Časopis Naše řeč
en cz

Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2007/2008

Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok, Vladimír Šmilauer

[Posudky a zprávy]

(pdf)

The Circle of the Friends of the Czech Language in the academic year 2007/2008

This article is a report on the talks in The Circle of the Friends of the Czech Language in the academic year 2007/2008.

Podzimní běh Kruhu přátel českého jazyka zahájila 3. 10. 2007 literární historička a přední německá překladatelka z češtiny Kristina Kallert(ová) (Řezno) poutavou přednáškou s provokativním názvem Nešťastná to žena? (Ke korespondenci Boženy Němcové), v níž se – nepochybně pod dojmem opakované trpělivé četby, která je předpokladem pro její citlivý překlad – úmyslně věnovala „šťastným črtám“, akcentujícím mj. krajinné scenérie. Komparací s obdobnými úryvky z německé klasické literatury dokázala, že lze epistolografický odkaz B. Němcové důstojně postavit vedle dopisů A. Stiftera či T. Fontana. O týden později se ptala takřka detektivně-kryptickým způsobem literární historička a archivářka Hana Klínková (Praha), Co lze objevit ve sbírkovém fondu jednotlivin (O fondu varií v Literárním archivu PNP v kontextu historie archivu). V tomto její zásluhou nedávno zpracovaném fondu lze totiž objevit leccos – vedle torza exulantského bratrského archivu z Halle třebas unikátní raněobrozenské tisky „bouďáckých“ autorů, dosud nezvěstné dopisy Ernsta Pollaka jeho první ženě M. Jesenské nebo dojemný dopis Jaroslava Ježka z USA, datovaný 15. březnem 1939… Třetí večer podzimního běhu – Z kodifikační dílny Naší řeči [49]věnoval Josef Šimandl (Praha) 17. 10. osudu konkrétního svého článku v redakčním řízení časopisu Naše řeč. Neobvyklé bylo představení interních oponentských posudků veřejnosti a ostrá kritika rozhodnutí redakce o článku, který nakonec vyšel v jiném bohemistickém časopise. Za redakci vystoupila s vysvětlením Ludmila Uhlířová, diskuse se týkala i obecnějšího problému odborného publikování v oboru bohemistiky a jeho oceňování v akademickém světě. Následující týden, 24. 10., představily Libuše Čižmárová a Milena Šipková (Brno) projekt Slovníku pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Úvodní část přednášky přítomné seznámila s historií sběru a klasifikace moravskoslezského anoikonymického materiálu a s teoreticko-metodologickou koncepcí slovníku, v další části se referující zaměřily na prezentaci digitální databáze pomístních jmen a počítačového programu, který automaticky vytváří část heslového odstavce a rovněž různé typy map pro jednotlivá hesla. Výsledkem práce autorského kolektivu bude nejen klasický slovník, ale i jeho digitální verze, umožňující pokročilé vyhledávání nejrůznějších informací a jejich zobrazování na mapách. Poslední říjnový den se zabývala fundovaným a přitom zábavným způsobem Lucie Peisertová (Praha) Neologismy Karla Slavoje Amerlinga v oblasti chemické terminologie, přičemž si všímala i dalších (zdánlivě?) pošetilých filologických aktivit tohoto „mimochodníka“ českého obrození. První listopadovou přednášku (7. 11.) připravila Žaneta Procházková (Praha) pod názvem Literární onomastika. Poutavá přednáška se zabývala především volbou osobních jmen literárních postav v nejrůznějších žánrech a u nejrůznějších autorů. Všímala si i toho, kdy postava vystupuje beze jména a jak lze jménem rozlišit postavy kladné a záporné. V další přednášce (14. 11.) se Jiří Rejzek (Praha) zabýval různými pojetími třídění tzv. lidové etymologie, zamýšlel se nad jejich kritérii a předložil vlastní návrh klasifikace. Stranou jeho pozornosti nezůstaly ani otázky vymezení lidové etymologie vůči jiným, příbuzným jevům – např. kontaminaci, analogii a mylné dekompozici na jedné straně a žertovné, bakalářské i vědecké etymologii na straně druhé. 21. 11. vystoupil v Kruhu Tomáš Kubík (Praha) s přednáškou na téma Neurolingvistika. Publiku v ní představil hlavní otázky, jimiž se tato rozvíjející se pomezní disciplína zabývá, včetně zásadních sporů o to, zda se v nás jazyková schopnost vynořuje, nebo do nás naopak vrůstá, a nastínil i představy badatelů o tom, jakým způsobem jsou jednotlivé jazykové moduly lokalizovány v mozku. O týden později, 28. 11., popsal Miloš Sládek (Praha), co obsahují Pozůstalosti jazykovědců v Literárním archivu PNP; upozornil na to, že pozůstalostní fondy lingvistů dvacátého století jsou na rozdíl od fondů jejich obrozenských předchůdců zpracovány jen z malé části a že navzdory bohatství různorodých písemností, které jsou v nich uloženy, o ně badatelé nejeví pražádný zájem. 5. 12. pozval Kruh Irenu Fukovou (Praha), aby přednášela o utrakvistickém knězi Janu Bechyňkovi († 1507), z jehož pozůstalosti vydala Noemi Rejchrtová v roce 1984 pozoruhodný text Praga mistica (sic), a hlavně o textu deseti jeho náboženských pojednání z pražské muzejní knihovny. U Kulatého stolu Kruhu se 12. 12. u příležitosti Završení čtyřsvazkové kritické edice korespondence Boženy Němcové setkali zástupci editorského kolektivu Jaroslava Janáčková, Magdaléna Pokorná a Robert Adam (všichni Praha), kteří se přítomným hostům svěřili s tím, co jim několikaletá práce na edici dala, a Vlastimil Válek (Brno), který celou edici zhodnotil po formální i obsahové stránce jakožto nestranný posuzovatel.

