Nářeční situace na přechodu severovýchodočeské a středočeské oblasti (Na materiálu korespondenčních anket ÚJČ)

Jarmila Bachmannová

[Články]

(pdf)

-

The article deals with the results of dialect correspondence surveys from the beginning of the 1950s that were carried out in the northeastern and central Bohemian regions and confronts these results with newer data from the Czech Linguistic Atlas. On the basis of several selected dialect phenomena, it shows the continuous decline of the traditional dialect proceeding from the archaic dialect peripheries to the centre of the country. In this way, it depicts the dialect situation on the border of the northeastern and central Bohemian regions and shows evidence of the transitive character of the central Bohemian dialect region. It contains 5 maps.

Klíčová slova: Dialektologie, jazykový zeměpis, korespondenční anketa, mapa, areál, izoglosa
Key words: Dialectology, geolinguistics, correspondence survey, map, area, isogloss

[1]0.1 V minulém příspěvku jsme se zabývali okrajovými úseky severovýchodočeské (svč.) nářeční oblasti[2], nyní se soustředíme na jazykovězeměpisnou charakteristiku svč. nářečních jevů širšího územního rozsahu, které zasahují hlouběji do vnitrozemí – k vnitřním okrajům svč. oblasti a dále do nářeční oblasti středočeské (střč.).

 

1.0 Dotazníky korespondenčních anket

Východiskem je stále materiál shromážděný dotazníky korespondenčních anket počátkem 50. let minulého století, a to Dotazníkem pro nářečí středočeská se zvláštním zřetelem k obecné češtině (dotazník střč.), který přinesl materiál prakticky z celých Čech, a Dotazníkem pro česká nářečí severovýchodní (dotazník svč.), jenž pokryl takřka celou severní polovinu Čech (přibližně k linii mezi městy Rakovník – Havlíčkův Brod, s výjimkou širšího okolí Prahy, obsáhl tedy i podstatnou část oblasti střč.). Další dva svč. dotazníky (Zvláštní dotazník pro okrajová území severo[179]východních nářečí českých a Speciální dotazník pro severovýchodní česká nářečí) zjišťovaly nářeční jevy svč. okrajových úseků, v této fázi práce jich využíváme výjimečně. Jak již z uvedených názvů vyplývá, byl pro každou z anket sestaven samostatný dotazník. Jejich otázky se vždy zaměřovaly na typické nářeční rysy zkoumaného území, a plně tak vyhovovaly metodě korespondenční – zbytečně se v nich neopakovaly položky, na něž by se v zkoumané lokalitě požadovaná odpověď s největší pravděpodobností nezískala. Neexistence jednotného dotazníku se však později při mapování ukázala jako méně výhodná, protože některé svč. nářeční jevy byly limitovány rozsahem sítě, takže je nebylo možné zachytit v jejich úplném zeměpisném rozložení.

Např. Zvláštní dotazník sledoval zánik hlásky v ve skupení souhláska + vje: dje, sjet, hjezda… na svč. okrajích, do dotazníku svč. ani do dotazníku střč. však tato otázka už zařazena nebyla, souvislou izoglosu bylo možno zakreslit až podle Českého jazykového atlasu (ČJA V-316[3]). Obdobná situace je i u 6. sg. zájmena ten na ťim kopci; protože však rukopisná mapa ČJA potvrzuje výskyt této formy jen ve dvou vesnicích v Podještědí, lze pokládat podještědský areál daný korespondenční anketou za úplný. Sítí bodů Zvláštního dotazníku byl omezen územní rozsah i u změny bn > mn zjišťované na slově rimňik – v dotazníku svč. tato otázka sice obsažena nebyla, potřebné údaje bylo možno v tomto případě doplnit z ankety středočeské.

 

2.0 Mapování nářečních jevů

2.1 Dotazník střč. ankety má 64 otázek, dotazník svč. 32 otázek. Každá z nich obvykle zjišťovala určitý jev na několika slovech nebo slovních spojeních, nezřídka bylo těchto vzorových výrazů i více než deset. Návod k vyplňování korespondenčních anket i způsob, jak jsme později shromážděný materiál mapovali a dále zpracovávali, podrobně ukážeme na svč. nářeční výslovnosti hlásky v a na dalších změnách s ní spojených.

