Basama teremtete a jiná citoslovce klení

Marta Šimečková

[Short articles]

(pdf)

Basama teremtete and other curses

The article deals with the origin, meaning and use of the interjection basom/basama/basa in the Czech language, especially in the territorial dialects.

[*]„Basom azaňát, basom az istenet, basom a Kristus marját, basom az atyádát, basom a világot!“ (Hašek, 1922, s. 171) Tyto kletby vzešly z úst pana Kákonyiho, postavy maďarského původu vystupující v legendárním románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Lze si povšimnout, že základem všech citovaných frází je maďarské citoslovce baszom [basom] ‚hrome, sakra‘,[1] jež uvozuje řadu hrubých víceslovných formulí klení a nadávek. Tato interjekce byla z maďarštiny přejata do českého jazyka, a to jednak přímo od maďarských mluvčích, s nimiž se uživatelé českého jazyka dostávali do styku zvláště ve vojenském prostředí za Rakouska-Uherska, jednak prostřednictvím slovenštiny. Přejímka se v českém jazyce natolik ujala, že byla zachycena i ve výkladových slovnících češtiny, které registrují citoslovce basama[2] vyskytující se ve spojení basama s fousama a basama terentete / basama teremtete (popř. v grafické obměně basamateremtete), rovněž slovesa s tímto základem jako basamatovat/basamátovat, basamtit, basamaterentit ‚klít‘ (PSJČ, 1935–1937, s. 84; SSJČ, 1989, s. 86). V tomto příspěvku se zaměříme na postižení vývoje a fungování původně maďarské interjekce baszom v českých mluvených projevech, a to na materiálu z nářeční databáze, na jejímž podkladě vzniká Slovník nářečí českého jazyka.

V tomto zdroji je slovo basom (popř. hláskové varianty basum, bassom[3]) doloženo jako interjekce vyjadřující hněv, zlobu, popř. hrozbu, a to ve východomoravských lokalitách, srov. basom ti oko! (Velká nad Veličkou HO), basom ťa, kdy tys to zas provédu̯? (Jalubí UH), basom ti mlsnú papulu! (Uherskohradišťsko).[4] Častěji je provázeno dalšími interjekcemi, zejména vzešlými z maďarského teremtette:[5] [264]basom teremtete (Slavkovsko-Bučovicko), basom terentete (Luhačovicko), basom terendýšek (Valašsko). Tato sekundární složka víceslovných interjekcí byla v nářečích porůznu obměňována, a to hláskoslovně (terentete, terendete, s redukcí celé slabiky též remtete) i slovotvorně (terentyšek/terendýšek, terenčica).[6] Evidovány jsou též výskyty se slovy vycházejícími z maďarského anya:[7] bassom zaňárom (Mistřice UH), ojediněle z latinského sacra: basom sakrom (Uherskohradišťsko). Na posledních dvou citoslovečných spojeních si lze všimnout hláskové shody na konci slov, vytvářející tak zvukově výrazný rým; na vzniku tvaru sakrom namísto sakra se mohla podílet mj. obecná tendence utvářet obměny z tabuového sakrálního výrazu (srov. safra, sakryš, kakra- ve složenině kakraholte aj.). Jiný způsob kombinatoriky nabízí spojení interjekce basom se slovy domácího původu, např. basom ti dušu ohnivú (Liptál VS), něchaš to, basum prdum halena (Frenštátsko).

Teritoriálně širší působnosti se dočkalo variantní citoslovce basama (zachycené též jako bassama, basoma), i když i u něj je většina dokladů soustředěna na východní Moravu. Tato interjekce je součástí několika ustálených spojení, mezi nimi jsou to kolokace s výrazy vzniklými z maďarského teremtette: basama teremtete (Nové Syrovice TR), basoma terentete (Valašsko), basama remtete (Železnobrodsko), basoma terentyšek (Frenštátsko), basoma terenčica (Vnorovy HO), méně z maďarského anya: basama zaňát (Valašsko). Základové basama tvoří též svébytně české kolokační jednotky, jež jsou tvořeny předložkou a osobním zájmenem, např.: basama du tebe (Blanensko), basama do ťa (Blatnička HO), nebo rýmovými slovy a předložkovými frázemi, např.: basama fousama (Radčice JC), basama s fousama (Doudlebsko), basoma do sena (Velká nad Veličkou HO). Motivačně neprůhledná je druhá složka víceslovné interjekce basama koliky (Kladno KL), jež pravděpodobně vznikla jako jazyková hříčka bez sémantické či hláskoslovné opory (k nahodilosti vzniku některých subjektivních pocitových interjekcí viz např. Šimečková, 2015).