První dvojpřednášku letního běhu Kruhu (20. 2.) věnovali K poctě prof. dr. Alexandra Sticha († 26. 1. 2003) svému příteli Tilman Berger (Tübingen) zdánlivě hodnotově jednoznač[50]ným vystoupením o Alexandru Stichovi a Temnu a František Fröhlich (Praha) břitkou úvahou o Překladatelských chybách. Obě přednášky nejen připomněly Stichovy odborné a popularizační zájmy, ale též důstojným způsobem uctily jeho památku. O týden později pokračovala Kateřina Bobková (Praha) ve svém – v Kruhu již druhém – poučeném a v nejlepším slova smyslu zaujatém zprostředkovávání kulturního odkazu členů Tovaryšstva Ježíšova, tentokráte přednáškou na téma Jezuitské školské hry. V diskusi auditoriu prozradila i některé své praktické zkušenosti z moderní inscenace tohoto specifického dramatického žánru. 5. 3. zauvažovala Milada Homolková (Praha), co by se stalo, Kdyby Lyra nelyroval… Nejen o staročeském rukopise NK XVII C 20. Ohlas díla proslulého francouzského teologa 14. století, oblíbence M. Jana Husa, v českém prostředí všechny přítomné překvapil: podle některých indicií se zdá, že by staročeský překlad Lyry mohl vzniknout v témže prostředí jako některé staročeské překlady biblické. Svatopluk Pastyřík (Hradec Králové) vystoupil dne 12. 3. s přednáškou Nestandardizovaná pojmenování osob v synchronním a diachronním pohledu. Označení „nestandardizovaná pojmenování osob“ užívá pro všechny možné užívané podoby a formy oslovování lidských jedinců propriálními prostředky, které nejsou matričně standardizovány (nejsou tedy úředními, oficiálními pojmenováními). Kromě hypokoristik (tvořených nejen od rodných jmen, ale i od příjmení) k nim patří přezdívky, tovaryšská jména, jména po chalupě a různé další typy doplňkových jmen. Srovnání současné pojmenovávací praxe s onomaziologickou praxí středověkou i proměny vnímání a používání výše uvedených skupin antroponym v posledních desetiletích S. Pastyříkovi umožnily sledovat změny jejich funkcí a významů v závislosti na vývoji společnosti. 19. 3., jinak symbolicky na Popeleční středu a na Půst Ester (Ta’anit Ester), Žaneta Procházková (Praha) pohovořila o Básních dětí z terezínského ghetta. Při této příležitosti jsme si připomněli i Jiřího F. Fraňka († 30. 12. 2007), častého přednášejícího v Kruhu, literárního historika, editora a překladatele, jednoho z vychovatelů dětí rodinného tábora v koncentračním táboře Birkenau… Světla Čmejrková (Praha) se 26. 3. v přednášce nazvané Od interview k talk-show: konstrukce kontroverze zaměřila na proměny televizních dialogických pořadů ve smyslu posunu k dominanci zábavní funkce, k otevírání prostoru soukromým tématům i prostředkům soukromé komunikace a k překračování žánrových i zdvořilostních norem, tedy souhrnně k tomu, co Norman Fairclough nazývá konverzacionalizací médií. Ve vystoupení s originálním názvem Berounští medvědi a vánoční pošta z Božího Daru a s vysvětlujícím podtitulem O propriích a využití lidové etymologie proprií v reklamě ozřejmil 2. 