41. seminář slovinského jazyka, literatury a kultury

Hana Mžourková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Slovinská Lublaň je město, které významně spoluutvářel architekt Josip Plečnik. Možná i z tohoto důvodu je městem setkávání ― potkávají se tu nejen státní úředníci, podnikatelé a umělci, ale i lingvisté. Některá takováto setkávání už mají dlouhou tradici. Jedním z nich je Seminář slovinského jazyka, literatury a kultury, který proběhl v červenci 2005 již po jedenačtyřicáté.

Seminář je organizován Centrem pro slovinštinu jako druhý/cizí jazyk, které pracuje v rámci katedry slovinštiny Filozofické fakulty Univerzity v Lublani, a je událostí neobvyklou hned z několika důvodů. Nejde totiž o „běžný seminář“, v němž se střídají bloky referátů s diskusemi, ale akci, která účastníky obohatí v mnoha směrech. Zaprvé si mohou vylepšit své jazykové znalosti, protože nedílnou součástí semináře jsou dopolední kurzy, které nabízejí tři hodiny aktivního trénování slovinštiny s rodilým mluvčím. Ne každý se s tímto (pro někoho snad až exotickým) jazykem setkal, proto seminář nabízí dvoutýdenní či třítýdenní program. Ve třítýdenním mohou jazykoví začátečníci cvičit slovinštinu týden před samotným zahájením semináře, aby mohli snáze navázat kontakty s těmi pokročilejšími. Jednacím jazykem semináře je totiž jen a pouze slovinština. Přesto, nebo právě proto, se této akce každým rokem účastní kolem sto čtyřiceti studentů a vědeckých pracovníků z nejrůznějších zemí (letos to bylo 138 účastníků z 27 států) a zastoupeny jsou i země jako Japonsko, Argentina či Spojené státy americké.

Odpoledne už bývá věnováno přednáškám a diskusím u kulatého stolu. Téma loňského semináře bylo velmi aktuální ― Multikulturnost ve slovinském jazyce, literatuře a kultuře. Na tomto místě je nutné pochválit organizátory za zdánlivou maličkost, která je však častým neduhem mnoha podobných akcí ― všichni účastníci semináře obdrželi sborník přednášek hned na jeho začátku (41. seminar slovenskega jezika, literature in kulture. Večkulturnost v slovenskem jeziku, literaturi in kulturi, slovinsky s anglickým resumé), proto se mohli lépe připravit na diskusi následující po každém příspěvku, nebo si přečíst referát, který neslyšeli ― v ranních hodinách se totiž konaly ještě další dva cykly přednášek, které probíhaly současně.

Jak již napovídá název semináře, příspěvky byly z oblasti jazyka, literatury i kultury. Jazykové referáty se zabývaly tématy, která jsou v současnosti hojně probírána i v české jazykovědě. Příspěvek Vojka Gorjance Diskurz slovinských internetových diskusí ― naprosté pohřbení tolerance? přinášel možnost srovnání české a slovinské situace s přihlédnutím ke zjištěním pražské konference Čeština na internetu (říjen 2005). Gorjanc uvažuje o nové podobě diskurzu, kterou přinášejí právě diskusní fóra na internetu, jež otevírají nové možnosti komunikace, pro niž je kvůli anonymitě a vytváření virtuálních identit typické nezřídka velmi vyostřené vyjadřování názorů a postojů.

Jazykové příspěvky se však neomezovaly pouze na slovinštinu. Pozornost si rozhodně zasloužil referát Vesny Požgaj Hadžiové a Tatjany Balžič Bulcové Kam zmizela srbochorvatština? Status jazyka dříve a nyní. Autorky zhodnotily dobu minulou ― srbochorvatština měla v bývalé Jugoslávii status prestižního jazyka, ve Slovinsku rovněž status „rezervního kódu“. Po rozpadu Jugoslávie získala ve Slovinsku negativní nádech. V současnosti je srbochorvatština chápána jako cizí jazyk, což potvrzovaly i zajímavé výsledky ankety mezi Slovinci o jejím posta[97]vení. Mladí lidé přiznávali, že se se svými přáteli a známými ze zemí bývalé Jugoslávie domlouvají především anglicky.

Další téma, jež také zaujme většinu českých lingvistů a pedagogů, otevřel Janez Krek svým příspěvkem o vzdělávání romské menšiny. Krek rozebírá novou strategii vzdělávání romských žáků, která se v roce 2004 přihlásila heslem „ne separace, ani asimilace, ale integrace“.

Frazeologie nabízí nejen ve slovinské jazykovědě stále ještě mnoho nezpracovaných témat, proto byl dalším příjemným bodem programu referát Eriky Kržišnikové Frazeologie ve světle kultury. Kulturologické hledisko bylo ve slovinské frazeologii uplatněno vůbec poprvé. Kržišniková se snažila objasnit, z jakého důvodu jsou frazémy nositeli kulturní konotace, a představila nejrůznější postupy zkoumání ― etnolingvistické, kontrastivní a lingvokulturologické. Vhodným výběrem materiálu ― metody byly ilustrovány frazémem (žena) nosí kalhoty ― vytvořila autorka obsažný příspěvek okořeněný jemným humorem, který vyvolal velmi živou a rovněž přínosnou diskusi.

Seminář slovinského jazyka, literatury a kultury trvá dva týdny, což je, byť je doplněn o dopolední jazykové kurzy, nezvykle dlouhá doba. Organizátorům této akce, neomezené pouze na domácí slovinské prostředí, je však třeba složit poklonu ― vždy dokáží vytvořit program, který je zajímavý, aktuální a pestrý. Věřím, že účastníci semináře z něj odjížděli nadšeni a obohaceni o nové poznatky i zážitky, neboť ve volném čase nebylo opomenuto ani kulturní vyžití.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 2, s. 96-97

Předchozí Jan Chromý: Konference Čeština na internetu 2005

Následující Petr Nejedlý: Polská konference o slovní zásobě slovanských jazyků