Regionální mluva v korpusu mluvené češtiny ORAL2006 se zaměřením na situaci v českém pohraničí

Martina Waclawičová

[Články]

(pdf)

Regional speech in the ORAL2006 corpus of spoken Czech with a focus on the situation in the Czech borderland

ORAL2006, a corpus of spoken Czech, provides new opportunities to research the speech of various sociolinguistic types of speakers. In this article, we focus on regional variation in speech. The speakers in ORAL2006 come from all regions of Bohemia, so we can observe differences in their idiolects related to the region of their origin. Phenomena of traditional dialects bound to a particular region are also typical for the given region in ORAL2006. Some of these phenomena spread from their original region to neighboring regions and often also to the borderland. These phenomena tend to be characteristic for interdialectal Czech. They frequently consist of some type of simplification in the morphological system. As concerns speech in the Czech borderland, we can state that some regional phenomena are only characteristic for a certain part of the borderland, i.e. the part neighboring upon the original region of the phenomena.

Key words: borderland speech, corpus of spoken Czech, dialectology, geolinguistics, spoken language
Klíčová slova: mluva v pohraničí, korpus mluvené češtiny, dialektologie, jazykový zeměpis, mluvený jazyk

[1]0 Čeština se ve své mluvené regionální podobě stále vyvíjí, zvýšenou mobilitou obyvatel, vlivem masmédií a působením dalších faktorů se dnes mění rychleji než kdy dříve. Vzhledem k nepřetržitému, rychle postupujícímu vývoji mluvené češtiny je třeba tento proces průběžně sledovat. Je důležité zaznamenávat mj. to, do jaké míry postupuje nivelizace mluvy a do jaké míry se naopak udržuje užívání původních regionálních rysů. Velkou neznámou je zejména dosud málo prozkoumané území pohraničí. Jeho situace je zvláštní tím, že jde původně o území s obyvatelstvem regionálně smíšeným. Pohraničí bylo dosídleno po 2. světové válce obyvatelstvem ze všech končin Česka. Dnes už zde ale žijí nové generace lidí, kteří se tu narodili.

[73]Vykazuje mluva v této mladší generaci již nějaké společné rysy? Je možné vysledovat také vnitřní územní diferenciaci? Ke zkoumání těchto otázek je zapotřebí zpracovat velké množství materiálu. Tuto práci nám mohou usnadnit korpusy mluvené češtiny připravené pro vyhledávání a porovnávání.

Již dva roky máme k dispozici korpus mluvené češtiny ORAL2006 (viz také Kopřivová-Waclawičová, 2006). Ten je mezi ostatními korpusy mluvené češtiny specifický tím, že je složen z přepisů výhradně neformální mluvy mluvčích pocházejících ze všech oblastí Čech. Vzhledem k těmto zvláštnostem nám může tento korpus poskytnout informace mimo jiné také o současném užívání variantních jazykových prvků a jejich územním rozložení. V tomto článku se pokusím sledovat výskyt regionálních jevů na celém území Čech a následně zaměřím pozornost na oblast pohraničí a na to, zda nám ORAL2006 prozradí něco i o směřování vývoje mluvené češtiny v této oblasti.

Vzhledem k tomu, že korpus ORAL2006 není zaměřen primárně na výzkum nářečí, transkripce v něm užívaná (viz Waclawičová, 2006) je jiná než tradiční dialektologická (viz Pravidla pro vědecký přepis dialektických zápisů, 1943). Základní pravidla přepisu pro korpus ORAL2006 stanovují, že se způsob transkripce má co nejvíce blížit obvyklému zápisu, takže v těch pravidelných případech, kde se i běžná forma zápisu odlišuje od formy mluvené, používáme tento běžný zápis (např. dub, podpatek, město). Standardní grafiku respektujeme také tam, kde i spisovná výslovnost předpokládá výslovnost zjednodušenou (rozzlobit, denní). Tam, kde se však svými ustálenými podobami běžná mluva od výslovnosti spisovné odlišuje, tradiční zápis nerespektujeme a tuto odlišnou výslovnost zaznamenáváme (sem, jesli, pudu, ďáli). Všechny doklady v tomto článku jsou zapsány ve shodě s tímto územ, ne tedy zjednodušenou fonetickou transkripcí užívanou běžně v dialektologických pracích.

