Časopis Naše řeč
en cz

Několik poznámek k rybářskému slangu a k rybářské terminologii

Alena Jaklová

[Články]

(pdf)

-

Termínem rybářský slang[1] označujeme v tomto příspěvku speciální pojmenování, která rybáři užívají v neoficiální mluvené komunikaci, tzn. v běžném denním styku, převážně mezi sebou. Je to tedy především nespisovnost, neoficiálnost a dále těsná vazba na mluvenou podobu jazyka, která tyto výrazy odlišuje od oficiální rybářské kodifikované terminologie[2].

Současná jazykověda nepoužívá termínu slang jednotně. Obecně, a tedy do určité míry zjednodušeně lze však říci, že slovem slang je označována zvláštní vrstva lexikálních pojmenování, tzn. určitých slov, výrazů, které používají lidé se stejnou profesí nebo se stejnou sférou zájmů. Důležité přitom je, že jde o slova převážně nespisovná. Kromě zvláštní slovní zásoby je možno v souvislosti s termínem slang jen zřídka hovořit i o zvláštních gramatických a slovotvorných jevech. Ze slovotvorných postupů využívá slang především zkracování slov a univerbizaci; ta je však typická pro běžně mluvený jazyk vůbec[3]. Mluvnická stavba slangového komunikátu je v závislosti na komunikační situaci buď spisovná (tak je tomu ale zřejmě jen na úrovni lingvistické teorie), nebo obecněčeská, a tudíž nespisovná (a tak tomu je ve většině případů, neboť slang je realizován formou mluveného jazyka a mluvený jazyk je v českých zemích téměř vždy jazykem nespisovným), anebo může slang využívat i gramatiky dialektů.

Každý slang má pro své uživatele, ale pravděpodobně i pro všechny ostatní uživatele národního jazyka (zdůrazňuji národního jazyka, protože jestliže Čech alespoň tuší, co slangové výrazy označují, je cizinec mluvící česky při slangové komunikaci naprosto bezradný) jeden velice zajímavý, dalo by se říci sociolingvistický rys; je jím pojmenovací motivace slangových slov. Slang totiž pouze neoznačuje předměty, osoby, místa či činnosti spojené s určitou profesí či zájmem, ale zároveň v těchto prostředích funguje jako výraz soudržnosti, signalizuje příslušnost mluvčího k dané sociální skupině, příp. i sociální roli, kterou mluvčí v této skupině má. Bude-li proto mladý rybářský adept hovořit o rybě nebo o hadovi (příp. o rosákovi, drňákovi či olšákovi), bude každý rybář vědět, že mluví o kaprovi či o úhoři (další uvedená pojmenování označují rovněž úhoře, [16]a sice podle odstínu kůže), ale zároveň mu bude zřejmé, že komunikuje s někým, kdo chce, aby se s ním jednalo jako s rybářem.

Dalším zajímavým rysem každého slangu, a tedy i slangu rybářského, je skutečnost, že slangová pojmenování vznikají často jako synonyma k vyjádřením neutrálním, spisovným a že jejich dalším významovým odstínem je i kvalita mimořádnosti, neoficiálnosti, vtipu a jazykové hry. Proto je např. cejn označován jako pražma, dlešec či žertovně pleskač, podoustev je padoustev či paroustev, jeseň je jásek i merlín a sumec se v rybářském slangu nazývá vousáč, fousáč nebo čumec[4].

Rybářský slang je jedním z nejstarších českých slangů, neboť je spjat se starobylým povoláním rybářským. Podle archiválií existovaly v jižních Čechách rybníky již na konci 12. a na začátku 13. století. (Doklad o budování rybníků v této době najdeme např. v zakládací listině kláštera ve Zlaté Koruně, podepsané Přemyslem Otakarem II. roku 1163.) Poněvadž to byly právě Čechy, kde rybníkářství vznikalo a odkud se šířilo do sousedního Slezska, Polska a tehdejších Uher[5], je jak rybářský slang, tak i rybářská a rybníkářská terminologie původu převážně českého. Z celkového počtu 413 slangových pojmenování, která byla zaznamenána v oblasti jižních Čech v průběhu let 1989–1993[6], je pouze 13 slov přejatých, což činí 3,47 % všech pojmenování.

