Časopis Naše řeč
en cz

První česká „isofona“ (K 90. výročí Frintovy jazykovězeměpisné korespondenční ankety)

Jarmila Bachmannová

[Články]

(pdf)

-

[1]1. Pokusy o zeměpisné vymezení jazykových jevů

Český jazykový atlas (dále ČJA),[2] jehož poslední, pátý svazek se v současné době dokončuje, přináší unikátní zpracování našich nářečí z pohledu jazykovězeměpisného. Jazykovězeměpisná metoda je v něm aplikována velice promyšleně, však lze také bez nadsázky tvrdit, že ji systematicky propracovávalo několik generací dialektologů. Tento fakt nás vede k zamyšlení nad počátky jazykového zeměpisu v české dialektologii.

Zřetel k územnímu rozrůznění nářečí je do značné míry uplatněn již v knize Aloise Vojtěcha Šembery Základové dialektologie československé (1864). Zeměpisné vymezení popisovaných „podřečí“ tu není zobrazeno na mapách, spočívá ve výčtu vesnic tvořících hranice jednotlivých územních celků (srov. zde pozn. 9). Uvědomíme-li si však, že od doby vzniku tohoto vpravdě zakladatelského díla české (a slovenské) dialektologie uplynulo takřka sto čtyřicet let, musíme Šemberovy snahy o postižení teritoriální diferenciace základních nářečních skupin vysoce ocenit. Obdobně postupovali i badatelé další, jako např. J. Jireček (Podřečí východních Čech, 1863), V. Kotsmích (O podřečí doudlebském, 1863), J. Kouble (Podřečí severních Čech, 1864).[3] Patrně prvními nářečními mapami[4] byly Šemberova Mapa země moravské z r. 1863 a Mapa zemí koruny české a Slovenska, kterou vypracoval Vavřinec Josef Dušek pro Národopisnou výstavu českoslovanskou konanou v Praze v roce 1895.

Zachovala se Dialektická mapa Čech, kterou Dušek zhotovil na základě vlastního výzkumu v r. 1894.[5] Na ní barevnými odstíny (nikoli izoglosami, a tudíž ne zcela přesně) vymezil základní nářeční oblasti v Čechách: nářečí severovýchodní, středo[226]české a jihozápadní a jejich některé okrajové úseky. Materiál pro tuto mapu získal po vzoru Wenkerovy výzkumné metody: Sestavil podrobný návod pro sběr nářečního materiálu, jehož jádrem bylo několik vzorových vět, které měli dopisovatelé, většinou učitelé venkovských škol, „přeložit“ do místního nářečí.[6] V tomto jeho nářečním výzkumu vlastně již můžeme spatřovat základ pro pozdější korespondenční ankety.

2. Frinta jako zakladatel „zeměpisu mluvy“

Požadavky na uplatnění jazykovězeměpisné metody v naší dialektologii (sestavení výzkumných dotazníků a vytvoření jazykových atlasů) se větší měrou začaly objevovat počátkem 20. století.[7] Mezi přední propagátory této vědní disciplíny patřil především Antonín Frinta.

Frinta si byl vědom důležitosti jazykovězeměpisného bádání: „Všeobecně vzato, nedošlo v českém jazykozpytu ještě k uvědomělému pěstování zeměpisu mluvy (Sprachgeographie), tak důležitého i pro jiné obory vědní, na př. národopis, historii a j. Ojedinělé ohraničování dialektických oblastí … nelze ztotožňovati s touto novou vědou pomocnou … Metoda práce totiž je jiná, konkrétnější a exaktnější: stopuje se určitý zjev, ať fonetický, hláskoslovný či tvaroslovný a fraseologický na celém území jednoho jazyka … a výsledky pozorování se zaznamenávají na mapě. Krajní body rozšíření se pak spojí čarou a tak vznikne řada map, jejichž srovnání teprve umožňuje synteticky určiti hranice podřečí a nářečí. Tímto způsobem vypracovány jinde již celé atlanty a ještě nutno litovati, že k tomuto podniku nedošlo dříve … i u nás byl materiál dialektologický sbírán často ‚v hodině dvanácté‘, jest tím naléhavější potřeba organisovati (a financovati) zmíněné ‚mapování‘“ (s. 20). Jazykovězeměpisnou metodu měl nejen vědecky ujasněnou, ale jak ještě ukážeme, dobře ji uplatnil i při vlastní práci. Frinta totiž připravoval v té době monografii Fonetická povaha a historický vývoj hlásky v ve slovanštině, a protože v severovýchodočeských nářečích (dále svč.) staré bilabiální w existuje stále ještě jako živá hláska a jeho kontinuanty jsou dosud jedním ze základních rysů těchto nářečí, snažil se důkladněji vyšetřit jeho územní rozsah a k jeho vymezení aplikoval právě metodu jazykového zeměpisu. Za ideální sice pokládal výzkum provedený školeným explorátorem přímo v terénu, ale „… protože jednotlivci trvalo by takové zjišťování stavu věcí příliš dlouho a pobyt na mnohých místech by byl zbytečným mrháním času a energie“ (s. 21), zvolil pro svůj výzkum metodu korespondenční ankety.[8] [227]Svou korespondenční anketu rozeslal v roce 1913, proto pokládáme za obzvláště vhodné zmínit se o jeho výzkumu dnes, s devadesátiletým odstupem.

