Ledovka

Robert Adam

[Drobnosti]

(pdf)

Ledovka

This article discusses the meaning and use of the word ledovka.

Podstatné jméno ledovka je utvořeno slovotvorným sufixem -ka (polyfunkčním a velice produktivním): buď od přídavného jména ledový – pak jde o název nositele vlastnosti a jeho obecný slovotvorný význam je ‚něco ledového‘ –, nebo od spojení tohoto adjektiva s nějakým substantivem nejspíš rodu ženského – pak jde o výraz vzniklý univerbizací.

Jako dítě jsem slovo ledovka znal, a dokonce aktivně užíval ve dvou významech – v obou šlo zřejmě o univerbizaci. Zaprvé byla ledovka ‚ledová koule‘: vznikala dlouhým a intenzívním uhlazováním normální koule sněhové a vyznačovala se mimořádnou tvrdostí; její použití při koulování bylo obecně považováno za nefér, neboť dostat ledovkou bolelo. Zadruhé se názvem ledovka v mém okolí označovalo takové místo na zasněženém a umrzlém svahu, které sloužilo jako nejčastější sáňkovací nebo bobovací dráha, a jehož povrch byl tedy postupně uježděn až do té míry, že se ze sněhového změnil v ledový. Na takovéto ‚ledové dráze‘ nebo ‚ledové klouzačce‘ to klouzalo lépe a jezdilo rychleji než na zbytku svahu, a kdo sjel ledovku po nohou, tj. vestoje, bez sáněk či jiného prostředku, zasloužil si u ostatních dětí tiché uznání.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (dále SSČ) heslo ledovka obsahuje, avšak se dvěma zcela odlišnými významy. O základním z nich níže. Druhým významem je ‚druh bonbónů‘. Jde původně o vlastní jméno, chrématonymum: Ledovky (dnes celým názvem Nestlé Toffo Ledovky) jsou tvrdé bonbóny typu furé, bílé s hnědou náplní, a název dostaly nejspíš podle své tvrdosti a barvy. Slovník spisovného jazyka českého (dále SSJČ) specifikoval ledovku jako ‚druh bonbónů s kakaovou n. jinou náplní v cukrové skořápce‘ a spolu s ‚tvrdou sněhovou koulí‘ ji uváděl jako příklad druhého ze dvou významů výrazu ledovka, totiž významu ‚věc připomínající led‘.

Oním základním významem slova ledovka uvedeným ve SSČ je ‚náledí; námraza, ledovatka‘. Náledí je podle SSČ ‚ledový povlak na zemi, na vozovce‘ a námraza ‚namrzlá vrstva ledu‘. Slovník tedy pojímá ledovku a náledí jako synonyma. V jazykovém povědomí některých mluvčích je zakotvena představa, že ledovka je v tomto významu výraz novější. Svědčí o tom např. tyto formulace: „Co to je náledí (dnes se nějak vžilo označení ledovka) zcela jistě všichni víte, námraza je vlastně zmrzlá rosa na silnici“ (http://www.faann.net/page.php?menu=teorie&promena=clanek&id=25 – článek o bezpečné jízdě); „… slovo ledovka dříve znamenalo lepkavý bonbón s kakaovou náplní, nyní se používá jako synonymum slova náledí“ (http://text.radio.cz/cz/72853 – text rozhlasového pořadu o archaismech).

Oba výrazy, ledovka i náledí, tedy patří do významového okruhu povětrnostních jevů. Takovými jevy se mj. zabývají předpovědi počasí, tj. praktické veřejné výstupy meteorologických výzkumů, a také dopravní zpravodajství – v obou těchto typech textů se s nimi téměř všichni uži[268]vatelé češtiny docela běžně setkávají. Jenže v meteorologické terminologii ledovka a náledí synonymy nejsou. V předpovědích počasí občas slýcháme (všechny následující příklady pocházejí z internetových předpovědí počasí a opakují se na mnoha webových adresách), že při mrznoucích srážkách očekáváme tvorbu ledovky, na prochlazeném zemském povrchu se bude tvořit i náledí nebo v noci a ráno se bude místy tvořit náledí, přes den při mrznoucích srážkách ojediněle i ledovka, dokonce i meteorologové varují řidiče před ledovkou. Od noci se bude tvořit v Čechách, v úterý pak i na Moravě a ve Slezsku. Ve středu se změní v náledí.

Právě citovaná užití odpovídají tomu, jak jsou oba výrazy používány v meteorologické terminologii. Podle Malého průvodce meteorologií (MUNZAR, J. a kol. Praha: Mladá fronta, 1989, s. 85–86) je ledovka „hladká a obvykle též průhledná, kompaktní ledová usazenina, tvořící se zmrznutím přechlazených kapiček mrholení nebo deště na předmětech, jejichž povrchová teplota je pod nulou, popř. slabě nad 0 °C. Dopadající kapičky ještě před zmrznutím stačí zaplnit skuliny mezi zrnky ledu, takže vzniká souvislý ledový obal. Vrstva ledu nemá patrnou vnitřní strukturu a pokrývá celé těleso, takže ji nelze odtrhnout. Ledovka se vytváří jak na vodorovných, tak na svislých nebo šikmých plochách (…). Ledovka na zemi nesmí být zaměňována s náledím, které vzniká jiným způsobem (…).“ Náledí je podle téhož zdroje (s. 120) „ledová vrstva pokrývající zemi, která vzniká: a) když kapičky mrholení nebo deště později na zemi zmrznou; b) když voda z úplně nebo částečně roztálé sněhové pokrývky na zemi opět zmrzne; c) když vlivem silničního provozu sněhová pokrývka na silnicích, popř. na neudržovaných chodnících ztvrdne a zledovatí“.

Rozdíl mezi ledovkou a náledím je tedy trojí: a) ve způsobu vzniku – ten je u každého z obou jevů odlišný; b) ve fyzikálních vlastnostech: ledovka je tu příznakovým členem opozice, neboť je specifikována jako homogenní, souvislá a hladká, kdežto náledí tyto vlastnosti mít nemusí; c) v místě tvoření: z tohoto hlediska je příznakovým členem naopak náledí, neboť je specifikováno jako vytvořené na (vodorovné) zemi, kdežto ledovka se může tvořit i na předmětech šikmých a svislých.

Po stránce praktické jsou ovšem tyto rozdíly zanedbatelné: jako řidiči nebo chodci si musíme na ledovku i na náledí dávat stejný pozor. Bylo by proto přehnané upozorňovat na formulaci základního významu heslového slova ledovka ve SSČ jako na chybu. Avšak masová a každodenní sledovanost předpovědí počasí, v nichž se obou výrazů užívá jako přesně definovaných a navzájem nezaměnitelných termínů, způsobuje, že se jejich terminologické rozlišování šíří i mezi laickou veřejnost. A třebaže bez významů uvedených zde v druhém odstavci je lexikografické zpracování heslového slova ledovka neúnosně ploché, nutno uznat, že do jednosvazkového normativního slovníku zřejmě nepatří ani ony.[1]

---

[1] Shodou okolností v době vzniku tohoto článku zařadila jazyková poradna ÚJČ dotaz týkající se téhož tématu na své webové stránky do rubriky Dotaz týdne pod číslem 4/2008.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
robert.adam@ff.cuni.cz

Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 5, s. 267-268

Předchozí Ivana Bozděchová: Deset konferencí Komise pro slovanskou slovotvorbu při Mezinárodním komitétu slavistů

Následující Hana Konečná: Znáte šotouše?