Časopis Naše řeč
en cz

Pozice, významy a funkce výrazu jak to (na materiále Českého národního korpusu SYN2000)

Ivana Kolářová

[Články]

(pdf)

-

Doklady z textů získaných převážně z Českého národního korpusu (dále jen ČNK) SYN2000 ukazují mj. na neustálý vývoj jazykových prostředků založených na spojení více slov významově vyhraněných i nevyhraněných ve víceslovný ustálený výraz, které jsou důsledkem elipsy, kontrakce, projevem osamostatňování částí výpovědi apod.[1] Například víš co je ustálené eliptické spojení chápané převážně jako spoluindikátor návrhu, výraz to víš je často považovaný za kontaktový prostředek[2], co to(?) bývá eliptickým výrazem signalizujícím podiv, resp. indikátorem podivové otázky.[3]

Texty z korpusu SYN2000, popř. z korpusů mluvených textů ukazují vysokou frekvenci výroků s výrazem jak to, který bývá zřejmě výsledkem kontrakce. Doklady získané po zadání dotazu ([word = ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [tag = ”Z.*”]) byly rozděleny podle struktury:[4]

[2]1. Jak to se pojí se závislou větou uvozenou spojkou že nebo vztažným výrazem co,[5] srov.:

― Za jaké služby ti tohle poskytli? Mimochodem, jak to, že své vlastní udání na machinace v závodě likviduješ? (milavra)

― Hráli tvrdě, každý z nich, a neučili mě, jak to, co je ve mně, dostat do mé hry. (efemost)

Pozornost bude věnována také dokladům, v nichž je v závislé větě opakovaně vyjádřena část obsahu předchozího textu stejnými pojmenováními ve stejné nebo jiné gramatické platnosti, synonymem, popř. těm případům, v nichž je ve výroku s jak to část obsahu předchozího textu negována.

 

2. Jak to tvoří samostatný výpovědní úsek a po něm následuje asyndeticky připojený koreferenční výraz opakující se z předchozího textu ― jméno / jmenná skupina, adverbium, sloveso apod., srov.:

― „Nepustili mě do zahraničí, takže tam teď pracuju jako sekretářka, než se vrátěj.“ „Jak to, nepustili. Kdo vás nepustil?“ (honzlova)

 

3. Jak to tvoří samostatnou výpověď nebo výpovědní úsek, neváže se na něj závislá věta ani po něm nenásleduje opakování části předchozího textu. Je-li výrok jak to reakcí vyjadřující podiv nad předchozím sdělením nebo lze-li jej interpretovat jako nepřímo vyjádřenou žádost o vysvětlení, může po něm následovat výpověď s touto komunikační funkcí. Doklady z ČNK poskytují řadu příkladů, v nichž po jak to následuje výpověď s funkcí námitky, nesouhlasu, popř. spojení jak to na výpověď s funkcí námitky, nesouhlasu reaguje a po něm následuje vysvětlení mluvčího, proč něco namítá, nesouhlasí.

― Zvedla se na loktech: Jak… Co je ti… ― Nehodí se to říkat, musím to snést…

Jak to! Přeci mi to musíš říct, teď už musíš! (vacu2; po jak to následuje námitka Přeci mi to musíš říct…)

Na chvíli jsem ztratil sebekontrolu a přerušil jsem ji. „Ale vždyť nás nevyhnali, Ireno. „Jak to? „No, nechali nám tam byt.“ (divak; výpověď Ale vždyť nás nevyhnali, Ireno. je námitkou, výpovědí No, nechali nám tam byt. mluvčí námitku vysvětluje, zdůvodňuje.)

V příspěvku se budeme detailně věnovat typům dokladů stručně popsaným v 1.―3. Předpokládáme, že výroky jak to + závislá věta vyjadřují především záměr a postoj mluvčího. Výpovědi typu jak to(?), Jak to + opakující se výraz vyjad[3]řují záměr a postoj mluvčího a současně návaznost na předchozí text, popř. spojitost s textem následujícím. Prostředkem vyjádření této návaznosti je slovo to.