 

1 Regionální mluva v korpusu ORAL2006

Korpus ORAL2006 poskytuje sociolingvistické informace o situaci nahrávání a o každém mluvčím, jehož projev je do korpusu zařazen (Waclawičová, 2007). Tyto údaje si lze v korpusovém manažeru Bonito snadno zobrazit u všech vyhledaných dokladů, lze si spočítat jejich frekvenci u daného jazykového jevu nebo si pomocí nich vytvořit zvláštní subkorpus, a tak získat informace o tom, který jazykový jev je typický pro mluvčí nebo situace s určitými charakteristikami. Jedním z těchto základních sociolingvistických údajů je oblast, ve které mluvčí prožil většinu svého dětství. Nejvyšší počet mluvčích pochází z Prahy, v nemalé míře jsou ale zastoupeni i mluvčí z ostatních oblastí Čech. Podle dialektologické klasifikace jsou to oblasti severovýchodočeská, jihozápadočeská, středočeská, česko-moravský přechodný pás a české pohraničí.

[74]Při tvorbě korpusu jsme při určování hranic oblastí vycházeli z tradičního Běličova (1972) vymezení oblastí a z rozdělení v Českém jazykovém atlasu[2] (dále ČJA). Naše dělení vykazuje jen malé odlišnosti – jde především o původní lanškrounsko-svitavský ostrov a o jihlavský ostrov s převahou německého obyvatelstva. Tyto dvě oblasti Bělič řadí stejně jako dosídlené pohraničí k oblastem s obyvatelstvem nářečně různorodým. My je zvlášť nevydělujeme a jejich území jsme přičlenili k sousedním oblastem.

 

  

 

Míru užívání regionálních prvků (především těch, které jsou omezené na malé území) ovlivňuje generační příslušnost a pohlaví mluvčích. Např. klasická německá dialektologie definovala jako ideální zdroj nářečního výzkumu muže z nejstarší generace (k tomu navíc rolníka s nízkým vzděláním, nejlépe ještě negramotného). Zároveň je známý fakt, že mluva nejmladších mluvčích ztrácí nejvíce regionálních rysů, je nejvíce nivelizovaná a nejbližší nadnářeční obecné češtině. Pro naše pozorování je důležité tedy to, že ORAL2006 není korpusem nářečním, neusiluje o zachycení co největšího počtu nářečních jevů, a tedy místo nejstarší generace, která je nositelem nejstaršího zjistitelného stavu nářečí, se orientuje na celou dospělou populaci ve všech věkových skupinách (Kopřivová, 2007).

Následující tabulky nám ukazují poměry počtu mluvčích vzhledem k jejich věkové skupině, pohlaví a oblasti, ve které mluvčí prožili většinu dětství.

Věkové skupiny jsou dvě, mluvčí ve věku od 18 do 35 let (v korpusovém manažeru Bonito označeni zkratkou I) a mluvčí starší 35 let (V). Silněji je zastoupena skupina mladší.

 

Věk	Počet mluvčích	Počet pozic[3]
18–35 (I)	431	755 474
36 a víc (V)	323	556 808

 

[75]Počty mluvčích podle pohlaví také vykazují určitý nepoměr. Mezi mluvčími mají převahu ženy, a to jak početní, tak i slovní (tu mnohem výraznější), jak udává následující tabulka při přepočtu na počet pozic.

 

Pohlaví	Počet mluvčích	Počet pozic
Ženy	452	910 536
Muži	302	401 746

 

Celkem 452 (60 %) mluvčích prožilo dětství ve středočeské oblasti. Přitom nejsilněji je z této oblasti zastoupena Praha. Je tomu tak ve shodě s tím, že jde o hlavní politické a kulturní centrum a vychází odtud nejsilnější mediální vliv. 139 (18 %) mluvčích vyrostlo v severovýchodočeské oblasti, 73 (10 %) v jihozápadočeské a 87 (11,5 %) v pohraničí. Jen tři mluvčí (0,5 %) pocházejí z přechodné oblasti českomoravské. V té dochází směrem k východu k postupnému narůstání moravských jazykových prvků, a proto byla zařazena pouze jako doplňkový materiál. V dalším pozorování budu sice doklady z této oblasti zaznamenávat, ale nebudu je vzhledem k malému zastoupení a charakteru oblasti brát jako podnět k interpretaci.

