Co vše se za života stane

Martina Ireinová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

What all happens during the lifetime

This article is a review of the book Za života se stane ledacos. Vyprávěnky ze Železnobrodska by Jarmila Bachmannová.

Jarmila Bachmannová: Za života se stane ledacos. Vyprávěnky ze Železnobrodska. Liberec: Bor, 2008. 124 s.

 

V roce 1998 vydala Jarmila Bachmannová Podkrkonošský slovník. Utřídila v něm materiál, který shromáždila při výzkumu lexikální zásoby v pěti lokalitách jejího rodného kraje. Jsou to obce Bratříkov, Držkov, Loužnice, Radčice, Zásada nacházející se nedaleko Železného Brodu. Kdysi to byl nejsevernější úsek tradičního českého osídlení na pravém břehu řek Kamenice a Jizery. Toto jazykově velmi starobylé území patří k okrajovému podkrkonošskému úseku severočeské nářeční podskupiny a svérázný dialekt se zde udržuje dodnes.

Lexikograficky zpracovaný materiál autorka po deseti letech doplnila souborem jednasedmdesáti autentických příběhů ze života obyvatel z výše uvedených pěti obcí, k nimž připojila též vyprávění z lokality Jílové u Držkova. V roce 2008 přepis příběhů vydalo Nakladatelství Bor v edici Jazyky a texty pod názvem Za života se stane ledacos (s podtitulem Vyprávěnky ze Železnobrodska). Toto spojení si autorka „vypůjčila“ od jedné z nejstarších mluvčích, která povzdechem „Ach jo, to viš, za života se stane ledacos!“ ukončila jedno z mnoha svých povídání.

V úvodu knihy podává J. Bachmannová stručné informace o vesnicích, v nichž prováděla výzkum, o volbě vypravěčů a o výběru textů, které zařadila do své knihy. Jedná se buď o tematicky ucelenější vyprávění osobních zážitků, nebo o popis některých odvětví sklářské výroby, typické pro sledovaný region.

V kapitolce Jazyková charakteristika autorka předkládá přehled severovýchodočeských nářečních znaků. Zaměřuje se především na ty, jež se objevují v ukázkách. Uvádí, které z nich patří mezi nejvýraznější příznakové nářeční jevy používané víceméně všemi mluvčími, např. výslovnost hlásky v jako u̯: dřiu̯, spráu̯ně; výslovnost zdvojených hlásek nn: Anna; zjednodušení souhláskových skupin dn, dň > nn, ňň > n, ň: svobonnej, žánej, v zannich řadách; krácení samohlásek í, ú v koncovkách: živobyti, hochum; dloužení samohlásek v přízvučné slabice: bóži, céra, s kůsou; výslovnost slabičných hlásek r, l s průvodním vokálem: merzla, dopelnili; koncovka -ej < -í v instr. sg. f. měkkého sklonění: s tou tchejněj, školnicej. Další jevy se vyskytují spíše jen v promluvách starší a nejstarší generace vypravěčů, např. progresivní znělostní asimilace: k choliči; jiné lze již [90]považovat za nářeční archaismy, např. zbytky výslovnosti tvrdého l: porážeł, fonetická realizace y (též ve zbytcích): był – přestože je y vytištěno tučně, v textech je bohužel toto zvýraznění nepříliš zřetelné.

V části Psaná podoba vyprávění Jarmila Bachmannová informuje o zásadách přepisu mluvených projevů. Zvolila tzv. folklorní přepis, jenž má blíže k psané podobě jazyka než tzv. dialektologická transkripce. Zcela jistě to bylo zdařilé řešení, které zpřístupnilo texty širokému okruhu čtenářů. Zaznamenané projevy však mohou posloužit i těm, kteří se nářeční problematice věnují systematičtěji, poněvadž tento způsob zápisu mluvených projevů dovoluje hodnověrně zachytit nejvýraznější nářeční znaky. Autorka umožňuje čtenářům porovnat přepis úryvku jednoho vyprávění v transkripci folklorní i v zjednodušené, tzv. fonetické, tutéž promluvu si můžeme poslechnout také na přiloženém CD.

