Časopis Naše řeč
en cz

Českobudějovická konference Komunikace – styl – text

Marie Janečková, Jarmila Alexová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Oblast komunikace, stylu a textu patří v českém lingvistickém bádání k trvale aktuálním problémům, vyvolávajícím široký okruh otázek a přitahujícím zájem odborníků ze všech významných bohemistických pracovišť. Potvrdila to i mezinárodní konference, kterou ve dnech 20.―22. září 2005 uspořádala katedra bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Příspěvky téměř padesáti odborníků nejen českých, ale také slovenských a polských ukázaly, jak významné je hledání nových přístupů k tradičním tématům.

Organizátoři konference rozčlenili třídenní program jednání do několika sekcí podle oscilace kolem centrálních témat konferenčního diskurzu.

První okruh představovaly referáty přednesené na plenárním jednání. Pojednávaly o obecné problematice komunikace a jejího vývoje. J. Kořenský podrobně rozebral pojem technicky zprostředkované komunikace, J. Dolník se soustředil na teoretickou reflexi jediného aspektu komunikační interakce, tj. na aspekt akomodačně-asimilační. M. Čechová orientovala pozornost posluchačů na terminologické problémy při teoretickém vymezování centrálních pojmů konference, zdůraznila vzájemné ovlivňování v opozici parolových a languových pojmů. Poslední dva příspěvky upozornily na výrazné polarity současné komunikace, na protiklad stylu individuálního a mediálního. M. Jelínek charakterizoval výrazové konkurenty individuálního stylu, K. Michalewski na bohatém materiálu dokumentoval vývojové tendence v jazyce polských médií a literatury. Problémové okruhy naznačené na plenárním zasedání pak byly rozpracovány v jednání jednotlivých sekcí.

První z tematických bloků nabízel různé úhly pohledu na technicky zprostředkovanou komunikaci. V. Patráš ve svých úvahách o aktuálních formách komunikace podrobil analýze jazykově-stylovou podstatu elektronické komunikace prostřednictvím „e-zinů“. Další příspěvky zdůraznily posuny v tradiční dichotomii mluvenosti a psanosti v elektronické komunikaci. M. Kopřivová analyzovala dva druhy internetových diskusí, D. Svobodová zhodnotila lexikální stránku chatové komunikace.

Řada příspěvků byla orientována na fenomén reklamy. Tuto tematickou skupinu předznamenal příspěvek H. Srpové, která se zabývala vlivem reklamního textu, zejména televizní reklamy, [214]na současného dětského diváka. J. Bartošek ve svém referátu upozornil na shodné a rozdílné rysy komerční reklamy a politické propagandy. Obojí jsou například koncipovány specialisty a prezentovány médii. H. Jílková charakterizovala reklamní slogan jako osobitý produkt komunikace, L. Zimová ukázala, jak společné funkce sbližují reklamu s publicistikou.

Charakteristickými rysy současného publicistického stylu se zabývali také mnozí další referenti. Společné znaky publicistiky a sociolektů dokumentoval na řadě dokladů z publicistiky psané a mluvené i z neoficiálních mluvených projevů J. Hubáček. Prolínání jazyka publicistiky a politiky sledoval P. Mitter. Zabýval se analýzou nových hybridních složenin mezi publicismy. Současné tendence v užívání kulturních frazémů v dnešním publicistickém stylu hodnotila B. Junková. Konkurenci deiktických zájmen odkazujících k vyjadřování času a prostoru se na materiálu z publicistického a uměleckého stylu věnovala I. Kolářová. Situaci v polštině přiblížila E. Szkudlarová-Śmiechowiczová, která podala charakteristiku proudu řeči ve spontánním, emocionálně zabarveném neoficiálním projevu, ale i ve spontánních projevech oficiálních. Na vývojové proměny identity českých přistěhovalců do USA ve druhé polovině 19. století a na jejich postupnou asimilaci poukázala prostřednictvím analýzy jazykové i tematicko-obsahové stránky čechoamerických periodik A. Jaklová.

O stavu výzkumu komunikace nejstarší generace informovali řešitelé příslušného grantového úkolu: J. Zeman uvedl do problematiky úvahami o definování pojmu generace starší dospělosti, upozornil na jeho variabilitu ve vztahu k sociální struktuře společnosti. Monologickými projevy příslušníků starší generace se zabývala O. Müllerová, která sledovala strukturu autobiografických vyprávění, a S. Čmejrková, která se zaměřila na specifický typ reflexe dětství v projevech nejstarší generace. J. Hoffmannová podrobila analýze projevy dialogické, vzpomínková vyprávění vzniklá v interakci seniorů a komunikantů podstatně mladších. Stejný typ dialogického projevu se stal východiskem analýzy M. Havlíka, jenž se zaměřil na problematiku zvukové stránky komunikátu, především na tempo řeči seniorů.