 

Oblast	Počet mluvčích	Počet pozic
Středočeská	452 (60 %)	573 802 (44 %)
Severovýchodočeská	139 (18 %)	447 500 (34 %)
Jihozápadočeská	73 (10 %)	143 239 (11 %)
Česko-moravská	3 (0,5 %)	12 031 (1 %)
Pohraničí	87 (11,5 %)	135 710 (10 %)

 

Když porovnáme počet mluvčích a jim odpovídající počet pozic, zjistíme, že jejich poměr je téměř shodný u jihozápadočeské oblasti (10 % z počtu všech mluvčích a 11 % z počtu všech pozic), pohraničí (11,5 % mluvčích a 10 % pozic) a česko-moravského přechodného pásu (0,5 % mluvčích a 1 % pozic). Větší rozdíl proporcí je znát u oblastí středočeské (60 % mluvčích a 44 % pozic) a severovýchodočeské (18 % mluvčích a 34 % pozic) – podíl roste v rámci počtu pozic ve prospěch severovýchodočeské oblasti, ale na druhé straně se tím zvětšuje nepoměr se zastoupením oblasti jihozápadočeské. To je důvodem, proč v tomto článku nebudu srovnávat čisté počty výskytů jednotlivých jevů v jednotlivých oblastech, ale to, kolika procenty je příznaková varianta jevu (nebo ta varianta, jejíž výskyt sledujeme) zastoupena mezi ostatními variantami v dané oblasti. V grafech jsou procentuální údaje z jednotlivých oblastí uváděny spolu se zkratkami oblastí, a to v pořadí SVČ, STŘČ, JZČ, POHR, Č-M.

 

2 Územní rozložení některých regionálních jazykových jevů

2.0 V následujícím přehledu se zaměřím na jevy hláskoslovné a morfologické a budu sledovat výskyt variantních jazykových jevů u mluvčích pocházejících z různých oblastí Čech.

[76]Korpus ORAL2006 je založen výhradně na materiálu z Čech (nikoli tedy z celého území České republiky) a to nám dává příležitost soustředit se na variantní rysy mluvy uvnitř Čech. Varianty celočeské (např. výrazy s protetickým v-, s diftongizovaným ej, se zúženým í z původního é apod.) jsou zastoupeny na celém území Čech, tedy stejně v pohraničí jako v ostatních oblastech s tradičním nářečním podložím.

Vzhledem k postupující nivelizaci regionální mluvy a zaměření korpusu na současnou běžně mluvenou češtinu, a ne na nejstarší zjistitelný stav nářečí nejsou podle očekávání v korpusu ORAL2006 doloženy žádné prvky charakteristické jen pro malé území nebo regionální jevy, které značně ustoupily a mají dnes už jen malou frekvenci. V rámci nářeční skupiny jihozápadočeské by šlo např. o typy pína, dřejví, začel, housát, běžít, děrek, lejce, babijce, proš, kfočna, u severovýchodočeských nářečí o typy dřevennej, kamednej, pět chodin, ležal, prosiť, perkýnko, pet. Ani rysy okrajových úseků středočeské skupiny jako jenna, honě, do polach se v korpusu ORAL2006 nevyskytují.

Z dalších jevů, které doloženy jsou a které budu probírat dále, je k dispozici často jen málo dokladů. Pouze ty, které představují jednu ze dvou variant odlišujících severovýchod a jihozápad celého území Čech (jako např. cejtit proti cítit), jsou zastoupeny velkým počtem dokladů.

 

2.1.1 V jihozápadočeské (dále jzč.) oblasti je zachován původní výchozí stav před změnou v ej po ostrých sykavkách typu cítit, vozík, sítko (ČJA5-26–32[4]), shodný se stavem staročeským a spisovným, a to na rozdíl od změněných podob typu cejtit, vozejk, sejtko v oblasti severovýchodočeské (dále svč.) (viz 2.2.1). ORAL2006 jej zde dokládá v 33 % případů.[5] Tento prvek přesahuje do oblasti středočeské (dále střč.). Vzhledem k vysokému procentu podob s í se zdá, že některé doklady byly užity pod vlivem spisovného jazyka (ať už vlivem situace, nebo třeba záměrné stylizace). Rozhodně to platí o oblasti svč., kde byla opakovaně doložena podoba zítra. Používají ho dvě mluvčí, které jsou povoláním učitelky, jde tedy zcela nepochybně o vliv spisovné češtiny.

 

2.1.2 Další oblastní prvek jzč., typ klucí (ČJA4-90) neboli dlouhá koncovka v nom. sg. životných maskulin, se v korpusu realizuje v jzč. oblasti v 67 % případů. Jen velmi vzácně (2 %) je doložen v oblasti střč.

 

[77]

 

2.1.3 Typ tatínkovo boty a sestřino děti (ČJA4-209–219), tj. nesklonný tvar přivlastňovacích adjektiv, je v jzč. oblasti zaznamenán v 17 % případů. Je charakteristický především pro západní část této oblasti a jeho používání se hodně rozšířilo i do pohraničí.

