Výzkum západoukrajinských nářečí a jejich zvukový archiv

Jarmila Bachmannová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

[1]Je obecně známo, že zájem slavistů v řadě zemí se často soustřeďoval na slavistickou problematiku na vlastním teritoriu. Obdobně jako polští slavisté se zaměřili na výzkum zanikající kašubštiny, věnovali se pracovníci Slovanského ústavu v bývalém Československu výzkumu jihokarpatských ukrajinských dialektů na území východního Slovenska. Tato archaická nářečí (zachycená v páse podél slovensko-polských hranic a v jednotlivých enklávách až u Popradu) jsou souvislým pokračováním nářeční oblasti Podkarpatské Rusi a představují nejzápadnější výběžek ukrajinských nářečí. Byla předmětem zájmu badatelů již od poloviny 19. století,[2] jejich soustavný vědecký výzkum u nás započal v r. 1922 vznikem Slovanského ústavu a je spojen především se jmény Ivana Paňkevyče, Oldřicha Lešky a Andreje Kurimského, podílela se na něm také Růžena Šišková.

S historií zpočátku široce koncipovaného výzkumu i s jeho dosavadními výsledky se detailně seznámíme v úvodních kapitolách knihy. Autorka v nich připomíná, že v hlavní fázi výzkumu, spadající do let 1957―1967, navštívili čeští ukrajinisté celkem 52 obcí východního Slovenska obývaných ukrajinským rusínským obyvatelstvem a při výzkumu dialektu pořídili řadu magnetofonových nahrávek.[3] Z nich čerpal materiál pro svou monografii O. Leška i A. Kurimský, ve zvukové podobě však doposud zpracovány nebyly. Díky iniciativě R. Šiškové byl tento nelehký úkol realizován. Převodem nahrávek z dnes takřka nepoužitelných magnetofonových pásků na digitální záznam (celkem 91 kompaktních disků) vznikla běžně dostupná audiodatabáze zaruču[212]jící navíc kvalitní dlouhodobou archivaci těchto textů. Těžiště vlastní práce pak spočívalo v jejich precizním popisu založeném na detailní analýze každé jednotlivé ukázky. Výsledná publikace sumarizuje výsledky výzkumu a navíc je jakýmsi podrobným „průvodcem“ zvukovým archivem tohoto dialektu, který se podařilo zaznamenat ještě dříve, než byl narušen obecně známými nivelizačními faktory.

Dějiny výzkumu lidové kultury této oblasti, tradiční život rusínského obyvatelstva, lidovou mytologii a kalendářní obřady a zvyky nám přiblíží etnologicky orientovaná kapitola M. Mušinky Ukrajinské etnikum východního Slovenska a jeho zvláštnosti. Jsou v ní popsány jednotlivé církevní svátky v průběhu roku, uvádějí se (i v českém překladu) ukázky písní, zaříkávadel, pranostik a dalších útvarů lidové slovesnosti, které se s nimi pojily. Tak např. určení budoucího manžela bylo třeba provést na svátek Ondřeje, 13. prosince: … Dívka kolem špalku rozsévala len a mužskými podvlékačkami je „vláčela“, přičemž říkala (nářeční zápis zde vynechán): Ondřeji, Ondřeji, na tebe len seji, dej mi v noci znát, s kým ho budu brát. Když si lehla do postele, kladla si podvlékačky pod polštář. O kom se jí v noci zdálo, ten se měl stát jejím mužem… s. 42

Připojen je abecední soupis všech 52 zkoumaných lokalit. Jeho autoři (M. a A. Mušinkovi) u každé vesnice uvádějí její zeměpisnou polohu, historický vývoj, hlavní zaměstnání obyvatel, jejich mateřský jazyk, národnostní a náboženské složení v různých dobách a další relevantní údaje.

