Časopis Naše řeč
en cz

Nářeční pojmenování velkého kusu chleba

Zina Komárková

[Články]

(pdf)

Dialect terms for a large piece of bread

A large piece of bread is an object for which the literary language has no specific name, nevertheless a varied collection of terms can be found in dialects. Most often, metaphoric names motivated by form (e.g. kopyto) or size (e.g. špalek) occur in the collection, then terms with the motivational aspect “separated part” (e.g. závalec). In some words, the motivational aspects mingle. The effort to express the large size of the object leads to the fact that many terms are expressive, above all the augmentatives. The collection of dialect names denominating a large piece of bread is richly differentiated on the lexical, word-formational and phonological level. A simplified depiction of the geographical distribution of the observed dialect expressions can be found on the map included in the article.

Key words: dialect vocabulary, motivation, expressivity, geolinguistics
Klíčová slova: nářeční slovní zásoba, motivace pojmenování, expresivita, jazykový zeměpis

[1]„Maminka hajná honem chytla čerstvý bochník, udělala špičkou nože do bílé kůrky tři křížky a ptala se: ‚Tak co? Patku, krajíc nebo škramfulec?‘ ‚Škramfulec!‘ volaly děti. (…) Pan Karbulka pobíhal pokojíkem a chytal se za hlavu: ‚Škramfulec! Ó, mluvo mateřská, zahal tvář svou šlojířem smutečním!‘“[2]

0 Zděšení jazykového brusiče Karbulky, komické figurky z čtenáři oblíbené a literární kritikou zatracované několikadílné prvorepublikové knížky pro děti, nad slovem škramfulec nás může pobavit, ale zároveň vyvolat otázku: Kterou část chleba vlastně děti žádaly?

Dotazník pro výzkum českých nářečí[3] věnuje chlebu, této základní součásti lidské výživy, a jeho přípravě několik položek; pečení chleba bylo také častým námětem souvislých vyprávění nářečních informátorů při terénním výzkumu pro Český jazykový atlas (ČJA).

Podklady pro článek jsme čerpali z materiálu shromážděného pomocí výše uvedeného Dotazníku a Korespondenční lexikální ankety[4], dále jsme použili [142](především pro porovnání se starším stavem nářečí) jazyková data z Archivu lidového jazyka[5]. Pracujeme tedy hlavně s materiálem získaným v období od 50. do 70. let 20. století, dále ověřovaným a rozšiřovaným navazujícími doplňkovými nářečními výzkumy (které probíhají od 80. let 20. stol. do současnosti[6]). Jejich výsledky ukazují, že situace popisovaná v tomto článku na základě materiálu pocházejícího z druhé poloviny 20. století víceméně odpovídá i nynějšímu stavu (zejména se to týká mluvy příslušníků starší generace).[7]

 

1 Spisovný jazyk nemá pro sledovanou reálii – velký kus chleba – specifické jednoslovné označení; pokud Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) taková pojmenování uvádí (např. hnát, skolek), charakterizuje je jako nářeční a často jako expresivní. Jiné části bochníku chleba však takové označení mají: např. krajíc ‚(naplocho) ukrojený kus chleba‘[8], patka či skrojek ‚první odkrojená nebo poslední zbylá část z bochníku‘[9], popř. skýva ‚kus chleba ukrojený z prostředku (již načatého) bochníku; krajíc vůbec‘[10].

Těmito názvy pro jiné části bochníku (krajíc, patka, skýva apod.) a jejich slovotvornými variantami (např. krajác, krajoun; skývák, skejbák), třebaže se v shromážděném materiálu vyskytují (výraz krajíc často doplněný atributem vel(i)kej, velikánskej, hodnej, pořádnej nebo hrubý), se dále nezabýváme, pomíjíme také pojmenování širšího významového rozsahu (velký) kus (a jeho slovotvorné obměny, např. kusan, kusanec, kusisko).