 

Ad 1. U výpovědí o struktuře jak to (no jak to, ale jak to…) + závislá věta uvozená spojkou že rozlišíme dva typy:[6]

a) Výpověď jak to + vložená vedlejší věta s že + pokračování řídící věty uvozené jak to není kontextově vázána. Může tedy stát i na počátku textu. V korpusu jsme našli pouze jeden doklad tohoto užití (srov. 1) a několik výroků o struktuře jak to + vložená vedlejší věta s co + pokračování řídící věty uvozené jak to (srov. 2 a 3). V (1) až (4) jak to nevyjadřuje souvislost s předcházejícím textem, to je korelačním prostředkem odkazujícím k závislé větě. V úvahu přichází i změna slovosledu, při které se slova jak a to od sebe mohou oddělit (srov. 1a, 2a, 3a, 4a), a která tedy ukazuje, že jak to není ustálený výraz vzniklý v důsledku elipsy nebo kontrakce, jakými jsou např. již zmiňované víš co, to víš, co to.

(1) Napadlo mi jen, jak to, že ji tak brzo ztrácím, sotva jsem ji poznal, tak nějak hrozně krásně zapadá do stylu celého večera. Neujasnil jsem si sice proč, ale cítil jsem to. (novecan)

(1a) Napadlo mi jen, jak tak nějak hrozně krásně zapadá do stylu celého večera to, že ji tak brzo ztrácím, sotva jsem ji poznal.

(2) Ale jak to, co je protiplastické, tekuté a co se bez omezení samospádem rozlévá do nekonečna, může samo ze sebe tvarovat…? (cest)

(2a) Ale jak může samo ze sebe tvarovat to, co je protiplastické, tekuté a co se bez omezení samospádem rozlévá do nekonečna…?

(3) Domácnosti reagovaly po svém: rázně přestaly spořit a usilovně hledaly cestu, jak to, co z běžných příjmů neutratily a převedly do spořitelny jako své peněžní rezervy, nejlépe ochránit. (cmpr9403)

(3a) … rázně přestaly spořit a usilovně hledaly cestu, jak nejlépe ochránit to, co z běžných příjmů neutratily a převedly do spořitelny jako své peněžní rezervy.

(4) Vladimír Lammer je zkušený fotoreportér. Ví, jak to, co fotografuje, účinně podat. (fotogr98)

(4a) Vladimír Lammer je zkušený fotoreportér. Ví, jak účinně podat to, co fotografuje. Výpověď (2) můžeme chápat jako otázku rozvažovací, popř. podivovou, na jejichž indikaci se podílí spolu s intonací tázací příslovce jak. (1), (3) a (4) jsou výroky sdělovací, popř. vysvětlovací, s touto jejich interpretací význam spojení jak to nesouvisí.

b) Jak to je samostatným větným úsekem ― větným ekvivalentem, který je možné považovat za důsledek kontrakce původních výroků jak se to stalo / jak se mohlo [4]stát (to), že… (resp. jak je možné to, že se stalo, že…), jak je to možné, že… apod.[7] O ustálenosti spojení jak to v (5)―(10) svědčí i to, že v těchto dokladech nepřichází v úvahu změna slovosledu jako v (1)―(4). Výpovědi jak to, že… z ČNK SYN2000 měly často otázkovou podobu (v ČNK SYN2000 je otázkou výpověď s jak to, že v 595 dokladech z 672 nalezených struktur; srov. doklady 5, 6, 7), popř. jsou souvětnou výpovědí, v níž je výpovědní úsek jak to závislou otázkou (srov. doklady 8, 9). Výpovědi s otázkovou formou jsou většinou otázkami rozvažovacími, podivovými, řečnickými, současně mohou vyjadřovat s podivem související nedůvěru, obavu, nespokojenost… O těchto záměrech a postojích svědčí lexikální prostředky implikující podiv (kroutil hlavou), nedůvěru, obavu, zklamání (cožpak si neuvědomuje; smutný; zklamaný…).[8] Sloveso káral v (7) svědčí o tom, že výpověď jak to, že jsi se vysmekl je míněna jako výtka. Je-li jak to závislou větou, k níž je připojena další věta, výroky s tímto výrazem vypovídají o snaze zjistit informace (srov. 8), o projevení zájmu o něco (viz 9), o podivu nebo překvapení (srov. 10), ale přímo tyto funkce a postoje nevyjadřují:

(5) Zklamaný lovec kroutil hlavou jako pták krutihlav. „To není možné, jak to, že to šlo nad?“ meditoval, smutný ze zpackaného lovu. (borivoj) ― podiv + zklamání

(6) … ale jak to, že vás tu nemám napsanou? Jak ste se sem vůbec dostala? (honzlova) ― podiv + nedůvěra

(7) „Sakramente, jak to, že jsi se vysmekl? káral pavlovických lesů pán svého psa a připínal mu obojek zpět kolem krku. (borivoj) ― výtka spojená s podivem, nespokojeností

