Houby

[Hovorna]

(pdf)

-

(A. J.) Že by výraz »houby s octem«, kterého se užívá lidově jako záporu (ví o tom houby s octem, dal mi houby s octem, t. j. nic, souvisel nějak s houbou s octem, kterou podali k občerstvení Kristovi na Golgatě, je domněnka jistě nesprávná. Původ výrazu »houby s octem« je mnohem prosaičtější. Je známo, že se v Čechách v téže platnosti užívá i prostého slova »houby« (na Moravě podle Bartoše v Č. M. mor. 10, 52 to snad neříkají), které není nic jiného než hláskovou eufemistickou obměnou slova, jemuž Francouzi říkají slovo od Waterloo a jehož se nejen u nás, ale i v jiných jazycích užívá vulgárně za negaci (na Moravě podle Bartoše užívají v téže platnosti souznačného slova »krombožinec«). V té platnosti se vyskytuje slovo, jež eufemistické »houby« zvukem připomínají a významem nahrazují, v češtině již dávno; nejstarší doklad je v známém Mastičkáři v. 95. Podobnými příklady eufemistického obměňování hláskového slov triviálních anebo vůbec takových, jimž se lid v řeči vyhýbá, jsou známé výrazy »býti (se svým jměním, s rozmarem a p.) v Prčicích«, pražské vulgární »jíti do háje« a jiné, o nichž byla zmínka v N. Ř. IV, 79, 253. Při tom bývá zjevem dosti častým, že se tyto hláskové obměny slov hrubých nebo hříšných rozšiřují dalšími přídavky žertovnými a p., leckdy snad i proto, aby se hrubost výrazu ještě více zastřela. Tak možno slýchati v Praze i rozšířenou variantu »jdi do háje zeleného«, místo »pro pět ran« (Krista Pána) se říká »pro pět ran do hlavy«, vedle »můj ty Tondo« (eufemistická náhražka rčení »můj ty Bože«) slýchati i »můj ty Tondo kolenatej«, známé je zaklení »sak na ryby, koš na raky« atd. A stejným způsobem z eufemistického výrazu »houby« vznikly i »houby s octem«.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 6, s. 186

Předchozí Byť

Následující Josef Zubatý: Husar