dalaman airport transfers
Časopis Naše řeč
en cz

K periferním lexikálním přejímkám středověkého slovníkáře

Petr Nejedlý

[Články]

(pdf)

On peripheral lexical borrowings of a mediaeval lexicographer

Latin-Czech pair zidrach hiratis from the mediaeval Klaret’s vocabulary consists of two words not documented in any other Old Czech source; moreover, it is not clear which of them is the Czech one. Some mediaeval Latin encyclopaedias use the word zidrach, but, certainly, it is not of the Latin origin. The word hiratis (unknown from elsewhere) is entirely opaque: neither its ending nor its root can refer to any Czech or Latin word. We explain zidrach as a Czech word of the German origin (seedrache) denoting sea-horse. The form hiratis is probably an abbreviation, possibly a corruption (perhaps from the Latin hippocampus).

Key words: lexical reconstruction, Master Klaret, Old Czech, lexicon, meaning, origin of the word, semantics
Klíčová slova: lexikální rekonstrukce, Klaret, stará čeština, slovní zásoba, význam slova, původ slova, sémantika

K desátému výročí úmrtí Emanuela Michálka († 13. 11. 2005)

 

[*]0 Při práci s češtinou starších vývojových období narážíme na řadu slov, která se do dnešní doby nedochovala a která nejsou na první pohled slovotvorně a významově průhledná. V krajních případech slov doložených pouze bezkontextově v nejstarších dvou- či vícejazyčných slovnících může být někdy obtížná už sama identifikace slova českého a jeho jinojazyčného ekvivalentu. Nejčastěji se tato obtíž objevuje při studiu děl středověkého mistra Bartoloměje z Chlumce, tzv. Klareta. Jemu je připsáno několik latinsko-českých veršovaných slovníkových děl[1] uspořádaných nikoli abecedně, nýbrž (s drobnými výjimkami[2]) přísně věcně. V nich nelze při určování jazykové příslušnosti vycházet ani z pořadí slov v dané slovníkové dvojici, neboť toto pořadí není pevné a podřizuje se metrickým zásadám.

 

1 Řadu takových klaretovských nejasných dvojic objasnili ve svých studiích zejména Bohumil Ryba[3] a Emanuel Michálek[4]. Přesto ještě řada slov zůstala po [239]obou těchto badatelích neobjasněna[5] a v některých případech není vyloučeno ani řešení odlišné od dosavadních výkladů.[6]

 

2 Tak Bohumil Ryba v článku věnovaném Klaretovým slovníkům[7] upozorňuje na dvojici zidrach … hiratis KlarGlosA 451 (De blandis monstris),[8] kterou editor Václav Flajšhans vyložil jako spojení tvořené prvním členem českým a druhým latinským.[9] Dvojice se vyskytuje v té části slovníku, která popisuje bájné, často neexistující tvory, a ani jedno z obou slov není odjinud známé. Na rozdíl od Flajšhanse navrhl Bohumil Ryba interpretovat text jako spojení latinského zidrach s českou složeninou, kterou vzhledem k rýmovému slovu zitiron rekonstruuje jako hiraton.[10] V ní vidí zadní komponent kóň (pak by ovšem tuto lexikální jednotku měl zapisovat ve formě hiratóň) a přední komponent považuje za nejasný. Ekvivalent zidrach považuje Ryba za slovo latinské, „arci tištěným slovníkům neznámé“, zato doložené u Tomáše z Cantimpré (De natura rerum libri XX, UK XIV A 15, 90b).[11] Blíže však nevysvětlil ani toto slovo.

 

2.1 Naproti tomu autoři Slovníku středověké latiny (SSL, s. v.) zaznamenávají v samostatné heslové stati druhý člen dvojice hiratis; nijak jej však nevysvětlují a pouze odkazují na dosud nezpracované heslo zidrach.

