Metafory pýchy

Lucie Saicová Římalová

[Articles]

(pdf)

Metaphors of pride

There are two basic types of pride (pýcha) in Czech: “pride-haughtiness” with negative connotations and “pride proper” with positive ones. These two types are closely connected and represent a type of continuum. Metaphors concerning both types of pride in Czech are numerous and form a complex net centred around the following metaphors: pride is a living organism, pride is a power, pride is a liquid or a gas, and pride is an illness.

Key words: linguistic picture of the world, metaphor, pride, prototype
Klíčová slova: jazykový obraz světa, metafora, pýcha, prototyp

1. K výrazným tématům, jimž se dlouhodobě věnuje kognitivní lingvistika a teorie tzv. jazykového obrazu světa (srov. např. Vaňková a kol., 2005; zde i další literatura), patří obraz člověka. V jeho rámci je zkoumáno, jak jsou v různých jazycích ztvárněny lidské smysly, rozmanité mentální aktivity či např. emoce. Tato práce se zaměří na pýchu, jejíž obraz v angličtině či v polštině již vzbudil badatelský zájem (viz dále), ale v češtině zatím analyzován nebyl. Pokusíme se pomocí vybraných metod kognitivní lingvistiky (viz např. Grzegorczykowa, 2002, s. 162–169; Vaňková a kol., 2005, zejm. s. 46–106; Janda, 2004) vymezit prototyp a základní typy pýchy a prozkoumáme, jaké metafory se s pýchou v češtině pojí.

 

2. Pýcha v češtině

U substantiva pýcha bývá v dnešní češtině uvažováno o třech základních významech (srov. např. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2000, s. 345). První bývá spojen s negativním hodnocením: pýcha jako přílišná hrdost, domýšlivost; opak pokory, skromnosti (srov. pýcha předchází pád). Druhý naopak obvykle doprovázejí konotace pozitivní: pýcha jako hrdost, sebevědomí (srov. hovořit o svých dětech s pýchou). V třetím případě lze substantivum užít metonymicky i o tom, nač jsme pyšní, čím se chlubíme (např. děti jsou její pýchou; může se přitom pojit i s entitami neživými – nový park se stal pýchou města), pak má význam ‚chlouba, ozdoba‘. Etymologicky je pýcha spojena s pýchati – ‚foukati, dýmati, nadouvati se‘ – a také s puchnouti (Machek, 1957, s. 409). A nadouvání se a nafukování se pýchou patří k častým obrazům ve frazeologii (nadouvat se pýchou; moct puknout pýchou) i v metaforách (viz dále).

[17]Dále se budeme zabývat prvními dvěma uvedenými „typy“: pýchou jako namyšleností a pýchou jako hrdostí.[1] Na úvod je třeba zmínit, že pojetí pýchy v „běžném“ jazyce se liší od pýchy ve smyslu religiózním,[2] i když první je druhým nepochybně ovlivněno. Pro potřeby této analýzy řadíme pýchu pojatou jako hřích k prvnímu typu – pýše-namyšlenosti –, i když je poněkud specifická (viz dále).

Nejtypičtějším příkladem, prototypem pýchy je nepochybně pýcha-namyšlenost, jejíž různé aspekty vystihují doklady jako pyšný jako páv; mít nos nahoru či moci puknout pýchou.

A. Wierzbicka považuje za základní stavební prvek tohoto typu pýchy to, že si člověk o sobě hodně myslí, resp. že si o sobě myslí, že je více než ostatní (Wierzbicka, 1992, s. 195–198). R. Grzegorczykowa (1993, s. 33) naopak tvrdí, že nejde o nějaký aktivní proces myšlení, ale spíše o (často nevědomý) stav, kdy se člověk příliš zaměřuje na sebe a vše hodnotí ze svého hlediska. To pak podle autorky způsobuje, že pyšný člověk si přeje, aby mu ostatní projevovali úctu, vyžívá se v pochvalách, může závidět aj.

