[Drobnosti]
-
Mohou redaktoři Radiožurnálu používat pravidla českého pravopisu, která jsou na Internetu pod adresou www.pravidla.cz. Prosíme Vás o Vaše stanovisko: Odpovídají pravidla aktuální tištěné verzi?
Je vhodné je používat? Objeví se na Internetu Pravidla českého pravopisu Ústavu pro jazyk český v dohledné době?
Ústav pro jazyk český není autorem webové stránky s adresou www.pravidla.cz. Upozorňujeme, že neodpovídáme za informace o českém pravopisu, tvarosloví aj. na této adrese.
Otázka, zda se na internetu objeví Pravidla českého pravopisu Ústavu pro jazyk český, souvisí se složitou problematikou nakladatelských a autorských práv. Tyto otázky se v současné době řeší.
Domnívám se, že se má psát zkolapovat, neboť podle mého názoru toto sloveso pochází ze slova kolaps. Pokud by se uvedené sloveso mělo psát zkolabovat, potom by muselo pocházet z latinského slovesa kolaboro – ‚spolupracuji‘, viz podstatné jméno kolaborant.
V latině je řada dvojic slov, která se liší délkou asi jako české pára × párá, vila × víla: populus ‚lid‘ × pōpulus ,topol‘, hic ‚tento‘ × hīc ‚tady‘, anus ‚stařena‘ × ānus ‚řiť‘, plaga ‚širá krajina‘ × plāga ‚rána‘ – a také labor ‚práce‘ × lābor, lābī, lāpsus sum ‚smekat se, padat‘. Slovo kolaps nemá co dělat s kolaborací ani formálně, ani významově: v latině by mu odpovídalo substantivum collāpsus, -ús m. ‚zhroucení‘.
Kolísání b-p je způsobeno tím, že už výchozí latinská slova zachovávala rozdíl daný tvořením od kmene prézentního a supinového. Podobně máme transkribovat–transkripce (trānscrībō … trānscrīptum), absorbovat–absorpce (absorbeō … absorptum). Na podobném principu se zakládá i rozdíl mezi slovy revidovat–revize, jejichž východiskem je sloveso revideō … revīsum.
Chtěl bych se zeptat, jak je to se slovem perzekuce. Čím dal víc v novinách píší perzekvován s v. Smířil jsem se s tím z, dříve se psalo persekuce se s, ale s tím v ve slově perzekvován se smířit nemůžu. Je vskutku správné? Logicky bych viděl od slova perzekuce perzekuován a ne perzekvován.
Psaní s-z ve slovech latinského původu vychází z jejich ustálené výslovnosti, takže píšeme např. konzervovat, konzumace × konsolidace, konsekvence; a protože se vyslovuje [perzekuce], píše se z tam i u slovesa a přídavného jména (perzekvovat, perzekvovaný). I latina psala různě: consecutio, persecutio × consequentia, persequor, přestože šlo o zápis téže souhlásky (prastarého zadopatrového /k/ s labializací), respektive polosamohlásky (u se realizovalo podle okolí buď jako [u], nebo jako [v]). Tradice psaní i výslovnosti je u těchto přejatých slov konsekuce, perzekuce × konsekvence, perzekvovat.
Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 5, s. 272
Předchozí Ludmila Uhlířová: Marmyška
Následující Alena M. Černá: Středověký písař – opisovač, tvůrce, mystifikátor? (Jazykový rozbor lékařského pojednání O ženských tajemstvích)