Z těchto 13 výrazů se však jen 4 slova přejatá užívají výhradně v rybářském a rybníkářském slangu. Jsou to:
berma (zesílená dolní část hráze, z něm. die Berme = lavice svahu; SSJČ I, s. 102[7] uvádí jiný význam: dopr. ochranná stezka po stranách železničních kolejí, z fr. < hol.)
fišparta (skupina rybářů provádějící výlov, z něm. die Fischpartei = skupina rybářů; srov. též Hubáček[8], s. 68)
kaberna (zařízení, kterým se ohraničuje čap, tj. brlení zabraňující unikání ryb z rybníka při vypouštění vody, z lat. caverna = dutina, jeskyně; srov. též SSJČ II, s. 256)
šouf (malá válcovitá nádoba nasazená na tyč; používá se jí k nalévání vody a při lovu větších rybníků se jejím otvorem tluče do hladiny vody, čímž vznikají [17]dunivé zvuky, plašící ryby do míst tažené sítě, z něm. schufen = nabírat; SSJČ VI, s. 56, hodnotí toto slovo jako zastaralé obecné).

Dva další přejaté výrazy užívané v rybářském slangu jsou interslangové:
bort (v rybářství upravené strany loviště, rybníka i sádky, z něm. die Borte = lem, okraj nebo der Bord = okraj, obruba; isl. postranice, bok, srov. Hubáček, d. cit. v pozn. 4, s. 46, SSJČ I, s. 152, Naučný slovník zemědělský I[9], s. 362)
špíglák (v rybářství kapr bez šupin, z něm. der Spiegelkarpfen = hladký kapr; isl. dozorce plovárny, srov. Hubáček, s. 161).

Ostatní přejaté výrazy užívané v rybářském slangu jsou součástí neutrální slovní zásoby, v rybářství se však jejich význam často zužuje na označení zcela konkrétních jevů a dějů, např.:
brakovat (vyřazovat, třídit, vybírat, srov. SSJČ I, s. 161; v ryb. sl. třídění ryb podle stáří, druhu a velikosti, z něm. bracken = vyřazovat, přebírat, též Hubáček, s. 46)
škarp (příkop, zpr. u cesty, srov. SSJČ VI, s. 32; v ryb. sl. polovina vypouštěcí stoky, z it. scarpa = příkop)
pasování (povyšování, pův. do rytířského stavu, srov. SSJČ IV, s. 54; v ryb. sl. přijímání čestných rybářů do Petrova cechu, z něm passen = přizpůsobit, upravit)
cejch (úřední značka potvrzující správnost měr, vah a závaží, srov, SSJČ I, s. 199; v ryb. sl. mezník ve hrázi nebo kovový pás na jalovém splavu nebo i barevná čára ve vytesaném žlábku na kameni v boku hráze označující normální výšku hladiny, z něm. das Zeichen = znamení).

V rybářském slangu jsou užívány i neutrální názvy přejaté původně z němčiny označující různé druhy nádob, v rybářství kádí: lejta (z něm. die Leite = putna, bečka), putna (z něm. die Bütte = džber, káď), škopek (z něm. das Schoff, das Schaffl = škopek, dřez).

Tím, že v rybářském slangu jednoznačně převažují domácí, tedy česká pojmenování, se tento slang zásadně liší od slangů ostatních, např. od slangu pivovarského[10], který obsahuje zhruba trojnásobné množství slov přejatých.

Příčiny přejímání cizích slov do slangů jsou geografické a historické. Zatímco v rybářském slangu to byly dlouhodobé těsné kontakty mezi českým a německým obyvatelstvem v pohraniční oblasti jižních Čech, příčinou velkého množství přejatých slov v pivovarském slangu byla chybějící domácí terminologie a odborná literatura, která proto byla českými pivovarníky nahrazována výrazy německými.

