výslovnosti jich v našem jazyce; psalo by se tedy potom nejen fáze, fráze atd. jako dosud, ale také absolutizmus, aprovizace, fantazie, filozofie, krize, muzeum atd. m. dosavadního absolutismus, aprovisace, fantasie atd. To by byl nejen návrat ke psaní kdysi bývalému (ještě Nejedlý psával analyzovati, filozof, fyzyka a p.), ale zároveň další krok ke sblížení pravopisu českého s pravopisnými zvyklosti ostatních Slovanů a k užšímu sjednocení našeho pravopisu s pravopisem slovenským, o demokratičnosti této změny, která by zbavila nestudovaného Čecha trapného klopýtání za řecko-latinskou učeností, ani nemluvíc. Nutno ovšem podotknouti, a také komise pravopisná nad tím zaváhala, že by to byla změna dost radikální, neboť těch slov, v nichž se cizojazyčné z již píše foneticky (fráze), je nepoměrně málo proti slovům, v nichž se dosud zachovává pravopis cizí (absolutismus). Komise si je také vědoma, že nebývá dobře hýbati v pravopise způsoby psaní již ustálenými a vžilými a že každá radikálnější změna pravopisná bývá přijímána s odporem veřejnosti v určitém způsobu psaní vycvičené a zdomácnělé. Proto by komise pravopisná uvítala s povděkem, kdyby se o této navrhované změně, o níž se bude ovšem ještě jednati v třídě samé, vyslovili i naši čtenáři a zvláště též naši spisovatelé a žurnalisté; Naše řeč ochotně poskytne svých stránek k této diskusi anebo přinese o ní aspoň soustavné résumé. Než dojde k definitivnímu rozřešení této otázky a k vydání nových Pravidel, jest ovšem pro jednotnost našeho pravopisu žádoucí, aby se spisovatelé drželi Pravidel dosavadních.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 10, s. 306-307

Předchozí S.: Návštěvou u novin

Následující O úpravě slovenského pravopisu