Tento jev se zkoumal v dotazníku svč. otázkou č. 1: Jak se u vás vyslovují slova a spojení: rovnou, zrovna, stovka, kolovrátek, ostrov, okov, povídá, do vsi, do všeho? Vyslovují se tak, jak se píše, nebo se vyslovují s neslabičným u označeným u̯: rou̯nou, zrou̯na, stou̯ka…? Jak zní u vás slovo děvče? Jak se vyslovují slova: pravda, stavěl, slavná pout, dávno, havran, otevře, krev, nevšimla si, nevěsta, ševcovský, mrkev, Josef, dřív, dřívko, živ, cívka, málo sliv, divný, první? Vyslovuje se v nich v nebo f (např. divnej, šefcofskej atd.)? Nebo se říká: prau̯da, stau̯jel, slau̯ná pout, dáu̯no… Změny hlásky v ve skupeních avi, ovi, evi zjišťovala otázka č. 3: Říká se u vás: Dám to tatínkovi, hlídačovi, šefcovi, vo tatínkovi… Nebo: dám to tatínkoj, hlídačoj, šeu̯coj, vo tatínkoj atd.? a otázka č. 30: Jak se u vás vyslovují slova: lavice, povídačka, povídal, jalovice, několik jalovic, neštovice? Říká se vobuv, nebo vobuj?[4]

[180]Dotazník střč. nářeční výslovnost hlásky v nezahrnul. Otázka 25 byla sice zaměřena na tvary 3. a 6. sg. živ. maskulin: Chodíme do kostela k Jakubu, k Tomáši, nebo k Jakubovi, k Tomášovi? Nářeční koncovka -oj jako jedna z variant se v zadání neuváděla. (Přesto se v odpovědích několikrát objevila, a to asi v 15 vesnicích, ležících vesměs v okrajových úsecích svč. nářečí, kde byla v době anketového výzkumu zcela jistě formou převládající.)

Protože územní rozšíření nářečních jevů z roviny hláskoslovné i tvaroslovné je zpravidla vázáno na jednotlivá slova (jak ostatně potvrdilo i kartografování ČJA), bylo nutno vypracovat ke každé otázce několik map. Konkrétně na postižení výše zmíněných změn hlásky v vzniklo celkem 14 značkových map (1. rou̯nou, zrou̯na, 2. pou̯dá, 3. stou̯ka, 4. do u̯si, 5. ďeu̯če, 6. prau̯da, hau̯ran, dáu̯no, 7. vodeu̯ře, neu̯šimla si, neu̯jesta, šeu̯cou̯skej, 8. kreu̯, mrkeu̯, 9. ďiu̯nej, dřiu̯ko, ciu̯ka, do chliu̯ka, 10. pru̯ňi, 11. pou̯dačka a také 12. taťinkoj, 13. lajc/lajce, střejce, jalojce, 14. vobuj).

2.2 Abychom mohli srovnávat územní rozsah většího množství kartografovaných jevů, bylo třeba uplatnit vyšší stupeň abstrakce a ze značkových map vypracovat mapy izoglosové. Každá z izoglos pak zachycuje maximální souvislý výskyt sledovaného jevu, jednotlivé přesahy jevu mimo hranice areálů se již značkami nemapují.