Popisy A. Wierzbické a R. Grzegorczykowé v zásadě odpovídají tomu, jak je pýcha-namyšlenost vnímána v češtině. I pro „českou“ pýchu je důležité, že ten, kdo je označen jako pyšný, si myslí, že je něco více, než jsou ostatní. Domníváme se ale, že podstatné je ještě to, že sebehodnocení pyšného člověka je pokládáno za nepřiměřené – nadsazené či neopodstatněné. Pýcha je tedy vnímána nejen jako překročení určité míry či normy v sebehodnocení,[3] ale též jako vystavěná na nedostatečných základech.[4] Pýcha-namyšlenost se navíc nejeví jako typická emoce, ale souvisí spíše se sebepojetím atp.[5]

Fungování výrazů jako pýcha či pyšný vztahujících se k pýše-namyšlenosti je ještě ovlivněno tím, že se s nimi pojí negativní hodnocení. Mluvčí je proto nejčastěji neužívá sám o sobě, ale spíše jimi hodnotí druhé. Pýcha atp. se pak týká situace zahrnující minimálně dva subjekty – subjekt hodnocený a subjekt hodnotící – a představuje nikoli emoci, ale spíše charakteristiku, kterou určitému subjektu připisuje subjekt jiný. Jako pyšný tak může být popisován i člověk, který se pyšným pouze jeví, protože je např. příliš uzavřený.

Druhý výrazný typ, pýcha-hrdost, se od pýchy-namyšlenosti liší mj. v tom, že mívá pozitivní konotace a lze ji pokládat za dosti typickou emoci. Pýcha a pyšný se v tomto případě vztahují k obdobnému stavu, jaký bývá v odborné psychologické literatuře uváděn u hrdosti (Stuchlíková, 2002, s. 158–159): subjekt se vidí jako [18]spojený s něčím, co hodnotí pozitivně,[6] a proto prožívá pozitivní emoce. Pýchu-hrdost přitom často vzbuzuje to, co subjekt pokládá za výjimečné, lepší než u ostatních atp. I u pýchy-hrdosti se tedy objevuje aspekt srovnávání s jinými.

Pýcha-namyšlenost a pýcha-hrdost nejsou striktně oddělenými stavy, hranice mezi nimi je neostrá. Výše popsané typy představují spíše dva výrazné póly škály. V konkrétních situacích (konkrétních kontextech) se oba typy mohou různě prolínat či vrstvit a někdy je obtížné určit, který typ převažuje. Z těchto důvodů také dále nepojednáváme o každém z typů zvlášť – i jejich metafory se totiž často prolínají (viz 3).

 

3. Metafory pýchy-namyšlenosti a pýchy-hrdosti

Metafor, popř. metonymií spojovaných s pýchou je značné množství. Vytvářejí komplexní síť, kterou naznačuje obr. 1:

 

 

Centrem metaforické sítě jsou metafory PÝCHA JE ŽIVÝ ORGANISMUS (a z této oblasti zejména PÝCHA JE OSOBA a v jejím rámci zase PÝCHA JE VLÁDCE/VŮDCE; srov. 3.1), PÝCHA JE SÍLA nebo MOC (3.2) a PÝCHA JE LÁTKA (3.3). Častá je rovněž metafora PÝCHA JE NEMOC (3.4) a řidčeji se objevují i metafory další (3.5). Centrální metafory se většinou dále člení. Řada meta[19]for pýchy patří mezi metafory typické pro emoce (srov. Kövecses, 2000), mezi nimi i ty, které jsou charakteristické pro pýchu-namyšlenost, jež typickou emocí není.