Jedinkrát je zaznamenána obměna basa (v nářeční podobě se zdvojenou souhláskou -ss-), a to ve spojení bassa teremtete do ťa, ogare všivý! (Rožnov pod Radhoštěm VS), v němž se kombinují dva typy kolokačních formulí klení, totiž doplnění v podobě původně maďarského teremtette a české předložkové fráze do ťa.

[265]Většina slov maďarského původu provázejících interjekci basom/basama, popř. basa se v češtině vyskytuje pouze ve výše citovaných citoslovečných frazémech, jde tedy o prvky monokolokabilní. Jen některá vzácně figurují jako součást dalších frazeologických jednotek. Např. slovo zaňát se pojí nejen s interjekcí basama, ale též s dalším slovem, rovněž monokolokabilním, s nímž vytváří víceslovnou interjekci hněvu: kristušát zaňát (Blatnička HO). Obdobně interjekce terentete tvoří sousloví fix terentete (jihozápadní Valašsko). V obou případech jde o typ formulí pro klení, jejichž součástí je náboženský pojem – výraz kristušát, užívaný mj. ve slovenštině jako součást nadávek, je mutací tabuového jména Kristus (srov. další varianty jako krindapána, pro kristáčka aj.), zatímco slovo fix je zkrácenou verzí substantiva krucifix označujícího kříž (na rozdíl od výrazu kristušát funguje slovo fix jako zaklení též samostatně, užívá se pak jako synonymum k sakra, hrome; základové krucifix je v češtině nahrazováno též pomocí dalších obměn utvořených z první části kompozita, např. kruci, krucipísek).

O zapojenosti původně maďarského citoslovce baszom do češtiny vydává svědectví množství slov od něj odvozených. K nim náleží několik sloves majících společný význam ‚klít basama / basama teremtete‘, častěji ‚klít, nadávat, láteřit vůbec‘. Konkrétně jde o verba basamarantit (Zlonice KL), basamovat (Blatnička HO) a prefigovaný dokonavý protějšek zabasamovač (Štítina OP), dále o sloveso basamtit (s hláskoslovnými obměnami basamtiť, basamčiť, basantiť, bazantit), které nabylo dalších významů – kromě již jmenovaného významu 1. ‚nadávat‘, doloženého např. těmito doklady z Jablonecka: ty starý dědci, ty znali basamčiť ažaž (Železný Brod JN), kuli čemu zas basamči? (Držkov JN), lze dále vydělit významy: 2. ‚odmlouvat, hubovat‘: párma krejcarama zaplácne hubu hokynářce, aby nebasamtila (Loužnice JN), mladý muský už tak nehartusili, spíš starý dědci basamčili ažaž (Radčice JN); 3. ‚popohánět někoho při práci‘: basantiť (Podkrkonoší); 4. ‚hýřit, flámovat‘: basamtit (Zlosyň ME). Evidovány jsou i odvozeniny s jinou slovnědruhovou charakteristikou, a to adjektivum basamtský (respektive obměny basamckej, basomský) jako ekvivalent ke slovům proklatý, zatracený, např. basomská práca milionská (Polešovice UH), a podstatné jméno basamt, jež je kolokační součástí substantivního sousloví basamt basamtskej označujícího hýřila, marnotratníka (doloženo ve Sklenařicích, tj. v části obce Paseky nad Jizerou SM).