Nářeční pojmenování velkého kusu chleba jsou bohatě lexikálně a slovotvorně diferencována; některé výrazy tvoří pouze malé areály, jiné byly zaznamenány rozptýleně, takže je nelze zahrnout do kompaktních celků, další se vyskytují sporadicky (mnohé z těchto výrazů byly zjevně použity pouze příležitostně, ad hoc). Areály některých pojmenování se vzájemně zčásti překrývají nebo prolínají, ve zkoumaných obcích tak byly běžně zachyceny dublety i triplety. Tato nepřehledná situace způsobila, že položka nebyla kartograficky zpracována pro ČJA; bylo by to možné pouze za cenu značného zjednodušení. Takové [143]zjednodušené zobrazení územního rozšíření sledovaných nář. výrazů přináší mapka k tomuto článku (s. 149).

 

2 Shromážděný materiál členíme podle motivace (motivující okolnosti se u sledovaných slov prolínají), dále uvádíme slovotvorné a hláskoslovné varianty základních výrazů (pomíjíme pravidelné nář. obměny[11] a pracujeme s podobami lemmatizovanými; např. výraz pajzoun zahrnuje i obměnu pajzón, běžnou v střm. nář. oblasti, apod.) a jejich územní výskyt.

2.1 Motivační příznak ‚tvar‘

2.1.1 Klínovitý

čuba[12]: zaznamenáno na Rokycansku.
klín klínec: zabírá většinu jzč. nář. oblasti.
kopyto: doloženo z Podkrkonoší.
zouvák: charakteristické pro Roudnicko a sev. Rakovnicko.

2.1.2 Vypouklý

balón: zapsáno na Třebíčsku.

2.2 Motivační příznak ‚velikost‘

Pojmenování motivovaná velikostí dělíme na podskupiny podle původního významu přeneseného slova. Řadíme sem i skupinu výrazů přejatých z jiných jazyků, majících význam ‚(velký) kus něčeho‘.

2.2.1 Kus dřeva

bat[13]: zaznamenáno na Frýdecku-Místecku.
klacek: doloženo z Velkomeziříčska.
pařez pařezák: zabírá sv. část svč. nář. oblasti, Klatovsko, sev. Jindřichohradecko.
patyk[14]: typické pro vých. polovinu slez. nář. oblasti.
peň[15]: rozšířeno na Příborsku a Novojičínsku.
skolek[16]skolec skolan: vyskytuje se rozptýleně v sev. část svč. nář.
[144]špalek špaloun (šprajloun): nachází se v sv. části svč. nář. oblasti, na Rakovnicku a Velkomeziříčsku.

2.2.2 Kus kamene

balvan (balván, bulván): zaznamenáno rozptýleně v střč. a jč. nář. oblasti a na jz. Moravě.
hunt[17]: doloženo z jz. části jč. nář. a z jv. Českobudějovicka.
mugl[18] (nugál) – muglanec: vyskytuje se na území mezi Slavonicemi a Znojmem.

2.2.3 Část těla

hnát (hnác): objevuje se v Podkrkonoší, na Mělnicku a záp. Klatovsku.

Varianta hnác, doložená z Klatov, byla snad ovlivněna nář. výrazem hňáca ‚ruka, velká ruka‘.

paloch palouch: zaznamenáno na Chodsku.

Jde zřejmě o slovotvorné obměny slova palec, v nichž byly augmentativní sufixy -och, -ouch užity pro zdůraznění velikosti a k vyjádření významu ‚velký, tlustý palec‘. Tyto obměny mohly nejprve fungovat v přirovnání krajíc/kus chleba silný jako palec/paloch (nebo ve spojení tlustý na palec/paloch) a později získat přenesený význam ‚silný/velký krajíc/kus chleba‘.

raťafák[19]: je běžné na Jičínsku a Náchodsku.

2.2.4 Nástroj

pantok[20]: rozšířeno na Valašskomeziříčsku a Novojičínsku.
vatrál[21] (fatrál, fatrhál, fatál): doloženo z Valašskokloboucka a Uherskobrodska.

2.2.5 Množství nebo velká plocha

hafalec[22] (hachvalec): objevuje se na Židlochovicku.

lán: charakteristické pro Vysokomýtsko.

