František a purpura

Jiří Rejzek

[Drobnosti]

(pdf)

František and purpura

This article discusses the origin of the words františek and purpura.

[1]K vánočnímu času neodmyslitelně patří vůně františků a purpury. V češtině obě slova zlidověla, jejich podoba však naznačuje, že jsou zřejmě cizího původu. Formální ztotožnění s osobním jménem František, resp. substantivem purpur(a) pak naznačuje, že svou roli při přejetí mohly hrát i mylné etymologické asociace, tedy tzv. „lidová etymologie“.

František je definován jako ‚malý jehlan z pryskyřice vydávající po zapálení vonný dým‘ (Slovník spisovné češtiny, 1978). Nejstarší doklad i s návodem na výrobu je v kryptogramu ve slovenském lékařském rukopise ze 17. st. Vey zmíněné místo dešifruje takto (v moderní transkripci): Františky aneb kurčišky dělat. Uhlí lipové, terpenten aneb smola svrčinová, kadidlo, myrha, vajnstajn, borovky, vesmi, utlc spolu všecko smiešaj a udělavše těsto dělaj jak víš najlepej (Vey, 1963, s. 445). Slovo františek je ve slovenském (či spíše podle Veye slovakizovaném) textu bohemismem, ve slovenštině se nevyskytuje. Další doklady jsou z 18 st.: u Náchodského (1707) a Rohna (1768).

Machek s odvoláním na Šmilauera vykládá slovo z angl. frankincence ‚kadidlo‘, to by se pak lidovou etymologií přiklonilo k osobnímu jménu František (Machek, 1968, s. 146). Vzhledem k stáří dokladů je ale přímá výpůjčka z angličtiny málo pravděpodobná a žádný jazyk, který by přicházel v úvahu jako prostředník, se nenabízí.

Podobné výrazy jako v češtině najdeme v rakouské němčině. Knobloch (1962, s. 299) uvádí, že ve vídeňské němčině je pro ‚františek‘ znám výraz Franziskanner ‚františkán‘. Nahlédnutím do kteréhokoli většího německého výkladového či překladového slovníku však zjistíme, že běžně se v rakouské němčině užívá výrazu Franziskerl, který i hláskově našemu [55]františek odpovídá nejlépe. Dalo by se tedy uvažovat o výpůjčce z němčiny, ovšem stáří českých dokladů, omezený rozsah užívání výrazu v rakouské němčině i variantní podoba Franzischkerl nasvědčují tomu, že jde o výraz primárně český, který byl přejat do rakouské, resp. vídeňské němčiny. Základem přejetí byl asi tvar akuzativu/genitivu františka, v němž byla koncovka -a substituována deminutivním formantem -erl (ve výslovnosti [-al]) stejně jako např. Armitschkerl z armička, Schpitschkerl ze špička (druh houby; viz Jodas, 2004, s. 93–97). Vyloučit nelze ani paralelní tvoření v obou jazycích; vzhledem k nápadné formální shodě a onomaziologické výlučnosti obou výrazů to však není pravděpodobné.

Slovo františek tedy zřejmě vzniklo na české půdě. Motivace pojmenování je asi taková, jakou naznačuje Knobloch, tedy metafora podle tvaru mnišské (františkánské) kapuce. Potvrzuje to i starší ruské monáška ‚františek‘, doslova ‚mniška‘ (za upozornění děkuji S. M. Newerklovi). Za povšimnutí stojí i to, že jako synonymum k františek se objevuje (u Rohna, Dobrovského či Jungmanna) slovo trocišek (trocyšek, trochyšek), původně (např. u Komenského) ‚koláček apatekářský‘, z lat. trochiscus od řeckého trochos ‚kolo, obruč‘. Ve Veyově dokladu zase nacházíme záhadný hapax kurčišek (podle Veye od kúriť). Nápadně shodné zakončení naznačuje, že se slova mohla vzájemně ovlivňovat (trocišek → františek → kurčišek?).

Význam slova purpura se vykládá jako ‚směs kadidla a vonných rozdrcených dřev, kt. při zapálení voní‘ (Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971). Tato podoba se objevuje až začátkem 20. st. Zajímavý doklad na lidový charakter slova uvádí Příruční slovník jazyka českého (1935–1957): „Na uličních trzích můžete už koupit umouněné františky i pestrobarevné lístky kadidla, lidově zvaného purpura (LidN)“ (slova kadidlo je zde užito velmi vágně ve významu ‚látka k vykuřování místnosti‘, skutečné kadidlo nejsou lístky, ale pryskyřice). Východiskem je starší francouzské pot-pourri ‚ragú, míchanice, směs(ka)‘ (doslova ‚shnilý hrnec‘, původně druh jídla z jednoho hrnce), jež v angličtině začalo být používáno ve významu ‚směs vonných látek‘. Odtud se dostalo i do češtiny (dnes především ve významu ‚vonná směs sušených květů, aromatických listů, kůry apod.‘ (Nová slova v češtině 1, 1998), dříve ‚směs vonných látek k vykuřování místnosti‘; viz Machek, 1968, s. 813; srov. také Světlá, 1996, s. 50). Cizí a neobvyklé slovo potpourri se asociovalo s purpur, zastarale purpura ‚sytě červené barvivo, nach‘, přestože je v podstatě bez významové souvislosti (otázkou je, do jaké míry se v motivaci slova odráží fakt, že součástí oné vonné směsi bývají i červené ingredience) a ani formálně není úplně blízké. Sekundární motivaci zřejmě usnadnilo to, že se ve slově purpur(a) opakují stejné sekvence hlásek; došlo tedy vlastně k asimilaci první slabiky ke druhé.

 

LITERATURA

JODAS, J. (2004): Alternativní a hypotetické bohemismy v lexiku německé městské mluvy v Olomouci. Studia Moravica 1, s. 93–97.

KNOBLOCH, J. (1962): V. Machek: Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957 [recenze]. Zeitschrift für Slavistik, 7, s. 297–302.

MACHEK, V. (1968): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

Nová slova v češtině 1 (1998). Praha: Academia.

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství / SPN.

Slovník spisovné češtiny (1978). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Nakl. ČSAV.

SVĚTLÁ, J. (1996): Pot-pourri či potpourri? Naše řeč, 79, s. 49–51.

[56]VEY, M. (1963): Un cryptogramme médical slovaque du XVII^e siècle. Orbis: Bulletin International de Documentation Linguistique, 12, s. 443–448.

---

[1] Příspěvek byl napsán v rámci výzkumného záměru MSM-0021620825.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
jiri.rejzek@ff.cuni.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 1, s. 54-56

Předchozí Václava Holubová: K významu slova sponze v současné češtině

Následující Z dopisů jazykové poradně