Časopis Naše řeč
en cz

Opět na Ruzyň

Josef Šimandl

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nebudeme se zabývat ani dalším z návratů britských imigračních úředníků na české letiště, ani metonymií ruzyňské letiště → Ruzyně, jaká je v publicistice, zejména v kondenzovaných titulcích, dávno běžná (srov. Paříž, tj. francouzská vláda, protestuje). Povšimneme si blíže tvaru (na) Ruzyň, který byl na stránkách NŘ představen v letošním 1. čísle.[1]

Pohled do Českého národního korpusu by nás mohl uklidnit, že krátké tvary Ruzyň v textech publikovaných za poslední desetiletí rozhodně nepřevažují: viz tabulku A, s. 270.

Zajímavější než frekvence bude, v jakých textech krátké podoby nacházíme. Při významu ‘věznice’ (méně v dalších) se vyskytují v řadě disidentských textů (E. Bondy, I. Diviš,[2] Informační servis vydávaný redakcí Respektu začátkem 90. let), u kterých lze předpokládat formativní působení na dnešní generaci novinářů. V korpusu je např. vidět, jak sám Respekt (1993) zatahuje krátkou podobu i do označení Letiště Praha Ruzyň, kde by se rozhodně slušelo respektovat standard Praha-Ruzyně;[3] podobně na letišti Ruzyň, letiště v jihokorejském Soulu … je osmatřicetkrát větší než Ruzyň, pro letiště Ruzyň, Ruzyň plná českých hokejistů (Lid. noviny 1991–1994), Pro Ruzyň 90 tendrů (titulek z Hosp. novin 1995), Ruzyň přijímala pouze necelou hodinu (MF Dnes 1994). Přitom stojí za povšimnutí, že výskyt těchto aberací končí (aspoň v korpusu syn2000) s polovinou 90. let.[4] Korektní podoba Ruzyně tedy přece jen nabyla vrchu – až do současné nové vlny expanze, např. (britská vláda) zavelí a její úředníci se pak na čtrnáct i více dní stěhují na Ruzyň (Týden 30/2002, s. 21).

I když je krátký tvar Ruzyň z úzu doložen, gramatický a noremní není. Část Prahy, kde se nachází letiště, se jmenuje Ruzyně. Jména na -yně skloňujeme podle vzoru „růže“, nikoli „píseň“. Kdyby šlo o jiné jméno z této skupiny, myslím, že podoby na Volyň (Volyně), přes Čkyň (Čkyně), za Bavoryň (Bavoryně) by neměly šanci rozšířit se a zůstaly by nápadnou odchylkou od normy, ať už regionální nebo individuální. U podoby Ruzyň jsou patrně ve hře silnější faktory: jednak žurnalisté daleko spíš kopírují, co slyší, než že by zdánlivý novotvar sami vytvářeli, a potom se ptejme, odkud takový tvar vychází (o cestách šíření jsem už něco naznačil); jednak může lépe vyhovovat jisté vyjadřovací potřebě, jíž můžeme rozumět nejen volbu stylového rejstříku, ale i gramatické vyjádření věcných vztahů.

Nahlédnutím do klasického Profousova díla[5] zjistíme, že podoba Ruzyň je lidová a navíc odpovídá podobám před standardizací. Původní a doložené podoby jsou Ruzeň/Ruzéň/Ruzíň/Ruzín. Poslední z podob byla přijata za úřední r. 1854, podoba Ruzyně 1886. K tomu [268]vysvětluje Profous ex post jakousi nepřímou úměrou: „Jako ke jménu Bechyně je lidový tvar Bechyň,[6] tak k našemu jménu Ruzíň utvořen spisovný tvar Ruzyně.“ Ať už standardizační úpravu hodnotíme jakkoli, není důvod pochybovat, že se v naprosté převaze vžila. U jména osady, kde jsou dva celostátně známé objekty (od r. 1936 věznice,[7] od r. 1937 hlavní civilní letiště, oba vybudované půl století po zavedení podoby Ruzyně), má totiž místní úzus jen velmi malou váhu, protože naprostá většina lidí, kteří o Ruzyni mluví/píší, nikdy neměla jazykový kontakt s usedlíky z Ruzyně a okolí.[8] Místní úzus však mohl spolupůsobit při utváření slangu.[9] – Pokud jde o předložky, Profous uvádí i jako lidový úzus do Ruzyně, v Ruzyni. Předložka na tedy pochází z profesní mluvy nebo sem expanduje od jiných podobných vyjádření na způsob nákazy. Nad příčinami jejího šíření se zamyslel J. Kraus.[10]