(8) První „probuzení“ přijde s narozením dítěte a jeho křtem, když se pan farář zeptá rodičů, jak to, že je v kostele ještě nikdy neviděl. (primmanz)

(9) Dvacetiletého Václava zajímalo, jak to, že píše, i když nepublikuje, a jak se vůbec vytváří literární dílo. (havel)

(10) Když se reklama povede, má druhý den plný obchod lidí, kteří se diví, jak to, že daný titul není na skladě. (rockpop)

Můžeme předpokládat, že slovo to by nebylo obligatorní součástí výpovědí, v nichž nedošlo ke kontrakci, tj. např.: Jak je možné (to) / Jak se mohlo stát (to) / Jak se stalo (to), že to šlo nad? Jak je možné (to) / Jak se mohlo stát (to) / Jak se stalo (to), že jsi se vysmekl? Ale jak je možné (to) / Jak se mohlo stát (to) / Jak se stalo (to), že vás tu nemám napsanou? Slovo to pravděpodobně nahrazuje tu část, která byla v důsledku kontrakce vypuštěna, mohli bychom je tedy chápat jako výraz, který takovou kontrakci umožnil. Současně odkazuje na obsah závislé věty.

[5]O tom, že někteří uživatelé jazyka zřejmě chápou spojení větného ekvivalentu jak to a spojky že v následující větě v některých kontextech jako jeden celek, svědčí několik dokladů s „ustrnulou“ variantou jaktože;[9] tento výraz můžeme pravděpodobně interpretovat jako indikátor podivové otázky:

(11) Nejspíš si vzpomínáte i na melodii. Čím to je? Jaktože tu písničku všichni známe? Proč ji učíme své děti? (matskol)

(12) Američané si prohlížejí staré vybledlé fotky, jaktože je tedy neviděli dřív. (snar)

Pokud před spojením jak to nestojí konektory ale, no apod., není ve výrocích se strukturou jak to, že… (popř. jak to, co… ― srov. 14) explicitně vyjadřována návaznost na předchozí text. V některých dokladech tuto návaznost vyjadřují výrazy ve výpovědním úseku s že nebo se vztažným slovem co, které se opakují z předchozího textu ― výrazy koreferenční:

(13) „… chybí tu ale sedmistěnná centrální místnost, takže se asi mýlím.“ „A co okna?“ řekl jsem. „Jak to, že je tu tolik oken? Není přece možné, aby všechny místnosti byly na vnější straně věže?“ (eco)

(14) „Měl jste pravdu,“ řekl jsem potměšile. „A co uděláte s Aeskulapiem?“ „Jak to, co s ním udělám?“ (vrazda)

Výpovědi o struktuře jak to, že/co + koreferenční výraz bývají nejčastěji opět podivovými otázkami. Zatímco v příkladech (13) a (14) jsou stylizovány pravděpodobně jako vyjádření nespokojenosti s otázkou dříve vyslovenou jiným účastníkem rozhovoru, popř. nespokojenost se situací, v textech (15), (16) a (17) jsou s využitím výrazů jak to, že/co… tvořeny rozvažovací otázky, které mluvčí (literární postava) spíše klade sám sobě:

(15) … Dáš mi ji? Ne. Proč ne? Protože už ji máš. Nemám dojem, že bych ji měl. Já vím. Tak jak to, že ji mám? Jak ses dostal dovnitř? Představil jsem si, že se dveře otevřely. Ano. Koupe se v pěně. (koule)

(16) Pravděpodobnější bylo, že ty věty měla ve své vlastní hlavě dávno před tím, než ho poznala. Ale jak to, že měli v hlavě oba stejné věty? Zřejmě proto, že tu byl nějaký společný pramen. (napr)

(17) Co si o ní myslím? Jak to, co si myslím? Co bych si o ní myslela? Na to nemám čas. (zivago)

Jako prostředky koreference můžeme chápat též slova synonymní s výrazy z předchozího textu, popř. negovanou část obsahu předchozího textu (srov. 18):

(18) „… Viktore Ippolitoviči, prosím vás, posaďte se.“ „Ty nejsi překvapený? Jak to, že se vůbec nedivíš? Litovali jsme, že tenhle člověk odjel a my jsme nevyužili jeho návrhů.“ (zivago; nedivíš se je synonymem k výrazu nejsi překvapený.)

