Stručně o komunikaci policistů, zejména o policejním slangu

Jana Přikrylová

[Články]

(pdf)

Briefly on police communication, particularly on police slang

The paper introduces the slang of Czech policemen, which has not been examined in detail until present day. Police work and communication is quite specific, therefore the system of state police and municipal police is first explained. The main part of the paper focuses on official, public and unofficial communication by policemen and on using of slang words in their dialogues. The paper also refers to some stereotypes used mainly in the official and public police communication compared to the unofficial dialogues. In connection with that comparison the text reveals genesis of slang words, their relations to common Czech language and their function in the police communication.

Key words: slang, police, stereotype, professionalism, phraseology
Klíčová slova: slang, policie, stereotyp, profesionalismus, frazeologie

1 Úvod

Zatímco mnoho slangů profesních i zájmových již bylo popsáno,[1] slang policejní zatím pozornosti unikal (jedinou autorce známou výjimkou je diplomová práce Pavly Formánkové z Masarykovy univerzity v Brně[2]). Okrajově se jej dotkl Jaroslav Hubáček (1979, 1981) a výrazy vyskytující se v policejním slangu lze nalézt také u Jaroslava Suka (1993) a v dalších pracích (např. Radková, 2011), nicméně soustavnou pozornost mu zatím nikdo nevěnoval.

Přesto jsou alespoň ojedinělé výrazy policejního slangu obecně známé, respektive pronikly do běžné mluvy nebo takové výrazy policisté běžně využívají spolu s výrazy slangovými (botička, obout, feťák, smažka, transka, kasr).

 

2 Východiska

Východiskem pro naše zkoumání se stal jednak materiál excerpovaný v průběhu roku 2011 přímo od policistů, jednak materiál získaný studiem oficiálních policejních dokumentů. Vzhledem k tomu, že policejní prostředí a práce jsou velmi specifické, a to jak z hlediska náplně práce, tak z hlediska její organizace, [244]považujeme za nutné alespoň stručné přiblížení této problematiky, respektive těch jejích aspektů, které jsou pro naši práci důležité. V České republice působí Policie ČR, která zajišťuje bezpečnost jednak prostřednictvím útvarů s celostátní působností, jednak prostřednictvím krajských ředitelství. V mnoha městech a některých obcích České republiky pak vedle Policie ČR působí také strážníci městských a obecních policií, jejichž pravomoci jsou omezeny územím daného města či obce. Činnost státní policie a policií městských se částečně překrývá, Policie ČR má ovšem výrazně širší a specifičtější okruh činností. Excerpovaný jazykový materiál pochází od příslušníků Policie ČR i od strážníků – v obou případech jde o policisty a strážníky působící na území Prahy. Pro jednoduchost však budeme pro strážníky i policisty používat jednotné označení policista, přestože z hlediska platné legislativy je takové označení nepřesné.

Při volbě metody sběru dat jsme zvažovali jednak dotazníky, jednak pozorování a rozhovory. Dotazníky jsme však již v počátku zavrhli, a to především proto, že naším cílem bylo získávání nových informací a při pilotním výzkumu jsme při pokusu získat data touto metodou nejčastěji naráželi na rozpačité a v daném okamžiku i poněkud bezradné odpovědi. Kromě toho jsme toho názoru, že pro sběr nových dat v novém prostředí není tato metoda vhodná. Navíc jsme měli výhodu de facto každodenního pohybu v policejním prostředí, které jsme se rozhodli využít pro zúčastněné získávání jazykového materiálu.

Zvolili jsme tedy metodu zúčastněného pozorování a následných rozhovorů. Tato metoda se logicky ukázala jako poměrně časově náročná, nicméně se takto podařilo získat 240 slangových a profesních výrazů[3], které jsme následně dle potřeby předložili 40 policistům. Z těchto 40 policistů bylo 30 strážníků Městské policie hl. m. Prahy a 10 příslušníků Policie ČR. Je ovšem třeba připomenout, že značný počet strážníků městských a obecních policií tvoří bývalí policisté. Věkový průměr dotazovaných byl přibližně 35 let. Z důvodu zvýšení spolehlivosti excerpovaných dat a jejich popisu jsme také zvolili pouze takové respondenty, kteří práci policisty vykonávali déle než pět let. S těmito respondenty jsme tedy ověřovali a konkretizovali významy některých výrazů, kontexty jejich užití apod.