 

3 Tento přístup není zcela jednoznačný: zachycení obou členů klaretovské dvojice v slovníku latinského jazyka neponechává prostor pro výraz český. Soudíme však, že nezavírá dveře ani k vysvětlení našemu, jež v souhlase s Flajšhansem považuje hiratis za slovo latinské: Rybova interpretace pomocí předpokládaného českého kompozita se zkomoleným komponentem kóň a nevysvětleným komponentem předním je totiž sice důmyslná, ale málo pravděpodobná – alespoň dokud někdo nenavrhne čtení zbývající části slova. (Daný sled hlásek h-i-r-a-t- skutečně nevykazuje rysy českého lexikálního systému, ani když vezmeme v potaz Klaretovo odvážné novotaření a jeho svérázné slovotvorné postupy.[12]) Proto se tedy podle našeho názoru nemůžeme vzdávat možnosti, že v Klaretově dvojici zastupuje forma hiratis slovo latinské.

 

[240]4 Pak bychom ovšem předpokládali, že zidrach reprezentuje českou složku překladové dvojice. Nenacházíme však domácí základ, od něhož bychom tuto lexikální jednotku mohli odvodit, a proto soudíme, že je slovem přejatým. Nejběžnějším pramenem pro přejímání intelektuální složky slovní zásoby, kam pojmenování exotických tvorů patří, byla ve středověku jistě latina. Jak však upozornil již B. Ryba, latinské či řecké pojmenování zidrach se v latinských slovnících ani v žádné z Tomášových antických předloh (např. Aristoteles, Plinius) či jejich pozdějších adaptací neobjevuje.

 

4.1 Vyjdeme-li z popisu tohoto tvora u středověkých scholastických encyklopediků (neškodnost navzdory hrozivému vzhledu, drobné rozměry, koňská hlava, hřbet připomínající draka, hadovitě tvarované tělo s trupem přecházejícím v ocas, pohyb pomocí ploutví připomínajících křídla[13]) a také z příslušných dobových vyobrazení, podobný tvor je u nich doložen pod názvem hippocampus (tak jako ostatně i dnes v ichtyologii: koníček mořský, Hippocampus).[14] Se znalostí tohoto vzhledu pak můžeme formu zidrach velmi dobře vysvětlit jako středověkou panevropskou (tedy i myslitelnou českou) přejímku ze středohornoněmeckého sêtrache, sêdrache ‚mořský drak‘.[15] Z němčiny ji mohl do středověké latiny převzít blíže neznámý dobový pramen Tomáše z Cantimpré Liber rerum, o němž se předpokládá, že vznikl v německém nebo anglickém jazykovém prostředí.[16] (Pro starou češtinu proto není vyloučena ani Rybou uvažovaná transkripce židrach, která hláskoslovně odpovídá fonologickým posunům u přejímek z němčiny – srov. židle, žindava aj.)

 

4.1.1 Na podporu tohoto výkladu můžeme připomenout i druhou dvojici z téhož verše zitiron náhlen: podle Staročeského slovníku Klareta k podobě náhlen motivoval předpokládaný derivační vztah slova zitiron k latinskému citus ‚rychlý‘ (StčS, s. v.). Skutečný původ latinského – z antiky nepocházejícího – pojmenování zitiron ale nacházíme spíše v německém *sêtier: tier pojmenovává zvl. tvora divokého, což je významový rys, který nacházíme také v čeledi stč. adjektiva náhlý.[17]

 

4.2 Kterého tvora zidrach označoval, není zcela jisté. Německé seedrache označovalo postupně různé tvory: bájného leviatana, mořského koníka, ostnatce (ostnatec velký, Trachinus draco)[18], vřeténku (vřeténka pestrá, Callionymus lyra), chiméru (chiméra podivná, Chimaera monstrosa), dokonce vodního ptáka [241]alkouna.[19] Výše uvedený vnější popis tohoto poněkud bizarního tvora odpovídá, jak jsme uvedli, nejspíše mořskému koníkovi. Málem nepatrné rozměry této ryby z čeledi jehlovitých sice nekorespondují s velikostí většiny ostatních popisovaných exotických tvorů majících reálný základ – velkých paryb, kytovců apod.,[20] ale tento rozdíl můžeme pominout, uvědomíme-li si, že u Tomáše i u jeho bezprostředních zdrojů šlo velmi často pouze o zprostředkovanou, literární znalost popisovaných tvorů, znalost nepodloženou autopsií.

