Časopis Naše řeč
en cz

Syntax a jej vyučovanie III

Jindřiška Svobodová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Sborník Syntax a jej vyučovanie III (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra 2005) vznikl jako souhrn příspěvků, které byly předneseny na stejnojmenné konferenci pořádané katedrou slovenského jazyka Filozofické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře. Konference se konala 13. září 2005 a tematicky navázala na dvě dřívější vědecká setkání (1979, 1982). Hlavním záměrem organizátorů všech tří konferencí bylo najít propojení mezi převážně teoreticky zaměřeným syntaktickým výzkumem a vyučováním syntaxe na všech stupních škol. Příspěvky uspořádal J. Vaňko, který je také autorem úvodního slova, sborník má 202 stran a obsahuje celkem 21 příspěvků slovenských, českých i polských autorů, které jsou tematicky rozděleny do tří okruhů.

První okruh je věnovaný syntaktické teorii a její aplikaci v praxi. Juraj Vaňko v příspěvku Syntax a jej vyučovanie v ostatných dvoch desaťročiach upozorňuje na stálou platnost a aktuálnost zásadních myšlenek, které na předcházející konferenci vyslovili jak J. Oravec, tak trojice předních českých lingvistů Daneš-Kořenský-Hlavsa. Potřeba vyváženého přístupu při vyučování syntaxe má vést k rovnovážnému akcentování analytického a syntetického postupu, vyučování se nemá omezovat pouze na mechanický rozbor, je třeba se zaměřit i na sémantiku věty a její komunikační funkci. Moderní syntax tak vedle analýzy gramatické a sémantické struktury věty věnuje pozornost i fungování větných struktur jako komunikačních jednotek. Kriticky vyznívá hodnocení způsobu, jakým je problematika syntaxe zpracována ve slovenských učebnicích, v článku Jolany Nižníkové Problémy slovenskej syntaxe a jej vyučovanie. Odborná lingvistická terminologie se v učebnicích užívá nejednotně a nezřídka je nepřesná (jako příklad uvádí referentka práci s pojmy trpný rod, vazba). Situaci ve vyučování nejvíce komplikuje skutečnost, že jednotlivé jazykové plány se probírají izolovaně, takže se poznatky z nižších rovin neuplatňují při výkladu jevů rovin vyšších. Kritizované nedostatky ve vyučování syntaxe na základních školách autorka hodnotí jako důsledek situace, která je v oblasti výzkumu a která vyplývá ze skutečnosti, že slovenská lingvistika postrádá akademickou syntax. Přesné vymezení smyslu a cíle syntaktické analýzy jazyka a textu přináší Oldřich Uličný v příspěvku Syntaktický popis jazyka a jeho místo ve škole. Pro pochopení struktury jazyka je podle autora důležité primární osvojení komunikačních dovedností a návyků, po něm má následovat výchova k analytickému myšlení, které napomáhá jasnému a přesnému vyjadřování. Při sledování jednotlivých syntaktických koncepcí pak dospívá k závěru, že pro vyučování syntaxe je nejvhodnější způsob analýzy textu podle akademické Mluvnice češtiny 3.