4. Jaroslav David (Ostrava) způsoby fungování vlastních jmen v reklamě i reklamní funkci jich samých, často v souvislosti s lidovou etymologií zkoumaných proprií. O týden později, 9. 4., představila Martina Hamplová (Praha) Pomístní jména na Sedlčansku. Předmětem jejího zkoumání byla souvislost jmen s charakterem krajiny, s místním nářečím i se systémem pomístních jmen z celých Čech. Trojici onomastických témat uzavřela 16. 4. Michaela Čornejová (Brno) přednáškou Nejstarší česká místní jména. Vycházela přitom z oikonym zachycených v 10.–13. století a zaměřila se především na jejich tvoření. Vybrané typy místních jmen (např. posesivní místní jména na -ov, -ín, místní jména na -ice apod.) představila detailně. Na svatého Vojtěcha (23. 4.) se během desátého večera jarního běhu 2008 sešel Kulatý stůl; besedovalo se na téma Deset let České knižnice; edici, v níž vyšlo na padesát titulů, představil Jiří Holý (Praha) a nezávislý posudek pronesl za sebe a za Michala Kosáka Jiří Flaišman (oba Praha). V kruhu předních českých edi[51]torek a editorů se diskutovalo o korekcích původních představ o reprezentativní edici české klasické literatury, o neprodejnosti i vyprodanosti některých titulů a absenci nových editorů a editorek, kteří by se do práce zapojili. Inscenace plebejizmu v české pivní reklamě let 1999–2004 – tak nazvala svou přednášku 30. 4. Jiřina van Leeuwen-Turnovcová (Jena). V seriálových reklamách na česká piva, které přítomným hostům promítla, odhalila koncentrované a zvýrazněné rysy plebejismu, tak jak byl vymezen sociálními a kulturními historiky: hédonistické zaměření, neformální vystupování, kolektivní smích a malého, nešikovného antihrdinu. Celý ročník přednášek uzavřel 7. 5. Viktor Viktora (Plzeň). V přednášce České národní obrození a národní egoismy? rozvinul přístup Vladimíra Štěpánka k obrozenské literatuře: srovnával ji nikoli se soudobou produkcí velkých, konstituovaných evropských národů, nýbrž s jejich díly z dob vytváření novodobého národa a jeho kultury – a našel řadu shodných rysů, které ospravedlňují tezi o obrození jako modernizační etapě, kterou v různých dobách prošly všechny evropské národy. Organizátoři se těší na další ročník a nadějí se, že návštěvnost přednášek bude i nadále stoupat: v uplynulém roce dosáhla zejména zásluhou univerzitních studentů průměru třiatřiceti posluchačů na přednášku.

Kruh přátel českého jazyka
Filosofická fakulta UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
vladimir.smilauer@tiscali.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 1, s. 48-51

Předchozí Josef Štěpán: Poutavě o původu slov v češtině

Následující Václava Holubová: K významu slova sponze v současné češtině

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1