Výše popsanou cestou jsme získali materiál vhodný pro základní popis zejména policejní komunikace neoficiální a z velké části také komunikace polooficiální. Výzkum komunikace oficiální jsme založili především na studiu 211 úředních záznamů Policie ČR z let 2000–2006 a stovky úředních záznamů Městské policie hl. m. Prahy z let 2009, 2010 a 2011. Dále jsme měli k dispozici čtyři výtisky Kriminalistického sborníku, odborného interního periodika Policie ČR, dva ročníky měsíčníku Policista a deset ročníků měsíčníku Městské policie hl. m. Prahy [245]Pražský strážník. Dílčí poznatky jsme získali i díky audiozáznamům rádiové komunikace strážníků Městské policie hl. m. Prahy.

 

3 Komunikace policistů

3.1 Policejní slang a další jazykové útvary

Policejní slang je soubor jazykových prostředků nebo jinak řečeno jazykový poloútvar[4], jehož výrazivo užívají policisté a strážníci městských a obecních policií v neoficiální komunikaci, ojediněle také v komunikaci polooficiální.

Polooficiální komunikací rozumíme komunikaci probíhající především v mluvené formě a před skutečně nebo potenciálně přítomnými svědky, případně přímo s nimi. Je to například hovor s podezřelými nebo před nimi, pracovní informativní SMS, komunikace prostřednictvím radiostanic apod. V případě těchto polooficiálních komunikačních situací bývají projevy policistů zkratkovité, částečně motivované potřebou znesnadnit nežádoucím svědkům porozumění jejich komunikaci, částečně vycházející z předpokladu, že adresáti jsou s kontextem komunikace a s jejím stylem obeznámeni. Písemná polooficiální komunikace pak může vypadat například takto: Tento NP pod pohrůžkou užití násilí jednomu z nich odcizil MT a z MČ utekl. Navíc komunikace v těchto situacích je různou měrou ovlivněna administrativním stylem užívaným jinak především v oficiálních policejních komunikátech. Stejně tak se v ní ovšem mohou vyskytovat a vyskytují slangové výrazy charakteristické jinak spíše pro komunikaci neoficiální. Příklad takového komunikátu pak vypadá třeba takto: Jeď mi do ulice V Zátiší, ležící osoba, vrzni si.

Neoficiálními situacemi rozumíme takové situace, v nichž komunikují policisté mezi sebou, bez potenciálních či přítomných svědků, tedy například mimo službu, o samotě při hlídkování, při předávání služby kolegům atp.

Přestože činnost policejních složek, ať už jde o policii státní, nebo policie městské a obecní, je značně specifická a v jistém ohledu sami příslušníci policie vyvíjejí různě odstupňovanou snahu o její částečné či úplné zastření a utajení (to se týká Policie ČR, například speciálních kriminalistických útvarů[5]), při své [246]základní činnosti – tedy ochraně bezpečnosti obyvatel hlídkováním a zasahováním přímo v ulicích – se policisté i strážníci každodenně setkávají s běžnými občany, ať už v rámci řešení přestupků, či jiných porušení zákonů, nebo při pomoci těm, kteří ji potřebují. Logicky tak dochází k prolínání policejního slangu s běžnou mluvou a pronikání některých slangových výrazů do obecného jazykového povědomí (příklady viz výše).

Navíc se některé výrazy policejního slangu shodují s výrazy slangu vězeňského (filcunk, elpíčko, díra, sojka, férovka) či vojenského (hapták, sborka, rozborka, krochna, brigáda), méně často pak například s výrazivem slangu sportovního nebo slangu záchranářů či hasičů. Tyto shody jsou zcela logické, policisté se při své práci s dalšími složkami záchranného systému setkávají každodenně.