 

5 Předpokládáme tedy, že Klaret použil pro český ekvivalent (od původu německou) podobu zidrach užitou v latinské předloze. To je jistě postup neobvyklý: E. Michálek[21] sice upozorňuje přímo na prostá přejetí latinského lexému nebo na jeho drobné adaptace (srov. buffo buffa KlarGlosA 560, cedrus cedřiš/cedříš (?) t. 646, epituř Epiturus t. 1092, chimera chira t. 309, materia matera t. 46, nonová nonas KlarVokF 264, olev oliva KlarGlosA 658), ale v takových případech Klaret vycházel z latinských slov dobře doložených a běžně užívaných. Předpokládaný latinský výraz hiratis/*hiraton – nepochybně ovlivněný existujícím rýmovým slovem zitiron – je však zcela ojedinělý.

 

5.1 Klaret však mohl podporu pro pojmenování zidrach nalézt přímo v němčině. Ani v jiných případech se totiž při překládání nevyhýbal slovům jinojazyčného původu, především německým: srov. např. pajdr, pančec, pank, peka i pika, pestrok, plejník, plerna, vastrman aj., která byla přejata z němčiny, popř. substantiva piklík, pladich, pládně aj., k nimž nacházíme příbuzné lexikální jednotky v jazycích jihoslovanských.[22]

 

6 Zbývá ovšem otázka, proč nabízejícího se latinského výrazu Tomášova nepoužil Klaret opět pro latinský člen své dvojice a proč pro český ekvivalent nevytvořil slovo z domácího jazykového materiálu. Na tuto otázku zatím není odpověď. Stejně neznáme jeho motivaci při tvorbě předpokládaného neologismu hiratis/*hiraton. Je na specialistech latinářích, aby zvážili, zda nemá nějaký slovotvorněmotivační vztah právě k představě „mořského draka“. Můžeme např. uvažovat o omylu, kdy při možném Klaretem oblíbeném zkrácení *hipocampus > hicampus došlo ještě k nechtěné písařské (opisovačské) záměně vnějškově podobných písmen c a r a písmen p a t (v zjednodušeném středověkém zápisu *hicapus > hiratis) apod. Na druhou stranu dlužno poznamenat, že podobně neznáme důvody, které vedly Klareta k latinskému neologizování v řadě jiných případů.[23]

 

[242]LITERATURA

FLAJŠHANS, V. (1926): Klaret a jeho družina. I, II. Praha: Česká akademie věd a umění.

GRIMM, J. – GRIMM, W. (1854–1971): Deutsches Wörterbuch von Jacob und Wilhelm Grimm. 1–33. Leipzig: S. Hirzel (přetisk München: Deutscher Taschenbuch Verlag, 1991).

HOMOLKOVÁ, M. (2010): Živodně u Klareta. Listy filologické, 133, s. 393–395.

LEXER, M. (1873–1876): Mittelhochdeutsches Wörterbuch. Zweiter Band (n – u). Leipzig: S. Hirzel.

MICHÁLEK, E. (1973): Příspěvek k výkladu Klaretova lexika. K významu slova Slověnín – Slavus v staré češtině. Slavia, 42, s. 403–406.

MICHÁLEK, E. (1977): Z Klaretova biblického názvosloví. Slavia, 46, s. 236–238.

MICHÁLEK, E. (1978): K rozvoji české slovní zásoby v době Karlově. Naše řeč, 61, s. 233–240.

MICHÁLEK, E. (1985): Klaretova jména osob knik, przyknyst a knystol. Listy filologické, 108, s. 225–227.

MICHÁLEK, E. (1989): Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících. Praha: Academia.

MICHÁLEK, E. (2001): O dalším termínu jihoslovanského původu v Klaretově Glosáři. Naše řeč, 84, s. 270.

NEJEDLÝ, P. (1980): Čeleď staročeského slova ozd. Listy filologické, 103, s. 224–226.

NEJEDLÝ, P. (1992): Staročeské kalandr a klaretovský výraz pozpěvle. In: Palaeobohemica Immanueli Michálek septuagenario oblata, Listy filologické – Supplementum II, s. 128–131.

NEJEDLÝ, P. (2006): Nad rekonstrukcí jednoho klaretismu. In: I. Janyšková – H. Karlíková (eds.), Studia etymologica Brunensia 3. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 283–289.