Na svodné mapě 1 je výslovnost hlásky v jako polosamohláskového ṷ reprezentována celkem čtyřmi základními liniemi: 1–1 ďeu̯če, 1–2 kreu̯, 1–3 prau̯da a 1–4 zrou̯na. Všechny jsou shodně orientovány sz.–jv. směrem – v podstatě jako hranice mezi svč. a střč. nářeční oblastí – a každá z nich zároveň reprezentuje i několik izoglos shodného průběhu, jež vznikly mapováním sledovaného jevu v dalších vzorových výrazech dotazníku svč. Z tohoto pohledu je nejvíce „nosnou“ izoglosa 1–2 kreu̯, vytváří totiž zároveň hranici areálů mrkeu̯, dřiu̯, žiu̯, ďiu̯nej, dřiu̯ko, do chliu̯ka, ciu̯ka, stou̯ka, do u̯si, do u̯šeho a také pou̯dá, i když centrum podoby pou̯dá leží v širším Podkrkonoší a na Náchodsku, směrem ke středu Čech nářeční výslovnost ustupuje a je nahrazována podobou povídá, běžnou ve spisovném jazyce. Jen o něco menší územní rozlohu má podoba ďeu̯če vyznačená paralelně probíhající izoglosou 1–1. Je pravděpodobné, že tento souběh izoglos (na mapě jsou z nich vyznačeny pouze dvě) – s přihlédnutím k izoglose 4–3 taťinkoj (srov. dále), která k danému území připojuje v sz. úseku i širší Mladoboleslavsko – posloužil jako základ pro vymezení hranice mezi svč. a střč. nářeční oblastí. Jižněji probíhá izoglosa 1–3 prau̯da končící v místě bývalého česko-německého ostrova jihlavského (srovnatelný rozsah mají i podoby dáu̯no, hau̯ran, voteu̯ře, neu̯šimla si, šeu̯cou̯skej, neu̯jesta, které zde již neuvádíme). Pro vytvoření představy o zeměpisném rozšíření sledovaných nářečních jevů tu zakreslujeme výjimečně i čárkovanou linii 1–3, která v klínovitém výseku (z Kolínska na Havlíčkobrodsko) vymezuje výrazně řidší výskyt mapovaných podob, tedy území, kde jev doznívá. Nejrozsáhlejší areál pak ohraničuje izoglosa 1–4, která probíhá zhruba od Mělníka k Jihlavě a zachycuje výskyt podoby zrou̯na. I tento areál je limitován sítí dotazníku svč., a především na východě, kde síť korespondenčních anket končí v blízkosti někdejší česko-morav-

 

[181]Mapa 1. Výslovnost hlásky v

 

[182]ské zemské hranice; zakončení izoglosy 1–4 uzavírající všechny mapované areály z východu je vedeno podle ČJA V-308.

2.3 Pro potřebu tohoto příspěvku jsme provedli určité zobecnění spočívající v tom, že každý takto detailně zpracovaný nářeční jev je zastoupen jen jednou izoglosou, která zachycuje největší areál jeho souvislého výskytu. Nářeční výslovnost polosamohláskového tak reprezentuje hláskoslovná izoglosa 1–4 zrou̯a (do další fáze zpracování jsme pak zařadili také izoglosu morfologizované hláskové varianty taťinkoj a lexikalizované podoby vobuj, srov. níže). Stejným způsobem jsme postupovali i při kartografování údajů všech dalších otázek obou dotazníků. Je ovšem třeba přiznat, že částečné usnadnění práce přinesla možnost využít jednak některých starších map ankety střč., které zjednodušenou značkovou metodou zachytily nářeční jevy v rámci někdejších soudních okresů na výběrové (řídké) síti, jednak schematických kartogramů ankety svč. Z dalšího zpracování tak mohly být vyloučeny ty nářeční jevy, jejichž zeměpisná projekce nepřinesla požadované výsledky, tj. mapované podoby byly velice řídké nebo rozptýlené.

2.4 Při vyhodnocování jazykovězeměpisných údajů bylo vždy třeba počítat s tím, že zachycení územního rozsahu sledovaného jevu izoglosou s sebou přináší určitou schematizaci, zjednodušení skutečného stavu. Jak je obecně známo, pro nářeční situaci v Čechách je typická existence dublet – podob nářečních se tu zpravidla užívá společně s podobami běžnými ve spisovném jazyce. V našem materiálu to lze dokumentovat např. značkovou mapou 2 postihující změnu -ovi > -oj vzájemným poměrem koexistujících forem 3. a 6. sg. taťinkovi – taťinkoj. Podrobné kartografování značkové zároveň dokumentuje, jak daleko do vnitrozemí zasahovala síť bodů zahrnutých Dotazníkem pro česká nářečí severovýchodní; jako příklad stupně zobecnění mapovaných jevů je do mapy vnesena také izoglosa vymezující maximální územní rozsah nářeční formy taťinkoj, roztroušené body ležící mimo areál najdeme především na sz. okrajích střč. oblasti, v okrajovém nářečním úseku lounsko-litoměřickém. Jedna z možností statistického kartografování je pak prezentována na frekvenční mapě 3, příznaková podoba taťinkoj se tu zobrazuje značkami, jejichž velikost je dána procenty výskytu.

