Časopis Naše řeč
en cz

Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky

Michal Křístek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky

This article is a review of the book Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky edited by Jana Pleskalová, Marie Krčmová, Radoslav Večerka and Petr Karlík.

Jana Pleskalová – Marie Krčmová – Radoslav Večerka – Petr Karlík (eds.): Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007. 683 s.

 

Pod tímto názvem vydalo v r. 2007 nakladatelství Academia obsáhlou, téměř sedmisetstránkovou práci, která je výsledkem několikaletého projektu podporovaného Grantovou agenturou České republiky. Jak se lze dočíst v předmluvě editorů a jak vyplývá také z jednotlivých pasáží, práce úmyslně nebyla pojata jako dějiny oboru, což by i při impozantním rozsahu výsledného díla nebylo reálné, ale skutečně jako kapitoly, které jsou mnohdy prvním ucelenějším pohledem na vývoj různých disciplín v kontextu české jazykovědně orientované bohemistiky; pozornost je věnována především různým koncepcím a metodám práce, které se v kontextu české jazykovědné bohemistiky uplatňovaly. Kapitoly lze tedy chápat jako mapování lingvistické, a především bohemistické problematiky v českém prostředí způsobem, který z odlišného úhlu navazuje například na jeden z dřívějších grantových projektů, jehož hlavními řešiteli byli stejně jako v případě Kapitol bohemisté z brněnské filozofické fakulty. Jednalo se o projekt, jehož výsledkem byl rovněž kolektivní Encyklopedický slovník češtiny (2002), dva z jeho editorů (P. Karlík a J. Pleskalová) jsou také spolueditory Kapitol. Pokud jde o jednotlivé osobnosti v Kapitolách zmiňované, bližší údaje o nich lze najít nejen v různých internetových databázích, ale také například v nedávno vydané publikaci Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky (Černý-Holeš, 2008).

Na tomto místě je vhodné rovněž připomenout, že projekt podobného druhu jako Kapitoly měl – v poněkud odlišné podobě – svého předchůdce, a to už před více než dvaceti lety. V roce 1988 bylo na brněnské filozofické fakultě vydáno skriptum Vývoj odborných zájmů o češtinu, zpracované autorským kolektivem pod vedením R. Večerky, jednoho ze čtyř editorů Kapitol; mezi členy autorského týmu najdeme rovněž např. M. Krčmovou, tedy další členku editorského týmu Kapitol, nebo R. Šrámka. Struktura skripta se podobá struktuře Kapitol, zařazeny jsou rovněž například pasáže věnované relevantním institucím a odborným periodikům, rozsah textu – včetně seznamů literatury k jednotlivým oborům a rejstříků – je samozřejmě mnohem skromnější, jak ostatně odpovídá i zavedenému formátu vysokoškolských skript. V každém případě je však důležité zmínit, že zárodečná podoba nynějšího projektu uzrávala už v předchozích letech.

Po formální stránce jsou Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky rozděleny do celkem dvaceti dvou kapitol, po nichž následuje jmenný rejstřík. Kapitoly Mluvnictví a Historická gramatika tvoří obecný úvod k dalším kapitolám věnovaným jak jednotlivým konkrétním disciplínám, tak institucím a periodikům – posloupnost, v níž po sobě následují, je tato: Pražská škola, Lexikografie, Historická lexikografie, Frazeologie a idiomatika, Slovotvorba, Fonetika a fonologie, Stylistika, Dialektologie, Onomastika, Etymologie, Matematická lingvistika, Korpusová lingvistika, Vývoj spisovné češtiny, Pravopis, Purismus, Typologie češtiny, Dějiny výuky češtiny v Rakousku, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., Periodika a časopisy, Slovanská jazykověda a pa[88]leoslovenistika. Tato posloupnost v některých případech souvisí s vnitřními vazbami jednotlivých oborů (např. Lexikografie a Historická lexikografie, Matematická lingvistika a Korpusová lingvistika), jindy se zdá víceméně nezáměrná – například umístění kapitoly Typologie češtiny by se dalo očekávat spíše v úvodních částech publikace než mezi kapitolami Purismus a Dějiny výuky češtiny v Rakousku. Nicméně vzhledem k tomu, že jednotlivé kapitoly tvoří autonomní celky, není toto řazení myslím uživatelům nijak na škodu.

