Tvarohomakový koláč

Ivana Svobodová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Výrazy tvarohomakový, ořechotvarohový, makopovidlový apod. patří mezi přídavná jména složená. Jejich tvoření je nejpodrobněji popsáno v akademické Mluvnici češtiny[1]. Na rozdíl od substantivních, příslovečných nebo slovesných kompozit je u nich nutno řešit i pravopisnou podobu: je třeba se rozhodnout, zda dané adjektivní kompozitum psát dohromady, nebo se spojovníkem. Spojení tvarohomakový koláč vyjadřuje, že jde o koláč s tvarohem a mákem (bez ohledu na to, jaký je mezi oběma složkami poměr). Přídavné jméno tvarohomakový, stejně jako ořechotvarohový, makopovidlový atp., náleží do skupiny koordinačních přídavných jmen. Podle AMČ jde o typ s prvním členem substantivním. Pro tyto složeniny je charakteristické, že přední člen není tvořen kmenem vztahového adjektiva, ale přímo kmenem substantiva[2], např. lipohabrový, křemenohlinitý, močopohlavní, zánártonártní, retozubný a tedy i tvarohomakový, makopovidlový. Podle AMČ jde o starší způsob tvoření a v současné češtině se uplatňuje zejména tehdy, je-li prvním členem přídavné jméno na -ový; uvedené příklady jsou toho dokladem.

Vedle podoby tvarohomakový se vyskytuje i podoba tvarohovomakový. O tomto typu koordinačních kompozit, v nichž přední člen tvoří celý kmen příd. jména, který je připojen k části druhé spojovacím vokálem -o-, se AMČ nezmiňuje. Příklady lze nalézt ve Slovníku spisovného jazyka českého[3]: růžovobílý, fialovočervený[4]. Přitom, jak dokládá ČNK i internetové vyhledávače, jde o typ běžně užívaný ― tvarohovokakaový, povidlovotvarohový, makovokokosový atd.[5]

Pravidla českého pravopisu z r. 1993[6] přinesla v psaní komponovaných adjektiv jisté změny. Jejich podstatou bylo sjednotit psaní přídavných jmen s první částí zakončenou na -sko a -cko a přídavných jmen zakončených na -ně a -ově. Podle PČP z r. 1957 u prvního typu existoval pouze dvojí způsob psaní: koordinační výrazy se psaly se spojovníkem (česko-francouzský, technicko-ekonomický), výrazy subordinační, tj. výrazy, v nichž první část určuje druhou, jako jedno slovo (občanskoprávní), u druhého však byl trojí: koordinační výrazy se psaly se spojovníkem (ústavně-právní výbor), subordinační buď dohromady (trestněprávní, literárněvědný) nebo zvlášť (zahraničně politic[271]ký[7]).[8] Podle PČP z r. 1993 by se měly oba uvedené typy psát pouze dvěma způsoby: koordinační výrazy dohromady, subordinační zvlášť.[9] U některých spojení je tak způsob psaní závislý na věcných znalostech: politickoekonomický = ‚týkající se politické ekonomie‘, politicko-ekonomický ― ‚politický a ekonomický‘. U některých je zase těžké o způsobu psaní rozhodnout, protože nejde ani o zřetelnou koordinaci, ani subordinaci, např. hudebně-zábavný program.[10] Pokud první část nekončí na -sko, -cko, -ně, -ově, měla by se složená příd. jména psát dohromady i přesto, že mezi oběma částmi je vztah souřadicí (hluchoněmý, sladkokyselý). Totéž platí i o složených přídavných jménech označujících barevné složení nějaké substance (červenomodrý, oranžovočerný). U výrazů, které mohou označovat jednak odstín jedné barvy, jednak barvy dvě, by se měl významový rozdíl projevit i pravopisně: žluto-zelený, tj. ‚žlutý a zelený‘ a žlutozelený, tj. ‚žlutý odstín zelené barvy‘[11]. Vyjdeme-li ze zásad psaní koordinačních adjektivních kompozit popsaných v PČP z r. 1993, měli bychom přídavná jména typu tvarohomakový i tvarohovomakový psát bez spojovníku. Pokud autoři zvolí složeniny s první částí zakončenou na -ově, měli by je psát se spojovníkem: tvarohově-makový, tvarohově-ořechový atp. Je třeba poznamenat, že jde o typ nejméně užívaný.