Specifický vztah má policejní slang k argotu a slangu kriminálnímu (argot vnímáme jako jazykový poloútvar definovaný především kryptickou funkcí). Je celkem logické, že značná část policejních slangových výrazů má původ právě v argotu a kriminálním slangu. Konečně právě muži zákona byli první, kteří systematicky pronikali do „tajného jazyka“ a pořizovali jeho slovníky[6]. I to má svou logiku – proniknout do tajné řeči „protistrany“ a porozumět jí bylo životně důležité pro jejich práci, stejně jako dnes. Faktem ovšem je, že podsvětí či „galerka“, jak ji známe z prvorepublikových filmů, dnes neexistuje, a jak upozornil například Miloslav Vondráček v roce 2008 na 8. konferenci o slangu a argotu v Plzni, zohlednit při hodnocení argotu sociální kritéria je v současném společenském kontextu značně problematické. Nejblíže argotu se dnes například ocitají záznamy odposlechnutých hovorů osob řadících se k politické, sportovní či společenské reprezentaci státu (viz kauza zaměstnankyně Úřadu vlády Jany Nagyové z r. 2013 nebo případy, které vešly v obecnou známost jako Pět na stole v českých nebo Kapříci připluli[7], a které se staly dokonce i předlohou pro divadelní hru Ivánku, kamaráde). Přesto například výrazy bachař nebo čórka, užívané i dnes v policejním slangu, respektive v obecné češtině, mají původ právě v argotu [247]zpracovaném v roce 1902 Karlem Judou (ten ovšem hovoří o hantýrce neboli tajné řeči)[8].

Zatímco některé výrazy užívané ještě dnes v policejním slangu mají tradici už více než stoletou, lze samozřejmě najít i výrazy, které bych nazvala slangovými historismy (dohoda – opasek přes hrudník, špektaška – brašna na vybavení a pomůcky, v níž dříve policisté nosili i svačinu, vuml – černý obušek[9]). Tyto výrazy dnes patří spíše k jakémusi policejnímu jazykovému antiku odkazujícímu ke slangu policistů před rokem 1989. To dokládá, že policejní slang se poměrně rychle vyvíjí, a přizpůsobuje se tak nejen stejně rychlému vývoji činnosti policistů (rozvoj techniky a technologií, nové druhy trestné činnosti – zatímco Oberpfalcer jmenuje několik typů zlodějů podle toho, co kradli, včetně specialistů na kabáty v kavárnách nebo na pivovarské trubky, dnešní policisté řeší kyberkriminalitu, stalking či podněcování k rasové nesnášenlivosti), ale i vývoji například politické situace. Některé výrazy kupříkladu zohledňují skutečnost, že Praha je atraktivní turistickou destinací. Policisté tak zahraniční turisty, zejména anglicky hovořící, nazývají ikskjúzmič, zadržený anglicky hovořící cizinec je pak nouplísák.[10]

 

3.1.1 Zdroje a původ slangových výrazů

Vznik policejních slangismů nepochybně ovlivňuje několik faktorů, například určitá výlučnost policejního prostředí a specifičnost činnosti policistů, koncentrace spíše mladších lidí, psychická náročnost policejní práce a potřeba vytvořit si nadhled a odstup nebo potřeba vyjádřit přináležitost k tomuto prostředí a etablovat se v něm. Zároveň zde hraje svou roli určitá hravost, humor a tvořivost, pro kterou není prostor v komunikaci oficiální či polooficiální. Policejní slang tedy hojně využívá metafory, méně často metonymie, vytváří různě bohaté synonymické řady slov a pouští se i do nápodoby profesionalismů, které policisté užívají – slang například vytváří jakési falešné iniciálové zkratky, čímž kopíruje jeden z nejběžnějších slovotvorných postupů využívaných při tvoření výrazů profesních (viz níže).