Pro usnadnění orientace budoucích badatelů vypracovala R. Šišková ke všem textům dva abecední rejstříky s přesnými odkazy na soubor příslušného zvukového záznamu, kde se daná položka vyskytuje. Je to jednak obsahový (tematický) rejstřík, jednak rejstřík klíčových slov. Tematický rejstřík obsahuje 527 témat, včetně pohádek a písní, ty byly (vzhledem k obsáhlosti) vyčleněny do dvou samostatných souborů. Zaznamenaná témata zachycují mluvu příslušníků všech věkových kategorií a jsou neobyčejně pestrá, např. Adam a Eva ― prvotní hřích, bača a jeho práce, druhá světová válka (spolu s 1. světovou válkou představují nejčastější témata vyprávění vůbec), místní názvy lesů, polí, luk…, nábytek a vybavení kuchyně, pálení dřevěného uhlí, pečení chleba, rvačka s Cikány, setí, schůze MNV, stavba malé vodní elektrárny, telefonní hovory, telení krávy, Ukrajinci v Kanadě, úvahy o lásce a manželství, vánoční zvyky, žebřiňák, životní plány školaček… Obecným problémem takto řazených soupisů je vždy subjektivní přístup sestavitelů. Tak například vyprávění zde abecedně řazené jako těžká poválečná léta bychom mohli patrně nazvat i život v poválečných letech nebo jen poválečná léta, obdobné váhání nabízí i téma odkud pochází náš rod. Uživatel je tak nucen rejstříky podrobně pročítat, což ovšem nijak nesnižuje jejich kvalitu. Do dalšího soupisu, rejstříku slov, jsou zařazena nářeční substantiva nejčastěji se v textech vyskytující, která patřila k běžné slovní zásobě všech zkoumaných mluvčích. Při jeho tvorbě byl uplatňován diferenční přístup ― nezařazena zůstala ta substantiva, která s kvalifikátorem dial. uvádí ukrajinský výkladový slovník, a také nářeční varianty běžných ukrajinských slov a slovakismy.

Publikace je doplněna čtyřmi mapkami s vyznačenými lokalitami výzkumu, její součástí je i CD se 16 reprezentativními zvukovými záznamy (o celkové délce přes jednu hodinu ― čtyři z nich jsou písně) z typově nejdůležitějších nářečních oblastí.[4]

[213]Není sporu o tom, že práce zaměřená na záchranu a zpřístupnění tohoto unikátního nářečního materiálu se zdařila (originální soubor CD je uložen ve Slovanském ústavu AV ČR v Praze, kopie v Archivu AV ČR a také v Muzeu ukrajinsko-rusínské kultury ve Svidníku). Zvukový archiv, vybudovaný přičiněním R. Šiškové, přibližuje život dnes už takřka zaniklého rusínského etnika a představuje tak jedinečný zdroj informací pro etnografy, folkloristy, historiky a sociology, ale především pro dialektology, kterým dosud stále chybí soustavný popis těchto nářečí, včetně jejich slovníku.

---

[1] R. Šišková, M. Mušinka, A. Mušinka, Ukrajinská nářečí Slovenska. Výzkum a zvukové zápisy z let 1957―1967, Slovanský ústav AV ČR, Euroslavica, Praha 2005, 173 s., 4 mapky, CD.

[2] Obsáhlý přehled prací zabývajících se touto problematikou je uveden v detailně zpracovaném poznámkovém aparátu a v soupisu literatury.

[3] Na rozdíl od výzkumu pro Český jazykový atlas, který byl prováděn podle dotazníku, a zvukové záznamy měly doplňující funkci, byl výzkum ukrajinských nářečí orientován spíše etnologicky ― pořizování záznamů (grafických i zvukových) podle stanoveného výběru témat bylo základní explorační metodou. Proto se vedle tradičně zachycovaných souvislých vyprávění vyskytuje v shromážděném souboru i řada písní.

[4] Nezasvěcený posluchač „neukrajinista“ by zajisté přivítal uvedení názvu vyprávění, popřípadě i jména vesnice, v níž byl záznam pořízen.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 4, s. 211-213

Předchozí Jitka Malenínská: Označení barev a jejich užití v toponymii Čech

Následující Marie Janečková, Jarmila Alexová: Českobudějovická konference Komunikace – styl – text