Časopis Naše řeč
en cz

Rozhodopádně

[Hovorna]

(pdf)

-

(IV, 285) P. Jindra Imlauf poslal redakci list, v němž vysvětluje, proč toto slovo v svém překladě napsal. Že tam prosté ženy na svatbě mluví nářečím a také »slovy siláckými a přímo zpotvořenými výrazy«, viděli jsme ovšem také; ale napsali jsme, že u nás, t. j. v Čechách, ženy z lidu tak neříkají. Neříkají tak ani v Praze, ani, pokud víme, na venkově; leda snad někde výjimkou žena, která toto ohavné slovo zachytila z úst »inteligentů«. V Praze je občas, bohudíky jen zřídka kdy, slýcháme: svědek druhých výrazů, jež jsme kárali, slyšel »rozhodopádně« naposledy v řeči mladého, již absolvovaného právníka. P. I. píše: »U nás (tedy asi v jeho rodišti, t. j. v Novém Městě n. M., jak jsme se dověděli od posla, který nám jeho list laskavě dodal) [62]kaváren není a lidé jich neznají, a přece není kazimluv onen u nás novinkou od včerejška, ani nebyl přivezen z Prahy, nýbrž je zde domovem ode dávna.« Mluví tam tak »hlavně střední stav, řemeslníci a přelétaví dělníci… Podle vzoru velmi oblíbeného »každopádně« utvořili si »rozhodopádně« … Z měst si přinášejí kazimluv na vsi a rozumí se, že napodobí »noblesní« mluvu městskou, která nikde není pokaženější než v dílnách.« Odkud p. I. ví, že nešťastné to slovo nepřivezl odjinud, na př. z Prahy, některý z řemeslníků a přelétavých dělníků, nevíme; české lidové slovo to není (ani »každopádně«), to soudíme z toho, že ani »rozhodně« ve smysle »najisto, jistě« není slovo české, nýbrž pouhý odvar německého »entschieden«. Nevíme ani (a nedovídáme se ani z listu p. I.), říkají-li tak v Novém Městě ženy z lidu; žena z lidu by v Praze i na venkově (pokud venkovskou mluvu známe) řekla, že ze svatby dětem něco přinést musí, a třeba by dodala něco jako »kdyby bylo, co bylo«, »kdybych si to musila od huby utrhnout« nebo něco podobného.

Ríkají-li i ženy z lidu v Novém Městě »rozhodopádně«, mohl ovšem p. I. toho slova také užíti. Ale zdá se nám, že by se takovým ohavám i překladatelé realistických obrázků mohli i měli vyhýbati, není-li zvláštních příčin po nich sáhnouti; vždyť jinak jim razí cestu do lidu, pomáhají »inteligentům«, kteří je tvoří. Nedávno (21. list. 1920) jsme čtli v Nár. l. překlad H. Hackenschmieda (jinak pěkný) z Gust. Wieda. Nějaký »měšťák«, který dostal strach z otrhaného chuďasa, ulevuje si tam slovy: »Tohle by věru ještě scházelo, aby slušně oblečený, mírumilovný usedlík, který vždy řádně na puntík platí své daně a činži panu domácímu, tak mir nix dir nix měl se vyhýbati na postranní cestu před každým křivonohým, otrhaným lazaronem…« Nebylo by stačilo, kdyby byl řekl »pro nic za nic«? Vždyť jinak podobným způsobem nemluví!

Přidáváme, jak jsme již jinde prohlásili, že články a poznámky nepodepsané pocházejí od členů redakce a že za ně odpovídá redakce.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 2, s. 61-62

Předchozí Pryč

Následující Václav Ertl: Ústrojenec

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1