[6]Ve výrocích Jak to, že + negace části obsahu předchozí výpovědi získaných z ČNK SYN2000 je vyjádřen podiv nad nesplněním předpokladu. Ten vyjadřují i výpovědi / výpovědní úseky začínající Jak to, že ne/ano:[10]

(19) Kdosi mu dýchá horce do ucha: Je vám špatně? Potřásá záporně hlavou. Jak to, že vám není špatně? Spěchá pryč, aby nemusel ukazovat průkaz. Z kuchyně se ozývá tikání hodin. (napr)

(20) „… patří k vám tenhleten chuligán, kterého jsem zadržel, anebo ne?“ „Ne, nepatří,“ vztekle odpověděl Petrucha za všechny a neochotně zvedl k Avdijovi oči. „Jak to, že ne, Petře?“ ohromeně přistoupil. (poprav)

(21) „… chválabohu, že to všechno tak skončilo,“ opakovala Antonína Alexandrovna. „Pro nás to ale není žádná novinka, že to takhle dobře dopadlo.“ „Jak to, že ne?“ „Všechno jsme věděli…“ (zivago)

 

Ad 2. Výpověď s výrazem opakujícím se z předchozí výpovědi a asyndeticky připojeným k jak to je pravděpodobně reakcí na sdělení překvapivé informace: po spojení jak to je tedy zopakována ta část obsahu předchozího textu, která mluvčího překvapila nejvíce. Opakovaný koreferenční výraz poukazuje na kontextovou vázanost výpovědi. Můžeme předpokládat, že struktura jak to je v dokladech z (22)―(27) výsledkem elipsy slovesných výrazů např. z výroků Jak to myslíte? Jak je to míněno? Jak se mohlo stát, že…? a že opakování (koreferenčního) výrazu z předchozího textu zvýrazňuje podiv, obavu, ale také námitku, nesouhlas, ohrazení se apod.,[11] popř. je lze interpretovat jako implicitně vyjádřenou žádost o objasnění významu opakovaného výrazu:

(22) „… Kdo ještě zná tajemství knihovny?“ „Opat, a ten je bude musit předat Bengtovi…, bude-li chtít…“ „Jak to, bude-li chtít? „Bengt je mladý, byl jmenován pomocníkem…“ (eco) ― překvapení (Mluvčího nejvíce překvapuje možnost volby vyjádřená slovy bude-li chtít, popř. žádá o vysvětlení této možnosti.)

(23) „Víte, na léky toho moc nezbyde…“ „Jak to, nezbyde?“ „Většina peněz se na cestě k nám rozkrade…“ (tresnak2) ― překvapení (Mluvčího nejvíce překvapuje, že na léky nezbyde, popř. žádá o vysvětlení, proč tato skutečnost může nastat.)

(24) Eamon FitzGerald však hlasitě protestoval: „Ale biskup z Mid-Connaughtu patří k rodu O’Malleyů. Jak to, je rodem O’Malley? tázavě se podívala Aidan na Conna. (veclaska) ― překvapení (Mluvčího nejvíce překvapuje původ biskupa [7] příslušnost k rodu O’Malley, popř. žádá o vysvětlení, jak je to možné / co to znamená.)

Následuje-li za spojením výrazu jak to a opakovaným výrazem z předchozího textu výpověď, jejíž význam je možné chápat jako protikladný k významu výpovědi v předchozím textu, může být výrok o struktuře jak to + opakující se koreferenční výraz předjímáním nesouhlasu, odmítnutí… Je důsledkem kontrakce struktur Jak to myslíš, že…? Jak je (to) možné, že si myslíš / že říkáš, že…:

(25) A stalo se to jednou, či víckrát. ― Nevím. Jednou nebo desetkrát, to máš stejný. Jak to, stejný? Jednou to může být náhoda… (vacu2) ― ohrazení se, nesouhlas (Výrazy to máš stejný a jednou to může být náhoda mají protikladný význam; mluvčí nesouhlasí s názorem na vlastnost stejný.)

(26) „Co myslíte, jakého jelena zabiju?“ „Žádného,“ odpověděl hajný a klidně pokuřoval dál. „Jak to, žádného? Mám přece povolenku na jelena třetí věkové třídy.“ (borivoj) ― ohrazení se, nesouhlas (Výraz žádný je významovým protikladem k výrazu jelen třetí věkové třídy; mluvčí nesouhlasí s možností žádného.)