Praxe ukazuje (a potvrzují to i poradenské dotazy), že zásady psaní složených přídavných jmen kodifikované PČP v r. 1993 (především na základě popisu v AMČ)[12] uživatelé češtiny často nerespektují, popř. je vůbec neznají. Důvodem je bezesporu to, že jde o pravopisný jev, u nějž PČP přinesla změny, avšak které ― na rozdíl od dalších změn, především psaní přejatých slov a vlastních jmen ― zůstaly prakticky bez povšimnutí. Dále to, že tento pravopisný jev ― i přes svou vysokou četnost výskytu v praxi ― bývá na okraji zájmu školní jazykové výchovy a není tak v centru pozornosti ani většiny dospělých uživatelů češtiny (nesprávně zvolená pravopisná podoba konkrétního složeného adjektiva „nebije do očí“, a bývá tedy často akceptovatelná). Proto se můžeme setkávat s podobami, které jsou s uvedenými zásadami v rozporu, tj. s podobami tvarohovo-makový, povidlovo-tvarohový (v praxi jednoznačně převažují), tvarohově makový. K psaní spojovníku může vést jednak analogie s výrazy jako česko-francouzský, u nichž je psaní spojovníku zažité a u nichž je zcela zřejmé, že jde o vztah souřadný, jednak i to, že se slovo bez spojovníku může zdát příliš dlouhé[13].

Stálo by za úvahu, zda by se v budoucnu neměl způsob psaní koordinačních výrazů s první částí zakončenou na -o (technicko-ekonomický, česko-polský, křemenohlinitý, oranžovobílý, tvarohomakový) sjednotit, a to ve prospěch psa[272]ní spojovníku. Např. ve vyhledávači Morfeo byla všechna složená přídavná jména s první částí křemen psána se spojovníkem: křemeno-živcový, křemeno-vápenitý, křemeno-kyzový, křemeno-kaolínový.[14]

---

[1] Viz Mluvnice češtiny 1 (dále AMČ), Academia, Praha 1986, s. 472―485.

[2] Podrobněji viz AMČ, s. 475―476.

[3] Praha 1960―1971, dále SSJČ.

[4] Podle SSJČ vedle podoby růžovobílý lze užít i růžobílý, růžověbílý (u tohoto typu s poznámkou, že častější je psaní zvlášť). Podle současné kodifikace bychom u posledního typu předpokládali psaní: růžově-bílý.

[5] Tyto výrazy píši v souladu se současnou kodifikací (viz dále), třebaže pravopisná podoba se s ní v praxi rozchází.

[6] Viz Pravidla českého pravopisu (dále PČP), Academia, Praha 1993, s. 54―55.

[7] S pozn., že se první člen často pociťuje jako příslovce a píše se odděleně (viz PČP, Academia, Praha 1977, s. 80).

[8] Zvláštní skupinu pak tvořily výrazy jako československý (stát), Českomoravská vrchovina, dělnickorolnická vláda, u nichž se psaní dohromady zdůvodňovalo těsnou významovou jednotou.

[9] U některých výrazů však zůstává tradiční způsob psaní (československý).

[10] Pomineme-li to, že namístě by bylo zábavní, nejde ani o typickou koordinaci (hudební a zábavní), ani o subordinaci (utvořeno od hudební zábavy, jako např. trestněprávní od trestního práva). V úvahu tak přichází i psaní zvlášť.

[11] Na rozdíl od PČP z r. 1957 AMČ na to, odlišit významy pomocí spojovníku, rezignovala.

[12] Podle PČP z r. 1957 se mělo psát sociálně demokratický, ale v AMČ (s. 478) je uvedena podoba sociálnědemokratický.

[13] Právě délka slov (a k tomu někdy i sled dvou stejných vokálů) může vést k tomu, že se i ve složeninách určovacích objevuje spojovník (technicko-organizační, zahraničně-ekonomický).

[14] V mluvnici Čeština ― řeč a jazyk (ISV nakladatelství, Praha 2000, s. 132) je vedle podoby červenomodrý odpovídající Pravidlům českého pravopisu uvedena i podoba červeno-modrý.

Tento příspěvek vznikl s podporou projektu 1ET200610406 Jazyková poradna na internetu.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 5, s. 270-272

Předchozí Petr Mareš: Bombastické ceny, úspěchy a kariéry

Následující František Nepil: Z dopisů jazykové poradně