Pozdrav do Plzně Lumíru Klimešovi k osmdesátinám

Pavel Jančák

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V novočeském semináři prof. Vladimíra Šmilauera prvních poválečných let na pražské Filozofické fakultě patřil k nejvýraznějším tehdejším studentům Lumír Klimeš. Nám mladším a méně zkušeným imponoval svými znalostmi, šíří zájmů a systematičností a zdálo se nám, že snad nejdokonaleji přejímá promyšlené metodické pracovní postupy a další pozitivní pedagogické vlastnosti našeho znamenitého učitele. Se seminářem zůstával v kontaktu i po absolutoriu a posílal zprávy o svých prvních vlastních pedagogických zážitcích, když učil na státních kurzech Řeky češtině.

Plzeňský rodák (nar. 4. září 1924) prof. dr. Lumír Klimeš, CSc., zasvětil celou aktivní část svého života plzeňské pedagogické fakultě, kde působí už padesát let, a to i po odchodu do důchodu. Je to tedy už předlouhá řada žáků, kteří na něj s úctou vzpomínají a pro které v průběhu svého pedagogického působení připravoval zdařilá a oblíbená skripta prakticky ze všech oblastí novočeské mluvnice. Soustředěná a dlouholetá pedagogická činnost jej vedla k aktivnímu promýšlení didaktických otázek při vyučování českého jazyka (např. sledování vývoje lexikální zásoby nebo stylistických dovedností v psaných projevech studentů), při jejichž řešení se opíral nejen o své vlastní zkušenosti, ale především o analýzu konkrétního autentického materiálu.

K významným oblastem Klimešových zájmů odborných patřil po jisté období jazyk 17.–19. století (J. N. Zatočil z Loewenbrugku, Palacký, Šafařík), později se však autor nejvíce soustředil [261]na studium slangů, zejména těch, které jsou spjaty s „jeho“ regionem (už v habilitační práci Západočeský železniční, hornický a poštovní slang z r. 1969). Podrobněji zhodnotil Klimešovu pedagogickou i odbornou činnost při příležitosti jubilantových šedesátin jeho starší plzeňský kolega prof. Jaromír Spal (NŘ 67, 1984, s. 258–259). K tomu doplňme, že se L. Klimeš v r. 1995 k jazyku 19. stol. ještě vrátil, když pro konferenci k 700. výročí založení města Plzně zhodnotil geometrickou terminologii plzeňského profesora matematiky J. V. Sedláčka (viz ref. J. Krause, NŘ 80, 1997, s. 38). Při naší dnešní pozdravné vzpomínce chceme z jubilantova díla alespoň připomenout tři dominanty jeho činnosti.

Především je to Klimešovo dílo nejznámější, oblíbený Slovník cizích slov, jehož první vydání (1981) vyšlo ještě daleko před velkým slovníkem akademickým. O stálé potřebnosti tohoto praktického a spolehlivého slovníku středního typu svědčí, že se právě připravuje jeho šesté vydání.

Další dva Klimešovy počiny, které chceme připomenout, jsou spjaty s Plzní a se západočeským regionem. Prvním z nich jsou známé plzeňské konference o slangu a argotu, které hostí Pedagogická fakulta Západočeské univerzity a které L. Klimeš inicioval a byl vždy jejich organizátorem a aktivním účastníkem (pro každou připravil vždy další zajímavý tematický okruh slangismů ze svého průběžného soustavného sběru). Stalo se už tradicí, že na těchto konferencích vládne srdečná a dělná atmosféra a že se svými příspěvky přicházejí do Plzně i badatelé ze zahraničí. První konference se konala v r. 1982, šestá, při níž se zároveň rozloučil s rolí organizátora, v r. 1998 (viz ref. Z. Tiché, NŘ 82, 1999, s. 153–155). Je pro něho zajisté zaslouženou odměnou, že tyto akce našly i poté své pokračování (sedmá konference proběhla v září 2003).

Vyvrcholením Klimešových aktivit vážících se k plzeňskému regionu je druhý svazek Západočeské vlastivědy, Jazyk (Plzeň 1992, viz rec. J. Jančákové, NŘ 78, 1995, s. 164–167), jehož byl spoluautorem a hlavním iniciátorem. Šťastným výběrem témat a spolupracovníků podařilo se mu v tomto svazku soustředit soubor statí, které v rámci daných možností „vcelku dobře postihují charakteristické stránky jazyka sledovaného regionu i jeho začlenění do útvarů celonárodních“. Vedle Spalovy studie o zeměpisných jménech regionu a Voráčovy kapitoly o nářečí se ve výběru věnuje pozornost i jazykové situaci v pohraničí, obsáhlý oddíl je však věnován slangu v plzeňském regionu a jeho významnou část tvoří právě statě Klimešovy.

Je tedy zřejmé, že Lumír Klimeš má za sebou pořádný kus užitečné práce, jak pro svůj milovaný obor, tak pro svůj rodný region. Jestliže se dnes stále naléhavěji vidí potřeba regionálně zaměřeného studia na dobré odborné úrovni, můžeme s určitostí říci, že dnešní jubilant patří k typickým jeho představitelům. Rádi mu proto do Plzně posíláme jménem všech jeho kolegů, přátel i jménem redakce Naší řeči srdečná blahopřání. Jsme přesvědčeni, že se k nám z tohoto podnětu s poděkováním připojí i mnozí z té dlouhé řady jeho žáků.

Naše řeč, volume 87 (2004), issue 5, pp. 260-261

Previous Radoslava Kvapilová Brabcová: Nová slova v češtině 2

Next Josef Šimandl: Máti žije