Tvorba profesionalismů užívaných nejhojněji právě v komunikaci polooficiální je primárně utvářena potřebou vyjádřit se především ekonomicky a zároveň co nejpřesněji, proto využívá iniciálové zkratky a zkratková slova a výrazy explicitní [248]až terminologické povahy. Příkladem mohou být kondenzované výrazy činnost – statisticky prokazatelný výkon v práci, například počet uložených pokut, realizace – zadržení podezřelého po dlouhodobější práci na případu, objekt – zde ve smyslu cíl sledování, zaměstnání – úkol (i tento výraz má policejní slang společný s vojenským).

Na rozdíl od neoficiální komunikace, která představuje hlavní prostor pro používání slangových výrazů a také pro uplatnění jazykové kreativity, komunikace polooficiální – a ve vyšší míře i oficiální – se uchyluje k využívání stereotypů. Jedním z nich je vazba slovesa provést/provádět, například: provádíme úkony, přistoupili jsme k provedení prohlídek. Na tiskové konferenci po zatčení Jany Nagyové hovořili vedoucí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a státní zástupce například o provedení realizace. Takové vazby jsou zejména v oficiálních situacích zcela běžné a souvisejí nepochybně i s hojným využíváním administrativního stylu, například při sepisování úředních záznamů, protokolů z podání vysvětlení, oficiálních dopisů atd.

Podobně stereotypní je vazba dojít k… běžná v administrativním stylu obecně. Například: Tomuto požadavku bylo vyhověno a došlo k tomu, že byly sledovány některé osoby (opět z tiskové konference k zatčení Jany Nagyové). Stává se ale, že policisté tuto vazbu užívají v téměř absurdním kontextu, například: Dnes došlo při prohlídce objektu ke šlápnutí na hřebík nebo Došlo k incidentu, při kterém došlo ke zranění osob.

Třetím příkladem často užívaného stereotypního postupu je užití opisného pasiva, například: Na nočním stolku byly nalezeny prášky na spaní nebo Na linku 156 bylo oznámeno…, případně Oznamovatel byl vyrozuměn. Není výjimkou, že téměř celý komunikát (v těchto případech téměř výhradně písemný) využívá právě opisného pasiva.

 

3.1.2 Postupy tvoření slangových výrazů

Záměrem tohoto textu není detailně popsat slovotvorné postupy tvoření slangových výrazů, ale spíše upozornit na některé zvláštnosti při jejich tvorbě. Pro popis těchto zvláštností je však třeba alespoň stručně popsat slovotvorné postupy tvoření výrazů profesionálních. Již výše jsme uvedli, že tvorba profesionalismů je motivována zejména snahou o explicitnost a ekonomičnost vyjádření. Nejčastěji se proto setkáme s postupy univerbizačními, například: trestný čin > trestňák. Velmi častým slovotvorným postupem je zkracování – zejména tvoření iniciálových zkratek a z nich odvozených zkratkových slov vytvořených z původně víceslovných pojmenování – těch se v policejním prostředí vyskytuje značné množství.[11]

[249]Vznikají tak například takovéto řady výrazů: cela předběžného zadržení > CPZ > cépézeta; evidence trestního řízení > ETŘ > étéřetko; kontrola osoby > KO > káóčko; krátká technická pauza > KTP > kátépéčko; kriminálně závadová osoba > KZO > kázetóčko; Speciální pořádková jednotka > SPJ > espéjéčko.

V neoficiální komunikaci na tento postup policisté reagují jakýmsi již zmíněným parodováním a vytvářením falešných či hypotetických iniciálových zkratek a z nich pak tvoří derivováním slangové výrazy, například: auto plný drbanů > APD > ápédéčko; protekční parchant > PP > pépéčko; parchant zasranej > PZ > pézetko; úplně blbej > UB > úbéčko. Z iniciálové zkratky utvořené ze sousloví loupežné přepadení – tedy LP – pak tvořivost policistů vytvořila vlastně zcela nová slova, jakési hybridy mezi metaforou a zkratkovým slovem: el paso a elpíčko. V ojedinělých případech se policejní slang pouští i do vytváření paralelních zkratkových slov k oficiálním iniciálovým zkratkám. Například řada kriminálně závadová osoba – KZO – kázetóčko je díky slangu obohacena o paralelní slangový derivát kazeťák.