 

3.0 Územní hierarchie izoglos svč. nářečních jevů

3.1 Obě korespondenční ankety, středočeská i severovýchodočeská, přinesly dostatečně obsáhlý materiál umožňující doložit stupňovité uspořádání izoglos, které jsme představili u hlásky u̯, také u několika dalších nářečních jevů z různých jazykových rovin. I nadále se soustředíme na sledování těch z nich, které mají své jádro v svč. oblasti a různou měrou zasahují do oblasti střč. Stranou zatím ponecháme ostatní nářeční znaky přesahující sem jednak z jihu (zpravidla jde o širší rysy nářečí jihozápadočeských /jzč./), jednak z východu (nářeční znaky moravské).

 

[183]Mapa 2. Konkurence podob taťinkoj × taťinkovi

 

Mapa 3. Výskyt podoby taťinkoj (v desítkách procent)

 

[184]Mapa 4. Izoglosy svč. nářečních jevů

 

[185]3.2 Při zachování metody výběru jedné reprezentativní izoglosy zachycující maximální souvislý výskyt nářečního jevu jsme pro náš rozbor zvolili celkem 12 izoglos. První dvě z nich ohraničují výskyt jevu převážně na území svč. oblasti, ostatní nářeční znaky pak mají širší platnost, jejich areály zasahují porůznu do oblasti středočeské. V následujícím výčtu budeme postupovat podle pořadí izoglos zakreslených na mapě 4, a to od okrajů svč. oblasti směrem ke středu země (linie 4–1 až 4–12).

4–1 hoďenej (a s obdobným územním rozsahem i vihoďenej, vošiďenej, uďení maso, fšecko je zaříďení) je první izoglosou našeho souboru, která spojuje severní okrajové úseky (Podještědí a širší Podkrkonoší) s celou východní částí oblasti, včetně Chrudimska a Hlinecka. Vymezuje výskyt rezultativních adjektiv tvořených od n-ového příčestí trpného (hozen), u nichž došlo v základu slova k nahrazení koncové souhlásky z analogickým d (podle hodit, hodím…). Jde o kategorii často užívanou především ve funkci jmenného tvaru v přísudku typu je/máme uklíďení, a to i na území Kladska (usouďenej, máme šeno zaříďení… SiaII, s. 48). Konstrukce tohoto typu se tu v běžné mluvě hojně uplatňují, dokonce se tvoří i od sloves nepřechodných: mi bili nastoupení ‚nastoupili jsme (do autobusu)‘, obdobně z Vysokomýtska je to spadení ňegde za skříňej (Bm, s. 103).

ČJA IV-409 uvádí svč. areál zasaďenej, který je v porovnání s podobou hoďenej zjištěnou korespondenční anketou poněkud menšího rozsahu, nezahrnuje Mnichovohradišťsko a na východě končí na Dobrušsku (zaznamenává však zároveň výskyt jevu i na Moravě). Je tedy zřejmé, že v alternaci základových souhlásek d – z v tomto případě v oblasti svč. postupně převládají podoby běžné ve spisovném jazyce.

4–2 Dvořákom Nářeční koncovka -om vznikla zkrácením původní koncovky -óm mužských o-kmenů a v dativu pl. se ve staré češtině vyskytovala hojně (HMČ, s. 143). Zakončení 3. pl. kolektivního označení rodiny typu Dvořákom patří k jevům, jejichž úplnou jazykovězeměpisnou charakteristiku můžeme stanovit teprve na základě výzkumu provedeného po celém území českého národního jazyka. Podle materiálu korespondenční ankety svč. se totiž dativ Dvořákom jeví jako výrazný svč. rys, jehož vymezující izoglosa probíhá z Mnichovohradišťska na Pardubicko a do areálu zahrnuje celé východní Čechy (v jižním příhraničním pruhu pak ustupuje formě Dvořákovum, která proniká z oblasti střč.); menší ostrůvek vytváří ještě v Poohří. Ten pak rozšiřuje anketa střč. na souvislý západní pruh táhnoucí se z Rakovnicka na Klatovsko; ojedinělé záznamy přináší i z Doudlebska.

Toto zeměpisné rozložení vcelku potvrzuje i ČJA IV-224, z mapy zároveň vyplývá, že formy Dvořákom se užívá také na Zábřežsku a Novoměstsku a na celé východní polovině Moravy. Hodnocením jevu v širších územních souvislostech tak zjistíme, že se nejedná o nářeční znak úzce svč., ale o rys, jenž svým územním rozšířením výrazně konkuruje formám Dvořákovum a Dvořákum, které jsou (ve své nezkrácené podobě) hodnoceny jako spisovné.