Jednotlivé metafory jsou propojeny mj. tím, že pýše připisují shodné či podobné vlastnosti. Např. metafory PÝCHA JE ŽIVÝ ORGANISMUS, PÝCHA JE SÍLA a PÝCHA JE LÁTKA sdílejí rys „pohyb“. Rysy „růst“ a „rozpínání se“ dávají do vzájemných vztahů metafory PÝCHA JE ŽIVÝ ORGANISMUS, PÝCHA JE SÍLA, PÝCHA JE LÁTKA a PÝCHA JE PROSTOR / OHRANIČENÍ PROSTORU a rysy „teplo“, „zvuk“, „světlo“ spojují metafory PÝCHA JE SÍLA, PÝCHA JE LÁTKA a PÝCHA JE NEMOC (podrobnosti a další rysy viz obr. 1).

Většina analyzovaných metafor se týká pýchy-namyšlenosti, některé mohou ztvárňovat oba typy pýchy a některé jsou specifické jen pro pýchu-hrdost (viz dále). Někdy kontext neumožňuje přesně určit, který typ pýchy je míněn.

Materiál pro analýzu čerpáme z korpusu SYN2005; vzhledem k rozsahu práce se omezujeme na doklady obsahující substantivum pýcha.

 

3.1 Pýcha jako živý organismus

Nejbohatěji rozvitou metaforou pýchy je metafora PÝCHA JE ŽIVÝ ORGANISMUS. V jejím rámci lze vyčlenit dva základní podtypy – frekventovanější a dále členěnou metaforu PÝCHA JE OSOBA a řidší PÝCHA JE ROSTLINA. Pýcha ztvárněná jako živý organismus např. roste (jeho pýcha rychle rostla; žádostivost a pýcha rostly; pýcha stále roste; … čímž má pýcha jenom vzrostla a také pýcha na syna … vzrostla) a pýcha jako rostlina má kořeny (není-li v takových rodinách pýcha hlouběji zakořeněna). Pýcha pojatá jako osoba např. cítí, má vědomí a také různé (často negativní) vlastnosti, které jsou typické pro osoby, např. tvá pýcha, ta ví své; pýše se zdá, že…; má pýcha nemohla snést jenom tajnosti a srov. též tvrdohlavá pýcha, marnivá pýcha, žárlivá pýcha, zlá a ukrutná pýcha, upřímná pýcha.[7] Pýchu lze zranit, a protože cítí, může trpět, např. byla raněna jeho pýcha; poraněná/raněná/zraněná pýcha; dotčená pýcha; jeho pýcha trpěla či frazém uražená pýcha. Občas jsou pýše připisovány i vlastnosti další: kam až může zajít poraněná pýcha; jednou tvá pýcha bude se hrbiti; pýcha zpravidla sama sebe nakonec trestá aj. Uvedené metafory se většinou týkají pýchy-namyšlenosti, ale může tak být pojata i pýcha-hrdost.

Nejvýraznějším podtypem metafory PÝCHA JE OSOBA je metafora PÝCHA JE VLÁDCE/VŮDCE/PÁN, např. jeho pánem byla nyní pýcha; jej tedy vedla pýcha; jestliže vás nevede pýcha, ale duch pokory…; k lepším výsledkům pýcha nikoho nepřivede; klanět se (něčí) pýše; lichotit … pýše; lichotící pýše; srov. též pýchu jako entitu, která má moc – jeho pýcha byla mocnější než … a zabránila mu (vykonat něco). Představa, že pýcha může člověka ovládat, spojuje tuto metaforu s „neosobní“ [20]metaforou PÝCHA JE SÍLA (viz 3.2). Pojetí pýchy jako něčeho, co na člověka působí či ho řídí, patří k nejfrekventovanějším rysům metafor pýchy-namyšlenosti.

