Časopis Naše řeč
en cz

K významu slova sponze v současné češtině

Václava Holubová

[Drobnosti]

(pdf)

On the meaning of the word sponze in contemporary Czech

This article discusses the meaning, use and origin of the word sponze.

Slovo sponze je podstatné jméno rodu ženského, skloňované podle vzoru růže, které patří do okruhu výrazů z oblasti univerzitních ceremonií. V rámci obřadu promoce, jenž je pořádán pro studenty na zakončení jejich studia, označuje slavnostní slib absolventů, který předchází udělení akademického titulu a předání diplomu. Obecně můžeme tento slib charakterizovat jako závazek využívat nabytého vzdělání ve prospěch společnosti a zachovávat v úctě instituci, která vzdělání poskytla.

Slovo bylo do češtiny přejato z latiny (sponsio, -onis f.) a znamenalo zde jednak v právní oblasti ‚závazek, záruku, ústně uzavřenou smlouvu‘, jednak mimo právní oblast ‚slavnostní, přísahou utvrzený závazek, slib‘. V tomto druhém významu je doloženo v univerzitním prostředí od středověku.[1] Přesto výraz v tomto významu ani v latinské, ani v počeštěné podobě nenajdeme v žádném výkladovém slovníku češtiny.[2] Uvádí jej pouze Ottův slovník naučný (1888–1909), avšak jen ve významu historického římského práva, přičemž k základní podobě latinské sponsio připojuje i variantu počeštěnou sponse.

To, že slovo není zaznamenáno ve slovnících, může být následek náhodného opomenutí, skutečný důvod je ale pravděpodobně jiný. V rámci univerzitních obřadů, které se odehrávaly výhradně v jazyce latinském, existovalo slovo na jedné straně v podobě latinské, tedy sponsio. Na druhé straně v češtině už brzy ve středověku, jak ukazují prameny k staročeskému slovníku,[3] převládl český ekvivalent slib. Počeštěná podoba sponse/sponze zřejmě nebyla užívána ve významu ‚slavnostní slib‘ běžně, ale pouze ojediněle (na rozdíl od oblasti historickoprávní, kde zůstala základní latinská forma i její počeštěná podoba pevně svázána s historickým významem, jak ukazuje Ottův slovník).

K výrazné změně v užívání počeštěné podoby dochází během devadesátých let minulého století v souvislosti s transformací školství v České republice. Ta se projevuje mimo jiné ve vzniku nových vysokých škol nebo v proměně škol původních, které se zejména rozšiřují o nové fakulty a obory. Vzniká také více studijních programů. Studenti mohou studovat podle programů bakalářských, magisterských, doktorských a důsledkem toho je i větší počet různých promočních obřadů. K povinnostem nových nebo reformovaných škol a fakult pak patřilo vypracovat nové statuty. V nich se stanovují i způsoby konání školních ceremoniálů. A právě v této době se vrací na scénu výraz [53]sponze jakožto počeštěná forma latinského slova sponsio. Řada těchto vzdělávacích institucí, nikoli však všechny, nahradila totiž ve svých statutech české slovo slib slovem sponze.[4]

Důvodů pro výběr výrazu latinského původu bylo zřejmě více. Jedním z nich mohla být snaha o navázání na starou tradici obřadů z 19. stol. (Petráň, 1991). Další motiv můžeme vidět v záměrném nebo intuitivním doplnění řady jiných pojmenování latinského původu, typických pro univerzitní prostředí (srov. výrazy jako rektor, děkan, promotor, pedel, imatrikulace, promoce aj.). A v neposlední řadě mohl být důvodem záměr zvolit specifičtější, výstižnější pojmenování, než je obecné a víceznačné slovo slib.

Od devadesátých let se tedy výraz sponze začlenil do běžné české slovní zásoby a stal se součástí povědomí nezanedbatelného množství mluvčích.

Podíváme-li se na významovou stránku, zjistíme rozborem kontextového okolí slova, že se používá ve dvou významech. Označuje jednak samotný text slibu, jeho věcný obsah, jednak obřad přednesení slibu. Věcný obsah slibu jsme stručně charakterizovali výše, dodejme ještě, že obsah se může v detailech lišit podle typu školy, udělovaného titulu a studijního oboru (tak se např. liší od ostatních obsah slibu lékařských fakult). Pro text sponze uváděné ve statutu školy zpravidla bývá tradičně používána latina, která je doplněna českým překladem. Některé školy však formulují sponzi pouze v češtině.