 

2.1.4 Rys typický pro oblast jzč., koncovka -ej v dat. a lok. sg. adjektiv a rodových zájmen v ženském rodě typu k/na tej druhej straně (ČJA4-205b), odlišná od genitivu bez tý druhý strany, přesahuje do sousedních oblastí jen mírně. Obecně se v korpusu ORAL2006 nejčastěji objevuje v projevech starších mluvčích (83 %).

 

2.1.5 Typ vo ňom (ČJA4-239), tedy analogický tvar podle zájmenné flexe ten, je v korpusu ORAL2006 kromě jz. Čech výrazně doložen i ve střední a západní části střč. oblasti ve shodě se zeměpisným rozsahem ve vrstvě nářečí, jak jej ukazuje ČJA.

 

2.2.1 Mnohé z jevů, které jsou vázány na svč. oblast, přesahují, a to ve shodě s vrstvou nářeční, do sousední oblasti střč. Tak je tomu i u společného svč.-střč. rysu – u změny í v ej po ostrých sykavkách typu cejtit, vozejk, sejtko (ČJA5-26–32). Výrazně nižší frekvence je patrná u oblasti jzč. (67 % proti 82–95 % jinde, srov. 2.1.1, typ cítit), ale stále je to vysoký podíl zastoupení této varianty. Když se podíváme na

 

[78]

 

lexikální obsazení, zjistíme, že je to způsobeno lexikalizací tohoto rysu u výrazu zejtra, která je i v nářeční vrstvě celočeská (viz ČJA5-29).

 

2.2.2 Také krácení v příponě -ik typu rohlik (ČJA5-204) má větší převahu ve své původní svč. oblasti (41 %), ale zasahuje jen výjimečně do oblastí sousedních, a to včetně jzč. (7 %). Stejně jako u typu cejtit je výskyt tohoto svč. rysu v jzč. oblasti nejnižší.

 

2.2.3 Svč. dloužení typu dóle (ČJA5-378) se většinou objevuje jen v lexikalizovaných prvcích typu dóle, nahóře. Mezi doklady jsou ale i nelexikalizované prvky typu stóji, které jsou v 89 % doloženy u starší generace. Tento rys byl zaznamenán ve všech oblastech, procentuální výskyt se pohybuje mezi 7 % a 12 % (svč. oblast). Je překvapivé, že výrazy dóle, dólu a nahóře, nahóru byly zjištěny i u mluvčích pocházejících z jzč. oblasti. Jedná se ale o doklady z projevů jen dvou mluvčích, a jde tedy nejspíš pouze o rys jejich idiolektu, který může být ovlivněn například jejich současným pobytem či kontaktem s lidmi pocházejícími odjinud.

 

2.2.4 Svč. podoba ukazovacího zájmena tech (ČJA4-264) je ve své původní oblasti doložena ve 12 % výskytů. Zasahuje také do pohraničí (5 %), mnohem méně však do ostatních oblastí.

 

[79]

 

2.2.5 Tvary minulého času ve formě typu dals (ČJA4-419), které jsou příznačné pro svč. oblast (52 %), jsou doloženy i v ostatních oblastech, nejméně ovšem na jihozápadě Čech, kde v nářeční i interdialektické vrstvě převažuje typ dal si.

 

2.2.6 Skupina jevů, která je charakteristická pro svč. nářečí, se pouze na svč. oblast omezuje i u mluvčích v korpusu ORAL2006 (proto tu také neuvádím celkové grafy). Podle očekávání jsou tedy na tuto oblast omezeny doklady výslovnosti u místo v/f na konci zavřených slabik, typ prauda (ČJA5-308), např. tak se tam staute u něj. V korpusu ORAL2006 jsou zaznamenány doklady nejen pro au, ale i pro eu (mrkeu), ne však pro iu typu poliuka. Je to tak zřejmě proto, že toto uskupení má v běžné mluvě výrazně nižší frekvenci.

Stejně tak se pouze v této oblasti vyskytují doklady morfologizovaného -ej v instr. sg. měkkých feminin typu nůšej (ČJA4-88), např. že to přivezou tim jejich, tou jejich mechanizacej. Zajímavý je doklad, ve kterém mluvčí opraví podobu bezpříznakovou na podobu regionální (je to před garáží, je to před garážej).

Velmi frekventovaným morfologickým rysem svč. je koncovka -oj v dat. a lok. životných maskulin (ČJA4-53–54, např. co mám koupit strejdoj Rudoj) vázaná na výskyt bilabiálního w. Opět je doložena téměř výhradně v svč. oblasti (45 %), jen s malým přesahem do oblasti střč. (2 %). I mladá generace ji užívá velmi často. Tento výrazný oblastní rys je velmi produktivní, objevuje se i u cizích slov či neologismů (tam je vo Mekáčoj, jak to tam maj drsný, jak tam furt musej makat; ten kluk, jak hrál i v tom Kameňákoj; odvětrávací šachty, takový jak v tom Terminátoroj; paní NP šla i kuli tý zahrádce u NP až k ombudsmanoj).