[145]2.2.6 (Velký) kus

falác[23]falón (fajón, fatrón): zabírá úzký pruh při česko-slovenské hranici.
fatrc[24] (vatrc, vatrč, vadrc, švatrc, švadrc, švarc): zaznamenáno ve vm. nář. oblasti.

V sev. polovině vm. nář. oblasti se vedle nejčastěji doloženého pojmenování fatrc/vatrc vyskytují též lexémy falác a vatrál/fatrál; lze předpokládat, že se tyto výrazy vzájemně ovlivňují.

flák (flág, flán) – flagan flákanec: zapsáno na jv. okraji svč. nář. oblasti, na Klatovsku, Jindřichohradecku, na jz. Moravě, sev. Boskovicku a na Velkomeziříčsku.
kaval[25] (kavál, kabal, gaval, gavál, glaval, gavan, galvan, glavan, gavol, gavól, kyval, kýval, kýbal) – kavalec (gavalec, kyvalec, kývalec): pokrývá Moravu (na většině Moravy, kromě její jz. části, je rozšířena především hláskoslovná varianta gaval) a Slezsko.

Podoby s ky-/ký- byly zřejmě ovlivněny výrazy skýva, skyba, skylka. Varianty zakončené na -an (gavan, galvan, glavan), zaznamenané na Zábřežsku, považujeme za obměny spíše hláskoslovné než slovotvorné, i když se tlak slovotvorného systému mohl projevit. Slovo kaval (gaval) je cizího původu a slovotvorný sufix u něj nelze vyčlenit. Varianty se zakončením -an vznikly zřejmě napodobením forem hyban, hypan zaznamenaných v sousedství, ve vých. části areálu hyb/hyp.

štramfal (štramfál, štamfal, štamfál, škramfál, škrampál, štramfl, ramfál, krafál, rumfál, runfál, rumpál, štramfol, ramfol, ramfl) – štramfalec (štramfalc, štrampalec, štramvalec, štamfalec, štafalec, šťafalec, ramfalec, kramfalec, krafalec, řampalec, štramfolec, ramfolec, krampolec, rampulec): rozšířeno v sev. polovině svč. nář., dále na území vymezeném městy Praha, Rakovník, Příbram, Benešov, Tábor a Ledeč nad Sázavou.

Podle V. Machka[26] jsou výrazy štramfal, štramfalec (a další jím uváděné podoby) zkomoleninou slov kaval, kavalec a vznikly „asi z dětského žvatlání“. Kromě zkomolení by bylo možné uvážit též vliv jiných slov; přitom by se uplatnila i další motivace. Např. podoby s počátečním štramf- mohly být ovlivněny slovem štráf ‚pruh‘[27] (motivující okolností mohl být i tvar), na obměny s ramf- [146]mohla mít vliv slovesa rafat, rafnout ‚kousat, kousnout‘[28] (motivační příznak ‚oddělená část‘), varianty s kramf- mohly vzniknout působením výrazů kramflek, kramflík ‚podpatek‘[29] (motivace tvarem).

2.3 Motivační příznak ‚oddělená část‘

Zde uvádíme lexémy nebo slovní základy, od nichž byly odvozeny jednotlivé varianty.

hníb[30] (hnib, hníc) – hníbanec: vyskytuje se na sev. Příbramsku.
hyb[31] (hyp, hýp) – hybák (hýbák, hypák, hýpák) – hyban (hýban, hypan, hýpan, hypal) – hybán (hýbán, hýpán) – hybanec (hýbanec, hybalec, hypanec, hýpanec) – hybec (hypec) – hypoň hybr: zaznamenáno ve vých. polovině svč. nář. s přesahem do střč. nář. oblasti až po linii Benešov – Ledeč nad Sázavou.
láb-/lab-[32]: labák (lajbák) – labán lábanec; dokládá se ze střední části svč. nář. oblasti, z Vysokomýtska a Pelhřimovska.
dlab-[33]: dlabán dlabanec; vyskytuje se sev. od Českých Budějovic a na Havlíčkobrodsku.
pajz-[34]: pajzák pajzan (špajzan) – pajzán (pajcán, bajzán) – pajzanec pajzoun; je rozšířeno především v oblasti mezi Mladou Boleslaví a Prahou.
šňáp[35]šňápanec: zapsáno na Broumovsku.
švac-[36]: švacan; doloženo z Hodonínska.

zával[37]závalec: vyskytuje se na Třebíčsku.