[186]4–3 taťinkoj Morfologizovaná koncovka -oj v 3./6. sg. životných maskulin (taťinkoj, hlídačoj, šeu̯coj) má základ v hláskové změně ovi > oj, k níž dochází ve skupeních avi, evi, ovi také v případech jako lajc/lajce, střejce ‚střevíce‘ a jalojce. Souvisí s někdejší existencí měkkých retnic a méně stabilní výslovností obouretného w. Zatímco hláskové obměny lajc/lajce, střejce, jalojce jsou charakteristické pouze pro úzké svč. okraje, je morfologizované -oj v pádové koncovce jedním z nejvýraznějších znaků celé svč. nářeční oblasti. Korespondenční anketa ho dokládá i v Poohří, srov. mapu 2, na mapě 4 však tento areál nezakreslujeme.

Koncovka -oj byla zaznamenána i u životných neuter (ďučátkoj, miminkoj, kuřátkoj, psiskoj…) na Vysokomýtsku (Bm, s. 90). V porovnání s maskuliny je však její výskyt u neuter méně obvyklý a nabývá spíše významu expresivního. Utěšený tento poměr nespecifikuje a pokládá koncovku -oj u substantiv obou rodů za živou ve střední i mladší generaci (Ut, s. 154). ČJA 3./6. sg. neuter nezpracovává. Zajímavá je situace v mluvě ukrajinských Čechů, jejichž předkové pocházeli z východních Čech – v archaické vrstvě se koncovka -oj objevila výjimečně i u maskulin neživotných (k nožoj, na špalkoj…), zatímco u mladších mluvčích se stala „univerzálnějším příznakovým deklinačním prostředkem překračujícím v běžné mluvě hranice příslušné mluvnické kategorie“ (tank na tankoj, v auťákoj… Jč, s. 61).

ČJA IV-53 zachycuje koncovku -oj u živ. maskulin také v sev. části nářečí česko-moravských, v malých ostrůvcích při okrajích jzč. oblasti a v nář. středoopavských. Na základě dnešního výskytu koncovky -oj při archaických okrajích, především v českých nářečích v užším smyslu, lze předpokládat, že mohla být kdysi rozšířena po celých Čechách.

4–4 sjet (hjezda, dje, kjet) jsou podoby se zaniklou hláskou v ve skupení souhláska + vje vzniklé splynutím měkkého bilabiálního w s následujícím je. Položku zjišťoval pouze územně omezený Zvláštní dotazník pro okrajová území severovýchodních nářečí českých, úplný zeměpisný rozsah jevu (s přesahy za hranice svč. oblasti na Zábřežsku a především v horním Posázaví a na Pelhřimovsku) byl stanoven až v ČJA V-316. Značková mapa korespondenční ankety postihuje centrum výskytu této podoby v širším Podkrkonoší a na Náchodsku (SiaI i v Kladsku, s. 51), na ostatním území areálu se sledované podoby objevily řidčeji, na Královéhradecku a Vysokomýtsku nebyly místy zapsány vůbec (Bm uvádí jako zastaralé sjet, sjetlo, řídké kjet a sporadické dje, s. 41). Tendenci k zániku těchto podob potvrzuje ČJA nesouvislými ostrůvky podoby kjet v oblasti svč. v areálu dje.

4–5 s tátem (s panem starostem, předsedem, s Lojzem, s Frantem) Tato maskulina mající původně pádové koncovky shodné se vzorem žena začínala s postupujícím uplatňováním rodového principu přejímat v některých pádech zakončení mužských o-kmenů; do nářečí pronikala místy i koncovka -em v 7. sg., zatímco v jazyce spisovném zůstává -ou.

[187]Korespondenční ankety (svč. i střč.) postihly plný výskyt jevu v Čechách, izoglosa ČJA IV-86 pak připojuje k svč. oblasti i podstatnou část nářečí středomoravských. Z hlediska jazykovězeměpisného je zajímavá situace ve východních Čechách, kde v horním Polabí (na Pardubicku, Královéhradecku a také Vysokomýtsku) zaznamenává už korespondenční anketa výrazný průnik spisovné formy tátou; ta pak byla zapsána jako jediná i na Náchodsku (existenci dublet s tátem / s tátou potvrdil v Kladsku SiaII, s. 16). Patřičnou pozornost tomuto jevu věnuje Bachmann, častější výskyt koncovky -em shledává u apelativ, řídký u rodných jmen a spíš jen výjimečný u příjmení: „Místní jazyková situace je důležitá pro zeměpisný průmět tohoto jevu, který zde končí a dále ke středu Čech nezasahuje.“ (Bm, s. 83) Nářeční forma tátem se tak v tomto regionu udržela pouze v úzkém okrajovém pruhu v Podorlicku; směrem k jihu se však areál opět rozšiřuje a zahrnuje i Chrudimsko a Chotěbořsko.