[18]První české práce o rybářském slangu a rybářském odborném názvosloví vycházejí až ve 30. letech 20. století.

Rybářským odborným názvoslovím se jako první u nás zabýval V. Šusta. Zpracoval rozsáhlý terminologický slovník, který vydala Československá akademie zemědělská v roce 1936. Začátkem 30. let se rybářským názvoslovím zabývali i někteří další rybářští odborníci, např. J. Kříženecký, T. Mokrý, B. Dvořák, R. Pytlík i jiní[11].

Poměrně obsáhlý soupis rybníkářského názvosloví (celkem 308 výrazů) pořídil archivář F. Teplý ve své práci Příspěvky k dějinám českého rybnikářství vydané v roce 1937[12]. Tento soupis je významný tím, že jej autor doplnil i o výrazy zaznamenané při studiu hospodářských účtů z 16. a 17. století a že tyto výrazy zvlášť označil. Pro současného čtenáře se tak tato pojmenování stala dokladem starobylého, a tedy skutečně převážně českého původu rybníkářského názvosloví, např.:
hráď – původní název hráze, ze staročeského *hrad-da > *hrazda, odtud hrazditi, hrázě;
korec
– dutá míra na drobné ryby užívaná v 16. století, staroslověnsky korьcъ, staročesky kořec, ve významu dutá míra na obilí;
plť, pltník – vorař, který nadháněl při výlovu ryby k lovišti, z praslovanského plъtь, staročesky plet, odvozeno ze staročeského slova plúti – plouti; v jiném významu uvádí výraz plť SSJČ IV, s. 146: poněk. zast. několik vorů spojených houžvemi v jeden celek;
tlouk – kůl používaný k nadhánění ryb v řece do sítě, z praslovanského tъlkti, staročesky tlúk[13]; výraz tlouk je užíván také obecně ve významu palice na tlučení, stlačování, pěchování, např. pěchovat tloukem hlínu, a dále rovněž v myslivectví, srov. SSJČ VI, s. 174.

Některé z výrazů uváděné F. Teplým již zcela zanikly, nebo u nich došlo k sémantickému posunu, např. holomek – rybářský pomocník, též pěšák; metele – ohebné pruty nastrkané nad jezem, když losos táhl proti vodě, aby vplul do nástrahy; misná ryba – ryba, která se vejde na mísu; mírná ryba – ryba střední velikosti; mlsná ryba – ryba považovaná za pamlsek, v 16. století to byli úhoři, mladé štiky, tloušti, pstruzi, lipani, parmy, okouni a dále bobří ocas a tlapky; pradlí – právo k praní prádla v rybníku, např. ve Vajgaru v Hradci každý prát nesměl; rybářské právo – při velkých lovech vytáhli pěšáci z boudy na hrázi s holí, jakýmsi druhem čakanu, ověnčenou praporkem rodových barev pánů, jimž rybník patřil; rybářské právo opatroval porybný.

[19]U některých jiných pojmenování došlo časem k natolik závažným významovým změnám, že výklad významu uváděný F. Teplým vlastně dokumentuje způsob života tehdejších rybářů a rybníkářů. Např. samotné slovo rybníkář vykládá autor takto: „Rybníkář – dělník hráze nových rybníků. Původně sluli stavaři (1480), jelikož první rybníky povstaly zastavením toku vod: bystřiny, potoky, říčky, odtud jejich pojmenování stav, stávek. Rybníkáři byli považováni za řemeslo, netěšili se ale pěkné pověsti, asi jako „trhani“ na stavbách železnic. Přísloví: Řve jako rybníkář. Jejich náčelníci, proslulí rybníkářští hejtmani, často končili násilnou smrtí jako buřiči.“[14]