2.1 Dotazník

V polovině roku 1913 rozeslal Frinta řídícím učitelům a správcům obecných i měšťanských škol dotazník, v němž žádal o odpověď na pět položek zjišťujících nářeční rysy, které pokládal pro vymezení svč. nářeční oblasti za typické:

1. výslovnost u za psané v na konci zavřených slabik (prauda, kauka, šeucouskej, kreu),

2. znělá výslovnost koncových souhlásek (seď, hned),

3. koncovka -oj v 3. a 6. sg. živ. mask. (klukoj) a také sousedojc,

4. dvojhláska -ej v 7. sg. fem. měkkého sklonění (čepicej, tvářej) a v základu slov (cejn, zejma),

5. změny kvantity (séďim, zéli); koncovky -ej, -aj v 3. pl. préz. sloves 4. a 5. třídy (seďej, ďelaj).

Jeden z průvodních dopisů, v němž Frinta objasňuje svůj výzkumný program a žádá adresáty o odpověď na tyto otázky, zde reprodukujeme (na s. 228).

Dopis se asi zachoval vlastně jen proto, že do něj respondent své odpovědi vepsal přímo (patrně po ztrátě korespondenčního lístku, který byl ke každému dopisu přiložen). Za pozornost stojí hlavně předposlední odstavec dopisu s žádostí o sdělení, zda se tak mluví i v sousedních obcích a zda se tyto jevy objevují jak v mluvě nejstarších obyvatel, tak i žáků (doslovně se píše: „… zdali ony zvláštnosti … musíte ve škole dětem odnaučovati“).

2.2 Síť zkoumaných lokalit

Síť bodů Frinovy ankety (tj. škol, kam Frinta poslal svůj dotazník s korespondenčními lístky na odpověď) není z jeho výsledné originální mapy patrná (viz zde mapu 1 na s. 229). Lokality uváděné na mapě mají zpravidla charakter jen orientační a zcela nepravidelně a bez rozlišení jde zároveň o body sítě. Konfrontujeme-li tedy dochované korespondenční lístky s mapou, dojdeme k překvapivému zjištění. Frinta totiž nezkoumal – jak by se dalo předpokládat – rozšíření sledovaných jevů po celé svč. oblasti (třeba na řidší síti), ale soustředil se na zjišťování údajů v širokém pásmu od Českodubska na severu přes Nymbursko a Poděbradsko až na Havlíčkobrodsko a Přibyslavsko a na Moravě přes Žďársko a Kunštátsko k býv. jazykovému ostrovu svitavskému; vedle toho sleduje jeho síť i českomoravský přechod v úzké šíji na Lanškrounsku a Zábřežsku. Přitom je Frintova síť neobyčejně hustá, v daném pásu zahrnuje prakticky všechny školní obce.

[228]

 

[229]Mapa 1. Výřez Frintovy originální mapy

 

[230]Při pohledu na Frintovu originální mapu zjišťujeme, že jako podklad pro určení bodů výzkumné sítě použil vymezení „podřečí východního“ izoglosou, kterou stanovil Dušek podle Šembery.[9] Navíc měl k dispozici i úpravy Trávníčkovy. S tímto vymezením se však Frinta zcela neztotožnil; rozšířil svč. areál vytyčený Duškem na jihovýchodě o Pardubicko, Chrudimsko a Hlinecko a přiblížil se tak více dnešnímu rozhraní svč. a středočeské (dále střč.) oblasti. Frintova výzkumná síť zabírá tedy území v rozsáhlém pojistném pásu po obou stranách očekávaného mezioblastního rozmezí. Tím se Frinta vyhnul široce koncipovanému výzkumu po celém severovýchodě Čech.

Ze způsobu, kterým Frinta prováděl výzkum, je tedy jisté, že jinak pokládal Šemberův materiál za naprosto spolehlivý. Kromě toho je zřejmé, že sledoval pro svou monografii především zeměpisný rozsah změny v – u. Jako autor dokonale seznámený s teorií jazykového zeměpisu si byl totiž dobře vědom toho, že jeho výsledná „isofona“[10] nepředstavuje přesnou hranici svč. nářečí. „K určení takovéto hranice bylo by třeba ještě stejně důkladně vyšetřiti krajní body existence druhých charakteristických známek, z nichž čtyři obsahoval již můj dotazník“ (s. 25).

Srovnáme-li výslednou Frintovu izoglosu svč. výslovnosti typu prauda s pozdějšími výzkumy (např. s korespondenční anketou Ústavu pro jazyk český z let 1947–49 a hlavně s výsledky výzkumu pro ČJA), je zřejmé, že Duškova izoglosa Frintu zklamala také ve své severní části, protože např. už nezahrnuje Mnichovohradišťsko, Mladoboleslavsko a Mělnicko. Zato v jižní části (např. na Čáslavsku a Chotěbořsku, stejně jako na Zábřežsku) postihuje Frintova hranice sledovaný areál vcelku dobře, a to především díky jeho vlastním znalostem svč. terénu (s. 17), které promítl do širokého pásu výzkumné sítě.

2.3 Odpovědi na korespondenční anketu

Ještě v průběhu roku 1913 obdržel Frinta téměř všechny korespondenční lístky s odpověďmi na svou anketu. Vzhledem k tomu, že odpovědních lístků máme 173, je původní materiál takřka úplný (Frinta uvádí, že „dotazníků bylo zodpověděno na

[231]

 

[232]180, t. j. asi 85 %“, s. 21, pozn. 40; rozeslal tedy asi 210 dotazníků). Ve skutečnosti pracujeme se 168 odpověďmi (dvě bylo nutno vyřadit, protože obec byla nově osídlena, odpovědi ze dvou dnes již zaniklých osad jsme kvůli kartografování spojili s údaji ze sousedních obcí, z jedné vesnice došly odpovědi dvě – naštěstí stejné).

Na ukázku zde reprodukujeme jeden z korespondenčních lístků s adresou nadepsanou Frintovou rukou a druhou stranu lístku s odpovědí na otázky Frintovy ankety (na s. 231).

Při pročítání korespondenčních lístků s odpověďmi dojdeme k závěru, že respondenti přistupovali k tomuto úkolu vskutku velice zodpovědně, dá se tvrdit, že dokonce byli poctěni tím, že se mohou výzkumu zúčastnit. Jen málokteří totiž uvedli pouze požadovanou odpověď ano – ne. Většina z nich připojovala vlastní poznámky o stavu nářečí, mnohdy velice trefné („děti píší lovka, movka, movcha, i starší žáci píší ov místo ou“, tj. na základě zvratné analogie, vědomi si „nesprávné“ výslovnosti u < v, nahrazovali hláskou v i část diftongu), učitelé zaznamenávali i místní nářeční rysy, které Frinta nezjišťoval („říká se kjete, hlibokej, h Libáňi, do konvje …, sejdí, lejží…“, existenci nářeční výslovnosti hlásky v potvrzují doklady „říká se pouza, pouzník“, tj. pavuza, pavuzník), připisovali údaje o rozšíření generačním i místním („též v okolí“, „v celém okolí mladí i dospělí“, „tak až po obce při českomoravské hranici“, „zde ne, u je v severnějším Herálci“, „jen staří“, „staří zřídka“, „jen nejstarší“), o frekvenci („málo“, „ne důsledně“, „už ne“) apod. Jeden respondent v obsáhlém dopisu nakreslil dokonce i mapku, v níž postihl podle svých znalostí jazykovězeměpisnou situaci na česko-moravském pomezí.

Ve dvou případech dopisovatelé sami označili svou obec za nevhodnou pro výzkum, protože byla v důsledku industrializace oblasti osídlena obyvatelstvem nářečně (i jazykově) různorodým. Jako doklad citujeme část odpovědi z obce Příjemky na Chotěbořsku: „Vaše Blahorodí! Na ctěný Váš dotaz odpovídám následujícím: Působiště moje jsou tři osady. 1. Příjemky, 2. Marieves, 3. Krumlova cihelna. Nejmladší vesnice východních Čech. Následkem toho jsou tu lidé z nejrůznějších končin – cihláři i z Německa – ostatní obyv. z různých krajů. Proto na ctěný dotaz Váš neodpovídám, jelikož by neměl ceny pro Vás …“

Někteří respondenti však nedokázali dobře zhodnotit místní situaci, rodilý mluvčí si totiž zvláštnosti místního nářečí obvykle neuvědomuje. Tak byla popřena existence výslovnosti typu prauda např. v několika lokalitách na Nymbursku, Poděbradsku a Chrudimsku. Pro srovnání uveďme, že mnohem pozdější výzkum pro ČJA tu sledovanou výslovnost zachytil např. v b. 216 Chleby, okres Nymburk a v b. 157 Horní Bradlo, okres Chrudim. Je tedy jisté, že nářeční výslovnost hlásky v byla na Nymbursku, Poděbradsku a Chrudimsku běžná i v době Frintova výzkumu.

Jen výjimečně pak došla odpověď, z níž je patrné nepochopení smyslu výzkumné ankety. Učitelé měli patrně obavu, že přiznáním nářečního stavu mluvy by mohli být nějak postiženi za to, že nedokáží „ony zvláštnosti … ve škole dětem odnaučo[233]vati“. Tak z několika lokalit (kde výzkum pro ČJA výslovnost typu prauda potvrdil ještě po roce 1965) přišly odpovědi typu ,,lid říká správně“, „v našem kraji mluví i píše se obyčejným českým nářečím bez zvláštností“, „k ctěnému dotazu o nářečních chybách pravopisných (!) v zdejší osadě i okolních obcích musím odpovědět slůvkem ne“. V závěrečné fázi vyhodnocování výsledků ovšem tyto nekorektní odpovědi průběh výsledné „isofony“ ovlivnily, např. na Nymbursku a Poděbradsku ji dost výrazně vychýlily směrem k centru svč. nářeční oblasti (blíže viz 2.6).

Je zajímavé, že už v této první anketě se vlastně projevily obdobné typy reakcí respondentů, s jakými měli bohaté zkušenosti i zpracovatelé pozdějších rozsáhlých nářečních anket. Také Frintovi informátoři však obvykle prokázali zodpovědný přístup k anketě, který se promítl ve většině spolehlivých odpovědí.

2.4 Odpovědi v zeměpisné projekci

Všechny odpovědi, které máme z Frintovy výzkumné ankety k dispozici, byly uspořádány v zeměpisném pořadí a zpracovány do tabulky, jejíž podstatnou část zde představujeme. Jak již bylo řečeno (viz 2.3), mezi zkoumanými lokalitami nejsou zařazeny obce Příjemky u Chotěboře a Milčice u Poděbrad, které respondenti označili jako nově osídlené, a proto pro výzkum nevhodné. V tabulce jsou uvedena nejprve pořadová čísla, která korespondují s polohou zkoumaných bodů na mapě v řazení od západu k východu (1. Světlá pod Ještědem na Liberecku, 168 Zvole u Zábřehu na Moravě), pak následuje název obce a příslušného soudního okresu a v dalších sloupcích se pomocí symbolů registrují odpovědi informátorů k jednotlivým anketním otázkám (tabulku viz na s. 234–235).

Vysvětlivky k tabulce

Pořad. číslo = zeměpisné pořadí obce na mapě. Zkratky za názvem obce znamenají: os. = osada, dř. = dříve, p. = pošta. Pro snazší orientaci uvádíme ve zvláštním sloupci i někdejší soudní okres, do něhož obec příslušela, písmeno M za jeho jménem značí, že jde o okres moravský. Sledované jevy jsme v tabulce rozčlenili takto: 1. výslovnost hlásky v jako u, 2. znělá výslovnost koncové souhlásky, 3. koncovka -oj v 3. a 6. sg. živ. mask., 4. a) dvojhláska -ej v 7. sg. fem. měkkého zakončení, 4. b) diftong -ej v základu slov, 5. a) kvantita hlásek e, i, o, 5. b) koncovky -ej, -aj v 3. pl. préz. sloves 4. a 5. třídy. Výskyt jevů registrujeme značkami: x jev tu existuje, – jev neexistuje, 0 z lokality není odpověď (respondent zapomněl vyplnit, nebo z jiných důvodů odpověď neuvedl). Další poznámky respondentů zde pro jejich obšírnost neuvádíme.

2.5 Výsledky ankety

Pro posuzování výsledků Frintovy ankety máme dnes oporu v bohatém materiálu, který je majetkem dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR.

[234]
pořad.
číslo


obec


soudní okres

sledovaný jev

1

2

3

4a

4b

5a

5b

1

Světlá p. J., os. Paseky

Český Dub

x

x

x

x

x

x

2

Petrašovice

Český Dub

x

x

x

x

0

x

3

Kobyly, os. Havlovice

Český Dub

x

x

x

x

x

x

x

4

Drahotice

Mn. Hradiště

x

x

x

x

0

x

5

Mukařov

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

x

6

Podolí

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

x

7

Březina

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

8

Klášter n. Jizerou

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

x

9

Mnichovo Hradiště

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

10

Bakov n. Jizerou

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

x

11

Veselá

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

12

Boseň

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

0

x

13

Kněžmost

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

14

Solec

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

x

15

Kosmonosy

Ml. Boleslav

x

x

x

x

x

x

16

Horní Stakory

Ml. Boleslav

x

x

x

x

x

x

x

17

Násedlnice

Mn. Hradiště

x

x

x

x

x

x

x

18

Husí Lhota

Ml. Boleslav

x

x

x

x

x

x

19

Obrubce

Sobotka

x

x

x

x

x

x

x

20

Plazy

Ml. Boleslav

x

x

x

x

x

x

x

21

Březno

Ml. Boleslav

x

x

22

Dlouhá Lhota

Sobotka

x

x

x

23

Domousnice

Sobotka

x

x

x

x

x

x

24

Ledce

Sobotka

x

x

x

x

25

Dětenice

Libáň

x

x

x

x

x

26

Libáň

Libáň

x

x

x

x

x

x

x

27

Psinice, p. Libáň

Libáň

x

x

28

Luštěnice

Ml. Boleslav

x

x

x

x

29

Seletice

Libáň

0

x

0

0

0

30

Rožďalovice, os. Košík

Libáň

x

x

x

x

x

x

31

Struhy

N. Benátky

x

x

x

x

32

Vlkava

Nymburk

x

x

x

x

33

Jizbice, p. Vlkava

Nymburk

x

x

x

x

34

Loučeň

Nymburk

x

x

x

x

x

x

35

Mcely

Nymburk

x

x

x

x

x

x

36

Milovice

N. Benátky

x

x

x

x

x

x

37

Straky

Nymburk

x

x

38

Dvory u Nymburka

Nymburk

x

x

x

x

x

39

Bobnice u Nymburka

Nymburk

x

x

x

x

x

x

x

40

Velenice

Městec Král.

x

41

Městec Králové

Městec Král.

x

x

x

x

x

x

x

42

Lysá n. Labem

N. Benátky

x

x

x

pořad.
číslo

obec

soudní okres

sledovaný jev

1

2

3

4a

4b

5a

5b

43

Stratov

N. Benátky

x

x

x

x

44

Kovansko

Nymburk

x

x

x

x

45

Budiměřice

Nymburk

x

x

x

x

x

x

46

Úmyslovice

Poděbrady

x

x

x

47

Podmoky

Městec Král.

48

Ostrá

N. Benátky

x

0

49

Kostomlaty

Nymburk

x

0

x

x

x

x

x

50

Kostomlátky

Nymburk

x

x

x

0

x

51

Písty

Poděbrady

x

x

x

x

x

52

Nymburk

Nymburk

x

x

0

x

53

Kovanice

Nymburk

x

x

x

x

x

x

54

Velké Zboží

Poděbrady

x

x

x

55

Křečkov

Poděbrady

x

x

x

x

x

x

56

Pátek

Poděbrady

x

x

x

x

x

57

Opočnice

Městec Král.

x

x

x

x

x

x

58

Dlouhopolsko

Městec Král.

x

x

59

Kněžičky

Městec Král.

x

x

x

x

x

x

60

Hořátev

Nymburk

x

x

x

0

x

61

Přední Lhota

Poděbrady

x

x

62

Kluk

Poděbrady

x

x

0

x

63

Choťánky

Poděbrady

x

x

64

Odřepsy

Poděbrady

x

x

x

x

x

x

65

Libice n. Cidlinou

Poděbrady

x

x

x

66

Sány

Poděbrady

x

x

67

Žehuň

Městec Král.

x

x

x

x

x

x

68

Jestřebí Lhota

Kolín

x

x

x

69

Ohaře

Kolín

x

x

x

x

x

x

x

70

Polní Chrčice

Chlumec

x

x

x

x

x

x

x

71

Radovesnice

Chlumec

x

x

x

x

x

x

x

72

Bělušice

Kolín

x

x

x

73

Krakovany

Chlumec

x

x

x

x

x

x

74

Veletov

Kolín

x

x

x

x

75

Týnec n. Labem

Kolín

x

x

x

x

x

76

Chvaletice n. Labem

Přelouč

x

x

x

0

x

77

Horka

Čáslav

x

x

x

x

x

x

78

Žehušice

Čáslav

x

x

x

x

79

Bojmany

Čáslav

x

x

x

80

Semtěš

Čáslav

x

x

x

81

Dolní Bučice

Čáslav

x

x

x

x

82

Zbyslav

Čáslav

x

x

x

x

83

Podhořany

Čáslav

x

x

x

x

84

Kostelec

Chrudim

x

x

x

x

x

[235]
pořad.
číslo


obec


soudní okres

sledovaný jev

1

2

3

4a

4b

5a

5b

85

Olšany

Čáslav

86

Bousov, os. Tuchov

Čáslav

x

87

Míčov

Čáslav

88

Ronov n. Doubravou

Čáslav

x

x

x

89

Závratec

Čáslav

90

Vápenný Podol

Chrudim

x

x

x

91

Kněžice

Čáslav

x

92

Třemošnice

Čáslav

x

93

Skryje

Habry

94

Spytice

Habry

x

95

Běstvina

Chotěboř

x

0

0

0

0

x

x

96

Seč

Nasavrky

x

x

x

x

x

97

Bojanov

Nasavrky

x

x

x

x

98

Vilémov

Habry

x

x

x

x

x

x

99

Kraborovice

Chotěboř

x

x

x

x

x

100

Leškovice

Habry

x

101

Uhelná Příbram

Chotěboř

102

Libice n. Doubravou

Chotěboř

x

x

x

x

x

x

103

Rváčov

Hlinsko

x

x

x

104

Hamry

Hlinsko

x

x

x

x

x

x

105

Oldřiš u Poličky

Polička

x

x

x

x

x

x

106

Jilem

Chotěboř

107

Svinný

Chotěboř

x

x

x

x

x

x

108

Horní Studenec

Chotěboř

x

x

x

109

Chlum

Hlinsko

x

110

Vortová

Hlinsko

x

x

x

x

x

x

x

111

Čachotín

Chotěboř

112

Sobíňov

Chotěboř

113

Krucemburk

Chotěboř

x

x

114

Herálec

N. Město M

x

x

x

x

x

115

Mor. Křižánky

N. Město M

x

x

x

x

x

x

x

116

Rozsochatec

Chotěboř

x

x

117

Počátky u Chotěboře

Chotěboř

x

x

x

x

x

x

118

Slavětín

Chotěboř

x

x

119

Vojnův Městec

Přibyslav

x

x

x

x

0

x

120

Lučice

Habry

x

121

Dolní Krupá

Havl. Brod

x

122

Kojetín

Havl. Brod

x

x

x

123

Česká Bělá

Havl. Brod

x

x

x

x

x

x

124

Cibotín

Havl. Brod

125

Borová

Přibyslav

x

x

x

x

x

126

Radostín

Přibyslav

x

x

pořad.
číslo

obec

soudní okres

sledovaný jev

1

2

3

4a

4b

5a

5b

127

Škrdlovice

Přibyslav

128

Cikháj

Žďár M

x

0

x

129

Sněžné, dř. Německé

N. Město M

x

x

x

x

x

x

130

Daňkovice

N. Město M

x

x

x

x

x

x

x

131

Javorek

N. Město M

x

x

x

x

132

Borovnice

N. Město M

x

x

x

133

Korouhev

Polička

x

x

x

x

134

Jimramov

N. Město M

x

x

x

x

x

135

Nedvězí

Polička

x

136

Bystré u Poličky

Polička

x

x

x

x

x

x

x

137

Modlíkov

Přibyslav

x

138

Polnička

Přibyslav

139

Světnov

Přibyslav

x

x

140

Sklenné

Žďár M

x

141

Veselí

Bystřice M

x

142

Sulkovec

Kunštát M

143

Hlásnice

Polička

x

x

0

0

x

144

Předměstí, os. Dolní Lhota

Polička

x

x

x

145

Chrastavec

Polička

x

x

x

x

x

x

146

Přibyslav

Přibyslav

147

Vír

Bystřice M

x

x

x

x

x

148

Rovečné, dř. Rovečín

Kunštát M

x

x

149

Trpín

Polička

x

x

x

x

x

x

x

150

Olešnice

Kunštát M

x

151

Ždírec

Stoky

x

x

x

152

Janovice

Polná

x

x

x

x

153

Bohdalov

Žďár M

154

Komňátka

Šumperk M

x

155

Bohdíkov

Šumperk M

x

156

Ruda n. Moravou

Šumperk M

x

x

157

Horní Heřmanice

Lanškroun

x

x

x

x

x

x

x

158

Herbortice

Lanškroun

x

x

x

x

x

x

x

159

Janoušov

Štíty M

x

x

160

Crhov

Štíty M

x

161

Horní Studénky

Štíty M

x

162

Bludov

Šumperk M

x

163

Chromeč

Šumperk M

x

164

Drozdov

Zábřeh M

165

Postřelmov

Zábřeh M

166

Hoštejn

Zábřeh M

x

167

Kosov

Zábřeh M

x

168

Zvole u Zábřeha

Zábřeh M

x

x

x

 

[236]Je tu jednak korespondenční anketa provedená v svč. oblasti se třemi dotazníky v letech 1947–49, jednak (a to především) data shromážděná pro ČJA v letech 1966–73 výzkumem, který prováděl tým školených dialektologů přímo v terénu. Na základě těchto výzkumných akcí můžeme konstatovat, že pro vymezení svč. nářeční oblasti si Frinta zvolil rysy pro tato nářečí typické (pouze typ sousedojc, jak konstatuje sám Frinta (s. 26), „je právě v naší oblasti neobvyklý, třeba že obsahoval touž změnu jako běžné tvary klukoj …“; je charakteristický pro nářečí jihozápadočeská, srov. monografii Voráčovu[11] a též mapu ČJA 4–222).

Pokud jde o zeměpisný rozsah, o stanovení příslušných izoglos k daným jevům, nemohl je však ani široký pojistný pás Frintovy sítě dobře postihnout. Můžeme se o tom přesvědčit už jen srovnáním s mapkou základních svč. izoglos v časopiseckém příspěvku,[12] v němž jsou zhodnoceny alespoň ty nejdůležitější výsledky svč. korespondenční ankety. Některé izoglosy pás Frintovy sítě překračují směrem do vnitrozemí (např. typ s prácej, srov. na citované mapce izoglosu 3 a v ČJA 4 položky 88 díží a 89 krví), jiné jím probíhají jen částečně (např. typ taťínkoj, srov. izoglosu 2 a v ČJA 4 položky 53 sousedovi, 54 pekaři a 55 soudci), nebo k tomuto pásu ani nedosahují (např. typ prosej, ďelaj, srov. izoglosu 4 a v ČJA 4 položky 316 nosí, 317 rozumějí, 318 házejí, 319 obracejí, 320 volají a 322 chtějí). Jen v jižní části zkoumaného území, kde izoglosy vytvářejí soustředěný svazek, postihuje Frintova síť i tyto rozdíly.

Z chystaného 5. svazku ČJA můžeme s Frintovými údaji konfrontovat např. areál výslovnosti koncové znělé souhlásky typu dub – Frintovu hranici překračuje na jihu (jižně od Kolína) a především na východě území (vyskytuje se nejen na Litomyšlsku, ale pokračuje i na moravské straně a zahrnuje i Boskovicko a severní Brněnsko).[13]

O všechny tyto jevy šlo však Frintovi až v druhé řadě. Jejich dalšího sledování se na základě předběžných výsledků své ankety vzdal (s. 26), když viděl, „že hypoteticky předpokládaná souvislost mezi oněmi pěti známkami severovýchodního nářečí se jeví daleko volnější“ (s. 22). Prioritním pro něj bylo stanovit izoglosu změny v – u.

2.6 Kartografické zpracování a ověření Frintovy ankety

Pro geografické vyhodnocení Frintovy ankety jsme údaje z tabulky zakreslili do pracovní mapy velkého měřítka, která je v upravené podobě reprodukována na mapě 2 (s. 238).

[237]Všechny lokality Frintovy sítě jsou značeny pořadovými čísly, která zároveň – v grafickém kontrastu tučných a kurzivových číslic a plných a dutých koleček – zachycují pozitivní a negativní odpovědi na první otázku ankety, na výslovnost u v případech jako prauda, kauka, šeucouskej, kreu. Je to i v souladu s Frintovým záměrem stanovit izoglosu postihující maximální rozšíření nářeční výslovnosti typu prauda proti ostatnímu území s výslovností nepříznakovou (pravda). Je důležité, že se Frinta snažil o to, aby v širokém pojistném pásu zkoumaných bodů měl možnost vymezit hranici sledovaného jevu oboustranně, tedy nejen pozitivně (zachycením jeho existence směrem do centra areálu), ale i negativně (stanovením, že jev mimo daný areál, tj. na opačné straně izoglosy, už neexistuje).

Srovnáme-li tento náš grafický obraz diferencujících se bodů Frintovy sítě s jeho originální izoglosou (viz mapu 1), můžeme si konkrétně ověřit, jak Frinta k vymezování své izoglosy přistupoval. Je totiž zřejmé, že na některých místech ani široký pojistný pás jeho zkoumaných lokalit spolehlivé vedení izoglosy neumožňoval. Frinta totiž svým respondentům v některých případech příliš důvěřoval a respektoval i ojedinělé neadekvátní negativní odpovědi, dané individuálním selháním některých respondentů. Ty pak místy nepříznivě ovlivnily průběh výsledné izoglosy.

Všiměme si dvou konkrétních míst, kde Frintova izoglosa probíhá velmi křivolace. Tak např. v jižní části na Chotěbořsku, kde mezi body 125 Borová a 119 Vojnův Městec (s registrací výslovnosti typu prauda) se do areálu nezahrnuje území vymezené negativními odpověďmi z obcí 125 Borová, 112 Sobíňov, 108 Horní Studenec, 109 Chlum a 113 Krucemburk; ještě výraznějším příkladem je „zub“ na izoglose u Dymokur a Městce Králové na Nymbursku, kde Frinta respektoval negativní odpovědi z obcí 47 Podmoky[14] a 40 Velenice.

Na druhé straně je třeba vidět, že Frinta měl jen omezené možnosti pro hodnocení údajů získaných anketou. Jeho síť, body seskupené do pásu v blízkosti hranic jevu, i když poměrně husté, neposkytovaly totiž dostatečnou oporu pro odhalování „sporných míst“, protože při vedení izoglosy citelně chyběl kontext s kartografickým zobrazením celého areálu. Jak ukázaly zkušenosti pozdějších zpracovatelů velkých korespondenčních anket a jak to také vyplývá z povahy nářečních rozdílů v Čechách, je zvláště při doznívání jevu obtížné bezpečně rozeznat, které body jsou už opravdu hraničními body areálu. Doznívání jevu se totiž v korespondenční an-

[238]Mapa 2. Body Frintovy ankety v konfrontaci s pozdějšími výzkumy

[239]ketě projevuje tak, že na něj pozitivně reagují už jen informátoři v některých bodech sítě, a to může adekvátním způsobem postihnout pouze rovnoměrná hustá síť bodů pokrývající zkoumanou oblast po celém území.

3. Zhodnocení Frintova výzkumu

Frintovu korespondenční anketu zjišťující na rozhraní svč. a střč. nářeční oblasti existenci pěti nářečních jevů (s hlavním zaměřením na svč. změnu v – u) je třeba vysoce ocenit, a to hned z několika hledisek. Sledované jevy (až na podobu sousedojc) je při srovnávání obou sousedících oblastí skutečně možno pokládat za diferenční, i když novější výzkumy dokázaly, že jejich hranice neprobíhají po celé délce územím pokrytým Frintovou anketou.

Také uplatněná metoda širšího pojistného pásu o větší hustotě zkoumaných bodů umístěných podél očekávaného průběhu hledané izoglosy byla v dané situaci a za daných podmínek originálním a jedině možným řešením. Je ji třeba hodnotit pozitivně, přestože konečný výsledek nebyl vždy jednoznačný. Jak jsme již ukázali (viz 2.6), úspěšně byl pojistný pás aplikován tam, kde sledovaný rozdíl v – u vytváří relativně ostrou hranici, tj. v druhé, jižnější části „isofony“. Avšak při větším územním rozptylu v sz. části sledovaného rozdílu pojistný pás na adekvátní postižení situace nestačil, a to z objektivních důvodů.

Na tomto stavu se totiž také podílí zvláštní povaha sledovaného jevu. Jako fonetik si byl Frinta dobře vědom toho, že bilabiální w vystupuje v hláskových skupeních různé povahy (s. 18), nemohl však poznat, že se tento stav projevuje také zeměpisně, zvláště při doznívání jevu. Postihla to až pozdější svč. korespondenční anketa (viz zde pozn. 12) na husté síti zkoumaných bodů, zahrnující celou příslušnou oblast včetně pojistného přesahu směrem do nitra Čech. Ukázalo se, že přechod mezi svč. výslovností s u a výslovností s v je v daném úseku třístupňový. Vlastní jev představuje izoglosa 1 kreu, do usi, zahrnující nejmenší areál, a izoglosa 1a dáuno (s výslovností u v obdobném skupení hlásek jako ve slově prauda u Frinty); třetím stupněm je lexikalizovaná podoba příslovce zrouna (izoglosa 1b), zasahující nejhlouběji do střč. oblasti. Pro názornost jsou zde na mapě 2 tyto tři izoglosy graficky přímo konfrontovány s body Frintovy ankety.

Kartografování dokladů z přímého terénního výzkumu pro ČJA ukázalo, že sledovaný jev, původně fonetický, přechází do stadia lexikalizace. Zjistilo se, že výslovnost hlásky v jako u, zjišťovaná na řadě slov jako šikounej, slaunej, peunej, ďiunej, kauka, krejčouskej, neušímat si, dřiuko … a ve spojeních typu za usí, ve ušem, za urati, do ulaku … má na různých slovech nestejný zeměpisný rozsah. Nejmenší areál výskytu této výslovnosti vytváří opět slovo kreu, rozsahem největší je areál slova šikounej, který zasahuje takřka ku Praze a zabírá celé horní Posázaví a sv. část Pelhřimovska. V prostoru mezi těmito krajními izoglosami probíhají izoglosy vy[240]mezující nářeční výslovnost hlásky v u řady dalších sledovaných výrazů. Také stav zachycený v ČJA je zde na mapě 2 pro srovnání vyznačen, a to rozsahem podoby slaunej (srov. izoglosu 2).

Ze srovnání všech těchto „novějších“ izoglos vyplývá, že výzkum pro ČJA, ačkoliv následoval v řadě uváděných výzkumů svč. nářečí jako poslední, zachytil vůbec největší rozsah sledovaného jevu. Zřejmě proto, že se školeným a zkušeným explorátorům podařilo zaznamenávat ze spontánní mluvy i poslední doznívající fázi existence jevu, tedy i případy, které „běžný“ posluchač zpravidla už neregistruje.

Také pro záp. Zábřežsko, kde Frinta postihl ukončení svč. areálu proti Moravě, zdůrazňuje S. Utěšený[15] při interpretaci údajů z korespondenční ankety stupňovitý ústup jevu. Při přímém terénním výzkumu pro ČJA nebyl však v příslušném bodě sítě na Zábřežsku (b. 644) zachycen už žádný doklad na tuto změnu.

Přestože Frintova anketa nepostihla hledaný jev v plné šíři (dalo by se říci, že průběh jeho „isofony“ vlastně vymezuje území minimálního rozsahu blízké izoglose kreu, tedy oblast, kde byl jev v čase Frintovy ankety nápadný a fungoval ještě ve všech pozicích), zůstává nesporným faktem, že šlo o čin vpravdě zakladatelský. S úctou si to připomínáme právě dnes, v době dokončování základního díla české dialektologie, Českého jazykového atlasu. Škoda, že autor zároveň se svou výslednou „isofonou“ nepublikoval také doprovodný materiál celé ankety, protože by tak – jak jsme měli příležitost poznat – poskytl tvůrcům budoucích anket a jejich spolupracovníkům i mnohá konkrétní poučení z teorie a metodiky jazykového zeměpisu.[16]


[1] Tento příspěvek vznikl v rámci řešení grantového projektu GA AV ČR Jazykovězeměpisná diferenciace Čech se zvláštním zřetelem k oblasti severovýchodočeské, reg. číslo A9061301.

[2] Český jazykový atlas 1–4, Academia, Praha 1992–2002, ČJA 5 v rukopise.

[3] Přehled dalších takto orientovaných prací je souhrnně uveden v kapitole Snahy o atlas českých nářečí, ČJA 1, Praha 1992, s. 11 n.; viz též J. Hlavsová, Počátky české dialektologie I, II, NŘ 70, 1987, s. 75–81 a 141–149.

[4] Zmiňuje se o nich A. Frinta, Fonetická povaha a historický vývoj hlásky v ve slovanštině, Praha 1916, s. 19. Z této knihy, jejíž jazykovězeměpisná část (s. 19–26) je předmětem našeho příspěvku, pocházejí i další citace Frinty.

[5] Podrobněji viz J. Hlavsová, Dialektologie na Národopisné výstavě českoslovanské r. 1895, NŘ 67, 1984. s. 18–30; Duškova mapa na s. 29.

[6] Metodu korespondenčního výzkumu nářečí užil v r. 1876 německý jazykovědec G. Wenker; shromážděný materiál se stal základem pro německý jazykový atlas.

[7] O propagátorech jazykovězeměpisné metody u nás počátkem 20. století (a o jejich předchůdcích) se zmiňuje J. Hlavsová v článku O počátcích českého jazykového zeměpisu, NŘ 67, 1984, s. 213–217.

[8] Korespondenční lístky s odpověďmi na Frintovu anketu se po dlouhou dobu pokládaly za ztracené (srov. i v článku cit. v pozn. 7., s. 216). Velký dík proto patří Pavlu Jančákovi, který je koncem osmdesátých let objevil při pořádání pozůstalosti S. Utěšeného. Nyní jsou opět v majetku dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR. – Při uvádění nářečního materiálu z ankety i z pozdějších výzkumů užíváme běžného dialektologického přepisu. Z grafických důvodů píšeme však např. prauda – bez obloučku pod literou a.

[9] A. V. Šembera stanovuje hranice podřečí východního (1864, s. 24) takto: „Toto podřečí obecné jest ve východním Boleslavsku, v Jičínsku, Kralohradecku a ve východním Chrudímsku, totiž na Landškrounsku, Vysokomýtsku, na Litomyšlsku až k Poličce a okolo Rudy a Zábřehu na Moravě. Počíná se u Hodkovic blíž České Dubé, jde odtud k jihu k Doubravici, minouc Mnichovo Hradiště a Mladou Boleslav, dále k Lysé a okolo Nimburka k Poděbradům a ke Chlumci, odkudž přechází Pardubickem ke Stradouni u Mýta a jde na západ okolo Vratislavi, Pěšic, Třemošnice, Libejciny, Příluk, Budislavi a Borové k Březinám na moravských hranicích.“ Tomuto vymezení však Frinta vytýká (s. 26, pozn. 47), že „Šembera (a podle něho … i Dušek) vyloučil ze severových. nářečí příslušný díl hejtmanství pardubického, vysokomýtského, čáslavského, chotěbořského a celé Chrudimsko.“

[10] Termín „isofona“ Frinta převzal od polského dialektologa K. Nitsche; dnes se v naší dialektologii užívá v tomto významu spíše názvu izoglosa, a to i pro označení linie ohraničující na mapě území, v němž se vyskytuje jev z různých jazykových rovin; termíny izofona, izomorfa apod. jsou méně běžné.

[11] J. Voráč, Česká nářečí jihozápadní I, Praha 1955, s. 63 a též mapa XIV.

[12] S. Utěšený, J. Voráč, Základní izoglosy severovýchodočeské nářeční oblasti, SaS 34, 1973, s. 138–145, mapa na s. 140. Celá anketa byla zpracována na mapách velkého měřítka, které zůstaly v rukopise v archivu dialektologického odd. ÚJČ.

[13] Jazykovězeměpisné údaje týkající se hlásky u a znělé výslovnosti typu dub, které jsou převzaty z rukopisu ČJA 5, zpracovává autorka tohoto příspěvku.

[14] Zdejší informátor uvádí: „Vaše Blahorodí! Odpovídaje na Váš dotazník, sděluji, že nevyskytuje se v obci naší žádná ze známek pro 1., 2., 3., 4 … Již v Dymokurech najdete částečné užívání odchylných tvarů: prauda, kauka.“ Je pozoruhodné, že na základě tohoto údaje vedl Frinta izoglosu až na Dymokury (viz zde na mapě 1). Jen pro zajímavost poznamenávám, že na základě vlastní zkušenosti vyplývající z pětadvacetiletého (byť nesoustavného) pobytu v městečku Seč na Chrudimsku mohu tu výslovnost typu prauda potvrdit jako zcela běžnou. Záporná odpověď zdejšího respondenta průběh Frintovy izoglosy také výrazně ovlivnila. Frinta tyto sporné odpovědi sice tedy nezpochybňoval, správně však rozpoznal, že ústup izoglosy „jest novějšího data“ (s. 22, pozn. 42).

[15] S. Utěšený, Nářečí přechodného pásu česko-moravského, Praha 1960, s. 145n.

[16] Za cenné konzultace jazykovězeměpisné a za zásadní pomoc při vypracování obou map děkuji dr. Pavlu Jančákovi.

Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 5, s. 225-240

Předchozí Z dopisů jazykové poradně

Následující Zdeňka Hladká: Cizojazyčné prvky v korespondenci mladých lidí