V tvaroslovném systému shledávám tyto příčiny:

(1) Existuje skupina substantiv kolísajících mezi vzory „růže“ a „píseň“, např. báje/báj. Vysoce frekventované je slovo kuchyně/kuchyň. Slovníky,[11] jazykové poradenství a pedagogika mohou sice doporučovat, aby se rozlišoval význam ‘část bytu, domu nebo stavebního komplexu určená k přípravě pokrmů’, kde lze užít obojích tvarů (mají malou kuchyni/kuchyň), od významu ‘souhrn pokrmů typických pro nějaké společenství nebo teritorium’, kde se zpravidla užívají jen delší tvary (v oblibě je thajská ?kuchyň; s láskou vzpomínal na středozemskou ?kuchyň: i ČNK dosvědčuje, že mnohem častější – jednotlivé výskyty proti desítkám – jsou tvary typu thajská kuchyně, na středozemskou kuchyni). Ústup od rozlišování, dokonce kolísání na malé ploše téhož textu, lze doložit už [269]z 80. let: Možná že kuchyně francouzská, česká, anglická nebo moravská a slovenská či rakouská je pro váš vkus už příliš všední. Antická kuchyň nabízí několik dalších možností. Hlemýždi vykrmení mlékem (následuje recept).[12] Může to být i působení analogie kuchyně/kuchyň, proč uživatelé jazyka ztrácejí zábrany před dubletou Ruzyně/Ruzyň.

(2) Mezi tvary dublet typu růže/píseň je málo rozdílů. Například je shodný celý plurál, ale to není u místního jména Ruzyně relevantní. Rozdíl by měl být ve vokativu, ale kromě eventuálních užití poetických nebo veršotepeckých se ho nedočkáme. Diferenčními pády jsou tedy prakticky jen nominativ a akuzativ. Nedostatek rozdílů mezi dubletními paradigmaty je zejména u místních jmen častým zdrojem nejistoty a chyb.[13]

(3) Ať už užití předložky na hodnotíme jakkoli, podívejme se na důsledky volby z hlediska soustavy tvarů a významu. Lokalizační a směrový význam se většinou liší i koncovkou a volba předložky na nepřináší v rozlišovacích poměrech zásadní změnu (srov. +/- v tabulce B, s. 270). Výjimkou je právě rozdíl paradigmat růže, kde rozlišení zmizí, a píseň, kde rozdíl bude vyjádřen, podobně jako v naprosté většině ostatních paradigmat. Nekorektní tvar na Ruzyň je výhodný jako zřetelně akuzativní a jeho užití má – z pohledu na všechna paradigmata – určitou systémovou oporu.

K otazníkům (tabulka B, 4. sloupec): U všech místních jmen je s předložkou na možný směrový akuzativ (na Brod – směrem na Brod, k Brodu) a za substandardní se nepokládá, jakkoli jistý rozdíl stylové polohy mezi nižším Jedu na Brod a zcela neutrálním Husité/Skini táhli na Brod by bylo možné konstatovat. Ale lokalizační vyjádření je myslitelné jen v onom vágně distributivním, případně metonymickém pojetí, jak se uplatňuje v administrativním slangu (např. Na Plzni neberou telefony – na „městě Plzeň“, na městském úřadu v Plzni); u jmen spojovaných s předložkami v/do se hodnotí jako výrazně substandardní, ne však nečeské. Nemůžeme je stavět na stejnou úroveň s naprosto agramatickou podobou xdo Plzeň, které by se mohl dopustit cizinec, nebo s podobou do Plzni, jejíž užití je při všeobecné známosti Plzně nepravděpodobné, ale přece by aspoň odpovídala způsobům skloňování v některých regionech.

