Denodenně, nutnopádně, rozhodopádně

[Hovorna]

(pdf)

-

Dne 19. června 1920, po 8. hod. več. vypravoval kdosi, co musí »denodenně« (= tagtäglich) dělati. Ani při tom nemrkl, ani rtem nepoškubl; nic, co by vypadalo jako uvozovky živého slova, utvořeného jen hloupým »vtipem«. Polehčující okolnost je, že to byl potomek staré pražské rodiny. Několik dní před tím slyšel týž svědek od někoho jiného, že »nutnopádně« (= nötigenfalls) půjde k ministrovi. Vše to je bohužel pravda, nic jsme si nevymyslili. Jednu podobnou perlu můžeme předvésti černou na bílém. Dvě ženy z lidu si povídají v nedělní příloze Nár. l., 4. čce o známých, pozvaných na svatbu, že »rozhodopádně děckám něco domů seberou«. Napsal to Jindra Imlauf v překladě z polštiny. Realismus mu nemůže býti na omluvu; tak u nás mluví »inteligenti«, potloukající se po kavárnách a kavárničkách, ne ženy z lidu.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 9, s. 285

Předchozí Brancouze

Následující Králův městec