Ocenit lze naopak jinou věc – o některé kapitoly se totiž autoři podělili, a dlouhé časové úseky tak byly rozděleny, navíc mezi autory náležející k různým generacím, takže metodologickou rozmanitost lze sledovat nejen v tematické oblasti, ale rovněž na rovině metajazykové. Konkrétně se jedná o kapitoly Mluvnictví (do r. 1945 R. Večerka, od r. 1945 P. Karlík), Slovotvorba (do konce 20. stol. Z. Rusínová, počátek 21. stol. M. Ziková), Pravopis (do počátku národního obrození J. Pleskalová, od národního obrození do současnosti O. Šefčík). Pro úplnost lze na tomto místě dodat, že R. Večerka a H. Karlíková společně zpracovali kapitolu Etymologie, kapitola Purismus (M. Jelínek) je českou verzí německy psané studie (přel. S. Kloferovou ml.). Právě zmíněné generační rozpětí i skutečnost, že členové poměrně rozsáhlého autorského kolektivu pocházejí z různých bohemistických pracovišť, posiluje reprezentativní charakter této publikace.

Už připomenutá metodologická a koncepční rozmanitost může být ilustrována například na kapitole Stylistika (M. Krčmová; s. 310–335). Také tato kapitola patří k těm, v nichž autoři museli vzhledem k zaměření projektu reflektovat dřívější práce z oboru, jež napsali nebo na nichž se podíleli, a názorně se i zde ukazuje, že realitu lze uchopit mnoha různými způsoby, aniž by přitom jeden z nich musel být automaticky chápán jako horší nebo méně dokonalý. Zatímco například v předchozích kolektivních stylistikách, na nichž se M. Krčmová podílela, je obor členěn na dvě hlavní větve – na stylistiku praktickou (tedy nauku o stylizaci) a teoretickou, v Kapitolách je k nim ještě přidána stylistika textová (zaměřená na konkrétní práci s materiály) a systémová (zaměřená na oblast langue, na vlastnosti výrazových prostředků relevantní z hlediska zkoumání stylu). Tento nárůst znamená především přesnější způsob, jak vymezit předmět zájmu oboru, na možných způsobech práce s materiály v rámci stylistických rozborů, na stylových normách, nebo dokonce na materiálech samotných se tím samozřejmě nic nemění, je to tedy hlavně zpřesnění z oblasti metajazykové – a právě takováto praktická demonstrace různých možných přístupů (samozřejmě nejen v kapitole o stylistice) myslím patří k cenným rysům Kapitol.

Jak již bylo zmíněno výše, Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky lze pokládat za práci v českém kontextu průkopnickou – pokud se tedy objeví snahy navázat na ni, lze přirozeně počítat s tím, že některá témata budou pojata odlišně. Například u pasáží o výuce češtiny v zahraničí by se dalo uvažovat o rozšíření také o další země, kde má bohemistika svou zavedenou tradici (tedy nejen na středoevropské státy, ale například na další slovanské země, na románský nebo anglosaský svět a podobně), purismus by bylo možné začlenit do šíře pojatého pojednání o jazykové kultuře obecně a to pak dovést blíže k současnosti, v příští práci podobného druhu by mohl být souhrnně nastíněn také vývoj didaktiky oboru (do výše připomenutých skript byla pasáž tohoto druhu zahrnuta) a podobně. To je však pouze několik možných dílčích bodů, důležité je, že publikace tohoto druhu vznikla – první krok byl učiněn a lze jej pokládat za zdařilý.

 

[89]LITERATURA

ČERNÝ, J. – HOLEŠ, J. (2008): Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri.

Encyklopedický slovník češtiny (2002). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Ústav českého jazyka FF MU
Arna Nováka 1, 602 00 Brno
kristek@phil.muni.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 2, s. 87-89

Předchozí Martina Waclawičová: Regionální mluva v korpusu mluvené češtiny ORAL2006 se zaměřením na situaci v českém pohraničí

Následující Martina Ireinová: Co vše se za života stane

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1