Galuska

Ludmila Uhlířová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Vzhledem k popularitě závodní i rekreační cyklistiky u nás není zajisté třeba vysvětlovat, že galuska je speciální pneumatika pro závodní jízdní kola. Laikovi pravděpodobně postačí výklad, že je to pneumatika, v níž „duše a plášť tvoří celek“ (takto viz např. Slovník spisovného jazyka českého[1]). Odborník napíše, že konstrukci galusky tvoří „uzavřený tubulární toroid“ (rozuměj: cívka prstencovitého tvaru), jehož všechny části jsou vulkanizovány v jedné formě a galuskovou lepicí páskou se lepí ke speciálnímu galuskovému (bezdušovému) ráfku;[2] popíše pak jednotlivé části, z nichž se galuska skládá (kostra, běhoun, patní tkanice, …), podá výčet jednotlivých druhů galusek (speciálním druhem jsou např. tzv. galusky pro plášťový ráfek neboli plášťovky) a v neposlední řadě se zmíní o jízdních vlastnostech, jako je adheze za mokra, valivý odpor, životnost a odolnost proti poškození a mnoho dalších – terminologie související s galuskou je bohatá. Laik zase může dodat, že slovo galuska už dávno není jen termín ze silniční a dráhové cyklistiky, ale vžilo se i ve významech přenesených. V dopravním slangu[3] se galuskou nazývá hodně ojetá automobilová pneumatika, připomínající galusku hladkým povrchem, a v expresivním významu pak známe galusku jako tukovou „pneumatiku“ kolem pasu, hyzdící postavu člověka s nadváhou.

Odkud se slovo galuska vzalo? Zaznamenáno je už v prvním dílu Příručního slovníku jazyka českého[4] (první díl vyšel v letech 1935–37), a to jako termín ze „zbožíznalství“, s dnes sice již úsměvnou, ale přesto správnou definicí ‚jednorourová pneumatika‘. Poukaz ke zbožíznalství vede k domněnce, že od původu by mohlo jít o chrématonymum, tedy o název výrobku vzniklý z vlastního jména, např. z firemní značky. To však explicitně potvrzuje teprve Slovník spisovné češtiny[5] a Akademický slovník cizích slov[6], které shodně udávají, že slovo vzniklo z německého vlastního jména. Samo vlastní jméno však zůstalo v slovnících neuvedeno a ani etymologické slovníky Rejzkův, Holubův–Lyerův či Machkův[7] nepřinášejí o slově žádnou informaci. Pro bližší identifikaci nepomůže ani nahlédnutí do dvojjazyčných slovníků druhé poloviny dvacátého století. Anglický ekvivalent tubeless bicycle tyre (tire),[8] případně tubular track tire (galuska pro dráhu) a tubular road tire (galuska pro silnici) (d. cit. v pozn. 2), podobně jako německý ekvivalent Radrennreifen,[9] korespondují víceméně [109]se slovní definicí v českých výkladových slovnících a tím pouze odlišují galusky – tedy pneumatiky cyklistické – od bezdušových pneumatik automobilových. Ani francouzský vysoce polysémní ekvivalent boyau[10] nic nenapovídá. Je zajímavé, že mezi zmíněnými dvojjazyčnými slovníky, které heslo galuska uvádějí, jsou i slovníky středního rozsahu, což svědčí o tom, že galuska nebyla a není v češtině slovem nikterak exkluzivním.

Teprve v pramenech o dějinách cyklistiky a o historii výroby pneumatik lze nalézt indicie o původu galusky, a to v souvislosti s francouzským firemním názvem Gaulois(e). Zajímavé podněty týkající se galusky jsme obdrželi také od návštěvníků internetové stránky jazykové poradny;[11] nenašel se však mezi nimi žádný pamětník, který by byl připomněl na jakoukoli stopu německou. (Fakt, že syntetický kaučuk, kterým byl nahrazen kaučuk přírodní, se začal vyrábět po r. 1910 v Německu,[12] sám o sobě nic o souvislosti s galuskou nevypovídá.)

Zřetelné indicie jsou přinejmenším dvě. Zaprvé. La Gauloise byla značka prvních bicyklů neboli velocipedů vyrobených ve Francii v poslední čtvrtině 19. stol., zprvu ještě bicyklů o nestejné výšce kol.[13] Vyráběla se v továrně, která nesla jméno La Manufacture Stéphanoise de Cycles „La Gauloise“. Založil ji Francouz Paul de Vivie (1853–1930), známý též pod literárním pseudonymem Vélocio, propagátor cyklistiky neboli velocipedismu (termín najdeme např. v Ottově slovníku naučném[14]), zakladatel časopisu Le Cycliste (vycházel v letech 1887–1973) a autor řady význačných konstrukčních inovací bicyklu.