(27) … s takovýmhle nosem se sotva budete líbit dámám! To mi dneska už dvě naznačily, řekl jsem. Lucie je třetí. Jak to třetí? podivila se Lucie. Mně se tendle nos líbí. (ing) ― ohrazení se (Mluvčí nesouhlasí s pořadím třetí, resp. se svým zařazením do skupiny lidí, kterým se „nos nelíbí“.)

Podobně jako v (5)―(10) tvoří jak to v (22)―(27) pevné ustálené spojení, které nemůže být rozděleno. V (22)―(27) může výraz jak to tvořit samostatnou výpověď stojící za opakovaným koreferenčním výrazem, srov. (22a)―(27a):

(22a) „Opat, a ten je bude musit předat Bengtovi…, bude-li chtít…“ „Bude-li chtít? Jak to?

(23a) „Víte, na léky toho moc nezbyde…“ „Nezbyde? Jak to?“ (24a) „Ale biskup z Mid-Connaughtu patřík rodu O’Malleyů. Je rodem O’Malley? Jak to?

(25a) Jednou nebo desetkrát, to máš stejný. Stejný? Jak to?

(26a) „Co myslíte, jakého jelena zabiju?“ „Žádného, odpověděl hajný a klidně pokuřoval dál. „Žádného? Jak to?

(27a) Lucie je třetí. Třetí? Jak to?[12]

 

Ad 3. Spojení jak to (no jak to, ale jak to…) užité jako samostatný výrok má většinou formu otázky navazující na předchozí text. Předpokládáme, že mluvčí ji užívá jako výraz potřeby upřesnit informaci získanou v předchozí komunikaci. Výraz jak [8]to má v těchto typech výpovědí pravděpodobně původ v elipse slovesných výrazů z výpovědí Jak je to možné? / Jak se to stalo? Jak je možné, že se to stalo? Jak je to možné? Jak se to mohlo stát? Jak to myslíte? a většinou jej lze těmito výpověďmi nahradit. Jak to bez následujícího syntakticky závislého navazujícího výpovědního úseku nebo opakovaného výrazu je vždy výrokem syntakticky vázaným (resp. součástí výroku syntakticky vázaného), prostředkem zajišťujícím tuto návaznost je výraz to.

Materiál z Českého národního korpusu SYN2000 nabízí doklady, v nichž spojení jak to má funkci pravé otázky, otázky ověřovací nebo podivové. V textech signalizujících nesouhlas má význam „Cože?“ / „Tak to není“, popř. „Ptáte se, jak to / jak je to možné / jak se to stalo…“ ― srov.:

(28) „Jak se vůbec učí?“ obrátí se dozadu. „Nenormálně,“ řeknu ironicky. Přistihnu se, že trochu Mileně závidím. „Jak to? nechápal táta. „Má vyznamenání.“ (metracek; jak to znamená jak to myslíš / jak je to míněno?)

(29) „Jak to?“ usmál se i pan Prag. „Protože všichni pasažéři… (tresnak2; jak to znamená ptáte se, jak to / jak se to stalo / jak je to možné?)

(30) „Teda, Honzo, považ, jak já jsem pitomá. Já úplně zapomněla, že zítra nemůžu!“ „Jak to?“ zamračil se. „Jedeme do Prahy!“ (metracek; jak to znamená jak je to možné / jak se to mohlo stát?)[13]

Usoudit na vyjadřování komunikačních funkcí a postojů předchozích i následujících výpovědí můžeme podle sloves ve výpovědích uvozujících přímou řeč ― vyzvídal, zeptal se, vyslýchal. Na indikaci podivové otázky a dalších záměrů s podivem souvisejících ukazují explicitně slovesa podivil se, užasl, zdráhala se, zírala, nechápal, příslovce udiveně, ohromeně, zaraženě, zvědavě:

(31) „… ale nemůžu popřít, že Sasha to není. Sasha byla mimořádná.“ „Jak to?“ vyzvídal Josh nenápadně. (milenci)

(32) „… Mariňáci prý dovedou být sadisti.“ „Mně bylo toho chlapa fakticky líto,“ prohlásil Jason nečekaně. „Jak to?“ zeptal se Newall. (gentlem)

(33) „Ale Jasone,“ odvětil Newall bezstarostně, „vždyť přece víš, že Tod není členem klubu.“ „Jak to?“ podivil se Jason… (gentlem)

(34) „To abych si vzala taky něco nóbl.“ „Jak to,“ užasl a převalil v ústech velké sousto. (metracek)

(35) „… Tatínek poručil, abych vám knihy nabídla.“ „Jak to? To přece nejde,“ udiveně se zdráhala generální. (2dil2)

