Znáte šotouše?

Hana Konečná

[Drobnosti]

(pdf)

Do you know šotouš?

This article discusses the meaning, use and origin of the word šotouš.

Se slovem šotouš se můžeme poměrně často setkat zejména v diskusích na internetu. Ve Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny toto slovo uvedeno není. Výrazy šotouš ve Šmírbuchu jazyka českého[1] a šotoušek ve Slovníku nespisovné češtiny[2] jsou spojeny s významem ‚homosexuál‘. Po zadání slova šotouš do vyhledávání v elektronickém Příručním slovníku jazyka českého[3] se zobrazily dvě kartičky[4], v obou případech se jednalo o užití výrazů šotouš, šotoušek ve významu ‚šotek‘.

Slovo šotouš dnes používají fandové zejména železniční dopravy a MHD (městské hromadné dopravy) a těm jsem prostřednictvím diskusních fór (forum.svetmhd.net a k-report.net) položila tři otázky: 1. Když řeknete slovo šotouš, jakého člověka tím slovem označujete, jaké má vlastnosti? – 2. Napadá vás, jak toto slovo vzniklo? – 3. Užíváte i další slova, která jsou odvozena od slova šotouš? Získala jsem odpovědi od třiceti příznivců kolejové dopravy.

Z reakcí na první otázku vybírám tyto odpovědi:

– Šotouš je člověk, jehož koníčkem je doprava (zejména městská hromadná a železniční).

– Zabývá se v prvé řadě systematickým projížděním železničních tratí s pravidelným, ale i občasným provozem nebo chodí pěšky po tratích zrušených, po spojkách, přeložkách a jiných drahách.

– Je to někdo, kdo věci rozumí jen velmi povrchně, ale on sám je přesvědčen, že je největším odborníkem.

– Šotouš bývá v daném oboru čistý amatér, avšak jedině on mívá „zcela jasné představy“, jak se co má správně dělat.

– Tento člověk se často podobá bezdomovci, bývá zpravidla sociálně diskvalifikován (nemá rodinu, je gay, není s to mít partnerku) a své aktivity a zájmy v důsledku toho věnuje zájmu o železnici; tento zájem je až přehnaně jednostranný a nezdravý. Šotouš většinou není schopen objektivně posuzovat dění na železnici.

– Šotouš bývá ověšen fotoaparáty, někdy i diktafonem a poznámkovým bločkem.

– Šotouš je mírně hanlivé označení člověka, tzv. dráhaře[5].

Jak uvádějí někteří respondenti ankety, význam slova šotouš byl původně negativní; toto označení zapáleného příznivce veřejné dopravy bylo hanlivé. V dnešní době je slovo používáno jak s obsahem pozitivním, tak negativním v závislosti na kontextovém zapojení slova a lze ho zařadit do slangu profesní mluvy železničářské.

Jedním z účastníků diskuse jsem byla upozorněna na patrně první užití slova šotouš ve významu ‚příznivec kolejové dopravy‘ v tisku, a to v časopisu Reflex (1997/29) v článku Fírové, štokry a šotouši, kde se píše: „Šotouš je tvor vyskytující se všude v okolí zatopených parních lokomotiv, má vždycky o mašině o něco hlubší znalosti než její majitel, snaží se v nestřežených okamžicích vlézt na stanoviště nebo alespoň odmontovat tabulku s číslem. Šotouš je větši[270]nou zároveň fotograf a je ochoten fotografovat z nejnebezpečnějších pozic, pak odhodit foťák na násep a nechat se zajet.“

S výše uvedenými postřehy též koresponduje definice, která se poměrně nedávno objevila na internetu v otevřené encyklopedii Wikipedii, kde se uvádí: „Slovo šotouš označuje člověka, který je silným fandou hromadné dopravy. Nejčastěji se setkáme se šotoušem železničním. Tito lidé si své oblíbené dopravní prostředky fotí a svůj úlovek pak vystavují na různých internetových stránkách. Ve většině případů znají jízdní řád významných dálkových vlakových spojů či linek ve svém městě. Po zastavení vlaku se na rozdíl od ostatních cestujících vydávají na začátek nástupiště, aby svou cestu zdokumentovali. O víkendech vyrážejí buď samostatně, nebo ve skupinách na tzv. šotoakce. To znamená, že se vypraví do cizího města či ke trati, kde dokumentují provoz. Jiní šotouši se zase snaží svůj objekt co nejlíbivěji zachytit v krajině, oblíbeným motivem bývají mosty, skalní útvary, středověké hrady či úvratě. Někteří šotouši od fotografií očekávají vysokou kvalitu a za tímto účelem si pořizují drahou digitální zrcadlovku se stativem a kvalitním objektivem. Tento druh zábavy je znám po celém světě. V anglosaských zemích je najdeme pod označením train-spotter.[6]

V odpovědích na druhou otázku, tj. o původu slova, se objevily v podstatě tři názory:

1. Slovo šotouš vzniklo od slova šotek. Šotek se vyskytuje různě a nepředpokládaně, vždycky něco natropí, čili šotouš by mohl být člověk s vlastnostmi šotka – vyskytuje se tam, kde by ho nikdo nečekal, a občas nás dovede překvapit a někdy asi i potrápit, ale ne ve zlém, spíš v dobrém a z legrace.