Blok teoreticky koncipovaných příspěvků zahajuje příspěvek Jána Kačaly Veta ako centrálny člen systému syntaktických konštrukcií. Autor se pokouší postihnout podstatu věty, sleduje i spojitelnost lexikálních jednotek a přechází ke vztahu věty a útvarů nadvětných. Lubomír Kralčák se v článku Syntaktická platnosť analytických verbo-nominálnych spojení věnuje specifickým víceslovným výrazům typu dať súhlas, mať zaujem. Terminologicky tento problém řeší užitím termínu analytická verbo-nominální spojení. Podle sémantických příznaků pak vyděluje predikáty, které tato spojení spoluvytvářejí. Jeho klasifikace možných druhů analytických spojení je velmi poctivá, autor si všímá všech sémantických a syntaktických alternativ. Karel Kamiš v příspěvku Kon[214]stituování sémanticko-gramatické báze valenčnosti z biolingvistického hlediska u předškolní a školní populace předkládá chronologicky přehled dosavadní práce v oblasti vyučování předmětů, které mají verbální charakter a vyučují se za současného využití poznatků z oblasti neurověd. Martina Ivanová si v příspěvku O valenci statických slovies (na materiáli Slovenského národného korpusu) všímá možnosti neobsazení pravointenční pozice statických sloves. Při nevyjádření objektu v povrchové struktuře je pravointenčním participantem v hloubkové struktuře množina předmětů, které mají jistou lexikální a sémantickou charakteristiku implikovanou významem slovesa (jako příklad autorka uvádí možná doplnění slovesa fajčiť). Problematiku eliptických vyjádření zpracovává také Juraj Glovňa v článku K problematice tzv. fokálnej elipsy. Přínosné je jeho zaměření na takové struktury, ve kterých se vypouští rematická složka výpovědi. Jde o specifické konstrukce používané ve funkci doplňovací otázky — např. Čakáte na? Idete do? Máte sa? apod. Nejenom eliptické konstrukce analyzuje Marta Bugárová v příspěvku Zvuková analýza osobitných typov opytovacích viet v slovenčine. Autorka sleduje zvukové zpracování jistých typů výpovědí (jako např. tázací věty s výčtem, tázací věty se spojkami alebo, či a neúplné tázací věty). Přínosná je tato analýza např. pro rozlišení výpovědí s komunikační funkcí uctivé otázky a striktní rozkazovací věty. Květoslava Musilová v příspěvku Nevalenční užití výrazů on, ona, ono a to v češtině a slovenštině (Sonda do ČNK a SNK) na materiálu českého a slovenského korpusu sleduje frekvenci ukazovacích a osobních zájmen v takových konstrukcích, v nichž nejsou součástí základové větné struktury (např. konstrukce typu Ona ta trouba peče pokaždé jinak. apod.). Její analýza potvrdila obecně přijímanou hypotézu, že v češtině je frekvence (původně) zájmenných výrazů tohoto druhu vyšší než ve slovenštině. Božena Bednaříková v článku Školská autonomie morfologie, slovotvorby, syntaxe (a čeho ještě?) předkládá praktický návod na propojení univerzitní a školské praxe v oblasti slovotvorby, která v učebnicích češtiny pro základní školy není podle názoru referentky dostatečně zvládnutá ani procvičovaná. Roman Trošok svým příspěvkem Vetné typy s posesívnym datívom v slovenčine a nemčine uzavírá skupinu příspěvků, které jsou věnovány valenční analýze věty. Při analýze 372 sloves se věnuje jednomu typu volného dativu, který sice není komponentem predikátu, není ale ani absolutně fakultativní, protože jeho přítomnost ve větě je podmíněna výskytem jiného větného členu se sémantickým příznakem pojmenování části lidského těla (jako např. v konstrukcích Mrznú mi nohy. Utiera mu pot z čela.). Způsobu, jakým mohou užité syntaktické konstrukce ovlivnit ikoničnost uměleckého textu, se v referátu Syntaktické osobitosti prekladaných textov věnuje Zuzana Kováčová. Jako nedostatek umělecké invence například hodnotí, pokud překladatel nevhodně setrvává u syntaktických schémat původního jazyka. Poměrně málo probádanou a často opomíjenou oblastí výzkumu syntaktické roviny nářečí se zabývá Tomáš Bánik v článku Niektoré zvláštnosti syntaktického využitia pádov v nárečiach breznianského rajónu. Autor sleduje specifické vazby a postupuje při tom systematicky podle jednotlivých pádů, sleduje zejména ty konstrukce, které jsou odlišné od užití ve spisovném jazyce.

Třetí okruh tematicky spojuje didaktické zaměření jednotlivých příspěvků. Ludmila Zimová v referátu Začarované kruhy ve výuce syntaxe na filologických fakultách PF zúročila svoji bohatou pedagogickou zkušenost, daří se jí přesně pojmenovat nedostatky v jazykové výchově na nižších stupních škol (jakými jsou např. nedostatečné propojení vyučování morfologie a syntaxe, nezačlenění věty do textu, které vede k ochuzení výkladů stylistických apod.). Za přínosné pro [215]další pedagogickou praxi považuji přesné vymezení tří syntaktických okruhů, které autorka doporučuje k detailnějšímu procvičování při vyučování skladby na středních a vysokých školách. Svatava Machová v referátu Obsah a rozsah výuky syntaxe pro budoucí učitele českého jazyka na SŠ v průběhu jejich univerzitních bohemistických studií kriticky hodnotí přípravu budoucích učitelů češtiny, v oblasti syntaxe je podle jejího názoru věnováno málo pozornosti obecné syntaxi a jejímu historickému vývoji. Vhodnost učebnic používaných na základních školách vzhledem k požadavkům kladeným na vyučování větné skladby Rámcovým vzdělávacím programem sleduje Radana Metelková Svobodová (Komunikační rámec všestranných jazykových rozborů). Jana Kupcová v příspěvku Komunikačné vyučovanie skladby v nižších ročníkoch osemročného gymnázia upozorňuje na potřebu akcentovat při vyučování mateřského jazyka také zvládnutí komunikačních dovedností. Jana Svobodová v referátu Interpunkční pravopis a výuka syntaxe zdůrazňuje, že je důležité doplnit výuku o struktuře věty poučením o interpunkci. Maria Alabánová v článku Vetné modely vo vyučování slovenského jazyka ako druhého jazyka ukazuje výhody, které při zvládnutí druhého jazyka dětmi přináší vyučování celých větných struktur, nikoli izolovaných lexikálních jednotek. Polská lingvistka Maryla Papierzová v příspěvku Nauczanie składni słowackiej w polskim otoczeniu językovym informuje o vyučování slovenštiny jako cizího jazyka v Polsku. Zvláštní pozornost pak věnuje způsobu, jakým se slovenská skladba vyučuje na polských vysokých školách.

Příspěvky zařazené do sborníku Syntax a jej vyučovanie III ukázaly nejenom směr, jakým se dnes ubírá syntaktický výzkum, ale také důležitost jeho propojení se školskou praxí. Pokud se organizátoři rozhodnou pokračovat v tradici konferencí věnovaných výzkumu syntaxe, bude to jistě přínosné jak pro teoretický výzkum, tak pro aplikaci jeho výsledků v praxi.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 4, s. 213-215

Předchozí Petra Přadková: Publikace o slovanských názvech povolání

Následující Radka Čapková, Šárka Tůmová: XVI. kolokvium mladých jazykovědců (Častá-Papiernička 8.–10. 11. 2006)

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1