(36) Ohromeně na něho zírala. Přesunula upřený pohled na mě. „Jak to? zeptala se. „Proč jste mi nic neřekl…“ (host)

(37) „Znám jejich tváře.“ „I já znám jejich tváře,“ řekl kníže se zvláštním důrazem. „Jak to?“ zeptala se Adelaida zvědavě. (1dil1)

[9]Můžeme předpokládat, že výrazy vylekalo, zamračil se, podezřívavě poukazují na obavu, nedůvěru, výrazy zamračil se, namítl signalizují nesouhlas, srov.:

(38) Tvrz se odlepil od stěny. Cítil, že už nepotřebuje oporu, únava a opilost z něho náhle opadávaly. Jak to? namítl. V baru ještě zůstala šatnářka a personál. (pasaz)

(39) Za chvíli vylezl z boudy otvory ve stěně, aniž se dotkl dveří se zámkem. Děvče se trochu vylekalo. „Jak to?“ zeptalo se. „Jak to? Tujekáratenturyje, sudkulatýrystupije…“ (brizy)

(40) Je to král lotrů. A náhle se mu zdá, že vidí Krále nebes a země. Jak to? Opravdu? To je přece nesmysl. (durych)

 

Shrnutí

Citované doklady z ČNK SYN2000 ukazují, že výraz jak to se podílí ve většině případů jak na vyjadřování funkcí výpovědi a postojů mluvčího, tak na textové návaznosti. Vyjadřují často podiv, k němuž se přidávají další postoje (obava, nedůvěra, nesouhlas) a funkce, které s nimi souvisejí (námitka, nesouhlas, ohrazení se, výtka).

V dokladech (1)―(4) není jak to pevným spojením a ustáleným výrazem, což dokazuje možnost vložit mezi slova jak a to celou větu (srov. 1a―4a).

Ve výrocích (5)―(10) a (13)―(21) o struktuře jak to + závislá věta se spojkou že, popř. jak to + závislá věta se zájmenem co se to jako korelační prostředek vztahuje k obsahu závislé věty. Spojení jak to je důsledkem kontrakce výpovědních struktur jak je (to) možné, že…; jak se (to) stalo, že… apod. a můžeme je považovat za větný ekvivalent. Chápání jeho těsné souvislosti se spojkou že z následující věty může mít zřejmě za následek vznik výrazu jaktože (srov. doklady 11, 12).

Ve výrocích (22)―(27) můžeme spojení jak to považovat za výsledek elipsy z výroků Jak to myslíte? Jak je to míněno? apod. Slovo to v nich funguje jako prostředek textové návaznosti vlastně dvakrát: vztahuje se k opakovanému výrazu, který následuje po něm, ale také k témuž výrazu v předchozím textu. Spojení jak to + koreferenční výraz znamená např. ‚jak se mohlo stát, že právě‘ (+ následuje koreferenční výraz); ‚jak se stalo, že právě‘ (+ koreferenční výraz); ‚proč myslíš, že právě‘ (+ koreferenční výraz).

Ve výrocích (28)―(40) má výraz jak to pravděpodobně významy blízké významům v 1 a 2, popř. též ‚cože? copak je to opravdu možné?‘ apod. Slovo to se vztahuje výhradně k předchozímu textu.[14]

[10]Stať se soustředila na fungování jazykového prostředku, o němž lze předpokládat, že se uplatňuje zejména v každodenní komunikaci. Korpus SYN2000 poskytl doklady z psaných textů ― jak bylo možné předpokládat, především z beletrie, v níž se sledované typy výpovědí objevily v přímé řeči, v nevlastní přímé řeči i v řeči polopřímé. Předpokládáme, že dalším materiálem pro zkoumání prostředků podílejících se na vyjadřování záměrů a postojů mluvčího a současně na textové návaznosti budou korpusy textů mluvených.[15]


[1] P. Karlík — M. Nekula — Z. Rusínová (eds.), Příruční mluvnice češtiny, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996, s. 570—574 (dále citováno jako Příruční mluvnice češtiny); M. Grepl — P. Karlík, Skladba češtiny, Votobia, Olomouc 1998, s. 405 (dále citováno jako Grepl — Karlík 1998); M. Grepl, Partikulizace v češtině, Jazykovědné aktuality 26, 1989, s. 101; I. Kolářová, Vliv komunikace na významové posuny některých sloves, UJEP, Ústí nad Labem 1997, s. 49—50, aj.