2. Patrně toto slovo souvisí s anglickým shot ‚filmový záběr, snímek, fotografie‘.

3. Možná souvislost s němčinou.[7]

Vzhledem k tomu, že se slovo šotouš objevuje již v Příručním slovníku jazyka českého, domnívám se, že vzniklo odvozením od slova šotek. Příponou -ouš je tvořena omezená skupina pojmenování označujících veskrze živé bytosti. Takto tvořená jména osob jsou výrazně expresivního charakteru, srov. např. divouš, drahouš, chytrouš, starouš.[8] K těmto slovům se řadí také šotouš. Výraz byl pak přenesen na fandy kolejové dopravy nejen díky společným vlastnostem šotků a šotoušů, ale patrně i díky slovnímu základu šot ‚krátký filmový nebo televizní snímek‘[9], protože víme, že šotouši jsou též nadšení fotografové vozidel veřejné dopravy.

O tom, že slovo šotouš mezi příznivci dopravy zdomácnělo, svědčí i řada příbuzných slov. Uvádím ta, která mi sami napsali (včetně významů, pokud byly uvedeny) v odpovědi na třetí otázku, která se týkala právě odvozených slov. Mezi ně patří např. ultrašotouš ‚fotografuje nejdražšími přístoji, používá při focení žebříky, [271]leze po stromech, pravidelně se věnuje „odkřovování“ míst, kde fotí, polohu vlaku zjišťuje pomocí WAP, fotografie v počítači podrobuje složitým úpravám odstínů barev, expozice, ostrosti a retuším‘, sloveso šotoušit ‚věnovat se věcem spojeným se šotoušem‘, podstatné jméno slovesné šotoušení ‚projíždění tratí‘, adjektiva šotoušský, šotouší. Slova jako např. šotit ‚fotografovat’, šocení ‚focení‘, šotka ‚fotka’, šoťák ‚foťák‘ svědčí o smyslu pro jazykovou hru; slova vznikla pouhou záměnou hlásek f a š. Velkou skupinu představují kompozita, kde přední člen složeniny tvoří slovní základ šot, který je se členem zadním spojen pomocí tzv. konektu o: šotoakce ‚fotografování zvláštní jízdy na železnici‘, šotoinfo ‚pravidelný týdenní přehled vozidel, která se vyskytovala na dané trati a která bylo možno šotit‘, šotoflek ‚místo, odkud se fotí‘, šotomrak ‚souhra náhod v počasí, kdy do příjezdu očekávaného vozidla je zcela jasná obloha, při příjezdu se objeví jediný mrak na obloze, který zkazí násvit fotce, po odjetí soupravy se opět vyjasní‘, šotosraz ‚setkání šotoušů‘, šotozastávka ‚zastávka vlaku určená k jeho focení‘, šotovýlet ‚výlet šotoušů za účelem poznání např. MHD v jiném městě‘, šotoden ‚den strávený ve vlaku‘, šotografka ‚přítelkyně šotouše, která sdílí jeho koníček‘ (prý velmi vzácný výskyt!), šotopřístroj/šotoaparát ‚fotoaparát‘, šotokrabička ‚fotoaparát slabší kvality‘.

Na závěr bych ráda poděkovala všem příznivcům hromadné dopravy, kteří odpověděli na mé otázky. Ti všichni jsou vlastně spoluautory této drobnosti.

---

[1] OUŘEDNÍK, P. Šmírbuch jazyka českého. Praha : Ivo Železný 1992, s. 74.

[2] Slovník nespisovné češtiny. Praha : Maxdorf 2006, s. 336.

[3] http://bara.ujc.cas.cz

[4] Jeden doklad je z časopisu Typ z roku 1936, druhý doklad je z časopisu Venkov z roku 1942.

[5] Nejvýstižnější definice dráhaře viz Atlas drah České republiky. Praha : Dopravní vydavatelství Malkus, 2004, úvodní část.

[6] Tento výraz (adaptovaný do češtiny) se objevil i ve výše zmíněném článku v časopisu Reflex: „Před koncem páry se fanoušci parních lokomotiv navzájem neznali. Byli rojem neorganizovaných trainspotterů – lovců vlaků – a osaměle v Kryštofově údolí vyhlíželi hledáčkem svých fotoaparátů, jestli jim do rány vsupí nějaká ušatá nebo štokr.“ (Ušatá, štokr – označení lokomotiv, pozn. autorky.)

[7] Viz např. elektronická verze Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm, http://germazope.uni-trier.de/Projects/WBB/woerterbuecher/dwb/, heslo Schote ‚narr (gaunersprache), einfaltspinsel‘ (z českých významů těchto slov vybírám: blázen, šílenec, šašek, pošetilec, hlupák, hňup).

[8] Tvoření slov v češtině 2. Praha : Academia, 1967, s. 328–329.

[9] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Academia, 1994.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 603 00 Brno
konecna@iach.cz

Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 5, s. 269-271

Předchozí Robert Adam: Ledovka

Následující Z dopisů jazykové poradně