Zadruhé. I když historie gumárenství, zvláště pak výroby pneumatik, je složitá a po objevení vulkanizace kaučuku v r. 1839 se na jejím vývoji intenzivně pracovalo na evropském i americkém kontinentě (jednotlivé vývojové etapy jsou spojovány s různými jmény vynálezců a zlepšovatelů), zdá se, že význačným mezníkem byl konec osmdesátých let devatenáctého století. Tehdy bratři Édouard a André Michelinové založili společnost pro výrobu plášťů, nejprve pro bicykly. Ty pak postupně zdokonalovali a v roce 1895 poprvé použili též pro automobily.[15] Na vyobrazeních pneumatik z prvních let výroby čteme nápis LE GAULOIS Motocyclette. „Galské“ pneumatiky koncernu Michelin postupně dobyly svět.[16] Za pozornost stojí mimo jiné skutečnost, že syn Édouarda Michelina Pierre založil v r. 1934 v Praze továrnu Pneumichelin (později akciová společnost MITAS), kde se vyráběly pneumatiky a duše na jízdní kola, motocykly i automobily. Lze předpokládat, že jejich uplatnění na našem trhu přispělo k zdomácnění a rozšíření právě té slovní zásoby, která je původu francouzského. „Galská“, tedy francouzská kola a pneumatiky byly propagovány i prostřednictvím reklam na různých jiných výrobcích.[17]

[110]Další vývoj slova galuska se ubíral podobným směrem jako vývoj názvů některých jiných druhů výrobků: Galuska je dnes plně spisovný český výraz pro cyklistickou pneumatiku určitých vlastností, které byly popsány výše, bez ohledu na to, která firma ji vyrobila, podobně jako např. karma je název určitého druhu (plynových) průtokových ohřívačů vody, které dnes už ovšem nevyrábí firma Karla Macháčka, a lux je v českém prostředí synonymum pro vysavač, nikoli název různých výrobků s obchodní značkou Electrolux; k luxování používáme u nás vysavače různých výrobních značek. Z vlastního jména se tak stalo jméno druhové. Vedle toho máme apelativizované michelinky, dunlopky, barumky apod., odvozené příponou -ka, pro pneumatiky jednotlivých značek. V těchto případech se jméno firmy (výrobce) přeneslo na název jejího výrobku.[18] (Na okraj: Baťovky však jsou ve veřejnosti tradičně spojovány s představou obuvi, přestože firma Baťa pneumatiky rovněž vyráběla; srov. takto ve Slovníku spisovného jazyka českého, d. cit. v pozn. 1; tento typ tvoření substantiv v češtině komentuje též např. P. Eisner.[19])

Dodejme, že zajímavým vývojem prošlo i samo slovo velociped neboli – dle etymologie – „stroj rychlonohý nebo rychle pádící“, chceme-li si opět připomenout formulaci z Ottova slovníku naučného (d. cit. v pozn. 14). Dnešní výkladové slovníky, např. Slovník spisovné češtiny (d. cit. v pozn. 5) nebo Akademický slovník cizích slov (d. cit. v pozn. 6), uvádějí slovo velociped jako zastaralý výraz pro jízdní kolo. Mělo by být doplněno, že velocipedem v užším slova smyslu se dnes nazývá historické vysoké kolo a velocipedisté nejsou „obyčejní“ cyklisté (a ovšem ani moderní „bajkři“), nýbrž ti, kdo na takovém kole jezdí a jsou sdruženi v Českém klubu velocipedistů.

---

[1] Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960.

[2] Takto např. http://www.tufo.com.

[3] P. Adámek, F. Prošek, Slang pražských dopraváků, Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s., Praha 2001.

[4] Příruční slovník jazyka českého, Státní nakladatelství, Praha 1935–57.

[5] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2. vyd., Academia, Praha 1994.

[6] Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1997.

[7] J. Rejzek, Český etymologický slovník, LEDA, Praha 2001. – J. Holub – S. Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého, SPN, Praha 1978. – V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997.

[8] J. Fronek, Velký česko-anglický slovník, LEDA, Praha 2000. – J. Elman – V. Michalíček, Anglicko-český technický slovník, Sobotáles, Praha 1998.

[9] Česko-německý slovník, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1968.

[10] V. Vlasák – S. Lyer, Česko-francouzský slovník, 2. vyd., Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1987. – Velký francouzsko-český slovník, Academia, Praha 1992.

[11] Díky patří zejména panu V. Kostlánovi a panu V. Bartkovi.

[12] Pro podrobnější výklad srov. např. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I, Nakl. Libri, Praha 2001.

[13] http://perso.wanadoo.fr/ctmaurepas/articles/velocio/velocio.htm. – http://www.cg42.fr/html/fr/decouvert/cyclo.htm.

[14] Ottův slovník naučný, Praha 1907, heslo velociped.

[15] http://perso.wanadoo.fr/moto.histo/pneus/pneus.htm.

[16] http://www.planete2cv.com/historique.htm. – www.michelin.com.

[17] Bez zajímavosti není v tomto ohledu svědectví o reklamě na dobových francouzských cigaretách značky Gauloise s vyobrazením cyklisty v rolákovém svetru, opírajícího se o starobylé jízdní kolo. – Na druhé straně je třeba také uvést, že v období před druhou světovou válkou bylo v Československu na padesát výrobců jízdních kol různých typů a různých značek. Viz o tom např. podrobné dokumenty v Technickém muzeu v Praze.

[18] Podrobněji o názvech výrobků v češtině viz zejména A. Hovorková, Vlastní jména a apelativizované názvy výrobků v češtině, NŘ 71, 1988, s. 68–75. – M. Knappová, Názvy výrobků z hlediska funkčního a jazykového, NŘ 75, 1992, s. 113–119.

[19] P. Eisner, Čeština poklepem a poslechem, Pražské nakladatelství Jiřího Poláčka a nakladatelství B. Just, Praha 1996, s. 17: „baťovky (obuv) […] že dovedeme od jmen vlastních tak hravě, se stručností a jednoznačností tak dokonalou utvořit jména obecná, toť jedna z nádher předokonale jemné a přesné mechaniky příponové v češtině, mechanismu, který je výtvorem jakéhosi geniálního inženýra, montéra nad montéry …“

Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 2, s. 108-110

Předchozí Petr Nejedlý: Brněnské etymologické setkávání

Následující Markéta Pravdová: Propan-butan, nebo LPG?