Široce pojaté téma konference umožnilo zařadit také příspěvky věnované problematice komunikace náboženské a církevní. Jednání sekce otevřela E. Minářová svým nástinem typologie textů v církevní komunikaci. Vertikálnímu členění stylů v náboženských komunikátech a zvláště pronikání prostředků nižšího stylu do oblastí, pro něž je charakteristický styl vysoký, věnovala pozornost N. Kvítková. M. David si kladl otázku, zda a jak může barokní autor i v současné době působit na laického čtenáře. Několik referátů bylo orientováno na syntaktickou strukturu textů barokních. M. Janečková charakterizovala stylistickou funkci aktuálního členění větného v raně barokním textu. Na střední dobu barokní zaměřil svůj příspěvek o spojovacích prostředcích vztahu odporovacího P. Kosek. J. Alexová se zabývala analýzou větných řetězců v pozdně barokním textu.

Poměrně obsáhlou skupinou příspěvků byly také referáty zaměřené na pedagogické aspekty komunikace. Jednání zahájila J. Svobodová úvahami o normách školské komunikace. Dialog učitele a žáka při vyučování zkoumala I. Balkó; konstatovala, že je nutno poskytnout žákům při vyučování, zvláště v hodinách českého jazyka, větší prostor k mluvním aktivitám. K. Dvořák orientoval pozornost na vyjadřování písemné, sledoval, do jaké míry se téma a jeho formální vyjádření podílí na soudržnosti textu. J. Šindelářová, zabývající se integrací dětí cizinců do českého vzdělávacího systému, zdůraznila, že školský zákon nedefinuje prahové [215]úrovně pro žáka cizince, důležité pro jeho zařazení do příslušného ročníku základní a střední školy. Podobné problémy řešil I. Vasilev, autor učebnice základů češtiny pro Vietnamce, který vedle důležitosti prahové úrovně zdůraznil i význam vytváření komunikativní kompetence dítěte. Zkušenosti z výuky základních komunikativních dovedností manažera v oblasti zdravotní a sociální péče nabídl J. Havlík. O specifických aspektech komunikace dětí s kochleárním implantátem referovala M. Nosková.

Tematicky značně různorodou skupinu představovaly příspěvky, které reflektovaly tradiční zaměření české lingvistiky na funkční styly. O vyjadřování zdvořilosti ve formální i neformální komunikaci fatické informovala P. Chejnová, vztah intonačních a sémanticko-komunikačních jednotek v mluveném projevu analyzoval M. Olšiak. Autorská dvojice H. Chýlová a J. Málková popsala sémantické posuny a inovace významu ve slangovém prostředí. E. Čulenová charakterizovala jazyk legislativních a administrativních textů a doporučila vyčlenit legislativní styl ze stylu administrativního. Ukázku práce s textem uměleckého stylu představoval referát I. Noskové, orientovaný na recepčně interpretační poznávání textů Rudolfa Slobody.

Odraz nových potřeb globalizující se společnosti zaznamenaly příspěvky týkající se odborného a překladového textu. V. Ptáčníková hodnotila stoupající význam interkulturní komunikace jako nástroje předávání informací především ve sféře odborné, M. Hrdlička připomněl, že nerovnoměrnost stylů a konvencí výstavby překladového textu je stejně naléhavý překladatelský problém jako přetlumočení sémantické stránky východiskového textu. M. Dohnalová se věnovala řešení komunikace v občanské společnosti při naplňování principu partnerství.

Zastoupení na českobudějovické konferenci našla i onomastika. Fungování neoficiálních antroponym (přezdívek) v komunitách na území severozápadního Polska zachytila B. Frankowska-Kozaková, J. David se zabýval toponymickou složkou onymie literárního textu, zejména vztahem literární toponymie k reálnému systému místních jmen.

Specifickou problematiku nastolil M. Křístek informací o přípravě nového vydání Jungmannovy Slovesnosti jako jednoho z důležitých zdrojů pro poznání vývoje některých vědních oborů, např. literární teorie, stylistiky a rétoriky.

Protože se základní téma konference ukázalo jako nosné a inspirativní, organizátoři doufají, že toto setkání lingvistů zabývajících se různými aspekty komunikace není na jihu Čech poslední, ale že tu byly položeny základy nové tradice.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 4, s. 213-215

Předchozí Jarmila Bachmannová: Výzkum západoukrajinských nářečí a jejich zvukový archiv

Následující Radka Čapková: XV. mezinárodní kolokvium mladých jazykovědců (7.–9. 12. 2005)

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1