 

2.3.1 Třetí skupinu tvoří jevy užívané na území, jehož jádrem je oblast střč. Patří sem především uniformní koncovka -í v singulárových tvarech adjektiv a rodových zájmen v ženském rodě v dat. a lok. sg. typu k/na tý druhý straně (ČJA-205b) (tvar homonymní s tvarem genitivu). V nářeční vrstvě je to rys střč. s přesahem do severní části svč. oblasti, v interdialektické vrstvě se však stává převažující podobou pro celé území Čech. Přesto vidíme, že v jzč. oblasti, kde je u nejstarších mluv-

 

[80]

 

čích dosud živý původní historický stav (viz 2.1.4), není ještě tak silný jako jinde (71 % proti 95–100 %).

 

2.3.2 Nejnovějším vývojem se do této skupiny zařadilo i užívání koncovek -ej a -aj v 3. os. pl. sloves 4. a 5. třídy (voni nosej, dělaj). Na rozdíl od spisovného jazyka, který donedávna lišil typy oni prosí, trpí, ale oni sázejí (dnes už se dubletně připouštějí i podoby typu oni sází), došlo totiž v nářečích a běžné mluvě k oblastní uniformitě koncovek u všech těchto typů sloves, jak je patrno i z map ČJA. Pro střč. oblast je příznačná koncovka -eji, -aji (noseji, rozuměji, házeji, obraceji, volaji, viz ČJA4-316–320), pro svč. oblast koncovka -ej, -aj (nosej, volaj) a pro jzč. oblast koncovka -í (voni nosí, rozumí, hází, v již. Čechách hážou, volají). Z map je také patrné, že do středočeských měst, tedy v oblasti koncovek -eji, -aji, pronikly koncovky -ej, -aj,[6] a to nezávisle na svč. oblasti, kde jsou tyto podoby vlastní tradičnímu nářečnímu úzu.

Doklady v korpusu ORAL2006 ukazují, že pronikání koncovek -ej a -aj v interdialektické vrstvě výrazně pokročilo. Podoby s koncovkou -ej a -aj mají sice přirozeně nejvyšší frekvenci v oblasti svč. (33 % a 97 %), protože zde navazují na tradiční nářeční úzus, ale v oblasti střč. je jejich frekvence jen o málo nižší (28 % a 93 %), stejně jako v pohraničí (23 % a 88 %). Je přirozené, že nejméně dokladů je z oblasti jzč. (19 % a 53 %), i když i tam se tyto podoby šíří. Je tedy zřejmé, že tento jev se stává významným rysem interdialektické obecné češtiny.

 

2.4 Ze srovnání tradiční nářeční vrstvy, jak je představena na mapách ČJA, a výsledného zastoupení příslušných příznakových podob v korpusu ORAL2006 vyplynulo, že příznakové jevy, které jsou charakteristickými znaky vnitřního dělení Čech, jsou ve vrstvě interdialektické zpravidla omezeny jen na „svou vlastní“ oblast. Tu určuje jejich jazykovězeměpisné vymezení v základní dialektické vrstvě a může se [81]týkat jak jen jediné oblasti (např. jzč. typ klucí – 2.1.2 nebo svč. typ strejdoj – 2.2.6), tak i širšího území (jzč.-střč. na ňom – 2.1.5, svč.-střč. typ rohlik – 2.2.2). Některé znaky se však z této vazby vyčleňují a novým současným vývojem se stávají nosnými rysy interdialektické obecné češtiny (typy tý druhý, nosej, dělaj – 2.3).

 

3 Územní rozsah regionálních jevů v pohraničí

3.0 V prvních desetiletích po dosídlení pohraničí nebylo možné podle ničeho usuzovat, kam bude jazykový vývoj v pohraničí směřovat. U přesídlenců se daly vysledovat pouze některé odlišné rysy dané jejich různým regionálním původem (Koudela, 1958, 1964, 1966). Později se však ukázalo, že se mluva v severozápadočeském pohraničí sjednotila na základě rysů příznačných pro běžnou nespisovnou mluvu v celých Čechách, tj. prvků společných skupině českých nářečí v užším smyslu a prvků, které se zároveň staly rysy interdialektické obecné češtiny (Jančák, 1997b). (Mluva v severomoravském pohraničí se na rozdíl od toho vyvíjela na základě zcela odlišných principů, více o tom viz Kloferová, 1997, 2000.)