Další podtypy metafory PÝCHA JE OSOBA sdílejí obraz boje s pýchou, s tím, že pýcha člověka ohrožuje, že je třeba jí vzdorovat atd. To je často patrně důsledkem vnímání pýchy jako hříchu. Metafory se většinou týkají pýchy-namyšlenosti a u řady z nich je zřetelná souvislost s metaforami, které pýše připisují moc (viz 3.2). Pýcha může být PROTIVNÍK, popř. (neživá) PŘEKÁŽKA, které je třeba překonávat. Srov. např. ještě nebyla pokořena/přemožena jeho pýcha a také frekventované ztvárnění pýchy jako něčeho, co člověku nedovolí něco vykonat: jeho pýcha by mu třeba nedovolila přiznat, že…; pýcha vám brání si to přiznat; pýcha mu bránila vejít do styku s… Pýcha je také PŘEMOŽITEL, např. možná v něm na čas zvítězila pýcha / pýcha na…; pýcha přemohla i lásku; … jej nakonec ovládla pýcha; pýcha se člověka zmocní; (někoho) se zmocňuje pýcha; podlehla pýše. Řidčeji se vyskytuje metafora PÝCHA JE POKUŠITEL, která se často vztahuje k pýše vnímané jako hřích: pokušení pýchy; je těžké odolávat pýše;[8] neblahá pýcha mi namlouvá, že…; (něco mu bylo…) našeptáno pýchou; ponoukán pýchou aj. A ojediněle může pýcha být také UTLAČOVATELEM (osvobozeni od nabubřelé pýchy) a REBELEM (bouřila se v něm pýcha člověka zahnaného do úzkých).

Metafoře PÝCHA JE OSOBA je podřazena také metafora PÝCHA JE VRAH nebo NIČITEL. U ní je zřetelná souvislost s metaforou PÝCHA JE NEMOC (viz 3.4) – obě pojímají pýchu jako něco, co škodí. Srov. jinak by ji okamžitě zabila pýcha; jeho pýcha ji zabila; aby ti tvá pýcha nezlomila vaz; ať nezničí vaši rozvahu pýcha z dnešního pocitu síly aj. Blízkým typem je i metafora PÝCHA JE HROZBA nebo STRAŠÁK, která však již nepatří mezi metafory ztvárňující pýchu jako osobu – srov. neboť se obával pýchy; sám se děsil své pýchy; o nástrahách světské pýchy aj. PÝCHA JE VRAH i PÝCHA JE HROZBA se týkají především negativně hodnocené pýchy-namyšlenosti; PÝCHA JE HROZBA je častým ztvárněním pýchy ve smyslu hříchu.

K metafoře PÝCHA JE OSOBA patří ještě podtyp PÝCHA JE HEREC, který je ale v podstatě omezen na frazém hrát roli, např. a jistou roli asi hrála i moje pýcha; zdůrazníme-li roli pýchy. Může se týkat obou typů pýchy.

 

3.2 Pýcha jako síla

Další výraznou skupinu zastřešuje metafora PÝCHA JE SÍLA nebo MOC. Metafora se týká obou sledovaných typů pýchy, pro pýchu-namyšlenost je přitom typické její pojetí jako síly ničivé, s pýchou-hrdostí se spojují spíše projevy mírnější. Pýcha je především FYZIKÁLNÍ SILOU. Může např. hýbat člověkem nebo částmi [21]jeho těla: pýcha jím lomcovala; srdce jí poskočilo pýchou; být nesen pýchou. Ale ojediněle se objevuje i metafora PÝCHA JE PUD – např. že mě k tobě pudí pýcha.[9]

Metafora PÝCHA JE SÍLA nebo MOC je specifická v tom, že je úzce provázána s metaforami dalšími a často tvoří jakési jejich pozadí. Např. pýcha jako síla nebo moc, která člověka ovládá, je základem metafory PÝCHA JE VLÁDCE (viz 3.1). Na pýše jako síle, jejíž působení je škodlivé, jsou vybudovány metafory PÝCHA JE NIČITEL (viz 3.1) a PÝCHA JE NEMOC (viz 3.4). Síla stojí i v pozadí těch případů metafory PÝCHA JE LÁTKA (viz 3.3), jež zobrazují pýchu např. jako stlačený plyn, který svým tlakem způsobuje zvětšování či destrukci prostoru či tělesa, v němž je stlačen. S metaforou PÝCHA JE ŽIVÝ ORGANISMUS pak pýcha jako síla sdílí např. představu růstu (viz 3.1).