Slovesa slučující v sobě dvě interjekce, totiž basama a teremtete, nejsou v nářečním materiálu, jejž máme k dispozici, evidována. Jsou však obsažena ve výkladových slovnících češtiny, např. basamaterentit, basamateremtetovat (viz výše). Naopak výrazné postavení mají v dialektech slovesa utvořená ze samotného teremtette nebo z některé jeho formy obměněné hláskoslovně, popř. změněné i po stránce slabičného skladu, např. sloveso teremtit, jehož hlásková stavba je porůznu variována (z nepravidelných obměn jsou to kupříkladu terentit, rentit, rentitit, rentětit; u variant se začátečním rent- není vyloučena souvislost se slovesem repetit, zvláště v kontextu s ním souvisejícího remtit, viz Machek, 2010, s. 512). Slovesa byla zaznamenána ve významu 1. ‚klít, zatracovat‘: správce teremtíl a vyhrožoval všeckém (Slavkovsko-Bučovicko), 2. ‚nadávat, hubovat‘: to sem už dlouho neslyšel tak rentětit jako dnes Josku (Úbislavice JC), 3. ‚rychle a nepřetržitě mluvit‘: ty tak rentíš, že z toho nevim ani hlavu, ani patu (Radčice JN). Interjekce teremtette se stala východiskem pro několik prefigovaných sloves, např. naterentit ‚nadat, vyhubovat‘ (Pustiměř VY), vyterentit ‚povědět, vyzradit‘ (Volyně ST), zateremtit ‚zadrmolit, zanadávat‘ (Heršpice VY). Primárnímu významu odvozovacího základu je sémanticky vzdálenější rozterendit ‚rozházet, uvést do nepořádku‘ [266](Přeštice PM), které jako jediné vybočuje z okruhu sloves označujících klení, popř. mluvení.

Lze shrnout, že nářeční materiál prokázal vysokou míru formální variability interjekcí majících počátek v maďarském baszom. Mohou fungovat samostatně, častěji však vystupují jako součást víceslovných citoslovcí, jež jsou jednak pokračováním maďarských spílacích formulí (např. basom teremtete, bassom zaňárom), jednak svébytnou jazykovou formací utvořenou českými mluvčími za pomoci domácích jazykových prostředků (např. basama fousama, basom ti dušu ohnivú). Druhou složkou může být interjekce (např. basom sakrom), substantivum (např. basama fousama) nebo předložkové spojení (např. basama do sena). Některé výrazy provázející interjekci basom/basama/basa jsou monokolokabilní, tzn. jejich výskyt je omezen pouze na víceslovné formule klení (např. terenčica, terendýšek). Na konkrétní podobu druhé složky citoslovečných frazémů měla místy vliv hlásková shoda na konci slov (např. bassom zaňárom, basom sakrom), jindy byl výběr doplňujícího slova náhodný, podporující tak žertovný účinek a expresivitu vzniklého spojení (basama koliky, basum prdum halena). Oproti zdrojovému jazyku došlo v češtině k výraznému posunu ve stupni expresivity; zatímco v maďarštině je klení uváděné slovem baszom hodnoceno jako hrubé, vulgární, v češtině byla negativní expresivita těchto přejímek a víceslovných interjekcí vzniklých na jejich podkladě značně zmírněna – jsou užívány spíše v žertu, dokonce bývají hojně pronášeny v hovoru s dětmi. Sledované interjekce tvoří kompaktní areál na východní Moravě, místy jsou doloženy též ze zbývajícího moravského území a z oblasti Čech; vyšší koncentraci těchto interjekcí ve východomoravských nářečích ještě dnes lze zdůvodnit blízkostí slovenských hranic, tj. bližším kontaktem nářečních mluvčích se zprostředkujícím jazykem (souvislost se slovenským jazykovým areálem u tohoto citoslovce a u jiných maďarských přejímek je pravděpodobná též pro Slavkovsko-Bučovicko, tj. jihovýchodní okraj centrální středomoravské oblasti; Vážný, 1960, s. 105–106). Plně adaptované interjekce pak daly vzniknout několika novým slovům, zejména slovesům zpravidla sémanticky spjatým s klením (např. basamovat, basamtit).

 

LITERATURA

BĚLIČ, J. (1972): Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

ĎUROVIČ, L. (1996): Typologie klení ve slovanských a sousedních jazycích. Souvislosti, 7, s. 46–57.

HAŠEK, J. (1922): Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. II. Praha: J. Hašek.

HRADSKÝ, L. A KOL. (2003): Maďarsko-český slovník. Magyar-csech szótár I. A–K; II. L–Zs. 2. vyd. Praha: Academia.

MACHEK, V. (2010): Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle 3. vyd. z r. 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

MOKIJENKO, V. (1974): Problém krále Holce: historie – nebo jazyková hříčka? Naše řeč, 57, s. 19–24.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého (1935–1937). Praha: Státní nakladatelství.

ROCCHI, L. (1999): Hungarian Loanwords in the Slovak Language I (A–K). Trieste: Università degli studi di Trieste.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého (1989). 2. nezměněné vyd. Praha: Academia.