4–6 zrou̯na (a obdobně i rou̯nou) Izoglosa zachycuje největší zaznamenaný areál svč. nářeční výslovnosti hlásky v na konci zavřených slabik. Je to způsobeno především tím, že výslovnost ou̯ se nijak neliší od dvojhlásky ou běžné v českých slovech, zatímco další skupení eu̯, iu̯, uu̯ jsou po této stránce poněkud „exkluzivnější“ (navíc uu̯ obvykle splývá v hlásku jednu, např. boruki). Lze souhlasit s teorií o stabilitě ou̯ podporované nepřímo i tím, že neznělé f proniká v těchto pozicích rychleji než znělé v, srov. stou̯ka x zrou̯na. (Ut, s. 145). Utěšený navíc řadí podobu zrou̯na mezi typy lexikalizované, zatímco podobu rou̯nou pokládá za méně častou. Materiál korespondenční ankety rozdíly v jejich geografickém rozložení nezaznamenal.

ČJA V-308 dokládá výskyt jevu ještě na Pelhřimovsku, tedy v sv. cípu jzč. nářečí, a také v severní části nářečí českomoravských na Novoměstsku.

4–7 h válce/ch pátek (a také h Roudňici, h neďeli, h barvje, h mňesťe, ch púli, ch Turnou̯je) Změna předložky v v hlásku h/ch před retnicemi (a analogicky i v některých pozicích dalších) je způsobena disimilací v místě artikulace. Dochází k ní především v horním Pojizeří a na Novopacku s Novobydžovskem; v ostatních částech areálu je její výskyt řidší, na Náchodsku a v podhůří Orlických hor byla zachycena jen ojediněle.

Podle ČJA V-323 je tato změna ještě rozsáhlejší, na východě přechází ze svč. oblasti až na Boskovicko, na jihu zasahuje přes východní část střč. nářečí na Pelhřimovsko; zachycena byla i v Poohří a místy v nářečích jzč. Z hlediska dnešního stavu nářečí můžeme tuto změnu označit za archaickou.

4–8 s prácej (za u̯sej, pod lavicej, za pecej, s tou núšej, kašej, kúžej, z holej / s cholej, za kaplej, s masťej, pod zemňej, s radosťej, z husej) Morfologizovaná koncovka -ej (< -í) v 7. sg. měkkých typů feminin je jedním z dalších výrazných nářečních znaků charakteristických pro oblast svč. Izoglosa takřka v celé své délce zasahuje do oblasti střč. v Polabí, na jv. do areálu zahrnuje Hlinecko. Maximální rozsah změny je u všech sledovaných slov přibližně stejný, rozdíly existují jen v míře užití – méně se uplatňuje u abstrakt (s radosťej). Velice řídká (nicméně zachycená po celém [188]území vymezeného areálu) je podoba 7. sg. z husej, což souvisí s celkovým ústupem dnes již zastaralého i-kmenu hus z běžného úzu (jeho výskyt v nářečích zachycuje ČJA IV-10 v oblasti jzč., východomoravské a ve Slezsku). O životnosti této změny v současné komunikaci svědčí skutečnost, že se objevuje i u slov nověji proniklých, jako in/j/ekcej, telvízej, tramvajej.

ČJA IV-88 a IV-89 postihuje v porovnání s korespondenční anketou o něco menší zeměpisné rozšíření koncovky -ej, areály zakreslené na obou mapách vesměs nepřekračují řeku Labe.

4–9 vobuj Izoglosa zachycuje od původu hláskovou změnu související s existencí někdejšího palatálního bilabiálního w. Dnes ovšem můžeme pokládat tuto podobu za lexikalizovanou, svědčí o tom i zeměpisné rozšíření dialektismu vobuj, který ze všech sledovaných změn hlásky v vytváří nejrozsáhlejší areál. Ten na základě materiálu shromážděného anketou končí u česko-moravské zemské hranice, ČJA I-87 pak zakresluje i jeho cípovitý výběžek přesahující až na Jindřichohradecko.