 

3.3 Pýcha jako látka

Metafora PÝCHA JE LÁTKA zahrnuje pýchu pojatou jako tekutinu nebo (řidčeji) jako plyn. Často jde o popis projevů pýchy. Pýcha jako tekutina nebo plyn bývá spojena především s tím, že postupně zaplňuje nebo již zcela zaplnila (popř. i přeplnila) nějaký prostor, např. člověka nebo část lidského těla (často srdce), pojatý jako nádoba. Může se to týkat obou základních typů pýchy – pýchy-namyšlenosti i pýchy-hrdosti, i když pýchy-hrdosti zřejmě častěji. Srov. např. skutečnost, že… / vědomí, že…, mě plnilo/naplnilo pýchou; být naplněn pýchou; naplňovala je … dosud nepoznaná pýcha; plná pýchy; mé srdce naplnila pýcha; se srdcem překypujícím pýchou. V rámci této metafory se pýcha také pohybuje jako kapaliny nebo plyny, např. se jako kapalina rozlévá a vlní: přitom jí(!) zalévala radostná pýcha nad tím, že…; zaplavila ho vlna … pýchy; příval pýchy; všechna samčí pýcha se v něm vzedmula, popř. i projela mnou vlna pýchy (což však asociuje spíše pýchu pojatou jako síla) nebo obrat pocítil nával pýchy, který by bylo možné interpretovat i jako příklad metafory PÝCHA JE NEMOC. Pýcha také často – jako např. stlačený vzduch – nafukuje či nadouvá prostor (např. člověka nebo některé jeho tělesné části, v tomto případě zejména hrudník), v němž se rozpíná,[10] srov. nadýmat se / nafukovat se pýchou; přímo se dmul pýchou; nadouval se mi pýchou před očima; dmula se jí/mu prsa pýchou; dmula se jí ňadra pýchou; hruď se mu dmula pýchou. Přílišný tlak pýchy může vést až k destrukci hranic daného prostoru: pukati pýchou; (moci) puknout pýchou; div nepukl pýchou; pukl pýchou. Občas je „pohyb“ pýchy ztvárněn i jinak, např. záchvěv pýchy; pýcha do něho vjela; zvířila se v něm uražená pýcha; když se v srdci usadí pýcha. Pýcha může být také spojena s teplem – lze ji např. ztvárnit jako vroucí kapalinu: jak v nich začne vřít pýcha. (Další příklady související s teplem jsou však již na pomezí mezi metaforami PÝCHA JE LÁTKA a PÝCHA [22]JE SÍLA: hřála ho pýcha, byl hrdý sám na sebe; hořel pýchou a obdivem; většinou jde o pýchu-hrdost.) Též může být spojena se světlem, např. září: zářit pýchou; rozzářen pýchou; obličej pohodného se rozzářil doslova pýchou, ale i záblesk přirozené mužské pýchy (opět jde většinou o pýchu-hrdost; viz též projevy pýchy v očích v 3.4). Objevuje se i pojetí pýchy jako látky s určitou tvrdostí: změkla jeho pýcha. A k metafoře PÝCHA JE LÁTKA snad lze přiřadit i takové vlastnosti, jako že pýcha je dělitelná na části (svůj díl pýchy; zbytky pýchy; málo/troška pýchy), že může vydávat zvuk (salónem zašumělo uspokojení a pýcha), že se může šířit jako např. pach (jako by z něho čišela pýcha) nebo se rozplynout jako např. pára (na ulici se však jeho pýcha rozplynula).