RYBA, B. (1942): K nejstarším latinsko-českým slovníkům. Listy filologické, 69, s. 1–19, 123–127, 233–244.

RYBA, B. (1951): K rukopisným latinsko-českým slovníkům ostřihomským. Listy filologické, 75, s. 89–123.

SSL: Slovník středověké latiny v českých zemích (1977–dosud). Praha: Academia, od r. 1995 Koniasch Latin Press.

StčS (1968): Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek (1968). Praha: Academia.

StčS: Staročeský slovník (1968–2008). Praha: Academia.

ŠEDINOVÁ, H. (2005): Mořská monstra v díle Tomáše z Cantimpré a Bartoloměje z Chlumce řečeného Klaret. Listy filologické, 128, s. 295–343.

ŠEDINOVÁ, H. (ed.) (2008): Tomáš z Cantimpré, De monstris marinis: Mořská monstra. Praha: Oikoymenh.

VOLEKOVÁ, K. (2010): Klaretův „temný“ zdrušec. Listy filologické, 133, s. 391–393.


[*] Článek vznikl za podpory grantového projektu GAČR P406/10/1165 Slovní zásoba staré češtiny a její lexikografické zpracování.

[1] Základní vydání viz Flajšhans (1926).

[2] Srov. Michálek (1989, s. 37).

[3] Např. Ryba (1942, 1951 aj.).

[4] Např. Michálek (1973, 1977, 1978, 1985 a mnoho dalších, naposledy 2001).

[5] Příležitostně se jejich výklady zabývají především autoři Staročeského slovníku, srov. Nejedlý (1980, 1992, 2006), Homolková (2010), Voleková (2010) a další.

[6] Srov. např. Klaretovu dvojici byssie polena, kterou doposud bohemisté hodnotili odlišně od klasických filologů (a dlužno přiznat, že chybně).

[7] Ryba (1942, s. 125).

[8] Zkratky staročeských pramenů a způsob jejich citace uvádím v zásadě podle Staročeského slovníku (StčS, 1968, s. 55–118).

[9] Flajšhans (1926/1, s. 121).

[10] Rybův výklad přijímá Hana Šedinová (2005, s. 302, pozn. 31).

[11] Edici příslušné části Tomášova spisu dle tohoto rukopisu v. Šedinová (2008, s. 174). Také ona hodnotí (na s. 302) substantivum zydrach jako slovotvorně neprůhledné (tento názor vyslovila již dříve – v. Šedinová, 2005, s. 335).

[12] K nim viz především Michálek (1989).

[13] V. Šedinová (2005, s. 335–336; 2008, s. 174).

[14] V. Šedinová (2008, s. 302).

[15] Srov. Lexer (1876, s. vv. a trache) a Grimm – Grimm (1854–1971, s. v. Seedrache).

[16] Srov. „pojednání sepsané v nedávné době“ (Šedinová, 2008, s. 56).

[17] Srov. náhlý 4, náhlost 4, náhliti 2, náhlivý 2, náhľenie, náhlostivý, náhlovati (viz StčS, s. vv.).

[18] Ten je u Klareta patrně zachycen ve dvojici draconius odráček (KlarGlosA 445) – avšak např. StčS, s. v., v tomto bodě zachovává jistou zdrženlivost a omezuje se na povšechné určení ‚mořský drak‘.

[19] Srov. Grimm – Grimm (1854–1971, s. v. seedrache).

[20] Pochybnosti ohledně tohoto protikladu či nepoměru vyjadřuje také Šedinová (2005, s. 303).

[21] Michálek (1989, s. 30).

[22] K většině uvedených klaretismů v. StčS, s. vv.; vastrman v. KlarGlosA 309.

[23] To platí i přesto, že díky B. Rybovi a dalším badatelům (mnohá objasnění v tomto směru shrnuje Emanuel Michálek, zvl. Michálek, 1989) je poznání Klaretových slovotvorných a pojmenovacích postupů na vysoké úrovni.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
nejedly@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 98 (2015), číslo 5, s. 238-242

Předchozí Josef Štěpán: Podmínky elipsy střední věty v podřadném souvětí

Následující Jana Přikrylová: Stručně o komunikaci policistů, zejména o policejním slangu