Obřad přednesení slibu uchovává některé rysy přísahy, shodné s původním významem v latině: slib se stvrzuje přísahou na žezlo, které je součástí univerzitních insignií, ústně se stvrzuje slovy v latinském jazyce Spondeo ac polliceor (Přísahám a slibuji) a nakonec je potvrzen podáním ruky promotorovi, pověřenému příslušnou fakultou. V rámci obřadu mají aktéři rozděleny komunikační role: rektor nebo jeho zástupce požádají promotora o přednesení sponze, všichni přítomní jako svědci povstanou, promotor přednáší předepsané formule a celý text slibu, absolventi jednotlivě slib stvrzují a od promotora přebírají diplomy.

Výše jsme již naznačili, že různé formy a programy studia končí také různými promocemi: rozlišují se promoce bakalářské, magisterské, doktorské. S tím souvisí i další význam slova sponze, který jsme zaznamenali. Dvě z novějších univerzit si ve svých statutech stanovily, že výrazem sponze budou označovat celý obřad bakalářské promoce. Rozlišují tedy magisterské a doktorské promoce a bakalářské sponze. Slib a jeho přednesení jsou pouze součástí obřadu sponze a výraz sponze není jejich synonymem. Setkáváme se potom s užitím slova např. v těchto kontextech: slib bakalářské sponze; sponze se konají v 10 hod. a promoce od 14 hod. Toto rozlišování a zároveň pojmové přehodnocení slova sponze není zatím obecně rozšířeno a musíme je považovat za jisté vybočení z většinového úzu.

V rámci dané komunikační oblasti, zahrnující zřizovací normy a předpisy (včetně statutů) vysokých škol a univerzit, dochází proto k nejednotnému pojmenování akademických obřadů, které může snadno vést k nežádoucím nedorozuměním (srov. citáty ze statutů dvou univerzit: Při promocích absolventů bakalářského, magisterského a doktorského studia je podmínkou pro udělení příslušné akademické hodnosti sponze předepsaného znění, jejíž podstatou je [54]slib, složený absolventem do rukou promotora. x Slavnostní sponzi absolventů bakalářských studijních programů a slavnostní promoci absolventů magisterských studijních programů organizují fakulty. Součástí sponze je slib bakaláře, jehož znění je uvedeno ve statutech fakult. Součástí promoce je slib magistra nebo slib inženýra…). Jistě není vhodné, aby se názvy stejných druhů obřadů na různých školách lišily, a lze jen příslušným představitelům a funkcionářům univerzit doporučit, aby se postarali o sjednocení. K tomu by jim mělo být nápomocno i nadřízené ministerstvo.[5]

 

LITERATURA

Nový akademický slovník cizích slov (2007). Praha: Academia.

Ottův slovník naučný (1888–1909). Praha: J. Otto.

PETRÁŇ, J. (1991): Univerzitní slavnosti v Karolinu (imatrikulace, promoce, sponse). Praha: Univerzita Karlova.

The Shorter Oxford English Dictionary (1967). Oxford: Clarendon Press.


[1] Jako přejímka v podobě sponsion je doložena od 17. stol. v angličtině, a to jak v původním významu římského práva, tak mimo právní oblast ve významu ‚slavnostní závazek, slib, prohlášení‘, srov. The Shorter Oxford English Dictionary (1967).

[2] Nově výraz sponze uvádí pouze dotisk Nového akademického slovníku cizích slov (2007).

[3] Za informaci o stavu ve staré češtině děkuji PhDr. A. M. Černé, Ph.D.

[4] Srovnáním statutů většiny našich univerzit a jejich fakult, zpřístupněných na internetu, lze zjistit, že zhruba polovina škol nově zavedla pojmenování sponze (jen ojediněle psané také sponse) a druhá polovina používá výraz slib. Spojený Český národní korpus (ČNK), kde je kolem 500 milionů slov, má bohužel na slovo sponze/sponse necelou desítku dokladů. Internetový vyhledávač Google proti tomu nabízí 21 800 výskytů slova sponze.

[5] Jde o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
holubova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 1, s. 52-54

Předchozí Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok, Vladimír Šmilauer: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2007/2008

Následující Jiří Rejzek: František a purpura

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1