Marmyška
Ludmila Uhlířová
[Drobnosti]
-
Jak dobře vědí již generace našich rybářů, marmyška je druh umělé nástrahy.[1] Jako předmět dotazu v jazykové poradně patří do skupiny dotazů pravopisných. Tazatelé si nejsou jisti psaním i/y a žádají o vysvětlení, proč správná pravopisná podoba je pouze jedna – ta, která je uvedena výše.
Podstatné jméno marmyška bylo přejato z ruštiny, a to ústní cestou. Svědčí o tom český zcela ustálený pravopis m-a-rmyška, který reflektuje ruskou výslovnost slova s přízvukem na druhé slabice a s redukcí samohlásky v slabice první. Původní, ruská psaná podoba je mormyška.[2] Slovo bylo utvořeno příponou -ka od názvu drobného vodního živočicha, „ráčka“ zvaného mormyš, latinsky Gammarus pulex, česky blešivec (zoologicky přesněji: blešivci jsou jedním z podřádů různonožců a patří do třídy korýšů). Slovotvorná motivace je tu metaforická. Je založena na podobnosti mezi charakteristickým způsobem pohybu blešivců ve [271]vodě, který se děje jakýmisi poskoky po boku, a způsobem vedení rybářské nástrahy, totiž potahováním s chvilkovými přestávkami, popř. zvedáním a spouštěním do hloubky, což připomíná právě pohyb blešivců.
Zatímco v polovině dvacátého století se marmyšky vyráběly „obvykle z olova“ (d. c. v pozn. 2), dnes jsou k dispozici různé další materiály, z nichž se vyrábějí marmyšky rozmanitých tvarů a barev.[3] Z jazykového hlediska je podstatné, že jejich označení slovem marmyška se u nás stále používá a že toto slovo patří do spisovného českého rybářského názvosloví. Jako celek se však rybářská terminologie v posledních letech výrazně proměňuje. Už o ní zdaleka neplatí konstatování A. Jaklové z r. 1996, že totiž „je jak rybářský slang, tak i rybářská a rybnikářská terminologie původu převážně českého“.[4] Invaze angličtiny, zejména právě v oblasti názvů umělých nástrah, je veliká – máme streamery, twistery, wobblery, muddlery, pilkery, spinnery … a o jejich pravopisu v českých textech můžeme vést dlouhé diskuse.
[1] M. Pohunek, Rybářský slovník, Fraus, Plzeň 1996. Tento slovník je zatím jediný u nás, kolektivní Velký rybářský slovník je tímtéž nakladatelstvím ohlášen.
[2] Bol’šaja sovetskaja encyklopedija, Moskva 1954.
[3] Podrobněji viz např. na internetovém rybářském serveru.
[4] A. Jaklová, Několik poznámek k rybářskému slangu, NŘ 79, 1996, s. 15–20.
Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 5, s. 270-271
Předchozí Kamila Smejkalová: Do přírody jedině v nepropro obleku
Následující Z dopisů jazykové poradně
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1