Nejasného původu jsou pojmenování zajdák (zajďák, zajedák) a zajban zajbán, vyskytující se promíšeně v úzkém pásu táhnoucím se od České Lípy přes sev. Mladoboleslavsko na sv. Poděbradsko. Lze vyjít z předpokladu, že primární byly varianty s -d-, jež mají původ v slovese zajet (nožem do chleba) ‚prudkým, náhlým pohybem vniknout‘[38] a jež můžeme spojovat s motivačním momentem [147]‚oddělení od celku‘. Podoby s -b- pak vznikly zřejmě vlivem nář. podoby skejba, schejba ‚skýva‘ (nebo přímo něm. Scheibe ‚plát, plátek, řez, krajíc‘, zvl. v sev. části areálu, v sousedství s oblastí s bývalým něm. osídlením). Nelze však vyloučit postup opačný, kdy formy s -b- byly výchozí (pak by pojmenování vzniklo přenesením názvu jiné části bochníku chleba a jeho slovotvornou obměnou) a varianty s -d- jsou výsledkem přiklonění k slovesu zajet (zajede).

 

3 Většina zachycených výrazů v námi zkoumaném materiálu je expresivních. Expresivita se projevuje u přenesených pojmenování, jejichž základem jsou slova původně bez citového zabarvení, např. pařez, peň, špalek; ta získávají expresivní příznak teprve s užitím v novém významu.[39]

U některých podob plyne expresivita z hláskového skladu[40] – obsahují kombinaci hlásek pro slova citově neutrální neobvyklou, např. hláskové skupiny pajz-/pajc-, kramf-/kraf-/ramf-, řamp-, šňáp-, švac-, štramf-/štamf-/štaf-/šťaf-.

Expresivitu vykazují také augmentativa, zahrnující kromě složky kvantitativní (‚něco, co má větší rozměr než obvykle‘) též příznak expresivní; ten získávají pomocí augmentativních sufixů.[41] Pokud je takový sufix připojen k slovnímu základu s expresivním hláskovým skladem, expresivita výsledného výrazu zesiluje (např. štramfalec, šňápanec).

Augmentativa jsou mezi sledovanými nářečními ekvivalenty častá[42], mluvčí jimi vystihují podstatnou vlastnost zkoumané reálie – velikost. Ta se pak objevuje jako další motivační příznak u forem odvozených od pojmenování motivovaných tvarem (např. klínec) nebo odděleností od celku (např. hyban, závalec). U odvozenin od pojmenování motivovaných primárně velikostí se příznak ‚velký rozměr‘ dále stupňuje (např. pařezák, špaloun, kavalec, muglanec).

Pro tvoření augmentativ byly využity sufixy:

-ák: hybák[43], labák, pajzák, pařezák;
-an: flagan, hyban, pajzan, skolan, švacan;
-án: dlabán, hybán, labán, pajzán;
-ec: hafalec, hybanec, hybec, kavalec, klínec, skolec, štramfalec, závalec;
-anec: flákanec, lábanec, muglanec, hníbanec, šňápanec;
[148]-och: paloch;
-ouch: palouch;
-oun: pajzoun, špaloun;
-oň: hypoň.

Podoby se základy dlab-, lab-, pajz-, švac- považujeme také za augmentativa, ačkoliv základová slova, od nichž by byly odvozeny, totiž *dlab, *láb/lab, *pajz, *švac/švác s významem ‚část vzniklá oddělením od celku‘ (jako zde mají výrazy hníb, hyb a šňáp), nejsou doložena. Mohla by však vzniknout konverzí z příslušných sloves (dlabat, lábat, pajzat, švácat) jako dějová substantiva, později přehodnocená v pojmenování výsledku děje[44] (podobně jako hlt, lok, nář. cuc, klůt ‚doušek‘ nebo nář. bajs, hryz, kous ‚sousto‘).

