Časopis Naše řeč
en cz

O Němcové a s Němcovou

Lucie Rychnovská

[Posudky a zprávy]

(pdf)

On Němcová and with Němcová

This article is a review of the book Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu edited by Robert Adam.

Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu (ed. Robert Adam, Univerzita Karlova v Praze – Filozofická fakulta, Praha 2007, 128 s.) je titul sborníku, který obsahuje studie prezentované během mezinárodního kolokvia se stejným názvem. Uskutečnilo se 27. června 2007 v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a potvrdilo, že významné osobnosti mají trvalou schopnost budit svým dílem a často i svým životem pozornost mnoha badatelů. Toto tvrzení platí vrchovatou měrou o spisovatelce Boženě Němcové. V současnosti je na ni zájem odborné i laické veřejnosti soustředěn především díky aktuálně vydávané souborné kritické edici její korespondence – první svazek byl publikován [259]roku 2003, poslední, čtvrtý, vyšel v roce 2007. Součástí edičně i interpretačně zaměřeného grantového projektu věnovaného korespondenci Boženy Němcové se stalo i zmíněné kolokvium.

Recenzovaný sborník obsahuje studie zasazující tvorbu Boženy Němcové do dobového literárního a komunikačního rámce, práce pohlížející na tuto autorku z perspektivy jejího vztahu k vybraným osobnostem, ale také příspěvky jazykovědně zaměřené, zkoumající charakter textů Boženy Němcové (zvláště textů epistolárních).

Do prvního okruhu patří studie Magdalény Pokorné Publikační možnosti i limity v 50. letech 19. století. Svět Boženy Němcové a Lenky Kusákové Božena Němcová a periodický tisk jako prostor literární komunikace v letech 1843–1861. M. Pokorná ukazuje, jaké příležitosti k veřejné prezentaci své tvorby měli literáti v době Bachova absolutismu, resp. jakými úředními zásahy byly tyto možnosti omezovány, druhý jmenovaný příspěvek přináší přehled periodik 40. až 60. let 19. století uveřejňujících na svých stránkách beletrii, se zdůrazněním těch, která si pro publikaci svých děl vybrala Božena Němcová. Obecnější ráz má také příspěvek Jiřiny van Leeuwen-Turnovcové a Jany Stráníkové s názvem Poznámky k variantnosti úzu v osobní korespondenci patriotických kruhů (první polovina 19. století). Zaměřuje se především na pravopisnou a jazykovou stránku dopisů psaných ženami z vlastenecky smýšlejících rodin v daném období. Podstatné přitom je, že nejde o listy literární, nýbrž o dopisy, které svým charakterem patří do oblasti běžné, každodenní komunikace. Z pohledu zkoumání korespondence Boženy Němcové lze tento materiál vnímat jako vhodné dokreslení dobových jazykových a epistolárních zvyklostí (resp. míry jejich dodržování), tedy jako kontext, na jehož pozadí je možné sledovat její vlastní dopisy. Analýza je doplněna řadou ukázek a její rozšíření (které autorky naznačují) nepochybně přinese další zajímavé poznatky o českém jazykovém a epistolárním úzu 19. století.

Druhou skupinu příspěvků zastoupených ve sborníku tvoří ty, jež analyzují vztah Boženy Němcové k některým osobnostem kulturního a literárního života, případně na základě korespondence Boženy Němcové rekonstruují životní osudy těchto lidí. Jana Pácalová (Božena Němcová v listoch Slovákom) odkrývá ambivalentní postoj Boženy Němcové k slovenským obrozencům – na jedné straně spisovatelčin zájem o česko-slovenské sblížení, vřelý vztah ke Slovensku, na straně druhé rozčarování z neochoty projevující se ze slovenské strany při přípravě vydání Slovenských pohádek a pověstí. Zevrubným přehledem všech poznámek týkajících se Boženy Němcové a její rodiny v denících a různých zápisech Vojty Náprstka přispívá do sborníku Milena Secká (Božena Němcová v denících Vojty Náprstka). Dodejme, že ani v tomto případě nejde o studii uzavřenou, neboť zbývá prozkoumat ještě dvě třetiny Náprstkových deníků, jež by mohly tyto informace rozhojnit. Životní peripetie Václava Čeňka Bendla, nadaného humoristy a satirika, který byl z důvodu represí bachovského absolutismu nucen odejít do bohosloveckého semináře, a především jeho intimní vztah k Boženě Němcové naznačila svou prací Václav Čeněk Bendl a Božena Němcová v letech 1854–1856 Jaroslava Janáčková. Určitou výsečí ze života člověka majícího vztah k Boženě Němcové se zabývá také Roman Prahl ve studii Umělectví a bída Jaroslava Němce. Pozornost je přitom soustředěna na Jaroslavova mnichovská studia umění, na základě jeho dopisů matce (dopisy Boženy Němcové Jaroslavovi se nedochovaly) je ilustrována dobová stereotypní představa umělce-bohéma trpícího bídou a neúspěchem i to, do jaké míry se s touto představou ztotožňují Božena a Jaroslav Němcovi.

Jazykovědný charakter mají příspěvky Lucie Saicové Římalové (Texty z konce života Boženy Němcové), Evy Hošnové (Slovosled v dopisech Boženy Němcové) a Františka Mar[260]tínka (Němčina v dopisech Boženy Němcové). Věnují se specifickým lingvistickým otázkám – míře porušování normy platné pro projevy určitého funkčněstylového zařazení v textech Boženy Němcové z jejího posledního tvůrčího období, vlivu německých syntaktických pravidel na větnou stavbu v listech Boženy Němcové či edičnímu přístupu k dopisům (popř. pouze k určitým pasážím v české korespondenci), které Božena Němcová psala německy.

Na závěr je do sborníku zařazena studie Roberta Adama týkající se dlouhodobé polemiky o spisovatelčině datu narození (Datum narození a původ Boženy Němcové ve světle její korespondence) a práce Václava Jiráska s názvem Shrnutí zdravotních obtíží zaznamenaných v korespondenci Boženy Němcové.

Sborník Božena Němcová – jazyk a literární komunikace ve středoevropském kontextu ukázal potenciál, který v sobě ukrývají dopisy i osobnost Boženy Němcové. Naznačil, že korespondence této literátky může být cenným pramenem pro bádání v řadě vědeckých oblastí, že přináší informace nejen o Boženě Němcové, jejím životě, tvorbě či jazyce, ale i o mnohých dalších osobnostech její doby, o jazykové, literární, kulturní a politické situaci, v níž žila a tvořila. Lze jen doufat, že tuto svou podnětnost si spisovatelčina korespondence zachová i nadále a že na jejím základě vzniknou nejen studie ohlášené již v recenzované publikaci, ale i mnohé jiné.

Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 5, s. 258-260

Předchozí Barbora Hošková, Jana Zaoralová: Romský etnolekt češtiny

Následující Ivana Bozděchová: Deset konferencí Komise pro slovanskou slovotvorbu při Mezinárodním komitétu slavistů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1