4–10 hošu/hošum (hošima, popřípadě hošma, hošama – tyto obměny zde neregistrujeme) Jde o hláskové podoby analogicky vytvořené podle 1. pl. hoši. Anketa zjišťovala 2., 3. a 7. pl. ještě u subst. voják a kluk. Podoby klucu, klucum…, vojácima mají daleko omezenější užití, objevují se jen při sev. a zejména pak východních okrajích vymezeného areálu – na širším Náchodsku a místy i Podorlicku jde však mnohdy o podobu základní. Značková mapa rovněž dokládá, že analogických obměn směrem k vnitřní hranici areálu výrazně ubývá ve prospěch podob shodných se spisovným jazykem. Jejich ústup registruje také ČJA IV-123 gen. pl. m. hochů a IV-188 instr. pl. m. hochy, jejichž areály na jihu k hranici svč. oblasti zdaleka nedobíhají – je patrné, že nářeční jev výrazně ustupuje.

4–11 strúna je izoglosou, která na zkoumaném území vymezuje největší územní rozsah novějších kvantitativních změn. Obě korespondenční ankety sledovaly dloužení samohlásek nejrůznějšího původu u velkého počtu slov, např. póle, bólí, bjéží, péří, kúře, vzádu, strňíšťe, círa, vlúňi ‚vloni‘, zejma…, při jejich značkovém mapování vzniklo celkem 38 map. Srovnatelně rozsáhlý areál jako u podoby strúna byl zjištěn i u kvantitativní obměny subst. péří (jeho vymezující izoglosa však již zabíhá příliš daleko do oblasti jzč., a je tedy pro náš soubor nevhodná) a slovesa vjéří (to však nelze pokládat za rys typicky svč., nevyskytuje se totiž v severních archaických okrajích svč. oblasti). Izoglosa podoby strúna byla na svodné mapě značně zjednodušena, ve skutečnosti je její průběh (především ve východní části) výrazně meandrovitý, což svědčí o ústupovém charakteru jevu.

Areál obdobného rozsahu – pokrývající oblast svč. i střč. (s výjimkou jejích jz. a jv. okrajů) a končící u česko-moravské zemské hranice – byl zaznamenán i ČJA V-192.

4–12 porád Tato hlásková obměna bývá přiřazována k slovům s neprovedenou hláskovou změnou r > ř. Ta se (na rozdíl od většinového českého úzu) porůznu [189]v nářečích nerealizovala, obvykle však jen v jednotlivých slovech. Korespondenční anketa střč. ji sledovala u slova ořech, ČJA i u výrazů dalších. U podoby porád však nejsou pro hláskovou změnu podmínky, r tu bude jiného původu (patrně podle akorát). Představuje poslední izoglosu našeho souboru, která vymezuje svč. jev, ovšem ve velmi rozsáhlém areálu, zasahujícím místy hluboko do oblasti středočeské. Je doložena z Kladska (SiaI, s. 61).

ČJA V-221 mapuje podobu porád i na Příbramsku a v části nářečí středomoravských.

 

5.0 Korespondenční ankety a ČJA

Ve shodě se zadáním grantového projektu vyhodnocujeme jazykovězeměpisné údaje získané zpracováním výsledků korespondenčních anket. Ke konfrontaci průběžně využíváme i dat ČJA, která především umožňují vysledovat úplné zeměpisné rozložení nářečních jevů v případech, kdy překračují rozsah sítě daný anketami.

Při porovnávání zeměpisné projekce shromážděných dat lze obecně konstatovat, že nářeční jevy sledované anketami a ČJA mají obvykle poněkud odlišný zeměpisný rozsah. Domníváme se, že tento rozdíl může být způsoben téměř dvacetiletým časovým posunem, během něhož dospěla nová generace informátorů (o této příčině můžeme uvažovat v případech ústupu jevu, kdy ČJA zaznamenává menší areál jeho výskytu než dříve uskutečněná anketa), hlavní roli však patrně sehrálo uplatnění rozdílných metod sběru. Připomeňme, že korespondenční ankety vyplňovali učitelé, zatímco materiál pro ČJA získávali školení dialektologové přímo v terénu. Ti tedy měli předpoklady zachytit i jevy ve fázi jejich doznívání, což externí spolupracovníci, navíc ovlivněni písemnou formou odpovědí, ne vždy dokázali.

