Časopis Naše řeč
en cz

Brněnské etymologické setkávání

Petr Nejedlý

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve dnech 10.–12. září 2002 se v Brně pod záštitou předsedkyně AV ČR Heleny Illnerové a brněnského primátora Petra Duchoně uskutečnilo Etymologické symposion Brno 2002. Jeho organizátorky Helena Karlíková a Ilona Janyšková z etymologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR tak navázaly na symposion předchozí, které proběhlo v roce 1999 na počest význačné etymoložky a dlouholeté spolupracovnice Václava Machka Evy Havlové.[1] Loňské symposion bylo věnováno 180. výročí narození a 110. výročí úmrtí jednoho z předních českých etymologů, dnes však mezi bohemisty téměř zapomenutého brněnského středoškolského učitele Antonína [105]Matzenauera (11. 9. 1823 – 4. 12. 1893).[2] Je zřejmé, že v Brně vzniká tradice vědeckých setkání inspirovaných jubilei význačných osobností slovanské etymologie.

Jednání symposia proběhlo v plenárních zasedáních, během nichž se před početným auditoriem účastníků z téměř všech slovanských zemí, Rumunska, Rakouska, Německa, Finska a Irska vystřídalo téměř čtyřicet referentů. V úvodu připomněla Eva Havlová Matzenauerovu svéráznou osobnost i jeho dílo a upozornila na další práce, které nalezla v Matzenauerově rukopisné pozůstalosti. Shrnující charakter měl rovněž referát Ivana Duridanova, který zhodnotil dosavadní bulharské etymologické slovníky. V posledním ze tří úvodních referátů předložila Ž. Ž. Varbotová přehled způsobů, jimiž se mohou vzájemně ovlivňovat formálně i sémanticky blízká etymologická hnízda: na slovanském jazykovém materiálu představila pět typů, v nichž dochází k interferenci derivátů z homonymních nebo paronymních kořenů; např. u ruského nářečního ogromčij, které pochází z kořene *grom- (srov. české hromada), lze deverbativní příponu -čij vysvětlit vlivem slovesného kořene *grьm-/grom- (srov. české hřmět, hrom).

V příspěvku předneseném za osobně nepřítomného Viktora V. Martynova zazněl návrh rozeznávat v řadě etymologických východisek dva kořenné komponenty (např. pro slova člověk, kopřiva, mošna, nevěsta apod.). Protikladem (dlužno podotknout, že nezamýšleným) k němu bylo vystoupení Šimona Ondruše, který vybrané méně průhledné jednotky (např. jazyk, jelen, jesen, nevěsta, slunce) vysvětloval pomocí laryngální teorie a své výklady doprovázel významově blízkými paralelami. Podobně jako předpokládaná ie. kompozita interpretoval řadu slov Aleksandar Loma (např. české rukáv, sýc, zdraví aj.), i když – jak sám upozornil – z řady důvodů (pozdější kontrakce apod.) mnohdy nelze dělat jednoznačné závěry, např. řecké pezos ‚pěšky‘ může být podle autora tvořeno vedle kořene *ped- ‚noha‘ buď sufixem *-io-, nebo slabým stupněm kořene *-ei- ‚jít‘. Marija Račevová se soustředila na sémantickou implicitnost – na bulharském jazykovém materiálu upozornila na prvky, které ji podmiňují (vývojově proměnlivé významové rysy vnímané jako dominantní, konkrétní jazykové kvality i mimojazyková skutečnost). Ilona Janyšková uvedla řadu slovanských lexikálních jednotek z významových okruhů, jejichž původ nebo sémantický vývoj lze vysvětlit pomocí jazykového tabu; příklady vybrala ze čtyř významových okruhů ovlivněných magií. Vladimír Šaur se věnoval obecnému vztahu mezi významem a referencí a jejich postavení v etymologii.