 

3.1 Poměr užívání interdialektických prvků je v českém pohraničí podobný jako v ostatních Čechách ve vnitrozemí. Rozdíly dané úžením é v í (mléko – mlíko) vyčísluje korpus ORAL2006 na příkladu tvaru nom. sg. neutra adjektiv s koncovkou -né proti -ný (srov. ČJA5-43 mlíko) v poměru 13 % v pohraničí a 6 % v Čechách (-né) ku 87 % v pohraničí a 94 % v Čechách (-ný). Podobně diftongizaci -ý na -ej (ČJA5-23 dobrý) dokládá korpus na příkladu tvaru nom. sg. maskulina adjektiv s koncovkou -ný (10 % v pohraničí, 10 % v Čechách) vs. -nej (90 % v pohraničí, 90 % v Čechách). Protetické v v zájmenu von (ČJA5-258a vokno) se v pohraničí vyskytuje v 90 % případů, v ostatních Čechách v 95 %. Koncovka instrumentálu pl. -ama (ČJA4-183–199) se v pohraničí v případě slov holka a kluk používá ve 100 % případů, v Čechách rovněž ve 100 %. Krácení v koncovce -im, které je charakteristické pro většinu Čech s výjimkou archaických okrajových oblastí (srov. ČJA5-206 vim), je rozšířeno v českém pohraničí v 89 % případů, v Čechách v 93 %.

 

3.2 Kromě toho se ukazuje, že do pohraničí přesahují i jisté regionální rysy, které jsou charakteristické pro některou z obou výrazných nářečních podskupin, jihozápadočeskou nebo severovýchodočeskou. Může to znamenat, že se různé varianty vyskytují rovnoměrně u různých mluvčích z celého pohraničí, ale i to, že jsou i v pohraničí oblasti, pro které je jedna z variant typičtější. Co nám o tom může říci ORAL2006, se přesvědčíme v následujících odstavcích.

Vzhledem k tomu, že mám přístup k podrobnějším údajům o nahrávkách, než jaké poskytuje korpusový manažer Bonito (např. o konkrétním místě narození mluvčích a místě, kde prožili dětství), mohu sledovat i to, jak se liší projevy mluvčích pocházejících z různých částí pohraničí. Vybrala jsem tedy několik jevů charakteristických pro oblast svč. a jzč. a sledovala jejich rozšíření v projevech těchto mluvčích.

 

[82]

 

3.2.1 Na prvním souboru map[7] je vyznačeno územní rozložení několika jevů[8] charakteristických pro oblast jzč. Je jim všem společné to, že do oblasti střč. přesahují jen málo, někdy nejsou rozšířené ani po celé jzč. oblasti. Vždy ale zasahují do jzč. pohraničí.

 

[83]

 

Jako příklad uvádím schematické mapy pro í po ostrých sykavkách typu cítit (2.1.1), nesklonné tvary přivlastňovacích adjektiv typu tatínkovo boty (2.1.3), koncovku -ej v dativu a lokálu sg. adjektiv a rodových zájmen v ženském rodě typu k/na tej druhej straně (2.1.4) a analogickou podobu zájmen typu vo ňom (2.1.5). Všechny tyto jevy jsou shodně doložené nejen v oblasti jzč., ale i v projevech mluvčích, kteří prožili dětství v určité části českého pohraničí. Ve všech sledovaných případech jde vždy o oblast téměř stejnou – jihozápadní část pohraničního pásu, přičemž severní hranici této oblasti tvoří přibližně město Most.

 

3.2.2 Druhý soubor map znázorňuje jevy charakteristické pro oblast svč. a střč. a územní rozložení jejich užívání podle původu mluvčích. Zabírají vždy celou ob[84]last svč., přičemž přesahují do oblasti střč., buď do celé, nebo alespoň do její části, a jejich užívání se rozšířilo i v části pohraničí. Na rozdíl od situace na jihozápadě území, sledované v předchozí kapitole, mají pohraniční oblasti, do kterých zasahuje užívání svč. a svč.-střč. jevů, značně rozdílný rozsah.

Užívání ej po ostrých sykavkách typu cejtit (2.2.1) je rozšířeno nejen v oblastech svč. a střč., ale i v sousedním pohraničí, kde na západě dosahuje až po Most. Podobně je tomu u koncovky -ý v dativu a lokálu adjektiv a rodových zájmen v ženském rodě typu k/na tý druhý straně (2.3.1), který je uniformní s tvarem genitivu bez tý druhý strany. Jádro rozsahu je ve střč. oblasti, užívání se rozšířilo nejen v oblasti svč., ale i v severním a svč. pohraničí.