Další práce věnované rybníkářskému odbornému názvosloví vycházejí až po druhé světové válce. Je to jednak přehled rybářských termínů, který pořídil J. Klas a který vydala v rámci zemědělského názvosloví ČSAV v roce 1957[15], a dále práce V. Dyka, V. Podubského a J. Štědronského Základy našeho rybářství.[16]

Kromě řady drobnějších článků vyšla další významná práce zabývající se rybářskou terminologií až v roce 1977. Je to ČSN 46 6800 určující názvosloví a značky v rybářství a rybníkářství. Tato norma obsahuje celkem 503 výrazy a její obsah je rozdělen do těchto částí: I. Rybníky jako životní prostředí. II. Chovné druhy ryb, plevelné ryby. III. Nemoci a parazitózy u ryb. IV. Technologie chovu ryb v rybnících, současná mechanizace a nářadí. V. Seznam značek používaných v rybníkářství. VI. Rejstřík českých názvů. VII. Rejstřík slovenských názvů.

Na tuto normu měl navázat rozsáhlý rybářský terminologický slovník, sjednocující rybářské názvosloví a uvádějící rybářskou terminologii užívanou v oborech, jež v ČSN obsaženy nejsou, především v oblasti chovu ryb. Tento slovník měl být dokončen koncem 80. let, do dnešních dnů však vydán nebyl.

Všechny výše uvedené práce byly věnovány popisu a výkladu odborného rybářského názvosloví, tedy výrazům, jež jsou jak po formální, tedy jazykové stránce, tak i po stránce významové kodifikovány. Zachytit pouze kodifikované, spisovné výrazy se však podařilo jenom autorům ČSN 46 6800[17], do všech ostatních prací pronikly také nespisovné výrazy slangové, aniž však na jejich nespisovnost autoři upozorňují.

Tak např. F. Teplý patrně ve snaze o úplnost uvádí ve svém přehledu rybníkářského názvosloví i výrazy jako rybní berka – zloděj ryb, koženáč – hladký kapr, krysa – ondatra, kus – jedna ryba, nádiva – přezdívka pro toho, kdo jedl [20]rád nadívanou rybu, nebesáček – rybník bez přítoku, odkázaný pouze na déšť, a mnoho dalších nespisovných pojmenování.

Již tento fakt signalizuje, jak velice obtížné je v mluvě rybářů (ale též v mluvě všech ostatních profesí) diferencovat mezi slangem, tj. výrazy nespisovnými, a mezi odbornou terminologií, která je samozřejmě spisovná. Nejde přitom o záležitost jen čistě teoretickou, která by zajímala pouze jazykovědce, tato situace má i svůj praktický dosah. Skutečnost, že ani odborné práce nerozlišují mezi oficiální terminologií a nespisovnými výrazy slangovými[18], totiž že neoficiální slangová pojmenování jsou užívána ve funkci termínů, vede nepochybně k rozkolísání jazykového povědomí uživatelů této vrstvy jazyka. Je samozřejmé, že některá nespisovná slangová pojmenování bývají přejímána i do slovní zásoby jazyka spisovného a zastávají tam postupně funkci termínů, to ovšem neznamená, že mezi pojmy slang a termín není nutno diferencovat.

Současná jazykověda vymezuje vedle pojmu slang rovněž pojem profesní mluva. Profesní mluva je definována jako zvláštní soubor vyjadřovacích prostředků, především slov, určité skupiny zaměstnanců, kteří při pracovní činnosti užívají pojmenování bez zřetele k jejich spisovnosti, tedy výrazy spisovné i nespisovné, a to pouze pro jejich výrazovou úspornost a spolehlivou jednoznačnost v pracovním kontextu.[19] Protože součástí rybářského slangu (ale i slangů ostatních) jsou nejen prostředky nespisovné, ale i lexikální prostředky nevyhraněné nebo neutrální, a tudíž spisovné, bylo by skutečně přesnější označovat rybářský slang (a spolu s ním i všechny ostatní slangy užívané v pracovním prostředí) jako profesní mluvu.