Jazyková kreativita se však v policejním slangu projevuje i jinak – například již zmíněnými synonymickými řadami, v nichž jednotlivé výrazy mohou nést různě odstupňovaný příznak expresivity, a vyjadřovat tak vztah mluvčího k označované skutečnosti. Jako příklad můžeme použít synonyma označující Romy, případně osoby s tmavou pletí obecně. V rozhovorech policistů tak můžeme najít například tyto výrazy: cikán – cikora – cikorka – kofola – vápno.[12] Pro vyjádření opilosti lze použít některé z frazeologických spojení ze skupiny být pod vlivem – mít v žíle – mít pod kulíškem – mít pod kůží. Dopravním policistům se kvůli jejich bílým čepicím dostává označení hluchavka nebo žampion. Spíše derivačními variantami než synonymy pak jsou například výrazy označující bezdomovce bezdomáč – bezdomec[13] – bezďák – bezdomka.

Posledním uvedeným výrazem se dostáváme k dalšímu specifiku policejního slangu, které neobyčejně zajímavě slouží k odstínění a subtilnějšímu vyjádření vztahu mluvčích k pojmenovávané skutečnosti. Tento specifický postup jsme nazvali „falešné přechylování“, jde totiž o záměrné vytvoření feminina pro pojmenování osoby bez ohledu na její reálné pohlaví. Vyjadřovaný vztah k těmto skutečnostem je veskrze negativní a výrazy takto vzniklé bývají pejorativní. Zároveň jde o postup, který jsme vysledovali zatím jen u mizivého vzorku výrazů, přesto si ale zaslouží přinejmenším zmínku. Ukažme si tento postup právě na výrazu bezdomka, který vznikl derivací z výrazu bezdomovec doprovázenou změnou mluvnického rodu – výraz bezdomka je femininum, policisté jej ovšem používají pro bezdomovce obecně (pro muže i ženy). Stejný postup lze najít [250]u výrazů feťák – fetka nebo transsexuál – tranďák – transka. Lze se domnívat, že výrazy ženského rodu utvořené z výrazů rodu mužského v sobě nesou silnější pejorativní nádech a jsou užívány pro silnější vyjádření despektu k osobám, o nichž nebo k nimž policisté hovoří. Ostatně podobnou funkci má femininum (aniž by šlo o zde zmíněný postup) například u výrazů cikora a cikorka, kofola,[14] částečně i šlapka nebo smažka. Ve všech těchto případech jde tedy o jakési ojedinělé případy „generického feminina“.

Zajímavými případy jsou i ojedinělé frazeologismy, kterými policejní slang disponuje a z nichž některé již byly zmíněny výše v souvislosti se synonymními řadami. Ustálený význam má například sousloví domácí rozdílka, kterým policisté označují domácí násilí. Ironizující frazeologismus policejní férovka pro změnu označuje přesilu policistů proti pachateli či podezřelému. Ještě zajímavější je sousloví zakleknout do bloků, kterým policisté označují snahu držet se co nejblíže ke služebně před koncem směny. Patrně nejzajímavější je ovšem frazeologismus fond usměvavého policisty, který se značnou dávkou humoru a sarkasmu označuje úplatek. Alternativou tohoto frazeologismu se stejným významem je pak výraz průvar.

 

4 Závěr

Policejní slang se neustále obohacuje – přizpůsobuje se tak dynamickému vývoji v činnosti policistů, ale také těch „na druhé straně“, tedy pachatelů trestné činnosti. Platná legislativa na tento vývoj reaguje definicí nových druhů trestné činnosti (např. stalking, kybernetická trestná činnost, kriminalizace projevů rasové a náboženské nesnášenlivosti, nové druhy majetkové trestné činnosti, korupce, organizovaný zločin atp.). Značný vliv na obohacování policejního slangového lexika má také rychlý rozvoj technologií využívaných oběma stranami. Slangové, a ostatně i profesní výrazivo užívané policisty tak logicky kopíruje nutné změny v legislativě, policejní metodice, ale také změny celospolečenské (například imigrace a s tím spojené problémy včetně cizojazyčných pachatelů trestné činnosti a naopak vymizení některých problematik po roce 1989 – z trestního zákona například zmizelo příživnictví nebo některé trestné činy politického charakteru).