Používání stažené podoby ďál dosahuje na západě za Ústí nad Labem. Dloužení typu dólu (2.2.3) má menší rozsah v rámci střč. oblasti i v rámci pohraničí, jeho užívání nedosahuje směrem na západ dál než do Šluknovského výběžku.

 

3.3 Předchozí přehled nám ukázal, že je možné v mluvě lidí, kteří se narodili v pohraničí nebo tam alespoň prožili dětství, sledovat vývoj k územnímu rozrůznění. Sledovali jsme sice jen několik vybraných jevů, přesto však všechny projevily výraznou tendenci k tomu, aby byly užívány převážně nebo pouze mluvčími pocházejícími z určité části pohraničí. Území, do kterého přesahují jevy z jzč. oblasti, má relativně jasně ohraničený obrys. Rozsah oblasti, kterou zasahují jevy svč. a jevy svč.-střč., je různorodější, netvoří doplněk jzč. části pohraničí. Při sledování jednotlivých jevů vidíme, jak se hranice tohoto území poměrně výrazně mění. Vždy jsou však do něj zahrnuty nejsevernější oblasti Čech a nikdy nepřesáhne přibližnou hranici, kterou v pohraničí vytyčuje užívání jzč. jevů.

 

4 Přestože cílem korpusu ORAL2006 není mapovat stav českých nářečí, některé regionální příznaky se v něm projevit musí a projevují – i když vzhledem k výběru mluvčích někdy v omezeném množství. Běžná mluva zachycená v korpusu ORAL2006 představuje totiž vlastně interdialektickou vrstvu a je naprosto přirozené, že ta navazuje na vrstvu základní, kterou tvoří dialekt, a kterou tedy představují areály zachycené v ČJA. Ze srovnání se potvrdil známý fakt, že příznakové jevy mají v interdialektu zpravidla menší frekvenci a menší územní rozsah, zvláště pak ty, které už přestávají být jeho aktivními složkami.

Grafy znázorňující procentuální zastoupení příznakových jevů v jednotlivých nářečních oblastech Čech nám názorně ukázaly, které jevy zůstávají regionálně omezeny (nebo alespoň převážně omezeny) na určitou oblast (např. typ k/na tej druhej straně – 2.1.4 nebo typ rohlik – 2.2.2), ale přitom více či méně zasahují i do pohraničí (např. typ tatínkovo boty – 2.1.3). Jinde bylo možné sledovat, které jevy se jakožto součást interdialektické obecné češtiny vyskytují v mluvě všech oblastí, ale přitom je stále znát vyšší zastoupení u oblasti, pro kterou byly v rovině tradičního nářečního úzu charakteristické (např. typ dals – 2.2.5 nebo koncovky -ej, -aj – 2.3.2).

[85]Po přidání a zpracování detailnějších údajů o původu mluvčích nám korpus naznačuje některá fakta i z dosud málo prozkoumaného vývoje a současného stavu mluvy v českém pohraničí. Ta se podle dat v korpusu ORAL2006 v některých jazykových rysech rozrůzňuje podle toho, z které části pohraničí daní mluvčí pocházejí. Mluva jihozápadní části pruhu českého pohraničí je ovlivněna sousední jzč. nářeční oblastí, nalezneme tu pravidelný výskyt např. typu tatínkovo boty – 2.1.3 nebo typu vo ňom – 2.1.5. Do mluvy severozápadní části pohraniční oblasti (někdy i do střední části pohraničí) přesahují některé rysy svč. (např. typ dóle – 2.2.3) či svč.-střč. (např. typ k/na tý druhý straně – 2.3.1).

Šíření rysů tradičních nářečí do jiných oblastí a do pohraničí by bylo možné v některých případech odůvodnit tím, že dané jevy znamenají zjednodušení morfologického systému. Např. typ tatínkovo boty přináší unifikaci tvarů přivlastňovacích adjektiv, typ k/na tý druhý straně unifikaci tvarů gen., dat. a lok. sg. adjektiv a rodových zájmen v ženském rodě.

Jazykový materiál, který poskytuje korpus mluvené češtiny ORAL2006, nám tedy potvrdil některá známá fakta a zaznamenané jazykové tendence (čímž mimo jiné prokázal svou dokumentární hodnotu) a zároveň ukázal možné tendence nové. V době psaní článku stále ještě připravovaný korpus ORAL2008, který bude obsahovat další milion slov z neformálních projevů mluvčích vyváženě zastoupených co do pohlaví, věkové skupiny, vzdělání a také oblasti původu, by nám je měl v budoucnu ještě více osvětlit.