Rybářský slang, jeden z nejstarších slangů u nás, užívají rybáři z povolání na celém jihočeském území, a to stále v téměř nezměněné podobě. Přesto se však i u tohoto slangu prosazuje tendence, která je dnes u jiných slangů, např. truhlářského, sklářského nebo i pivovarského, daleko výraznější. Vzhledem k tomu, že slang závisí na mimojazykových skutečnostech (je to hlavně znalost pracoviště, pracovních nástrojů a činností), dochází v posledních letech v důsledku zdokonalování technického vybavení pracovišť, nahrazování ruční práce průmyslovou výrobou a zejména neustálým zvyšováním tempa práce k omezování komunikace na pracovištích. Lidé se dorozumívají pouze jednoslovně, výkřiky či dokonce jenom gesty. Slangy jsou používány jen okrajově a ty, které byly spojeny s ruční výrobou, pomalu zanikají. Proto je znalost a zachycení každého dosud existujícího slangu nejenom zajímavé, ale i důležité, neboť slang jakožto jev jazykovědný se dnes zároveň stává i cenným dokladem historicko-společenským.


[1] Vedle termínu slang užívají jazykovědci i jiných synonymních pojmenování, např. sociální nářečí, speciální nářečí, vrstvová nářečí, společenská mluva, žargon, profesionální dialekt, stavovský jazyk, hantýrka, sociolekt nebo i sociální styl.

[2] Rybářskou terminologii zachycuje ČSN 46 6800, Praha 1977.

[3] Srov. podrobněji J. Chloupek, Stylistika češtiny, Praha 1991, s. 59.

[4] J. Hubáček, Malý slovník českých slangů, Ostrava 1988, s. 79, uvádí vedle uvedených slangových označení sumce též pojmenování řízek.

[5] T. Mokrý, Jihočeské rybníky, jich vznik, národohospodářský význam a nutnost neztenčeného zachování, in: Význam jihočeského rybnikářství, jeho vznik a vývoj, Praha 1931, s. 19.

[6] A. Jaklová, Jihočeské slangy, habilitační disertace, České Budějovice 1993. Tato práce je uložena v knihovně Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

[7] Slovník spisovného jazyka českého I–VIII (SSJČ), Academia, Praha 1989.

[8] J. Hubáček, Malý slovník českých slangů, Ostrava 1988.

[9] Naučný slovník zemědělský, Praha 1966–1993.

[10] A. Jaklová, Pivovarský slang v jižních Čechách, in. Jazyk a řeč jihočeského regionu II. Sborník katedry českého jazyka Pedagogické fakulty JU v Českých Budějovicích, České Budějovice 1993, s. 50–68.

[11] R. Berka, Rybářské názvosloví v historickém vývoji, Československé rybníkářství 3, 1982, s. 102.

[12] F. Teplý, Příspěvky k dějinám českého ryhníkářství, Praha 1937, s. 160–178.

[13] Výklad původu uvedených slov je pořízen podle práce V. Machka, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957.

[14] F. Teplý, d. cit. v pozn. 12, s. 168.

[15] R. Berka, Rybářské názvosloví v historickém vývoji, Československé rybníkářství 3, 1982, s. 103.

[16] Praha 1956.

[17] ČSN 46 6800 zpracoval kolektiv Státního rybářství, o. p., v Českých Budějovicích pod vedením JUDr. Karla Houby.

[18] Viz např. práce V. Albl, Technologie pro střední odborné učiliště potravinářské, odborné zaměření výroba sladu a piva, Plzeň 1979 (učební texty), nebo V. Dyk, V. Podubský, J. Štědronský, Základy našeho rybářství, Praha 1956.

[19] Podrobněji viz J. Chloupek, Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti, Brno 1986.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 1, s. 15-20

Předchozí Vladimír Šaur: Pocit ohrožení českého jazyka existuje!

Následující Milada Homolková: O slovese protiřečit