Časopis Naše řeč
en cz

Publikace o hybridních kompozitech

Diana Svobodová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V roce 2003 vydala UJEP v Ústí nad Labem publikaci Patrika Mittera Složená hybridní substantiva s prvním komponentem cizího původu v současné češtině (Acta Universitatis Purkynianae 95, Ústí nad Labem 2003, 190 s.). Systematicky a přehledně zpracovaná monografie vychází z autorova dosavadního výzkumu, jehož parciální výsledky byly již dříve publikovány formou časopiseckých článků a dílčích studií. Relativně úzké vymezení dané oblasti současné české slovní zásoby skýtá autorovi možnost důkladného zpracování tematiky v rozsahu, s jakým jsme se v české lingvistice dosud neměli možnost setkat. Práce je velmi cenná i z toho hlediska, že zachycuje zejména v synchronním pohledu velmi aktuální a dynamicky se vyvíjející součást českého lexika a jeho internacionalizace a snaží se naznačovat i směry budoucího vývoje v této oblasti.

Složenými hybridními substantivy jsou v práci chápána kompozita s prvním komponentem (členem) cizího původu apelativního charakteru vytvořená v českém jazyce, tedy nikoli substantivní kompozita derivovaná od jiných složených slov. Za cizí (tj. nečeské) komponenty jsou považovány ty, u nichž je rys cizosti stále pociťován. Při určování stupně zdomácnění cizích výrazů se autor opírá především o Akademický slovník cizích slov (1995) a pracuje s výrazy v něm uvedenými. Sám ovšem upozorňuje na to, že komponenty typu novo- vzhledem k nejednoznačnému hodnocení svého původu v současných slovnících uváděny nejsou. Dalšími zdroji excerpce lexikálního materiálu pak byly Slovník spisovného jazyka českého (2. vyd., 1989), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2. vyd., 1994), Nová slova v češtině 1 (1998), Slovník cizích slov L. Klimeše (1998), vybrané encyklopedie všeobecného charakteru, technické a naučné slovníky, dále texty psané publicistiky, reklamní texty a texty Českého národního korpusu. Výlučně na substantiva je práce zaměřena z důvodu jejich nejčastějšího výskytu v české slovní zásobě ve srovnání s mnohem menším počtem složených adjektiv a jen ojedinělým výskytem sloves a adverbií.

Celkově výchozí materiál představoval korpus asi 1500 slov, z nichž dle autorových slov téměř 60 % jsou odborné názvy nebo pojmenování profesní a slangová, mezi nimiž někdy není snadné stanovit přesnou hranici. Významnou skupinu tvoří také výrazy expresivního charakteru a hybridní kompozita z oblasti reklamy a především publicistiky (např. kompozita s prvním komponentem euro-, narko-, eko-, krimi- apod.).

V souladu se současnými snahami o co nejpřesnější vymezení pojmů afixoid (zde zejména prefixoid) a radixoid uvádí P. Mitter své členění na základě slovnědruhové, syntaktické a lexikálněsémantické charakteristiky těchto morfémů, zavádí pojmy funkční adjektivum, resp. funkční atribut, a slovnědruhově nevyhraněný morfém a za radixy považuje všechny morfémy s významem autosémantického slovního druhu, včetně formantů typu mini-, mikro- nebo mega-.

Klasifikace kompozit vychází ze základního třídění V. Mejstříka a M. Dokulila. Autor přihlíží k slovnědruhovému charakteru prvních členů kompozit (rozlišuje komponenty nevyhraněného charakteru i vyhraněné substantivní, adjektivní, pronominální, numerální a interjekční). Dále jsou složeniny tříděny podle slovotvorného způsobu skládání na kompozita vzniklá čistou kompozicí, juxtapozicí a komplexním způsobem kompozičně-konverzním, resp. kompozičně-derivačním. [151]Jedním ze základních kritérií je také původ prvních členů složených substantiv, kdy jsou rozlišovány např. komponenty původu řeckého, latinského, smíšeného řecko-latinského, germánského, francouzského, italského, východoslovanského, neindoevropského apod. ― určení jazyků původu vychází z etymologických slovníků J. Holuba ― S. Lyera (1978) a J. Rejzka (2001). Hodnocení produktivity jednotlivých komponentů je ve snaze o co největší míru objektivity založeno jak na jejich zachycení ve slovníku Nová slova v češtině 1, tak na počtu zpracovávaných excerpt v případě jejich prvního výskytu a pohybuje se ve čtyřstupňové škále (velmi produktivní ― produktivní ― omezeně produktivní ― neproduktivní).