 

LITERATURA

 

BĚLIČ, J. (1972): Nástin české dialektologie. Praha: SPN.

Český jazykový atlas 1 (1992). Praha: Academia.

Český jazykový atlas 4 (2002). Praha: Academia.

Český jazykový atlas 5 (2005). Praha: Academia.

Český národní korpus – ORAL2006 (2006). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný z WWW: < http://ucnk.ff.cuni.cz >.

JANČÁK, P. (1997a): Běžná mluva v Praze a její nářeční zázemí. In: F. Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, s. 200–211.

JANČÁK P. (1997b): Mluva v severozápadočeském pohraničí. In: F. Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, s. 239–249.

JANČÁKOVÁ, J. (1997): Nářečí středočeské obce Dobrovíz u Prahy. In: F. Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, s. 174–182.

KLOFEROVÁ, S. (1997): Mluva v severomoravském pohraničí. In: F. Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, s. 250–257.

KLOFEROVÁ, S. (2000): Mluva v severomoravském pohraničí. Brno: Masarykova univerzita.

KOPŘIVOVÁ, M. (2007): Struktura korpusu ORAL2006. Dostupné online na adrese < http://ucnk.ff.cuni.cz >.

[86]KOPŘIVOVÁ, M. – WACLAWIČOVÁ, M. (2006): Český mluvený korpus ORAL2006. Dostupné online na adrese < http://ucnk.ff.cuni.cz >.

KOUDELA, B. (1958): K vývoji lidového jazyka v českém pohraničí severozápadním. In: Sborník Vyšší pedagogické školy v Ústí nad Labem. Praha: SPN, s. 5–12.

KOUDELA, B. (1964): Jazyk starousedlíků v českém pohraničí severozápadním. In: Sborník pedagogického institutu v Ústí nad Labem. Praha: SPN, s. 17–33.

KOUDELA, B. (1966): Běžně mluvený jazyk přesídlenců z ostatních Čech v českém pohraničí severozápadním. In: Sborník Vyšší pedagogické školy v Ústí nad Labem. Praha: SPN, s. 93–109.

Pravidla pro vědecký přepis dialektických zápisů (1943). Věstník České akademie věd a umění, 70, zvláštní otisk.

WACLAWIČOVÁ, M. (2006): Zásady přepisu pro korpus ORAL2006. Dostupné online na adrese < http://ucnk.ff.cuni.cz >.

WACLAWIČOVÁ, M. (2007): Spoken Corpus ORAL2006, Information It Provides and General Characteristics of Spoken Text. In: Computer Treatment of Slavic and East European Languages. Bratislava – Brno: Tribun, s. 283–289.

---

[1] Článek vznikl v rámci výzkumného záměru MSM0021620823.

[2] Viz Podkladová mapa sítě zkoumaných bodů (Český jazykový atlas 1, 1992, s. 41).

[3] Tzn. počet všech slov a interpunkčních znamének.

[4] Tímto způsobem odkazuji na příslušný díl ČJA (5) a na číslo mapy, které je zároveň i číslem komentáře k ní (26–32).

[5] 100 % tvoří součet všech variant daného jevu v konkrétní oblasti, v tomto případě tedy počet dokladů pro typ vozík i vozejk užitých mluvčími pocházejícími z jzč. oblasti. 33 % je v tomto případě podíl užití typu vozík těmito mluvčími. Graf potom ukazuje, jaký je procentuální podíl typu vozík ve všech jednotlivých oblastech.

[6] Tento proces začal nejprve v městské mluvě pražské a v pražském okolí. U dnešní mladé generace podoby s koncovkou -ej a -aj už zcela převládly (Jančák, 1997a; Jančáková, 1997).

[7] Vzhledem k nepravidelné síti lokalit, odkud zkoumaní mluvčí pocházejí, vzhledem k rozdílnému počtu dokladů z jejich projevů i vzhledem k tomu, že hranice užívání jaz. jevu není nikdy ostrá, je zakreslen rozsah území do map pouze náznakově.

[8] V mapách je vyznačeno území, kde se daný jev objevuje v počtu, který tvoří alespoň 20 % z počtu dokladů v místě s nejvyšším výskytem jevu.

Ústav Českého národního korpusu FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
martina.waclawicova@ff.cuni.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 2, s. 72-86

Předchozí Josef Štěpán: K vývoji názorů na prameny při zjišťování spisovné normy

Následující Michal Křístek: Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky