První česká „isofona“ (K 90. výročí Frintovy jazykovězeměpisné korespondenční ankety)
Jarmila Bachmannová
[Articles]
-
[1]1. Pokusy o zeměpisné vymezení jazykových jevů
Český jazykový atlas (dále ČJA),[2] jehož poslední, pátý svazek se v současné době dokončuje, přináší unikátní zpracování našich nářečí z pohledu jazykovězeměpisného. Jazykovězeměpisná metoda je v něm aplikována velice promyšleně, však lze také bez nadsázky tvrdit, že ji systematicky propracovávalo několik generací dialektologů. Tento fakt nás vede k zamyšlení nad počátky jazykového zeměpisu v české dialektologii.
Zřetel k územnímu rozrůznění nářečí je do značné míry uplatněn již v knize Aloise Vojtěcha Šembery Základové dialektologie československé (1864). Zeměpisné vymezení popisovaných „podřečí“ tu není zobrazeno na mapách, spočívá ve výčtu vesnic tvořících hranice jednotlivých územních celků (srov. zde pozn. 9). Uvědomíme-li si však, že od doby vzniku tohoto vpravdě zakladatelského díla české (a slovenské) dialektologie uplynulo takřka sto čtyřicet let, musíme Šemberovy snahy o postižení teritoriální diferenciace základních nářečních skupin vysoce ocenit. Obdobně postupovali i badatelé další, jako např. J. Jireček (Podřečí východních Čech, 1863), V. Kotsmích (O podřečí doudlebském, 1863), J. Kouble (Podřečí severních Čech, 1864).[3] Patrně prvními nářečními mapami[4] byly Šemberova Mapa země moravské z r. 1863 a Mapa zemí koruny české a Slovenska, kterou vypracoval Vavřinec Josef Dušek pro Národopisnou výstavu českoslovanskou konanou v Praze v roce 1895.
Zachovala se Dialektická mapa Čech, kterou Dušek zhotovil na základě vlastního výzkumu v r. 1894.[5] Na ní barevnými odstíny (nikoli izoglosami, a tudíž ne zcela přesně) vymezil základní nářeční oblasti v Čechách: nářečí severovýchodní, středo[226]české a jihozápadní a jejich některé okrajové úseky. Materiál pro tuto mapu získal po vzoru Wenkerovy výzkumné metody: Sestavil podrobný návod pro sběr nářečního materiálu, jehož jádrem bylo několik vzorových vět, které měli dopisovatelé, většinou učitelé venkovských škol, „přeložit“ do místního nářečí.[6] V tomto jeho nářečním výzkumu vlastně již můžeme spatřovat základ pro pozdější korespondenční ankety.
2. Frinta jako zakladatel „zeměpisu mluvy“
Požadavky na uplatnění jazykovězeměpisné metody v naší dialektologii (sestavení výzkumných dotazníků a vytvoření jazykových atlasů) se větší měrou začaly objevovat počátkem 20. století.[7] Mezi přední propagátory této vědní disciplíny patřil především Antonín Frinta.
Frinta si byl vědom důležitosti jazykovězeměpisného bádání: „Všeobecně vzato, nedošlo v českém jazykozpytu ještě k uvědomělému pěstování zeměpisu mluvy (Sprachgeographie), tak důležitého i pro jiné obory vědní, na př. národopis, historii a j. Ojedinělé ohraničování dialektických oblastí … nelze ztotožňovati s touto novou vědou pomocnou … Metoda práce totiž je jiná, konkrétnější a exaktnější: stopuje se určitý zjev, ať fonetický, hláskoslovný či tvaroslovný a fraseologický na celém území jednoho jazyka … a výsledky pozorování se zaznamenávají na mapě. Krajní body rozšíření se pak spojí čarou a tak vznikne řada map, jejichž srovnání teprve umožňuje synteticky určiti hranice podřečí a nářečí. Tímto způsobem vypracovány jinde již celé atlanty a ještě nutno litovati, že k tomuto podniku nedošlo dříve … i u nás byl materiál dialektologický sbírán často ‚v hodině dvanácté‘, jest tím naléhavější potřeba organisovati (a financovati) zmíněné ‚mapování‘“ (s. 20). Jazykovězeměpisnou metodu měl nejen vědecky ujasněnou, ale jak ještě ukážeme, dobře ji uplatnil i při vlastní práci. Frinta totiž připravoval v té době monografii Fonetická povaha a historický vývoj hlásky v ve slovanštině, a protože v severovýchodočeských nářečích (dále svč.) staré bilabiální w existuje stále ještě jako živá hláska a jeho kontinuanty jsou dosud jedním ze základních rysů těchto nářečí, snažil se důkladněji vyšetřit jeho územní rozsah a k jeho vymezení aplikoval právě metodu jazykového zeměpisu. Za ideální sice pokládal výzkum provedený školeným explorátorem přímo v terénu, ale „… protože jednotlivci trvalo by takové zjišťování stavu věcí příliš dlouho a pobyt na mnohých místech by byl zbytečným mrháním času a energie“ (s. 21), zvolil pro svůj výzkum metodu korespondenční ankety.[8] [227]Svou korespondenční anketu rozeslal v roce 1913, proto pokládáme za obzvláště vhodné zmínit se o jeho výzkumu dnes, s devadesátiletým odstupem.
2.1 Dotazník
V polovině roku 1913 rozeslal Frinta řídícím učitelům a správcům obecných i měšťanských škol dotazník, v němž žádal o odpověď na pět položek zjišťujících nářeční rysy, které pokládal pro vymezení svč. nářeční oblasti za typické:
1. výslovnost u za psané v na konci zavřených slabik (prauda, kauka, šeucouskej, kreu),
2. znělá výslovnost koncových souhlásek (seď, hned),
3. koncovka -oj v 3. a 6. sg. živ. mask. (klukoj) a také sousedojc,
4. dvojhláska -ej v 7. sg. fem. měkkého sklonění (čepicej, tvářej) a v základu slov (cejn, zejma),
5. změny kvantity (séďim, zéli); koncovky -ej, -aj v 3. pl. préz. sloves 4. a 5. třídy (seďej, ďelaj).
Jeden z průvodních dopisů, v němž Frinta objasňuje svůj výzkumný program a žádá adresáty o odpověď na tyto otázky, zde reprodukujeme (na s. 228).
Dopis se asi zachoval vlastně jen proto, že do něj respondent své odpovědi vepsal přímo (patrně po ztrátě korespondenčního lístku, který byl ke každému dopisu přiložen). Za pozornost stojí hlavně předposlední odstavec dopisu s žádostí o sdělení, zda se tak mluví i v sousedních obcích a zda se tyto jevy objevují jak v mluvě nejstarších obyvatel, tak i žáků (doslovně se píše: „… zdali ony zvláštnosti … musíte ve škole dětem odnaučovati“).
2.2 Síť zkoumaných lokalit
Síť bodů Frinovy ankety (tj. škol, kam Frinta poslal svůj dotazník s korespondenčními lístky na odpověď) není z jeho výsledné originální mapy patrná (viz zde mapu 1 na s. 229). Lokality uváděné na mapě mají zpravidla charakter jen orientační a zcela nepravidelně a bez rozlišení jde zároveň o body sítě. Konfrontujeme-li tedy dochované korespondenční lístky s mapou, dojdeme k překvapivému zjištění. Frinta totiž nezkoumal – jak by se dalo předpokládat – rozšíření sledovaných jevů po celé svč. oblasti (třeba na řidší síti), ale soustředil se na zjišťování údajů v širokém pásmu od Českodubska na severu přes Nymbursko a Poděbradsko až na Havlíčkobrodsko a Přibyslavsko a na Moravě přes Žďársko a Kunštátsko k býv. jazykovému ostrovu svitavskému; vedle toho sleduje jeho síť i českomoravský přechod v úzké šíji na Lanškrounsku a Zábřežsku. Přitom je Frintova síť neobyčejně hustá, v daném pásu zahrnuje prakticky všechny školní obce.
[229]Mapa 1. Výřez Frintovy originální mapy
[230]Při pohledu na Frintovu originální mapu zjišťujeme, že jako podklad pro určení bodů výzkumné sítě použil vymezení „podřečí východního“ izoglosou, kterou stanovil Dušek podle Šembery.[9] Navíc měl k dispozici i úpravy Trávníčkovy. S tímto vymezením se však Frinta zcela neztotožnil; rozšířil svč. areál vytyčený Duškem na jihovýchodě o Pardubicko, Chrudimsko a Hlinecko a přiblížil se tak více dnešnímu rozhraní svč. a středočeské (dále střč.) oblasti. Frintova výzkumná síť zabírá tedy území v rozsáhlém pojistném pásu po obou stranách očekávaného mezioblastního rozmezí. Tím se Frinta vyhnul široce koncipovanému výzkumu po celém severovýchodě Čech.
Ze způsobu, kterým Frinta prováděl výzkum, je tedy jisté, že jinak pokládal Šemberův materiál za naprosto spolehlivý. Kromě toho je zřejmé, že sledoval pro svou monografii především zeměpisný rozsah změny v – u. Jako autor dokonale seznámený s teorií jazykového zeměpisu si byl totiž dobře vědom toho, že jeho výsledná „isofona“[10] nepředstavuje přesnou hranici svč. nářečí. „K určení takovéto hranice bylo by třeba ještě stejně důkladně vyšetřiti krajní body existence druhých charakteristických známek, z nichž čtyři obsahoval již můj dotazník“ (s. 25).
Srovnáme-li výslednou Frintovu izoglosu svč. výslovnosti typu prauda s pozdějšími výzkumy (např. s korespondenční anketou Ústavu pro jazyk český z let 1947–49 a hlavně s výsledky výzkumu pro ČJA), je zřejmé, že Duškova izoglosa Frintu zklamala také ve své severní části, protože např. už nezahrnuje Mnichovohradišťsko, Mladoboleslavsko a Mělnicko. Zato v jižní části (např. na Čáslavsku a Chotěbořsku, stejně jako na Zábřežsku) postihuje Frintova hranice sledovaný areál vcelku dobře, a to především díky jeho vlastním znalostem svč. terénu (s. 17), které promítl do širokého pásu výzkumné sítě.
2.3 Odpovědi na korespondenční anketu
Ještě v průběhu roku 1913 obdržel Frinta téměř všechny korespondenční lístky s odpověďmi na svou anketu. Vzhledem k tomu, že odpovědních lístků máme 173, je původní materiál takřka úplný (Frinta uvádí, že „dotazníků bylo zodpověděno na
[232]180, t. j. asi 85 %“, s. 21, pozn. 40; rozeslal tedy asi 210 dotazníků). Ve skutečnosti pracujeme se 168 odpověďmi (dvě bylo nutno vyřadit, protože obec byla nově osídlena, odpovědi ze dvou dnes již zaniklých osad jsme kvůli kartografování spojili s údaji ze sousedních obcí, z jedné vesnice došly odpovědi dvě – naštěstí stejné).
Na ukázku zde reprodukujeme jeden z korespondenčních lístků s adresou nadepsanou Frintovou rukou a druhou stranu lístku s odpovědí na otázky Frintovy ankety (na s. 231).
Při pročítání korespondenčních lístků s odpověďmi dojdeme k závěru, že respondenti přistupovali k tomuto úkolu vskutku velice zodpovědně, dá se tvrdit, že dokonce byli poctěni tím, že se mohou výzkumu zúčastnit. Jen málokteří totiž uvedli pouze požadovanou odpověď ano – ne. Většina z nich připojovala vlastní poznámky o stavu nářečí, mnohdy velice trefné („děti píší lovka, movka, movcha, i starší žáci píší ov místo ou“, tj. na základě zvratné analogie, vědomi si „nesprávné“ výslovnosti u < v, nahrazovali hláskou v i část diftongu), učitelé zaznamenávali i místní nářeční rysy, které Frinta nezjišťoval („říká se kjete, hlibokej, h Libáňi, do konvje …, sejdí, lejží…“, existenci nářeční výslovnosti hlásky v potvrzují doklady „říká se pouza, pouzník“, tj. pavuza, pavuzník), připisovali údaje o rozšíření generačním i místním („též v okolí“, „v celém okolí mladí i dospělí“, „tak až po obce při českomoravské hranici“, „zde ne, u je v severnějším Herálci“, „jen staří“, „staří zřídka“, „jen nejstarší“), o frekvenci („málo“, „ne důsledně“, „už ne“) apod. Jeden respondent v obsáhlém dopisu nakreslil dokonce i mapku, v níž postihl podle svých znalostí jazykovězeměpisnou situaci na česko-moravském pomezí.
Ve dvou případech dopisovatelé sami označili svou obec za nevhodnou pro výzkum, protože byla v důsledku industrializace oblasti osídlena obyvatelstvem nářečně (i jazykově) různorodým. Jako doklad citujeme část odpovědi z obce Příjemky na Chotěbořsku: „Vaše Blahorodí! Na ctěný Váš dotaz odpovídám následujícím: Působiště moje jsou tři osady. 1. Příjemky, 2. Marieves, 3. Krumlova cihelna. Nejmladší vesnice východních Čech. Následkem toho jsou tu lidé z nejrůznějších končin – cihláři i z Německa – ostatní obyv. z různých krajů. Proto na ctěný dotaz Váš neodpovídám, jelikož by neměl ceny pro Vás …“
Někteří respondenti však nedokázali dobře zhodnotit místní situaci, rodilý mluvčí si totiž zvláštnosti místního nářečí obvykle neuvědomuje. Tak byla popřena existence výslovnosti typu prauda např. v několika lokalitách na Nymbursku, Poděbradsku a Chrudimsku. Pro srovnání uveďme, že mnohem pozdější výzkum pro ČJA tu sledovanou výslovnost zachytil např. v b. 216 Chleby, okres Nymburk a v b. 157 Horní Bradlo, okres Chrudim. Je tedy jisté, že nářeční výslovnost hlásky v byla na Nymbursku, Poděbradsku a Chrudimsku běžná i v době Frintova výzkumu.
Jen výjimečně pak došla odpověď, z níž je patrné nepochopení smyslu výzkumné ankety. Učitelé měli patrně obavu, že přiznáním nářečního stavu mluvy by mohli být nějak postiženi za to, že nedokáží „ony zvláštnosti … ve škole dětem odnaučo[233]vati“. Tak z několika lokalit (kde výzkum pro ČJA výslovnost typu prauda potvrdil ještě po roce 1965) přišly odpovědi typu ,,lid říká správně“, „v našem kraji mluví i píše se obyčejným českým nářečím bez zvláštností“, „k ctěnému dotazu o nářečních chybách pravopisných (!) v zdejší osadě i okolních obcích musím odpovědět slůvkem ne“. V závěrečné fázi vyhodnocování výsledků ovšem tyto nekorektní odpovědi průběh výsledné „isofony“ ovlivnily, např. na Nymbursku a Poděbradsku ji dost výrazně vychýlily směrem k centru svč. nářeční oblasti (blíže viz 2.6).
Je zajímavé, že už v této první anketě se vlastně projevily obdobné typy reakcí respondentů, s jakými měli bohaté zkušenosti i zpracovatelé pozdějších rozsáhlých nářečních anket. Také Frintovi informátoři však obvykle prokázali zodpovědný přístup k anketě, který se promítl ve většině spolehlivých odpovědí.
2.4 Odpovědi v zeměpisné projekci
Všechny odpovědi, které máme z Frintovy výzkumné ankety k dispozici, byly uspořádány v zeměpisném pořadí a zpracovány do tabulky, jejíž podstatnou část zde představujeme. Jak již bylo řečeno (viz 2.3), mezi zkoumanými lokalitami nejsou zařazeny obce Příjemky u Chotěboře a Milčice u Poděbrad, které respondenti označili jako nově osídlené, a proto pro výzkum nevhodné. V tabulce jsou uvedena nejprve pořadová čísla, která korespondují s polohou zkoumaných bodů na mapě v řazení od západu k východu (1. Světlá pod Ještědem na Liberecku, 168 Zvole u Zábřehu na Moravě), pak následuje název obce a příslušného soudního okresu a v dalších sloupcích se pomocí symbolů registrují odpovědi informátorů k jednotlivým anketním otázkám (tabulku viz na s. 234–235).
Vysvětlivky k tabulce
Pořad. číslo = zeměpisné pořadí obce na mapě. Zkratky za názvem obce znamenají: os. = osada, dř. = dříve, p. = pošta. Pro snazší orientaci uvádíme ve zvláštním sloupci i někdejší soudní okres, do něhož obec příslušela, písmeno M za jeho jménem značí, že jde o okres moravský. Sledované jevy jsme v tabulce rozčlenili takto: 1. výslovnost hlásky v jako u, 2. znělá výslovnost koncové souhlásky, 3. koncovka -oj v 3. a 6. sg. živ. mask., 4. a) dvojhláska -ej v 7. sg. fem. měkkého zakončení, 4. b) diftong -ej v základu slov, 5. a) kvantita hlásek e, i, o, 5. b) koncovky -ej, -aj v 3. pl. préz. sloves 4. a 5. třídy. Výskyt jevů registrujeme značkami: x jev tu existuje, – jev neexistuje, 0 z lokality není odpověď (respondent zapomněl vyplnit, nebo z jiných důvodů odpověď neuvedl). Další poznámky respondentů zde pro jejich obšírnost neuvádíme.
2.5 Výsledky ankety
Pro posuzování výsledků Frintovy ankety máme dnes oporu v bohatém materiálu, který je majetkem dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR.
|
|
| sledovaný jev | |||||||
| 1 | 2 | 3 | 4a | 4b | 5a | 5b | |||
| 1 | Světlá p. J., os. Paseky | Český Dub | x | x | – | x | x | x | x |
| 2 | Petrašovice | Český Dub | x | – | x | x | x | 0 | x |
| 3 | Kobyly, os. Havlovice | Český Dub | x | x | x | x | x | x | x |
| 4 | Drahotice | Mn. Hradiště | x | – | x | x | x | 0 | x |
| 5 | Mukařov | Mn. Hradiště | x | – | x | x | x | x | x |
| 6 | Podolí | Mn. Hradiště | – | x | x | x | x | x | x |
| 7 | Březina | Mn. Hradiště | x | – | x | x | x | – | x |
| 8 | Klášter n. Jizerou | Mn. Hradiště | x | – | x | x | x | x | x |
| 9 | Mnichovo Hradiště | Mn. Hradiště | – | – | x | x | x | x | x |
| 10 | Bakov n. Jizerou | Mn. Hradiště | x | – | x | x | x | x | x |
| 11 | Veselá | Mn. Hradiště | – | – | x | x | x | x | x |
| 12 | Boseň | Mn. Hradiště | x | x | x | x | x | 0 | x |
| 13 | Kněžmost | Mn. Hradiště | x | – | – | x | x | x | x |
| 14 | Solec | Mn. Hradiště | x | – | x | x | x | x | x |
| 15 | Kosmonosy | Ml. Boleslav | x | – | x | x | x | x | x |
| 16 | Horní Stakory | Ml. Boleslav | x | x | x | x | x | x | x |
| 17 | Násedlnice | Mn. Hradiště | x | x | x | x | x | x | x |
| 18 | Husí Lhota | Ml. Boleslav | x | – | x | x | x | x | x |
| 19 | Obrubce | Sobotka | x | x | x | x | x | x | x |
| 20 | Plazy | Ml. Boleslav | x | x | x | x | x | x | x |
| 21 | Březno | Ml. Boleslav | – | – | – | x | – | x | – |
| 22 | Dlouhá Lhota | Sobotka | x | – | – | x | x | – | – |
| 23 | Domousnice | Sobotka | x | – | x | x | x | x | x |
| 24 | Ledce | Sobotka | – | – | – | x | x | x | x |
| 25 | Dětenice | Libáň | – | x | – | x | x | x | x |
| 26 | Libáň | Libáň | x | x | x | x | x | x | x |
| 27 | Psinice, p. Libáň | Libáň | x | – | – | – | x | – | – |
| 28 | Luštěnice | Ml. Boleslav | – | – | – | x | x | x | x |
| 29 | Seletice | Libáň | – | – | 0 | x | 0 | 0 | 0 |
| 30 | Rožďalovice, os. Košík | Libáň | x | x | – | x | x | x | x |
| 31 | Struhy | N. Benátky | – | x | – | x | x | x | – |
| 32 | Vlkava | Nymburk | x | x | – | x | x | – | – |
| 33 | Jizbice, p. Vlkava | Nymburk | x | – | – | x | – | x | x |
| 34 | Loučeň | Nymburk | x | x | – | x | x | x | x |
| 35 | Mcely | Nymburk | x | x | – | x | x | x | x |
| 36 | Milovice | N. Benátky | x | x | – | x | x | x | x |
| 37 | Straky | Nymburk | – | x | – | x | – | – | – |
| 38 | Dvory u Nymburka | Nymburk | – | x | – | x | x | x | x |
| 39 | Bobnice u Nymburka | Nymburk | x | x | x | x | x | x | x |
| 40 | Velenice | Městec Král. | – | x | – | – | – | – | – |
| 41 | Městec Králové | Městec Král. | x | x | x | x | x | x | x |
| 42 | Lysá n. Labem | N. Benátky | – | x | – | x | – | x | – |
| pořad. |
|
| sledovaný jev | ||||||
| 1 | 2 | 3 | 4a | 4b | 5a | 5b | |||
| 43 | Stratov | N. Benátky | – | – | x | x | – | x | x |
| 44 | Kovansko | Nymburk | – | – | – | x | x | x | x |
| 45 | Budiměřice | Nymburk | x | x | – | x | x | x | x |
| 46 | Úmyslovice | Poděbrady | x | – | – | x | x | – | – |
| 47 | Podmoky | Městec Král. | – | – | – | – | – | – | – |
| 48 | Ostrá | N. Benátky | – | – | – | x | 0 | – | – |
| 49 | Kostomlaty | Nymburk | x | 0 | x | x | x | x | x |
| 50 | Kostomlátky | Nymburk | – | x | – | x | x | 0 | x |
| 51 | Písty | Poděbrady | – | x | – | x | x | x | x |
| 52 | Nymburk | Nymburk | – | x | – | – | x | 0 | x |
| 53 | Kovanice | Nymburk | x | x | – | x | x | x | x |
| 54 | Velké Zboží | Poděbrady | – | x | – | x | – | x | – |
| 55 | Křečkov | Poděbrady | x | x | – | x | x | x | x |
| 56 | Pátek | Poděbrady | x | x | x | x | x | – | – |
| 57 | Opočnice | Městec Král. | x | x | – | x | x | x | x |
| 58 | Dlouhopolsko | Městec Král. | – | – | – | x | – | x | – |
| 59 | Kněžičky | Městec Král. | x | – | x | x | x | x | x |
| 60 | Hořátev | Nymburk | – | x | – | x | x | 0 | x |
| 61 | Přední Lhota | Poděbrady | – | – | – | x | x | – | – |
| 62 | Kluk | Poděbrady | – | – | – | x | x | 0 | x |
| 63 | Choťánky | Poděbrady | x | x | – | – | – | – | – |
| 64 | Odřepsy | Poděbrady | x | x | – | x | x | x | x |
| 65 | Libice n. Cidlinou | Poděbrady | – | x | – | x | x | – | – |
| 66 | Sány | Poděbrady | – | – | – | x | x | – | – |
| 67 | Žehuň | Městec Král. | x | x | – | x | x | x | x |
| 68 | Jestřebí Lhota | Kolín | – | x | – | x | x | – | – |
| 69 | Ohaře | Kolín | x | x | x | x | x | x | x |
| 70 | Polní Chrčice | Chlumec | x | x | x | x | x | x | x |
| 71 | Radovesnice | Chlumec | x | x | x | x | x | x | x |
| 72 | Bělušice | Kolín | – | x | – | x | x | – | – |
| 73 | Krakovany | Chlumec | x | x | – | x | x | x | x |
| 74 | Veletov | Kolín | – | x | – | x | x | x | – |
| 75 | Týnec n. Labem | Kolín | – | x | – | x | x | x | x |
| 76 | Chvaletice n. Labem | Přelouč | x | x | – | x | 0 | – | x |
| 77 | Horka | Čáslav | x | x | – | x | x | x | x |
| 78 | Žehušice | Čáslav | – | – | – | x | x | x | x |
| 79 | Bojmany | Čáslav | – | x | – | – | – | x | x |
| 80 | Semtěš | Čáslav | – | x | – | x | x | – | – |
| 81 | Dolní Bučice | Čáslav | – | x | x | x | x | – | – |
| 82 | Zbyslav | Čáslav | – | x | – | x | x | – | x |
| 83 | Podhořany | Čáslav | x | – | – | – | x | x | x |
| 84 | Kostelec | Chrudim | x | x | – | x | x | – | x |
|
|
| sledovaný jev | |||||||
| 1 | 2 | 3 | 4a | 4b | 5a | 5b | |||
| 85 | Olšany | Čáslav | – | – | – | – | – | – | – |
| 86 | Bousov, os. Tuchov | Čáslav | – | x | – | – | – | – | – |
| 87 | Míčov | Čáslav | – | – | – | – | – | – | – |
| 88 | Ronov n. Doubravou | Čáslav | – | x | – | x | x | – | – |
| 89 | Závratec | Čáslav | – | – | – | – | – | – | – |
| 90 | Vápenný Podol | Chrudim | x | – | – | x | x | – | – |
| 91 | Kněžice | Čáslav | – | – | – | – | – | x | – |
| 92 | Třemošnice | Čáslav | – | x | – | – | – | – | – |
| 93 | Skryje | Habry | – | – | – | – | – | – | – |
| 94 | Spytice | Habry | – | x | – | – | – | – | – |
| 95 | Běstvina | Chotěboř | x | 0 | 0 | 0 | 0 | x | x |
| 96 | Seč | Nasavrky | – | x | – | x | x | x | x |
| 97 | Bojanov | Nasavrky | x | – | x | x | x | – | – |
| 98 | Vilémov | Habry | x | x | – | x | x | x | x |
| 99 | Kraborovice | Chotěboř | x | – | – | x | x | x | x |
| 100 | Leškovice | Habry | – | x | – | – | – | – | – |
| 101 | Uhelná Příbram | Chotěboř | – | – | – | – | – | – | – |
| 102 | Libice n. Doubravou | Chotěboř | x | – | x | x | x | x | x |
| 103 | Rváčov | Hlinsko | x | – | – | – | x | – | x |
| 104 | Hamry | Hlinsko | x | x | – | x | x | x | x |
| 105 | Oldřiš u Poličky | Polička | x | – | x | x | x | x | x |
| 106 | Jilem | Chotěboř | – | – | – | – | – | – | – |
| 107 | Svinný | Chotěboř | x | – | x | x | x | x | x |
| 108 | Horní Studenec | Chotěboř | – | x | – | x | x | – | – |
| 109 | Chlum | Hlinsko | – | – | – | – | x | – | – |
| 110 | Vortová | Hlinsko | x | x | x | x | x | x | x |
| 111 | Čachotín | Chotěboř | – | – | – | – | – | – | – |
| 112 | Sobíňov | Chotěboř | – | – | – | – | – | – | – |
| 113 | Krucemburk | Chotěboř | – | x | – | – | x | – | – |
| 114 | Herálec | N. Město M | x | – | x | – | x | x | x |
| 115 | Mor. Křižánky | N. Město M | x | x | x | x | x | x | x |
| 116 | Rozsochatec | Chotěboř | x | x | – | – | – | – | – |
| 117 | Počátky u Chotěboře | Chotěboř | x | x | – | x | x | x | x |
| 118 | Slavětín | Chotěboř | – | – | – | x | x | – | – |
| 119 | Vojnův Městec | Přibyslav | x | – | x | x | x | 0 | x |
| 120 | Lučice | Habry | – | x | – | – | – | – | – |
| 121 | Dolní Krupá | Havl. Brod | – | – | – | – | x | – | – |
| 122 | Kojetín | Havl. Brod | – | – | – | x | x | x | – |
| 123 | Česká Bělá | Havl. Brod | x | x | – | x | x | x | x |
| 124 | Cibotín | Havl. Brod | – | – | – | – | – | – | – |
| 125 | Borová | Přibyslav | x | – | – | x | x | x | x |
| 126 | Radostín | Přibyslav | – | – | – | x | x | – | – |
| pořad. |
|
| sledovaný jev | ||||||
| 1 | 2 | 3 | 4a | 4b | 5a | 5b | |||
| 127 | Škrdlovice | Přibyslav | – | – | – | – | – | – | – |
| 128 | Cikháj | Žďár M | – | – | – | – | x | 0 | x |
| 129 | Sněžné, dř. Německé | N. Město M | x | x | x | x | x | – | x |
| 130 | Daňkovice | N. Město M | x | x | x | x | x | x | x |
| 131 | Javorek | N. Město M | – | x | x | x | x | – | – |
| 132 | Borovnice | N. Město M | x | – | – | – | x | – | x |
| 133 | Korouhev | Polička | x | x | x | – | – | – | x |
| 134 | Jimramov | N. Město M | – | x | – | x | x | x | x |
| 135 | Nedvězí | Polička | – | – | – | – | x | – | – |
| 136 | Bystré u Poličky | Polička | x | x | x | x | x | x | x |
| 137 | Modlíkov | Přibyslav | – | – | – | – | x | – | – |
| 138 | Polnička | Přibyslav | – | – | – | – | – | – | – |
| 139 | Světnov | Přibyslav | – | – | – | x | x | – | – |
| 140 | Sklenné | Žďár M | – | x | – | – | – | – | – |
| 141 | Veselí | Bystřice M | – | x | – | – | – | – | – |
| 142 | Sulkovec | Kunštát M | – | – | – | – | – | – | – |
| 143 | Hlásnice | Polička | – | – | x | x | 0 | 0 | x |
| 144 | Předměstí, os. Dolní Lhota | Polička | – | x | – | – | – | x | x |
| 145 | Chrastavec | Polička | – | x | x | x | x | x | x |
| 146 | Přibyslav | Přibyslav | – | – | – | – | – | – | – |
| 147 | Vír | Bystřice M | x | x | x | x | x | – | – |
| 148 | Rovečné, dř. Rovečín | Kunštát M | x | x | – | – | – | – | – |
| 149 | Trpín | Polička | x | x | x | x | x | x | x |
| 150 | Olešnice | Kunštát M | – | x | – | – | – | – | – |
| 151 | Ždírec | Stoky | – | x | – | – | x | – | x |
| 152 | Janovice | Polná | x | – | – | – | x | x | x |
| 153 | Bohdalov | Žďár M | – | – | – | – | – | – | – |
| 154 | Komňátka | Šumperk M | x | – | – | – | – | – | – |
| 155 | Bohdíkov | Šumperk M | x | – | – | – | – | – | – |
| 156 | Ruda n. Moravou | Šumperk M | x | x | – | – | – | – | – |
| 157 | Horní Heřmanice | Lanškroun | x | x | x | x | x | x | x |
| 158 | Herbortice | Lanškroun | x | x | x | x | x | x | x |
| 159 | Janoušov | Štíty M | x | x | – | – | – | – | – |
| 160 | Crhov | Štíty M | x | – | – | – | – | – | – |
| 161 | Horní Studénky | Štíty M | x | – | – | – | – | – | – |
| 162 | Bludov | Šumperk M | – | x | – | – | – | – | – |
| 163 | Chromeč | Šumperk M | – | x | – | – | – | – | – |
| 164 | Drozdov | Zábřeh M | – | – | – | – | – | – | – |
| 165 | Postřelmov | Zábřeh M | – | – | – | – | – | – | – |
| 166 | Hoštejn | Zábřeh M | x | – | – | – | – | – | – |
| 167 | Kosov | Zábřeh M | – | x | – | – | – | – | – |
| 168 | Zvole u Zábřeha | Zábřeh M | – | x | – | – | – | x | x |
[236]Je tu jednak korespondenční anketa provedená v svč. oblasti se třemi dotazníky v letech 1947–49, jednak (a to především) data shromážděná pro ČJA v letech 1966–73 výzkumem, který prováděl tým školených dialektologů přímo v terénu. Na základě těchto výzkumných akcí můžeme konstatovat, že pro vymezení svč. nářeční oblasti si Frinta zvolil rysy pro tato nářečí typické (pouze typ sousedojc, jak konstatuje sám Frinta (s. 26), „je právě v naší oblasti neobvyklý, třeba že obsahoval touž změnu jako běžné tvary klukoj …“; je charakteristický pro nářečí jihozápadočeská, srov. monografii Voráčovu[11] a též mapu ČJA 4–222).
Pokud jde o zeměpisný rozsah, o stanovení příslušných izoglos k daným jevům, nemohl je však ani široký pojistný pás Frintovy sítě dobře postihnout. Můžeme se o tom přesvědčit už jen srovnáním s mapkou základních svč. izoglos v časopiseckém příspěvku,[12] v němž jsou zhodnoceny alespoň ty nejdůležitější výsledky svč. korespondenční ankety. Některé izoglosy pás Frintovy sítě překračují směrem do vnitrozemí (např. typ s prácej, srov. na citované mapce izoglosu 3 a v ČJA 4 položky 88 díží a 89 krví), jiné jím probíhají jen částečně (např. typ taťínkoj, srov. izoglosu 2 a v ČJA 4 položky 53 sousedovi, 54 pekaři a 55 soudci), nebo k tomuto pásu ani nedosahují (např. typ prosej, ďelaj, srov. izoglosu 4 a v ČJA 4 položky 316 nosí, 317 rozumějí, 318 házejí, 319 obracejí, 320 volají a 322 chtějí). Jen v jižní části zkoumaného území, kde izoglosy vytvářejí soustředěný svazek, postihuje Frintova síť i tyto rozdíly.
Z chystaného 5. svazku ČJA můžeme s Frintovými údaji konfrontovat např. areál výslovnosti koncové znělé souhlásky typu dub – Frintovu hranici překračuje na jihu (jižně od Kolína) a především na východě území (vyskytuje se nejen na Litomyšlsku, ale pokračuje i na moravské straně a zahrnuje i Boskovicko a severní Brněnsko).[13]
O všechny tyto jevy šlo však Frintovi až v druhé řadě. Jejich dalšího sledování se na základě předběžných výsledků své ankety vzdal (s. 26), když viděl, „že hypoteticky předpokládaná souvislost mezi oněmi pěti známkami severovýchodního nářečí se jeví daleko volnější“ (s. 22). Prioritním pro něj bylo stanovit izoglosu změny v – u.
2.6 Kartografické zpracování a ověření Frintovy ankety
Pro geografické vyhodnocení Frintovy ankety jsme údaje z tabulky zakreslili do pracovní mapy velkého měřítka, která je v upravené podobě reprodukována na mapě 2 (s. 238).
[237]Všechny lokality Frintovy sítě jsou značeny pořadovými čísly, která zároveň – v grafickém kontrastu tučných a kurzivových číslic a plných a dutých koleček – zachycují pozitivní a negativní odpovědi na první otázku ankety, na výslovnost u v případech jako prauda, kauka, šeucouskej, kreu. Je to i v souladu s Frintovým záměrem stanovit izoglosu postihující maximální rozšíření nářeční výslovnosti typu prauda proti ostatnímu území s výslovností nepříznakovou (pravda). Je důležité, že se Frinta snažil o to, aby v širokém pojistném pásu zkoumaných bodů měl možnost vymezit hranici sledovaného jevu oboustranně, tedy nejen pozitivně (zachycením jeho existence směrem do centra areálu), ale i negativně (stanovením, že jev mimo daný areál, tj. na opačné straně izoglosy, už neexistuje).
Srovnáme-li tento náš grafický obraz diferencujících se bodů Frintovy sítě s jeho originální izoglosou (viz mapu 1), můžeme si konkrétně ověřit, jak Frinta k vymezování své izoglosy přistupoval. Je totiž zřejmé, že na některých místech ani široký pojistný pás jeho zkoumaných lokalit spolehlivé vedení izoglosy neumožňoval. Frinta totiž svým respondentům v některých případech příliš důvěřoval a respektoval i ojedinělé neadekvátní negativní odpovědi, dané individuálním selháním některých respondentů. Ty pak místy nepříznivě ovlivnily průběh výsledné izoglosy.
Všiměme si dvou konkrétních míst, kde Frintova izoglosa probíhá velmi křivolace. Tak např. v jižní části na Chotěbořsku, kde mezi body 125 Borová a 119 Vojnův Městec (s registrací výslovnosti typu prauda) se do areálu nezahrnuje území vymezené negativními odpověďmi z obcí 125 Borová, 112 Sobíňov, 108 Horní Studenec, 109 Chlum a 113 Krucemburk; ještě výraznějším příkladem je „zub“ na izoglose u Dymokur a Městce Králové na Nymbursku, kde Frinta respektoval negativní odpovědi z obcí 47 Podmoky[14] a 40 Velenice.
Na druhé straně je třeba vidět, že Frinta měl jen omezené možnosti pro hodnocení údajů získaných anketou. Jeho síť, body seskupené do pásu v blízkosti hranic jevu, i když poměrně husté, neposkytovaly totiž dostatečnou oporu pro odhalování „sporných míst“, protože při vedení izoglosy citelně chyběl kontext s kartografickým zobrazením celého areálu. Jak ukázaly zkušenosti pozdějších zpracovatelů velkých korespondenčních anket a jak to také vyplývá z povahy nářečních rozdílů v Čechách, je zvláště při doznívání jevu obtížné bezpečně rozeznat, které body jsou už opravdu hraničními body areálu. Doznívání jevu se totiž v korespondenční an-
[238]Mapa 2. Body Frintovy ankety v konfrontaci s pozdějšími výzkumy
[239]ketě projevuje tak, že na něj pozitivně reagují už jen informátoři v některých bodech sítě, a to může adekvátním způsobem postihnout pouze rovnoměrná hustá síť bodů pokrývající zkoumanou oblast po celém území.
3. Zhodnocení Frintova výzkumu
Frintovu korespondenční anketu zjišťující na rozhraní svč. a střč. nářeční oblasti existenci pěti nářečních jevů (s hlavním zaměřením na svč. změnu v – u) je třeba vysoce ocenit, a to hned z několika hledisek. Sledované jevy (až na podobu sousedojc) je při srovnávání obou sousedících oblastí skutečně možno pokládat za diferenční, i když novější výzkumy dokázaly, že jejich hranice neprobíhají po celé délce územím pokrytým Frintovou anketou.
Také uplatněná metoda širšího pojistného pásu o větší hustotě zkoumaných bodů umístěných podél očekávaného průběhu hledané izoglosy byla v dané situaci a za daných podmínek originálním a jedině možným řešením. Je ji třeba hodnotit pozitivně, přestože konečný výsledek nebyl vždy jednoznačný. Jak jsme již ukázali (viz 2.6), úspěšně byl pojistný pás aplikován tam, kde sledovaný rozdíl v – u vytváří relativně ostrou hranici, tj. v druhé, jižnější části „isofony“. Avšak při větším územním rozptylu v sz. části sledovaného rozdílu pojistný pás na adekvátní postižení situace nestačil, a to z objektivních důvodů.
Na tomto stavu se totiž také podílí zvláštní povaha sledovaného jevu. Jako fonetik si byl Frinta dobře vědom toho, že bilabiální w vystupuje v hláskových skupeních různé povahy (s. 18), nemohl však poznat, že se tento stav projevuje také zeměpisně, zvláště při doznívání jevu. Postihla to až pozdější svč. korespondenční anketa (viz zde pozn. 12) na husté síti zkoumaných bodů, zahrnující celou příslušnou oblast včetně pojistného přesahu směrem do nitra Čech. Ukázalo se, že přechod mezi svč. výslovností s u a výslovností s v je v daném úseku třístupňový. Vlastní jev představuje izoglosa 1 kreu, do usi, zahrnující nejmenší areál, a izoglosa 1a dáuno (s výslovností u v obdobném skupení hlásek jako ve slově prauda u Frinty); třetím stupněm je lexikalizovaná podoba příslovce zrouna (izoglosa 1b), zasahující nejhlouběji do střč. oblasti. Pro názornost jsou zde na mapě 2 tyto tři izoglosy graficky přímo konfrontovány s body Frintovy ankety.
Kartografování dokladů z přímého terénního výzkumu pro ČJA ukázalo, že sledovaný jev, původně fonetický, přechází do stadia lexikalizace. Zjistilo se, že výslovnost hlásky v jako u, zjišťovaná na řadě slov jako šikounej, slaunej, peunej, ďiunej, kauka, krejčouskej, neušímat si, dřiuko … a ve spojeních typu za usí, ve ušem, za urati, do ulaku … má na různých slovech nestejný zeměpisný rozsah. Nejmenší areál výskytu této výslovnosti vytváří opět slovo kreu, rozsahem největší je areál slova šikounej, který zasahuje takřka ku Praze a zabírá celé horní Posázaví a sv. část Pelhřimovska. V prostoru mezi těmito krajními izoglosami probíhají izoglosy vy[240]mezující nářeční výslovnost hlásky v u řady dalších sledovaných výrazů. Také stav zachycený v ČJA je zde na mapě 2 pro srovnání vyznačen, a to rozsahem podoby slaunej (srov. izoglosu 2).
Ze srovnání všech těchto „novějších“ izoglos vyplývá, že výzkum pro ČJA, ačkoliv následoval v řadě uváděných výzkumů svč. nářečí jako poslední, zachytil vůbec největší rozsah sledovaného jevu. Zřejmě proto, že se školeným a zkušeným explorátorům podařilo zaznamenávat ze spontánní mluvy i poslední doznívající fázi existence jevu, tedy i případy, které „běžný“ posluchač zpravidla už neregistruje.
Také pro záp. Zábřežsko, kde Frinta postihl ukončení svč. areálu proti Moravě, zdůrazňuje S. Utěšený[15] při interpretaci údajů z korespondenční ankety stupňovitý ústup jevu. Při přímém terénním výzkumu pro ČJA nebyl však v příslušném bodě sítě na Zábřežsku (b. 644) zachycen už žádný doklad na tuto změnu.
Přestože Frintova anketa nepostihla hledaný jev v plné šíři (dalo by se říci, že průběh jeho „isofony“ vlastně vymezuje území minimálního rozsahu blízké izoglose kreu, tedy oblast, kde byl jev v čase Frintovy ankety nápadný a fungoval ještě ve všech pozicích), zůstává nesporným faktem, že šlo o čin vpravdě zakladatelský. S úctou si to připomínáme právě dnes, v době dokončování základního díla české dialektologie, Českého jazykového atlasu. Škoda, že autor zároveň se svou výslednou „isofonou“ nepublikoval také doprovodný materiál celé ankety, protože by tak – jak jsme měli příležitost poznat – poskytl tvůrcům budoucích anket a jejich spolupracovníkům i mnohá konkrétní poučení z teorie a metodiky jazykového zeměpisu.[16]
[1] Tento příspěvek vznikl v rámci řešení grantového projektu GA AV ČR Jazykovězeměpisná diferenciace Čech se zvláštním zřetelem k oblasti severovýchodočeské, reg. číslo A9061301.
[2] Český jazykový atlas 1–4, Academia, Praha 1992–2002, ČJA 5 v rukopise.
[3] Přehled dalších takto orientovaných prací je souhrnně uveden v kapitole Snahy o atlas českých nářečí, ČJA 1, Praha 1992, s. 11 n.; viz též J. Hlavsová, Počátky české dialektologie I, II, NŘ 70, 1987, s. 75–81 a 141–149.
[4] Zmiňuje se o nich A. Frinta, Fonetická povaha a historický vývoj hlásky v ve slovanštině, Praha 1916, s. 19. Z této knihy, jejíž jazykovězeměpisná část (s. 19–26) je předmětem našeho příspěvku, pocházejí i další citace Frinty.
[5] Podrobněji viz J. Hlavsová, Dialektologie na Národopisné výstavě českoslovanské r. 1895, NŘ 67, 1984. s. 18–30; Duškova mapa na s. 29.
[6] Metodu korespondenčního výzkumu nářečí užil v r. 1876 německý jazykovědec G. Wenker; shromážděný materiál se stal základem pro německý jazykový atlas.
[7] O propagátorech jazykovězeměpisné metody u nás počátkem 20. století (a o jejich předchůdcích) se zmiňuje J. Hlavsová v článku O počátcích českého jazykového zeměpisu, NŘ 67, 1984, s. 213–217.
[8] Korespondenční lístky s odpověďmi na Frintovu anketu se po dlouhou dobu pokládaly za ztracené (srov. i v článku cit. v pozn. 7., s. 216). Velký dík proto patří Pavlu Jančákovi, který je koncem osmdesátých let objevil při pořádání pozůstalosti S. Utěšeného. Nyní jsou opět v majetku dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR. – Při uvádění nářečního materiálu z ankety i z pozdějších výzkumů užíváme běžného dialektologického přepisu. Z grafických důvodů píšeme však např. prauda – bez obloučku pod literou a.
[9] A. V. Šembera stanovuje hranice podřečí východního (1864, s. 24) takto: „Toto podřečí obecné jest ve východním Boleslavsku, v Jičínsku, Kralohradecku a ve východním Chrudímsku, totiž na Landškrounsku, Vysokomýtsku, na Litomyšlsku až k Poličce a okolo Rudy a Zábřehu na Moravě. Počíná se u Hodkovic blíž České Dubé, jde odtud k jihu k Doubravici, minouc Mnichovo Hradiště a Mladou Boleslav, dále k Lysé a okolo Nimburka k Poděbradům a ke Chlumci, odkudž přechází Pardubickem ke Stradouni u Mýta a jde na západ okolo Vratislavi, Pěšic, Třemošnice, Libejciny, Příluk, Budislavi a Borové k Březinám na moravských hranicích.“ Tomuto vymezení však Frinta vytýká (s. 26, pozn. 47), že „Šembera (a podle něho … i Dušek) vyloučil ze severových. nářečí příslušný díl hejtmanství pardubického, vysokomýtského, čáslavského, chotěbořského a celé Chrudimsko.“
[10] Termín „isofona“ Frinta převzal od polského dialektologa K. Nitsche; dnes se v naší dialektologii užívá v tomto významu spíše názvu izoglosa, a to i pro označení linie ohraničující na mapě území, v němž se vyskytuje jev z různých jazykových rovin; termíny izofona, izomorfa apod. jsou méně běžné.
[11] J. Voráč, Česká nářečí jihozápadní I, Praha 1955, s. 63 a též mapa XIV.
[12] S. Utěšený, J. Voráč, Základní izoglosy severovýchodočeské nářeční oblasti, SaS 34, 1973, s. 138–145, mapa na s. 140. Celá anketa byla zpracována na mapách velkého měřítka, které zůstaly v rukopise v archivu dialektologického odd. ÚJČ.
[13] Jazykovězeměpisné údaje týkající se hlásky u a znělé výslovnosti typu dub, které jsou převzaty z rukopisu ČJA 5, zpracovává autorka tohoto příspěvku.
[14] Zdejší informátor uvádí: „Vaše Blahorodí! Odpovídaje na Váš dotazník, sděluji, že nevyskytuje se v obci naší žádná ze známek pro 1., 2., 3., 4 … Již v Dymokurech najdete částečné užívání odchylných tvarů: prauda, kauka.“ Je pozoruhodné, že na základě tohoto údaje vedl Frinta izoglosu až na Dymokury (viz zde na mapě 1). Jen pro zajímavost poznamenávám, že na základě vlastní zkušenosti vyplývající z pětadvacetiletého (byť nesoustavného) pobytu v městečku Seč na Chrudimsku mohu tu výslovnost typu prauda potvrdit jako zcela běžnou. Záporná odpověď zdejšího respondenta průběh Frintovy izoglosy také výrazně ovlivnila. Frinta tyto sporné odpovědi sice tedy nezpochybňoval, správně však rozpoznal, že ústup izoglosy „jest novějšího data“ (s. 22, pozn. 42).
[15] S. Utěšený, Nářečí přechodného pásu česko-moravského, Praha 1960, s. 145n.
[16] Za cenné konzultace jazykovězeměpisné a za zásadní pomoc při vypracování obou map děkuji dr. Pavlu Jančákovi.
Naše řeč, volume 86 (2003), issue 5, pp. 225-240
Previous Z dopisů jazykové poradně
Next Zdeňka Hladká: Cizojazyčné prvky v korespondenci mladých lidí
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1