ŠIMEČKOVÁ, M. (2015): Basta fidli kulatina aneb k jednomu typu interjekcí. Naše řeč, 98, s. 103–106.

VÁŽNÝ, V. (1960): Nová lexikální monografie z nářeční oblasti moravské. Naše řeč, 43, s. 100–109.

---

[*] Článek vznikl jako součást řešení grantového úkolu GAČR P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka.

[1] Interjekce má původ v maďarském vulgárním slovese baszik [basik] ‚souložit‘ (Rocchi, 1999, s. 36). Jde o ustrnulý tvar první osoby singuláru přítomného času. Za cenné konzultace v oblasti hungaristiky děkuji Janě Villnow Komárkové.

[2] Tvar basama vznikl počeštěním spojení maďarské interjekce baszom a následujícího maďarského určitého členu a, který se klade před slova začínající na souhlásku. O těchto spojeních viz dále.

[3] Zápis bassom reflektuje nářeční výslovnost zdvojených vnitřních souhlásek mezi dvěma samohláskami, jež je typická zejména pro oblast Valašských Klobouk (Bělič, 1972, s. 268). Obdobně dále i bassama, bassa.

[4] Pro zápis nářečních dokladů byl zvolen tzv. folklorní přepis. Ze speciálních znaků je užit grafém ł pro zachycení tvrdého l a u̯ pro obalované l. Doklady lokalizujeme do příslušných obcí nebo oblastí. Názvy obcí jsou doplněny zkratkami okresů: HO – Hodonín, JC – Jičín, JN – Jablonec nad Nisou, KL – Kladno, ME – Mělník, OP – Opava, PM – Plzeň-město, SM – Semily, TR – Třebíč, UH – Uherské Hradiště, VS – Vsetín, VY – Vyškov.

[5] Srov. maďarské zaklení baszom a teremtette, jemuž by odpovídal překlad „jebu jeho dílo“ (Ďurovič, 1996, s. 49). Forma teremtette vznikla z teremtettét (grafické zdvojení souhlásky -tt- značí dlouhou výslovnost), jež v maďarštině funguje i samostatně jako o něco méně vulgární interjekce než baszom s obdobným významem ‚hrome, safra, saprlote‘. Citoslovce vzniklo ze slovesa teremt ‚stvořit, vytvořit‘ (Hradský a kol., 2003, s. 632).

[6] Lze snad ještě předpokládat souvislost mezi interjekcemi teremtete a terembija (Valašsko), vzhledem k neprůhledné etymologii druhého výrazu jde však o velmi nejistou domněnku. Hláskově výrazné citoslovce teremtete se pravděpodobně odrazilo i na hanlivé obměně druhého jména panovnice Marie Terezie vystupující v rádoby žertovném víceslovném frazému za Marie Teremtete/Terentete s významem ‚neznámo kdy, popř. nikdy‘, srov. doklady: było to za Marie Terentete ‚kdysi dávno‘ (Blatnička HO), dostaneš to až za Marie Terentete ‚za neurčitou dobu, nebo nikdy‘ (Mistřice UH). Transformace jmen známých osobností v tomto typu ustálených spojení není v české, potažmo ani ve slovanské frazeologii ojedinělá (k tomu viz Mokijenko, 1974, s. 22).

[7] Srov. maďarské zlořečení baszom az anyád/anyádot, odpovídající slovenskému jebem tvoju mať (Ďurovič, 1996, s. 49). Az je určitý člen (na rozdíl od výše zmíněného a stojí v maďarštině před jmény s vokalickým počátkem), anyád [aňát] je jeden z tvarů substantiva anya ‚matka‘ (Hradský a kol., 2003, s. 47), k němuž byla připojena aglutinační koncovka -d přivlastňující druhé osobě jednotného čísla (‚tvůj‘) a způsobující dloužení původně koncového vokálu -a > -á- v příslušné formě. Tvar anyádot je akuzativ singuláru s vydělitelnou koncovkou -t a spojovací samohláskou -o-.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Veveří 97, 602 00 Brno
simeckova@iach.cz

Naše řeč, volume 98 (2015), issue 5, pp. 263-266

Previous Vít Boček: O Českém etymologickém slovníku (a českých etymologických slovnících)

Next Věra Dvořáčková: Šmejdy a šmejdi