Ve výkladech v Příruční mluvnici češtiny je elipsa chápána jako vynechání větných členů nebo jejich částí, je-li možné jejich význam vyrozumět (i při jejich nepřítomnosti) z kontextu, srov. např. vynechání části přísudku (Chceš odejít? — Chci.), části složeného slovesného tvaru (Budeš si číst? — Budu.). Syntaktickou kontrakci v syntaxi vysvětlují autoři Příruční mluvnice češtiny (s. 580—581) a Grepl — Karlík (s. 400—401) jako „stahování souvětných výpovědí“, při kterém dochází k vypuštění některých výrazů v řídící větě stojící před větou závislou. V důsledku toho se původní souvětná výpověď změní ve výpověď s formou věty jednoduché, srov. Jak je možné (to), že netančíš? Jak to že netančíš? (Grepl — Karlík, s. 401). Elipsa i kontrakce jsou tedy chápány jako vynechání části výpovědi, u elipsy je více než u kontrakce zdůrazňována vázanost na kontext a podíl na textové koherenci.

[2] Doklady jsou k dispozici nejen v citované syntaktické literatuře, ale též v textech korpusu SYN2000. Po editaci nalezených dokladů máme k dispozici 149 dokladů, v nichž víš co považujeme za indikátor návrhu; 256 dokladů, v nichž to víš funguje jako syntakticky samostatný výraz — kontaktový prostředek; 166 dokladů, v nichž to víš, že signalizuje ujištění, slib apod.

[3] Srov. Grepl — Karlík, s. 465.

[4] Dotazem ([word = ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [tag = ”Z.*”]) bylo získáno 1064 dokladů z ČNK SYN2000. Za každým dokladem, který je ve stati citován, uvádíme v závorce označení díla názvem podle seznamu uváděného v publikaci M. Kocek — M. Kopřivová — K. Kučera, Český národní korpus úvod a příručka pro uživatele, Academia, Praha 2000, s. 114—148. Seznam těchto označení s přesným názvem díla a bibliografickými údaji je na konci příspěvku.

[5] Po zadání dotazu ([word = ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [tag = ”Z.*”]? [(word = ”že”) | (word = ”co”) | (word = ”kter.*”) | (word = ”kd.*”)]) získáme 1076 a po editaci máme k dispozici 672 dokladů, v nichž se ke spojení jak to váže výpovědní úsek, který má podobu vedlejší věty uvozené spojkou že, a 10 dokladů, v nichž se ke spojení jak to váže výpovědní úsek uvozený co. Struktury jak to + závislá věta s aby, kdyby, jak, jaký, který… v korpuse SYN200 nalezeny nebyly.

[6] Spojení jak to, popř. další výrazy odlišila od zbývajícího textu dokladů autorka příspěvku.

[7] Srov. Grepl ― Karlík (s. 400―403) a poznámka č. 4 (v příkladu Jak to že netančíš?, který Grepl a Karlík citují, není před slovem že interpunkční čárka).

[8] Pro pojmenování výpovědních funkcí jsou východiskem publikace Grepl ― Karlík, s. 421―492; F. Štícha, Česko-německá srovnávací gramatika, Argo, Praha 2003, s. 20―88.

[9] Vznik výrazu jaktože by bylo možné srovnat s vývojem spojek jestliže, protože… J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Academia, Praha 1960, s. 290―291 (protože), 312―313 (jestliže). Po zadání dotazu [word = ”[Jj]aktože”] vyhledal korpusový manažer 12 dokladů, z nichž v deseti následuje po tomto slově celá výpověď, ve dvou dokladech výpověď eliptická.

[10] V materiálu získaném na základě dotazu ([word= ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [tag = ”Z.”]? [(word = ”ne”) | (word = ”ano”) | (word = ”jo”)]) se objevila 12× výpověď s jak to, že ne a 2× jak to, že ano.

[11] K těmto případům lze dospět kombinací vyhledáním z textů na základě dotazu korpusového manažeru a „ručního“ třídění. Dotaz položíme [word = ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [word = ”,”] [tag = ”V.*”], resp. [word = ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [word = ”,”] [tag = ”P.*”], [word = ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [word = ”, ”] [tag = ”N.*”], [word = ”[Jj]ak”] [word = ”to”] [word = ”,”] [tag = ”A.*”]. Počet dokladů takto nalezených nebyl příliš vysoký a umožnil „ruční“ zpracování.