Policejní slang je navíc neustále obohacován novými, byť individuálně užívanými výrazy. Policejní slang a obecně komunikace policistů tak tvoří neobyčejně bohatý materiál, jehož zkoumání s sebou ovšem přináší mnoho problémů, z nichž jen některé lze překonat. Pro potvrzení nebo korigování poznatků a předpokladů uvedených v tomto textu bude nutné získat zásadně rozsáhlejší objem dat zejmé[251]na z oblasti neoficiální policejní komunikace. To ovšem představuje problém přinejmenším časový a technický, v některých případech i strategický (výše jsme upozornili na snahu některých specializovaných policejních útvarů zastřít obsah komunikace – tato snaha se ovšem za určitých okolností objevuje i ve zcela běžných činnostech policistů, samozřejmě v menší míře). Dosud excerpovaný materiál navíc představuje především oblast obecné komunikace policistů vykonávajících běžnou práci. Nečekané poznatky a závěry tak může přinést rozšíření sběru a zkoumání dat ze specializovaných činností, zejména z těch novějších.

 

LITERATURA

ČECHOVÁ, M. a kol. (2000): Čeština, řeč a jazyk. 2. vyd. Praha: ISV.

ČECHOVÁ, M. – KRČMOVÁ, M. – MINÁŘOVÁ, E. (2008): Současná stylistika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

FORMÁNKOVÁ, P. (2009): Vliv germanismů v policejním slangu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka.

HÁJEK, V. (1906): Hantýrka (tajná řeč) zlodějská ze zač. XIX. stol. Český lid, 15, s. 46–48.

HUBÁČEK, J. (1979): O českých slanzích. 1. vyd. Ostrava: Profil.

HUBÁČEK, J. (1981): O českých slanzích. 2. vyd. Ostrava: Profil.

HUBÁČEK, J. (1988): Malý slovník českých slangů. Ostrava: Profil.

JUDA, K. (1902): Tajná řeč (hantýrka) zlodějův a šibalů. S literárně-historickým úvodem Dra. Čeňka Zíbrta. Český lid, 11, s. 139–143.

KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. (eds.) (2002): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002.

NEKVAPIL, J. (1979): K dnešnímu stavu vojenského slangu. Naše řeč, 62, s. 130–141.

OBERPFALCER, F. (1934): Argot a slangy. In: V. Dědina (ed.), Československá vlastivěda, Díl 3, Jazyk. Praha: SFINX Bohumil Janda, s. 311–375.

PŘIKRYLOVÁ, J. (2012): K současnému policejnímu slangu. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.

RADKOVÁ, L. (2011): K současné mluvě odsouzených. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra bohemistiky.

SUK, J. (1993): Několik slangových slovníků. Praha: Inverze.

---

[1] Vojenským a trampským slangem se zabýval Jiří Nekvapil (1979), Jaroslav Suk (1993) popsal slang kriminální, Jaroslav Hubáček (1981 a 1988) nabídl alespoň stručné seznámení se slangy hned z několika oblastí.

[2] Viz Formánková, 2009.

[3] Ve sběru dat i nadále pokračujeme, přičemž naší snahou je jednak získávat další jazykový materiál, jednak rozšířit počet respondentů, a to zejména z řad Policie ČR, která se věnuje i vysoce specializovaným činnostem, s nimiž může souviset – a souvisí – i odpovídající výrazivo.