Následují vlastní vyprávění. Autorka zvolila řazení ukázek chronologicky podle věku respondentů a díky tomu jsou velice dobře patrné diference mezi mluvou nejstarší generace, v níž jsou velmi dobře zachovalé nářeční jevy, a generace nejmladší, u nichž mnohé z těchto jevů scházejí nebo je mluvčí užívají nedůsledně. Výběrem respondentů autorka pokryla takřka jedno celé století. Nejstarší respondentka byla totiž narozena v roce 1885, nejmladší informátoři v roce 1980. Nejvíce je zastoupena nejstarší generace – tři muži a šest žen (zemědělec, učitel, dělník a dělnice ve sklářské výrobě, navlékačky korálků a žena v domácnosti) narození v letech 1885–1915 vyprávěli 35 příběhů. Od pěti žen a dvou mužů (úřednice, sklářské dělnice a dělník, pracovník v zemědělství) narozených v rozmezí let 1926–1938 bylo vybráno 24 vyprávění; další žena a dva muži (sklářská dělnice, řidič a státní zaměstnanec) shodně narození v roce 1950 jsou původci deseti transkribovaných příběhů. Na závěr jsou zařazeny pouze dvě ukázky promluv žáků základní školy narozených roku 1980. Početní rozložení je přirozeně nerovnoměrné – od některých respondentů je uveden jen jeden příběh, od jiných více, nejvíce vyprávění (16) je od brusičky skla a pozdější domácké navlékačky korálků narozené v roce 1908.

Příběhy líčí události tragické (např. Zastřelená nevěsta) i humorné (nebo s odstupem času humorně vykládané, např. Feldpostkarta, Ježky), popisují činnosti i zvyky doprovázející život během roku (např. Doma a u sedláka o pečení chleba, Kropice na čarodějnice, Vánoce dnes), postihují reálie kulturní i historické (např. Jak se hrála divadla, Sokolové, Jak vznikla zásadská kaple). Část vyprávění se věnuje sklářské výrobě ve zdejším kraji (např. Výroba skleněných korálek).

Čtenáři jistě uvítají, že některé nářeční výrazy a spojení a sklářské termíny, které by mohly být nesrozumitelné či nejasné, vysvětluje autorka přímo v textech promluv. Nemusejí tedy zbytečně tápat či vyhledávat příslušné slovo, popř. sousloví na konci publikace, nebo dokonce v jiných pramenech.

Atmosféru doby, v níž se odvíjely jednotlivé příběhy, zdařile dokreslují černobílé fotografie, z nichž některé dokumentují vzhled Železnobrodska před desítkami let, mnohé nám odhalují tváře některých nářečních mluvčích a jejich nejbližších.

Závěrečná část knihy je věnována zvukovým ukázkám vyprávění. Knihu doplňuje CD, na němž je představeno 21 příběhů (nejčastěji – 9x – můžeme slyšet vyprávění ženy narozené roku 1908). Jarmila Bachmannová upozorňuje na technickou nedokonalost nahrávek způsobenou jednak dobovými možnostmi pořizování zvukových záznamů, jednak získáváním promluv v přirozeném, domácím prostředí mluvčích, kde se objevovaly více či méně rušivé zvuky doprovázející chod [91]domácnosti atd. Všechny nahrávky byly proto před jejich vydáním na kompaktní disk částečně upraveny v profesionálním zvukovém studiu. Oceňuji, že posluchačům je předložen soubor nestylizovaných promluv ve velmi dobré technické kvalitě.

Šest kratších příběhů zařazených na CD autorka na závěr předkládá zapsané též pomocí zjednodušené formy tzv. fonetické transkripce. Chtěla tak umožnit využití textů i pro výuku českého jazyka a též pro další čtenáře zajímající se podrobněji o podobu dialektů.

Nepochybuji, že se tato půvabná knížka stane nejen poutavým čtením, ale také vyhledávaným studijním materiálem. Kniha Za života se stane ledacos totiž tvoří spolu s Podkrkonošským slovníkem ucelený soubor nářečního materiálu představující mluvu na Železnobrodsku posledních takřka sta let. Svým pojetím a rozsahem se jedná o ojedinělý počin české dialektologie, je přínosem nejen pro naši jazykovědu, ale i pro další obory, jako je např. etnologie, historie.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 602 00 Brno
ireinova@iach.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 2, s. 89-91

Předchozí Michal Křístek: Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky

Následující Iva Nebeská: Slovenské studie o dětské řeči