 

4 Zkoumaný materiál – soubor nář. pojmenování pro velký kus chleba – přinesl řadu výrazů, často bohatě slovotvorně a hláskoslovně obměňovaných (viz výše např. hyb nebo štramfal), mnohé varianty vznikly při vzájemné konkurenci ekvivalentů na hranicích sousedících areálů (např. podoba gavan vzniklá vlivem forem gaval a hyban/hypan), při promíšeném výskytu (obměna fatrón navazující na podoby falác, falón a ovlivněná variantami fatrc a fatrál) nebo při přesazích některých lexémů mimo jejich základní areály (podoba hafalec založená na původním hafolec byla ovlivněna výrazem gavalec).[45]

Zachycena byla pojmenování metaforická, motivovaná podobným tvarem (např. klín) nebo velikostí (např. raťafák) a pojmenování s motivačním příznakem ‚oddělená část‘ (např. pajzák). Motivace se prolínají, motivační moment ‚velikost‘ se vzhledem k nejnápadnější vlastnosti denotátu objevuje i u výrazů s jinými motivacemi. Z nutnosti vyjádřit velké rozměry sledované reálie plyne i expresivita řady pojmenování, především pojmenování augmentativních.

Ještě zbývá odpovědět na otázku položenou v úvodu článku. Výraz škramfulec užitý dětmi ve výše citovaném úryvku jako označení velkého kusu chleba (pro který matka „zařízla dvakrát hezky hluboko do bochníku“[46]) čerpala autorka z mluvy obyvatel Mníšku pod Brdy (v knize se nazývá Lážov), obce nacházející se v záp. části středočeské nář. oblasti. Lze konstatovat, že uvedená varianta odpovídá námi zachycenému územnímu rozložení zkoumaných nářečních pojmenování – můžeme ji zahrnout do druhého, jižněji položeného areálu lexému štramfal a jeho obměn.

 

[149]

Komentář k mapě

Mapa zachycuje nář. ekvivalenty komentované v článku několikerým způsobem.

1) Podoby zahrnutelné do víceméně souvislých areálů jsou vymezeny plnou čarou (izoglosou) a označeny majuskulemi (např. klín, pajz-), popř. zobrazeny značkami (např. pantok). Výraz zapsaný v areálu nebo náležející ke značkám (uvedený v legendě k mapě) reprezentuje současně i další varianty, např. nápis štramfal signalizuje též výskyt forem štramfol, škrampál, štamfalec, ramfalec a dalších.

2) Hláskoslovné obměny jsou v rámci velkých areálů vyčleněny jen výjimečně (gaval, gavan), pak jsou zakresleny čárkovanou linií a nápisem minuskulemi.

3) Velmi malé oblasti a rozptýlený výskyt některých lexémů (a jejich variant) nejsou graficky zpracovány. Jejich územní rozložení (popsané výše v textu) lze přibližně určit podle měst zanesených na mapě, v jejichž okolí se nacházejí (např. hníb a hníbanec sev. od Příbrami). Na zakreslení přesahů a průniků jednotlivých pojmenování jsme kvůli čitelnosti mapy rezignovali.

Zkratky použité na mapě

Bosk = Boskovice

Měl = Mělník

Třeb = Třebíč

Brou = Broumov

Nách = Náchod

UhBr = Uherský Brod

ČesBud = České Budějovice

NJič = Nový Jičín

ValKl = Valašské Klobouky

HavlBr = Havlíčkův Brod

Pelh = Pelhřimov

VysMýt = Vysoké Mýto

Hod = Hodonín

Přm = Příbram

VelMez = Velké Meziříčí

Jič = Jičín

Přb = Příbor

Židl = Židlochovice

JiHrad = Jindřichův Hradec

Rak = Rakovník

 

Klat = Klatovy

Rok = Rokycany

 

[150]LITERATURA

Český jazykový atlas 1 (1992), 2 (1997), 3 (1999), 4 (2002), 5 (2005), Dodatky (2011). Praha: Academia.