[12] Předpokládáme, že v pozici za opakovanými koreferenčními výrazy bude-li chtít, nezbyde, patří k rodu O’Malleyů / je rodem O’Malley, stejný, žádného může stát i původní neeliptická výpověď Jak to myslíš? Jak je to možné? — srov. Bude-li chtít? Jak to myslíš?; Nezbyde? Jak je to možné?; Je rodem O’Malley? Jak je to možné?; Stejný? Jak to myslíš?; Žádného? Jak je to možné? / Jak to myslíte?; Třetí? Jak to?

[13] Vzhledem k tomu, že Jak to? je samostatnou výpovědí, neuvažujeme o změnách slovosledu apod.

[14] V. Šmilauer, Novočeská skladba, Nakladatel Ing. Mikuta, Praha 1947, s. 29―30; M. Jelínek, Stylistické aspekty gramatického systému, Academia, Praha 1974; J. V. Bečka, Česká stylistika, Academia, Praha 1992; T. Berger, Das System der tschechischen Demonstrativpronomina, Habilitationsschrift, München 1993, přístupný na adrese: http://unituebingen.de, s. 33; s. 485―486; Grepl ― Karlík.,

[15] Článek byl zpracován za podpory projektu GA405/06/1057 Meze a možnosti gramatiky ve světle Českého národního korpusu.

Z korpusu jsou citována literární díla, která jsou u jednotlivých dokladů uvedena pod kódy jednoznačně identifikujícími text (Kocek ― Kopřivová ― Kučera 2000, s. 113; jednotlivé kódy viz s. 114—148):
1dil1, 2dil2: F. M. Dostojevskij, Idiot, Ikar, Praha 1996
borivoj: J. Mlčoušek, Hajný Vítězslav a fořt Bořivoj, Myslivost, s. r. o., Praha 1994
brizy: A. Lustig, Bílé břízy na podzim, Atlantis, Brno 1995
cest: J. Šafařík, Cestou k poslednímu, Atlantis, Brno 1992
cmpr9403: Českomoravský profit č. 3/1994, Ringier ČR, a. s., Praha 1994
divak: J. Škvorecký, Divák v únorové noci, Ivo Železný, Praha 1996
durych: J. Durych, Kouzelný kočár, Torst, Praha 1996
eco: U. Eco, Jméno růže, Odeon, Praha 1988
efemost: Efeméra — ostatní
fotogr98: Kol., Fotografie 1998, Fotografie, Praha 1998
gentlem: E. Segal, Gentlemani z Harvardu, Knižní klub, Praha 1996
havel: E. Kriseová, Václav Havel, Atlantis, Brno 1991
honzlova: Z. Salivarová, Honzlová, Atlantis, Brno 1990
host: R. Stout, Večerní host, Knižní klub, Praha 1996
ing: J. Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší (II), Atlantis, Brno 1992
kantilen: C. Biedermanová, Lítostivá kantiléna, Ivo Železný, Praha 1995
koule: M. Chrichton, Koule, Svoboda, Praha 1993
matskol: R. Fulghum, Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole, Knižní klub, Praha 1996
metracek: S. Rudolf, Metráček, Olympia, Praha 1985
milavra: V. Páral, Milenci a vrazi, Mladá fronta, Praha 1969
milenci: J. Krautzová, Milenci, Knižní klub, Praha 199d
napr: M. Nápravník, Na břehu, Atlantis, Brno 1992
novecan: J. Škvorecký, Nové canterburské povídky, Ivo Železný, Praha 1996
pasaz: K. Pecka, Pasáž, Atlantis, Brno 1995
poprav: Č. Ajtmatov, Popraviště, Lidové nakladatelství, Praha 1988
pripmanz: A. Opatrný, Příprava na manželství, Pastorační středisko, Praha 1995
rockpop: Kol., Rock & Pop, Rock & Pop, Praha 1998
snar: L. Vaculík, Český snář, Atlantis, Brno 1990
tresnak2: V. Třešňák, Klíč je pod rohožkou, Torst, Praha 1995
vacu2: L. Vaculík, Jak se dělá chlapec, Atlantis, Brno 1993
vrazda: J. Zábrana, Vražda pro štěstí, MFD, Praha 1989
zivago: B. Pasternak, Doktor Živago, Lidové nakladatelství, Praha 1990

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 1, s. 1-10

Předchozí Z dopisů jazykové poradně

Následující Stanislava Kloferová: Český jazykový atlas a výzkum běžné mluvy aneb Co máme a co nemáme

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1