Jeden tematický okruh představovaly příspěvky věnované etymologickým poznatkům opřeným o vzájemné kontakty jednotlivých (příbuzných i nepříbuzných) jazyků. Georg Holzer uváděl příklady na existenci slovanských jazyků na území dnešního Rakouska, Jiří Rejzek předložil možný výklad čtyř málo průhledných českých slov (koprnět, oprať, pelichat, poťouchlý) pomocí slovinských paralel, Ivan I. Lučyc-Fedarec vykládal řadu českých slov pomocí paralel z baltských jazyků a Wojciech Sowa uváděl paralely mezi koncovkami pro řecký a slovanský prézens.

[106]Dva referenti se ve svých vystoupeních zaměřili na otázku zpracování lexikálních výpůjček ze slovanských jazyků. Širší úhel pohledu zvolil Johannes Reinhart, který porovnal, jakým způsobem jsou takové výpůjčky ve čtyřech nových etymologických slovnících[3] zpracovány (jinak kritický autor příznivě hodnotil slovník slovinský za odbornou zdatnost a přínosnost a populárně zaměřený slovník český za spolehlivost uvedených výkladů); zároveň Reinhart upozornil na cenu staroslověnských (církevněslovanských) památek pro etymologická zkoumání a nastolil otázku uvádění všech existujících, mnohdy protichůdných výkladů v jednom slovníkovém hesle (v diskusi se přítomní shodli, že záleží na tom, jakému uživateli je slovník určen). Alexandr J. Anikin představil problémy, jaké řeší zpracovatelé slovníku výpůjček z ruštiny v jazycích sibiřských národů.

Otázku výpůjček řešili rovněž Ralf-Peter Ritter a Mihai Mitu: Ritter sledoval změnu o > a při přejímání do maďarštiny (české ohař, opat, skoba – maď. agár, apát, (e)szkába) a jejím systémovým uplatněním eliminoval dosavadní potřebu vykládat některé hláskové změny jako vliv analogie (např. pro slovanské postat – maď. pászta). Mitu zase ukazoval, v jaké podobě a v jakých funkcích se v rumunských výpůjčkách ze slovanštiny realizovalo původní slovanské slabikotvorné l a r.

Dvě referentky se věnovaly uplatnění etymologických poznatků v diachronní lexikografii: Milada Homolková ukázala na struktuře staročeského slovesného hesla přěmoci/prěmáhati dvě skupiny významů polysémního slova – jednu vzniklou obvyklým sémantickým vývojem v lexikálním systému, druhou vzniklou nezávisle na tomto vývoji v překladových textech kalkováním latinského praevalere; Jelena L. Berezovičová nabídla výklad některých přenesených pojmenování pro jevy související s namlouváním (a odmítnutím) na základě vnější stránky folklórních svatebních zvyků (stranou ponechala bohatou erotickou a sexuální symboliku, jež tento okruh pojmenování provází).