DANEŠ, F. – DOKULIL, M. – KUCHAŘ, J. (1967): Tvoření slov v češtině 2. Praha: Academia.

Dotazník pro výzkum českých nářečí (1964–1965). Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, dialektologická oddělení Praha – Brno.

FIC, K. (1995): Psychologické změny v nářečním výrazivu. In: P. Karlík – J. Pleskalová – Z. Rusínová (eds.), Pocta Dušanu Šlosarovi. Boskovice: Nakladatelství Albert, s. 111–116.

HÁJ, F. (1990): Školák Kája Mařík III. Praha: TJ Bohemians.

MACHEK, V. (1971): Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha: Nakladatelství ČSAV.

PROŠEK, M. (2004): Odkud přišlo hafo? Naše řeč, 87, s. 270–271.

Slovník spisovného jazyka českého I (1960), II (1964), III (1966), IV (1971). Praha: Nakladatelství ČSAV.

Slovník slovenského jazyka I (1959). Bratislava: Vydavateľstvo SAV.

Slovník slovenských nárečí I (1994). Bratislava: VEDA.

ZIMA, J. (1961): Expresivita slova v současné češtině. Praha: Nakladatelství ČSAV.


[1] Příspěvek vznikl s podporou projektu GA ČR č. P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka.

[2] Háj, 1990, s. 112.

[3] Dotazník pro výzkum českých nářečí (1964–1965, list 30 a 31); viz též ČJA Dodatky (2011, s. 63).

[4] O korespondenční metodě viz ČJA 1 (1992, s. 11–12). Pro článek byl využit Slovníkový dotazník pro nářečí českého jazyka II • 5, položka 11.

[5] Archiv lidového jazyka, tj. lístkový katalog nářečních výrazů uložený v dialektologickém oddělení ÚJČ AV ČR, v. v. i., v Brně.

[6] Konaly se v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, např. na Turnovsku, Pardubicku, Domažlicku, Táborsku, Telečsku, Prostějovsku, Boskovicku, Vsetínsku, Opavsku. Kromě společných ověřovacích výzkumů realizovali někteří členové dialektologického oddělení ÚJČ též samostatné kratší výzkumy. Získaný materiál bude využit též pro připravovaný Slovník nářečí českého jazyka.

[7] Např. na Jilemnicku byla Korespondenční anketou a Dotazníkem zachycena pojmenování hnát, hyban, hybanec/hypanec, kopyto, ramfl/ramfol, skolek, špajzan, štafalec; doplňující výzkum v r. 2011 zachytil pojmenování hnát, hyban, kopyto, skolek, štafalec.

[8] SSJČ I (1960, s. 983), viz též ČJA Dodatky (2011, s. 63).

[9] SSJČ II (1964, s. 535), SSJČ III (1966, s. 359); viz též ČJA 1 (1992, s. 266–268 a 268–270).

[10] SSJČ III (1966, s. 368).

[11] Podrobněji viz ČJA 1 (1992, s. 49–61).

[12] V zč. nář. ‚velký dřevěný klín k štípání polen‘.

[13] V slez. nář. ‚hrubý neotesaný klacek; kyj‘.

[14] V slez. nář. ‚klacek, silnější dřevo; kyj‘.

[15] V slez. a vm. nář. ‚pařez‘, v slez. a střm. nář. ‚kmen stromu‘, viz ČJA 2 (1997, s. 197–198 a 209–211).

[16] 1. zast. a nář. ‚odseknutý, odlomený kus dřeva, suché větve, tyčky‘; 2. nář. expr. velký kus, velký krajíc, viz SSJČ III (1966, s. 353).

[17] V jzč. nář. ‚velký kus vylomeného kamene‘.

[18] V svč. a střm. nář. mugle, mugla ‚balvan; kus kamene‘, tato substantiva mají původ zřejmě v něm. Mugel ‚kopeček‘.

[19] Nář. ‚velký nos, zub‘, též ‚velký nůž, koš, brambor‘.

