Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answer of the language counselling center of the Institute of the Czech language of the Czech academy of science on the grammatical specification of the verb jíst.

Dotaz:

Lze sloveso „jíst“ považovat za iterativum? Např. ve větě „rajčata nejím“. Dočetl jsem se, že jde pouze o durativum a iterativum je „jídat“, ale „rajčata nejídám“ se neříká. Zajímalo by mě také, zda existuje nějaké jednoduché logické pravidlo pro odlišení durativ, iterativ a frekventativ a zda má toto rozlišení smysl i u dokonavých sloves.

 

Odpověď:

Nejprve něco o termínech durativum, iterativum a frekventativum: ve starších a starých mluvnicích se termínů iterativum a frekventativum užívalo docela jinak než dnes. A termín durativum najdete v dnešní aspektologické literatuře jen stěží. Dříve se iterativa (slovesa opětovací) a frekventativa (slovesa opakovací) vymezovala především formálně – záleželo hlavně na tom, jak bylo dané sloveso utvořeno: bylo-li utvořeno od slovesa pomocí přípony -iti, -eti (-ěti), -ati nebo -ovati, hovořilo se o slovese opětovacím, iterativu (např. házeti, kupovati); bylo-li však utvořeno od slovesa příponou -vati, hovořilo se o slovese opakovacím, frekventativu (např. dávati, znávati). Tak je to kupř. u Trávníčka (Mluvnice spisovné češtiny, Praha 1951). Jeho vymezení frekventativ však není jednoznačné: slovesa opakovací (frekventativa) „vyjadřují opakování, často jen opětování nebo trvání děje…“ (s. 387).

Jen zdánlivě jinak užíval termínů iterativum a frekventativum Šmilauer (např. v Nauce o českém jazyku, Praha 1972, s. 40): „Podle násobenosti se slovesa dělí na nenásobená: nesl, a násobená: nosil, nosíval. Nenásobená slovesa vyjadřují jen jedno provedení děje, násobená opakování děje. Násobená slovesa se dělí dále na opětovací (iterativní): nosil, honil, a opakovací (frekventativa): nosíval, honíval.“ Z jiného místa knihy (s. 111 a 112) je však zřejmé, že i pro Šmilauera je hlavní způsob vytvoření slovesa a že iterativum a frekventativum chápe vlastně úplně stejně jako Trávníček.

Nyní se ještě podívejme, co o historii termínu píše Kopečný (Slovesný vid v češtině, Praha 1962, s. 21): „Termíny iterativa a frekventativa byly v české mluvnické tradici zprvu často synonymní. U Pelcla je (proti ostatním gramatikům) iterativum silněji opětované než frekventativum, které je termínem starším. Termín ‚iterativum‘ jsme našli ponejprv u Rosy, frekventativum už u Blahoslava, náhodou i v nepřesném užití, pro přicházeti. Jinak starší gramatikové až do Tomsy včetně užívají tohoto termínu vhodně, pro slovesa příznakově násobená, např. Rosa pro sedám, lehám (a též nosím, chodím); další, morfologicky zdůrazněné typy sedávám, sedávávám terminologicky už nerozlišuje. Doležal ví, že jen prostá imperfektiva se dají předponou zdokonavit, frekventativa nikoli; proto mezi ně nepočítá typ nosit (zato omylem dávat, pokládá rozdávám za prefigované dávám; […]). – Velmi jasný a přesný obraz o českém vidu má František Tomsa: Ví, že frekventativa (= příznakově násobená) se dají tvořit jen od imperfektiv, správně nemluví o významovém rozdílu mezi typy dělávat a dělávávat. Správně (proti Dobrovskému) neřadí mezi frekventativa např. rozdávat, zanedbávat, jsou mu jen ‚unvollkommene‘, tedy jen prostá nedokonavá.“

Když se v dnešních pracích o vidu setkáte s termínem iterativum nebo frekventativum, budou vždy označovat totéž, a to slovesa, která příznakově (tedy nutně, vždy) označují opakování, násobenost děje: chodíval, psával; nikoli třeba dával: to sice může vyjadřovat opakovanost (bohatým bral a chudým [168]dával), ale nikoliv nutně, vždy (dával mu ty peníze, ale on si je nevzal). Vedle toho však musejí být frekventativa/iterativa také takzvaně příznakově (nutně, vždy) neaktuální, což znamená, že jejich prézentní tvar nikdy neoznačuje to, co probíhá v okamžiku komunikačního aktu. Proto třeba slovesa nosím, chodím nejsou iterativa/frekventativa – sice vždy označují opakování, ale mohou vyjádřit i to, co probíhá v okamžiku komunikačního aktu, tedy to, co se děje, když prézens toho slovesa užívám (Co to tu děláš? Nosím vodu.).

A nyní ke slovesům, na něž jste se ptal: sloveso jíst není iterativum/frekventativum (nebo též neaktuální násobené sloveso, neaktuální iterativum – to jsou také termíny synonymní s termíny iterativum a frekventativum), protože sice může (viz větu rajčata nejím), ale nemusí vyjadřovat opakovanost (právě jím to jablko, cos mi koupila). Sloveso jídat je iterativum/frekventativum, protože vždy vyjadřuje opakování a není svým prézentem schopno vyjádřit aktuální přítomnost. (Řekneme-li třeba chytává za Bohemku, neoznačujeme právě probíhající opakovaný, násobený děj.)

K jednoduchému rozlišovacímu pravidlu:

1) Iterativa/frekventativa jsou právě ta slovesa, která jsou utvořena od sloves nedokonavých změnou kmenotvorné přípony (dělat > dělávat, prosit > prosívat, vidět > vídat, sedět > sedat) a která vždy vyjadřují opakovanost a nikdy neoznačují aktuální přítomnost.

2) Slovesa chodit, nosit, vozit, jezdit atd. označujeme jako slovesa indeterminovaná (nejsou to iterativa/frekventativa) – označují sice opakování, ale mohou vyjadřovat aktuální přítomnost.

3) O durativech dnes již nehovoříme. Místo nich máme takzvaná slovesa prostě nedokonavá (ta mohou, ale nemusejí označovat opakování: maminka mi psala na tábor pohledy X včera večer jsem ti psala dlouhý dopis). Tato slovesa tedy snadno odlišíme od iterativ/frekventativ.

Na závěr podotýkáme, že u dokonavých sloves se sice někdy také hovoří (a právem) o opakovanosti (např. pozamykal dveře), ale tato opakovanost má jinou povahu než ta iterativní/frekventativní, proto jsou termíny iterativum a frekventativum vyhrazeny pro slovesa typu dělávat, nosívat, psávat atd.

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 3, s. 167-168

Předchozí Martina Ireinová: Knihotoč

Následující František Daneš: Takzvané „vztažné věty nepřívlastkové“: současné názory na jejich status