Velká část přednesených příspěvků byla věnována výkladům konkrétních kořenů či slov nebo významových okruhů. Ljubov V. Kurkinová připomněla někdejší názory Matzenauerovy při výkladu slovanského *myliti ‚klamat‘ (společným východiskem je nepřímočarý pohyb), Todor A. Todorov zkoumal původ bulharských sloves otmaljavam, premaljavam ‚ochabovat, umdlévat, malátnět‘ (základem je kořen mal- ‚malý‘) a Anatolij F. Žuravlev podal výklad ruského substantiva pareň ‚chlapec, kluk‘ z jazyků neindoevropských (v diskusi byly uvedeny i výklady jiné, vycházející mj. z baltských jazyků, srov. lit. bérnas, lot. bērns). Helena Karlíková se zamýšlela nad tím, zda jsou staročeská substantiva hradobit ‚krupobití‘, holet ‚jíní‘ opravdu kroatismy (podle autorčiných zjištění prvé z nich je, druhé není), a Žofie Šarapatková navrhla (s využitím Matzenauerových závěrů) výklad významu některých paleoslovenismů (nakladъ, pokrǫta, srov. novočeské pokroutka). Václav Blažek probral zevrubně dosavadní etymologie slova jezero s ohledem na střídání náslovného je- a o- (srov. např. ruské ozero); Marta Bjeletičová podala přehled významů a dosavadních etymologií polysémního sch. kojasiti se (‚objevit se; přihodit se‘ aj.). Ľubor Králik vyložil jméno pohádkových obrů Hariani z po[107]jmenování příslušníků sekty ariánů a Bohumil Vykypěl navrhl interpretovat dolnolužické hapax legomenon z Wolffenbüttelského žaltáře kněžyc nikoli jako deminutivní patronymikon, nýbrž jako deverbativum s významem ‚vládce‘. Liljana Dimitrovová-Todorovová představila více než sto šedesát bulharských nářečních variant pojmenování pro slunečnici a roztřídila je do více než deseti skupin jak podle slovotvorné struktury, tak podle významové motivace. Podobně porovnala Stanislava Kloferová některá nářeční pojmenování bubáku na ovoci, která zachytil Český nářeční atlas (bubák, kominík), s pojmenováními v německých dialektech v Rakousku; ukázala, že zdrojem pojmenovací motivace pro česká pojmenování nebyl vždy vlastní významový vývoj českého polysémního slova, nýbrž právě některá pojmenování německá (pochopitelně v územích jsoucích v kontaktu s němčinou). Motivaci pojmenování přírodních jevů se věnovala také Christina Dejkovová, která zkoumala původ pojmenování některých ptáků (stehlík). Mariola Jakubowiczová uvedla několik výkladů adjektiv, která označují rozměry (např. tlustý, hrubý, tenký), a popsala jejich významové změny v jednotlivých slovanských jazycích. Galyna Myronovová vysvětlovala na východoslovanském jazykovém materiálu pojmenování textilií (dlužno poznamenat, že z velké části původu toponymického: atlas, kašmír apod.). Přehled nevyjasněných slovanských etymologií podala Corinna Leschberová – pokusila se o jejich roztřídění podle příslušnosti k sémantickým polím.

Z celku ostatních referátů se vymykal pokus Malgorzaty Brzozowské o usouvztažnění jednotlivých významů polysémního slova doložených v průběhu staletí s jeho etymologickým východiskem a jeho významem; nutno poznamenat, že šlo o pokus nerespektující hledisko chronologické (postupnost vývojových změn lexikální jednotky), a tudíž o pokus předem odsouzený k nezdaru. Diskusi vyvolal také pokus Sorina Paligy vyložit řadu starých místních slovanských jmen na základě převážně balkánských paralel z indoevropských nebo předindoevropských východisek – většinu z nich však lze odvodit pomocí slovanských kořenů (Brno apod.).

Třídenní zasedání provázela živá a věcná diskuse, zcela zaplňující vymezené časové možnosti symposia. Potvrdila, že mnozí referenti se ve svých příspěvcích zaměřili na citlivé a otevřené otázky etymologického bádání a že by bylo vhodné, kdyby započatá řada těchto symposií pokračovala. Vzhledem k dosavadnímu bezchybnému organizačnímu zajištění a již vybudovanému důstojnému zázemí celé akce jistě všichni uvítají, budou-li tato setkání i nadále probíhat v režii brněnských akademických etymologů.

[1] Materiály z něho byly publikovány ve sborníku Studia etymologica Brunensia 1, Euroslavica, Praha 2000, 380 s.

[2] Matzenauerovo etymologické dílo skládající se především z několikasetstránkového srovnávacího slovníku Cizí slova ve slovanských řečech (1870) a ze čtrnáctileté (bohužel nedokončené) série článků Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu (Listy filologické 1880–1893) zhodnotil spravedlivě i s uznáním J. Zubatý ve své vzpomínce (Almanach České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 5, 1895, s. 112–117).

[3] A. Bańkowski, Etymologiczny słownik języka polskiego, Warszawa 2000; A. Gluhak, Hrvatski etimološki rječnik, Zagreb 1993; J. Rejzek, Český etymologický slovník, Praha 2000, M. Snoj, Slovenski etimološki slovar, Ljubljana 1997.

Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 2, s. 104-107

Předchozí Eva Hošnová: Léta 1999–2002 v časopise Český jazyk a literatura

Následující Ludmila Uhlířová: Galuska