 

6.0 Charakteristika nářeční situace

Z rozložení 12 izoglos na svodné mapě 4 je patrné, že probíhají v podélném sz.–jv. směru – v podstatě shodně s hranicemi mezi hlavními oblastmi českých nářečí v užším smyslu. Pro mnohé z nich je na Pardubicku i dále v Polabí typický výrazný odklon směrem k jihu, takže postihují i různě velkou východní část oblasti střč.; spíše výjimečně zabíhají až na Pelhřimovsko. Podstatné je především sdružování izoglos v široký svazek v Polabí, některé odtud zasahují i hlouběji do střč. oblasti (včetně okrajového pásu lounsko-litoměřického v Poohří) a dokládají tak výskyt svč. jevů mimo oblast svč., kde tyto rysy postupně doznívají. Dokládá to statistická mapa 5 zachycující ve čtyřech frekvenčních pásmech (členěných po 25 % výskytu jevu počítaného v každém bodě sítě) stupňovitý ústup svč. nářečních rysů směrem ke středu země.[5]

 

[190]Mapa 5. Ústup širších svč. nářečních znaků ve střč. oblasti

 

[191]Je přitom zajímavé, že k doznívání svč. nářečních jevů dochází až v oblasti střč., přičemž jejich ústup je nepravidelný. Většina oblastí svč. se vyznačuje až 100% výskytem sledovaných znaků, frekvenční pásma do 25–75 % leží už v oblasti střč. Nápadný je především výrazný ústup pásem s frekvencí do 50 a 75 % v širším okolí Prahy (v sz. části areálů se dokonce zužují do neširokých pruhů) a pásma až 100% výskytu na Královéhradecku, způsobený nivelizačními tendencemi šířícími se od středu země směrem k archaickým okrajům.

Tímto rozborem jsme se pokusili alespoň částečně naznačit, že přechodový charakter středočeské nářeční oblasti, který přesahem vybraných rysů jzč. stanovil P. Jančák ve své poslední publikované práci[6], lze dokumentovat i z protilehlé strany zasahujícími nářečními znaky severovýchodočeskými.

---

[1] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu Jazykovězeměpisná diferenciace nářeční skupiny středočeské IAA900610701, využívá též mapových podkladů připravených při řešení předchozího projektu GA AVČR.

[2] Naše řeč, 2007, roč. 90, s. 7–19.

[3] U citací z ČJA uvádíme římskou číslicí díl, po pomlčce číslo příslušné mapy.

[4] Zápis nářečních výrazů v dotaznících byl s ohledem na externí spolupracovníky poněkud zjednodušen (diu̯nej, tatínkoj); ostatní doklady uvádíme v běžné nářeční transkripci.

[5] Zakladatelem této metody statistického kartografování a jejím propagátorem v naší dialektologii byl P. Jančák.

[6] JANČÁK, P. Společné jihozápadočeské a středočeské nářeční rysy v Českém jazykovém atlase. In Jazyky, rozumění, porozumění. Sborník k životnímu jubileu Aleny Macurové. Praha, 2007, s. 107–121.

Literatura a její citované zkratky

Český jazykový atlas 1–5. Praha, 1992–2005 (ČJA)

BACHMANN, L. Nářečí na Vysokomýtsku. Praha, 2001 (Bm)

JANČÁK, P. Mluva českých reemigrantů z Ukrajiny. Praha, 2004 (Jč)

SIATKOWSKI, J. Dialekt czeski okolic Kudowy I, II. Wrocław – Warszawa – Krakov, 1962 (SiaI, SiaII)

UTĚŠENÝ, S. Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha 1960 (Ut)

LAMPRECHT, A., ŠLOSAR, D., BAUER, J. Historická mluvnice češtiny. Praha, 1986 (HMČ)

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
bachmannova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 4, s. 178-191

Předchozí František Štícha: Máme v sobě víc nenávisti, nebo lásky? (K jednomu typu přisuzování)

Následující Jaroslav David: Nová česká oikonyma typu Chodovec City, Barrandov Hills, Nové Měcholupy… a Šmoulov