 

3.4 Pýcha jako nemoc

Frekventovaná je i metafora PÝCHA JE NEMOC nebo PÝCHA JE PŘÍČINOU NEMOCI, která především popisuje různé projevy pýchy. Vztahuje se hlavně k pýše-namyšlenosti, ale některé projevy (viz dále) jsou charakteristické pro pýchu-hrdost. Podle této metafory pýcha ohrožuje hlavně duševní zdraví (či zdravý rozum) a zrak, a to i zrak myšlený metaforicky jako schopnost vnímat přiměřeně okolní svět. Srov. např. ale pak tě zaslepila pýcha; snad jste oslepl pýchou; aby mě neposedla pýcha; že se její pýcha stala nakonec větším bláznovstvím než bláznovství; je bez sebe pýchou; popř. též opojený pýchou; mohli jsme se opájet pýchou; záchvat nezřízené pýchy. Také sama pýcha může být slepá či „bláznivá“, např. slepá pýcha; bláhová pýcha. Pýcha způsobuje též ztrátu kontroly nad tělem (např. umrtvila ho pýcha; ztuhl pýchou; srov. též mírnější tetelil se pýchou pro pýchu-hrdost) a potíže s koordinací dechu a polykání (zakuckal se ješitnou pýchou; zalykala se pýchou). Pýcha-hrdost je příčinou různé míry zčervenání pokožky (pýchou zrudlý; zrudl pýchou; zruměněla pýchou; tvářičky jí zrudly pýchou; rděl se pýchou), ale projevuje se také v očích, v hlase či v dalších prostředcích komunikace, např. gestech. Projevy v očích a v hlase jsou však často na hranici s metaforami PÝCHA JE SÍLA nebo PÝCHA JE LÁTKA: třpytily se jí oči pýchou; tmavé oči se mu leskly pýchou; pýcha mi září z očí; slzy pýchy; oznámil s pýchou v hlase; v jejím hlase se ozvala pýcha; v matčině hlase zazněla pýcha; zněla z jeho slov pýcha; gesto plné pýchy, popř. i tichá pýcha.

 

3.5 Další typy

K méně častým patří metafora PÝCHA JE PRAMEN nebo ZDROJ, popř. ve vztahu k živým organismům PÝCHA JE RODIČ, např. vášeň živená pýchou; (něco) se rodí z pýchy; arogance nepochází z pýchy, ale…,[11] které souvisejí s metaforami PÝCHA JE SÍLA, resp. PÝCHA JE ŽIVÝ ORGANISMUS.

[23]Pýchu lze rovněž ztvárnit jako PROSTOR nebo OHRANIČENÍ PROSTORU. V těchto případech se substantivum pýcha často pojí s předložkou v a často je míněna pýcha jako hřích, např. ve své pýše; dlít v pýše, ale také srdce vystoupí ze své pýchy; stáhl se do stanu své uražené pýchy; obalen … kůrčičkou pýchy; jako jádro ořechu pod skořepinou pýchy. Metafory, v nichž pýcha jakoby něco ohraničuje, jsou jakýmsi protikladem metafor, které pojímají pýchu jako rozpínající se uvnitř něčeho (viz 3.2). Zvláštním typem ohraničeného prostoru je metafora PÝCHA JE BUBLINA, která zvýrazňuje „prázdnost“, nepodloženost pýchy, např. splaskla jeho pýcha.

Několik různorodých typů by bylo možné sdružit pod metaforu PÝCHA JE VĚC. Jde o metafory, v nichž je s pýchou manipulováno jako s nějakou věcí (jeho pýcha je v sázce, snad i vzdal se své pýchy; zůstaly po nich jenom (něco) a pýcha) nebo v nichž je pýcha pojata jako specifický typ předmětu (např. celá stavba mé pýchy; cesta podminovaná pýchou; poslední uhlíky pýchy).