[4] Označení jazykový poloútvar jsme se přidrželi ve své diplomové práci (Přikrylová, 2012) v souladu s terminologií Encyklopedického slovníku češtiny (Karlík – Nekula – Pleskalová, 2002) a Marie Čechové (viz Čechová, 2000; Čechová – Krčmová – Minářová, 2008), která definuje slang, argot a profesní mluvu jako poloútvary, tedy formy, které nemají úplnou vlastní jazykovou strukturu.

[5] Tyto útvary si vytvářejí dokonce vlastní slovníky krycích výrazů, které pečlivě střeží i před kolegy z jiných policejních složek. Tyto slovníky pak navíc po určité době obměňují. Autorce se podařilo získat velmi drobnou část – pouze 26 výrazů – takového tajného slovníku užívaného speciálním policejním útvarem zaměřeným na sledování osob v letech 1975–1985. Šiframi jsou v něm opatřena dokonce i konkrétní místa v Praze, Malostranské náměstí se v něm například označuje jako Stožár 315, hlavní nádraží má označení 1. kolej. Jedoucí auto bylo označeno šifrou je to jedovatý, rychlá jízda byla hlášena jako zápalka.

[6] Oberpfalcer upozorňuje na to, že jazykový materiál, který i on sám využíval, získalo ministerstvo spravedlnosti z věznic, policejních ředitelství a trestních soudů. Další sběr materiálu probíhal na základě dotazníků, které sestavil Oberpfalcer sám (1934, s. 315). Argotické výrazy získané policisty uveřejnil v roce 1902 Karel Juda v časopisu Český lid a v roce 1906 Václav Hájek tamtéž.

[7] Pět na stole v českých je název kauzy z let 2005 až 2008, která se týkala tajemníka bývalých předsedů vlády Zdeňka Doležela. Ten měl podle policie a státního zástupce žádat po polském lobbistovi pět milionů korun a podle policejních odposlechů použil výrok „pět na stole v českých“, tedy v korunách. On sám tvrdil, že číslovka pět označovala premiéra a on tímto výrokem jen potvrzoval schůzku s předsedou vlády. Kapříci připluli je rovněž název kauzy odvozený přímo z policejních odposlechů, tentokrát se ovšem týkala korupce ve fotbalovém prostředí v roce 2004. Větou „Kapříci připluli“ si fotbaloví rozhodčí oznamovali doručení úplatku. Podle policie co kapřík, to tisíc korun. Kauza Jany Nagyové se týká tajemnice bývalého předsedy vlády Petra Nečase, která byla podezřelá ze zneužití vojenské zpravodajské služby pro vlastní soukromé účely.

[8] Viz Juda, 1902, s. 189.

[9] V případě výrazu vuml se jedná o homonymum iniciálové zkratky Večerního učení marxismu-leninismu. V tomto případě ovšem tvořivost příslušníků policie, tehdy SNB, doplnila ke zkratce nové složení výrazů: Vulkanizované učení marxismu-leninismu.

[10] Původ výrazu ikskjúzmič je celkem zřejmý, ostatně stejně jako v případě výrazu nouplísák, nicméně tento druhý výraz přejali policisté z poněkud rasistického vtipu, jde tedy o výraz, s nímž se můžeme setkat i v běžné komunikaci.

[11] Na stejnou situaci v případě slangu vojenského upozorňuje také Nekvapil (1979, s. 135n.).

[12] Výrazy cikora, cikorka a pravděpodobně i kofola se vyskytují v běžně užívané obecné češtině, nejde tedy pouze o výsadu policejního slangu.

[13] Výraz bezdomec je spíše individualismus, podobně jako například výraz tělo ve smyslu člověk.

[14] Je ovšem zřejmé, že samotné tyto výrazy v sobě nesou pejorativní nádech a zohledňují barvu pleti osob, které pojmenovávají. Domnívám se však, že i gramatický rod tuto pejorativnost podtrhuje.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
prikrylovaj@email.cz

Naše řeč, ročník 98 (2015), číslo 5, s. 243-251

Předchozí Petr Nejedlý: K periferním lexikálním přejímkám středověkého slovníkáře

Následující Vít Boček: O Českém etymologickém slovníku (a českých etymologických slovnících)