[20] V mor. a slez. nář. ‚velká dřevorubecká sekera‘.

[21] Ve vm. nář. ‚ovčácká hůl‘.

[22] Obměna střm. nář. výrazů hafol, hafolec ‚množství, spousta‘ pocházejících z něm. dial. Hanfel (to z Handvoll ‚hrst, hrstka něčeho‘); viz Machek (1971, s. 155). Srov. Prošek (2004, s. 270–271); dále srov. ČJA 2 (1997, s. 58–61): hafol, hafól, hamfol ‚chumáč ovoce‘.

[23] Ze sloven. nář. falat ‚kus‘ (to z maď.); viz Slovník slovenského jazyka I (1959, s. 387); též Slovník slovenských nárečí I (1994, s. 437).

[24] Ze sloven. nář. fatrc ‚větší kus něčeho, např. chleba, slaniny apod.‘, viz Slovník slovenských nárečí I (1994, s. 442). Výraz je nejasného původu, viz Machek (1971, s. 579).

[25] Ze středodolnoněm. kavale ‚dřívko na losování, los, vylosovaný podíl‘, viz Machek (1971, s. 246).

[26] Machek (1971, s. 246).

[27] Viz SSJČ III (1966, s. 737).

[28] Viz SSJČ III (1966, s. 11).

[29] Viz SSJČ I (1960, s. 987).

[30] V jzč. nář. (h)nípat se, v střč. nář. nípat se (v jídle) ‚rýpat se, nimrat se‘.

[31] Z něm. Hieb ‚rána, úder, sek‘, viz Machek (1971, s. 193); hybanec expr. ‚velký kus‘, viz SSJČ I (1960, s. 672).

[32] V svč. a střč. nář. lábat ‚hltavě pít‘.

[33] V čes. nář. dlabat ‚horlivě, s chutí jíst‘. Slovesa lábat i dlabat mají původ v něm. laben ‚občerstvit, osvěžit se nápojem, jídlem‘.

[34] Nář. pajzat, pajzačit, pajzovat ‚krájet, řezat‘, viz Machek (1971, s. 428); pajzák, pajzan nář. ‚velký krajíc‘, viz SSJČ II (1964, s. 485).

[35] V svč. nář. šňápat ‚sekat, řezat, trhat‘.

[36] Ve vm. nář. švácat, ušvacit, ušvácnút ‚krájet, ukrojit, ustřihnout velký kus‘.

[37] Zavalit si ob. expr. ‚ukrojit pořádným, důkladným zakrojením‘, viz SSJČ IV (1971, s. 655).

[38] Viz SSJČ IV (1971, s. 505).

[39] Tzv. expresivita adherentní, viz Zima (1961, s. 12–14).

[40] Tzv. expresivita inherentní, která je kromě hláskového skladu slova dána též slovotvornými sufixy. Viz Zima (1961, s. 14–20).

[41] Viz Daneš – Dokulil – Kuchař (1967, s. 531–532).

[42] Řada augmentativ byla odvozena od základu kraj- (s expr. obměnami krajb-, krajh-, krajv-, krajz-), obsaženého v námi nesledovaném slově krajíc, sufixy -ác, -áč, -ák, -an, -án, -ec, -och, -ón, -oň, -oun. Varianta krajičisko byla utvořena sufixem -isko od substantiva krajíc.

[43] Uvádíme vždy jen základní podobu, která však reprezentuje i další varianty, např. zde kromě hybák též hypák, hýbák a hýpák.

[44] Viz Daneš – Dokulil – Kuchař (1967, s. 562–569, 592 a 606–601).

[45] O izolovaných hláskových změnách v nář. výrazivu viz Fic (1995, s. 111–116).

[46] Háj (1990, s. 112).

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 602 00 Brno
komarkova@iach.cz

Naše řeč, ročník 96 (2013), číslo 3, s. 141-150

Předchozí Veronika Štěpánová: Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické dotazy v jazykové poradně

Následující Martin Beneš: Úskalí odborné lingvistické komunikace. Pavel Novák: Lingvistika a jazyková realita

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdm transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1