O dosud neustáleném přístupu k některým typům substantivních kompozit svědčí také autorem přesně zachycené jednotlivé pravopisné varianty, s nimiž se dnes lze setkat, přestože v teoretických výkladech jsou v zásadě upřednostňovány formy počeštěné. Po stránce sémantické autor upozorňuje na řadu případů, kdy polysémie formantů přechází v homonymii z důvodu nezřetelnosti původní významové souvislosti (jako příklady lze uvést komponenty auto- ve významu pronominálním ‚sám, sebe-, vlastní‘ a druhém významu původně na tomto prvním založeném, tedy ‚automobil, automobilový‘, foto-: 1. ‚světlo, světelný‘, 2. ‚fotografie, fotografický‘, obdobně para-, tele-, techno-, hydro-; synchronně lze za čistě homonymní považovat např. komponenty demo-, gramo-, stereo- a další).

Pro úplnost zařadil autor do své práce i způsoby klasifikace hybridních kompozit v dosavadní české lingvistické literatuře a diachronní pohled na výskyt a slovníkové zachycení hybridních složenin v češtině do konce 19. století a podrobněji pak ve 20. století se zaměřením na nejfrekventovanější typy obsažené v celkem pěti reprezentativních slovnících: Příručním slovníku jazyka českého (1935―1957), Slovníku jazyka českého (1937), Slovníku spisovného jazyka českého (1960―1971), Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978, ve srovnání s 2. vydáním 1994) a neologickém slovníku Nová slova v češtině 1 (1998).

K vlastnímu popisu hybridních substantivních kompozit autor přistoupil na základě promyšlené struktury opírající se o výše zmíněná kritéria; celková přehlednost je podpořena také zařazením věcného rejstříku a rejstříku prvních komponentů cizího původu v závěru publikace. Součástí publikace je také seznam zdrojů, z nichž byla čerpána excerpta, jenž svědčí o bohatosti a především různorodosti výchozího materiálu.

Autorova všímavost a citlivost k současnému stavu spojená s jistou dávkou předvídavosti umožňuje u každého jednotlivého případu přesné zachycení současného stavu (např. významové osamostatňování komponentů typu para-, homo-, hetero-, progresivitu polokalků typu megahvězda) a předpověď vývoje budoucího. Ve shodě s autorem je třeba připustit, že tak jako v jiných oblastech jazyka, i zde má funkčnost tvoření a užívání byť zdánlivě nezvyklých jazykových prostředků přednost před teoreticky chápanou systémovostí. Důvody narůstajícího počtu hybridních kompozit spatřuje autor v potřebě nových pojmenování v oblastech nových technologií, výpočetní techniky, komerční zábavy, módy, životního stylu, sportu, výrobků a dalších předmětů apod. Důležitým faktorem je v tomto směru i významný vliv angličtiny a v menší míře i dalších moderních jazyků na produktivitu některých komponentů především latinského původu.

Existenci této publikace v české lingvistice lze vzhledem k současnému výskytu velkého množství různým způsobem tvořených typů domácích, hybridních i přejatých pojmenování hod[152]notit veskrze pozitivně. Nabízí se i celá řada souvisejících témat, jež by bylo vhodné zachytit a přehledně zpracovat; autor sám se je pokusil v závěru práce vymezit. Můžeme jen předpokládat, že monografie Patrika Mittera bude brzy následována dalšími, které se budou vedle stránky obsahové inspirovat také autorovou systematičností a důkladností.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 3, s. 150-152

Předchozí Ivana Bozděchová: Neologizmy v dnešní češtině

Následující Markéta Pravdová: Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1