 

4. Pýcha v češtině patří k těm jevům spojeným s člověkem, jejichž jazykový obraz je značně komplexní. Je komplikován mj. tím, že jako pýcha mohou být označovány skutečnosti dosti odlišné povahy a protikladného hodnocení. V této práci jsme se zaměřili na vymezení dvou základních typů pýchy a na jejich ztvárnění v metaforách. Pokusili jsem se přitom ukázat, jak jsou metafory pýchy vzájemně propojeny do metaforické sítě. Téma jazykového obrazu pýchy v češtině však zdaleka není vyčerpáno a řadu oblastí je ještě třeba zkoumat. Mezi ně patří např. podrobnější analýza metafor zaměřená na specifika různých oblastí užívání jazyka (např. různých funkční stylů) nebo postavení pýchy v rámci příbuzných jevů, jako je hrdost, sebevědomí, samolibost, domýšlivost, namyšlenost, nafoukanost, ješitnost, zpupnost, ale také skromnost či pokora (k tomu srov. Grzegorczykowa, 1998). Nabízí se rovněž srovnávání s jazykovými obrazy dalších emocí či srovnávání jazykového obrazu pýchy v různých jazycích.

 

LITERATURA

 

GRZEGORCZYKOWA, R. (1993): Pokora, pycha i pojęcia pokrewne. In: Nazwy wartości. Studia leksykalno-semantyczne. Lublin: UMCS.

GRZEGORCZYKOWA, R. (1998): Langues et conceptualisations du monde. In: Langues et peuples d’Europe Centrale et Orientale dans la culture française. Paris: Institut d’études slaves, s. 27–37.

GRZEGORCZYKOWA, R. (2002): Wprowadzenie do semantyki językoznawczej. Warszawa: PWN.

JANDA, L. (2004): Kognitivní lingvistika. In: Čítanka textů z kognitivní lingvistiky I. Praha: FF UK, s. 9–58.

KÖVECSES, Z. (2000): Metaphor and Emotion. Language, Culture, and Body in Human Feeling. Cambridge: Cambridge University Press.

[24]MACHEK, V. (1957): Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha: Nakladatelství ČSAV.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2000). Praha: Academia.

STUCHLÍKOVÁ, I. (2002): Základy psychologie emocí. Praha: Portál.

VAŇKOVÁ, I., a kol. (2005): Co na srdci, to na jazyku. Praha: Karolinum.

WIERZBICKA, A. (1992): Semantics, Culture, and Cognition. New York – Oxford: Oxford University Press.

---

[1] Pro zjednodušení užíváme dále označení pýcha-namyšlenost a pýcha-hrdost.

[2] K obdobné situaci v polštině srov. Grzegorczykowa (1993).

[3] Srov. naopak oceňování skromnosti, frazémy jako samochvála smrdí atp.

[4] K tomu srov. např. frazémy s významem ‚hrát si na něco, co člověk není‘: dělat ze sebe dámu; hrát si na pána; tváří se, jako by snědl všechnu moudrost atd.

[5] K tomu srov. tzv. emoce vztažené k já, např. hrdost (např. Stuchlíková, 2002, s.158–159).

[6] Srov. konstrukce být pyšný na + akuzativ; pocítit pýchu na + akuzativ.

[7] Adjektivum v těchto obratech obvykle popisuje člověka, který pýchu pociťuje.

[8] Lze též interpretovat jako metaforu PÝCHA JE PROTIVNÍK.

[9] Srov. vztah k metafoře PÝCHA JE ŽIVÝ ORGANISMUS.

[10] Viz 3.2.

[11] Také sama pýcha může mít pramen či zdroj, např. (z něčeho) pramení pýcha a nadřazenost; srov. též vztah k pojetí pýchy jako rostliny, která má kořen.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. J. Palacha 2, 116 38 Praha 1
lucie.rimalova@seznam.cz

Naše řeč, volume 93 (2010), issue 1, pp. 16-24

Previous Jakub Kopecký: Komunikační funkce záporných otázek zjišťovacích

Next Pavel Nečas, Petr Hejna: K užití české anatomické nomenklatury v současné soudnělékařské praxi