Shrňme: Kratší, příznaková podoba Ruzyň vyhovuje novinářské potřebě „jadrného“ titulku a po předložce na výrazně vyjadřuje akuzativ směrový. Je to však tvar lidový, ne-li ještě nižší, a odporuje mluvnici spisovné češtiny. Podobně jako lidový tvar Hradčana v neméně lidovém významu ‘Pražský hrad’ by se tedy tvar Ruzyň snesl v emotivně laděném fejetonu nebo snad ještě v komentáři. Ve zpravodajství, jehož vyjadřovacím prostředkem je standardní spisovný jazyk, svědčí o nezvládnutí skloňovacích vzorů „růže“, „píseň“ a o nízké jazykové kultuře. Že se Ruzyně uváděla i ve vyjmenovaných slovech, to jako by někteří novináři buď zapomněli, nebo nezažili …

[270]Tabulka A

 

do Ruzyně

na Ruzyň

nom. Ruzyně

nom. Ruzyň

o letišti

6

1

 

5

o věznici

10

1

 

2

o osadě nebo indiferentně

4

0

 

0

celkem

20

2

231[14]

7

Tabulka B

(hrad) … Brod

do Brodu, v Brodu (-ě)

-(+)

na Brod, ?na Brodě

+

(les) Kojetín

do Kojetína, v Kojetíně

+

na Kojetín, ?na Kojetíně

+

(stroj) Žacléř

do Žacléře, v Žacléři

+

na Žacléř, ?na Zacléři

+

(žena) Bílina

do Bíliny, v Bílině

+

na Bílinu, ?na Bílině

+

(růže) Kaplice

do Kaplice, v Kaplici

+

na Kaplici, ?na Kaplici

-

(píseň) Plzeň

do Plzně, v Plzni

+

na Plzeň, ?na Plzni

+

(kost) Chrudim

do Chrudimi,[15] v Chrudimi

-

na Chrudim, ?na Chrudimi

+

(město 1) Brno

do Brna, v Brně

+

na Brno, ?na Brně

+

(město 2) Ledečko

do Ledečka, v Ledečku

+

na Ledečko, ?na Ledečku

+

(moře) … Pole

do Ple, v Poli

+

na Pole, ?na Poli

+

(stavení)[16] Bzí

do Bzí, ve Bzí

-

na Bzí, ?na Bzí

-

Strážný

do Strážného, ve Strážném

+

na Strážný, ?na Strážném

+

(vrátná) Libavá

do Libavé, v Libavé

-

na Libavou, na Libavé

+

(vstupné) Strážné

do Strážného, ve Strážném

+

na Strážný, ?na Strážném

+

(hrad) Mosty

do Mostů, v Mostech

+

na Mosty, ?na Mostech

+

Rokycany (Vary)

do Rokycan (Varů/Var), v Rokycanech

+

na Rokycany, ?na Rokycanech

+

(ulice) Řevnice

do Řevnic, v Řevnicích

+

na Řevnice, ?na Řevnicích

+

Pohledští Dvořáci

do P.-ých Dvořák(ů), v P.-ých D.-cích/-kách

+

na P.-é D.-y, ?na P.-ých D.-cích/-kách

+


[1] J. Kraus, Do Ruzyně, nebo na Ruzyň? NŘ 85, 2002, s. 50.

[2] Ne tak např. L. Vaculík, který důsledně užívá do Ruzyně, v Ruzyni a sebeobranně nepřijímá z mluvy vězňů a dozorců ani předložku na, ani podobu Ruzyň.

[3] Ke způsobu ztvárnění v tisku (neodmezerovaná dlouhá pomlčka) srov. A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte, Scientia, Praha 2002, s. 101.

[4] Korpus syn2000 obsahuje periodika ještě i z roku 1999.

[5] A. Profous, Místní jména v Čechách III, ČSAV, Praha 1951.

[6] Tato argumentace má pramennou slabinu: zatímco k Bechyně je (kromě dalších podob) doloženo castrum Bechynie (1414), oblehl hrad Bechyni (1428), jednoznačná svědectví pro dlouhou podobu Ruzyně z minulosti nejsou.

[7] Název při zřízení: státní donucovací pracovna pro muže; Ottův slovník naučný nové doby, díl V/2 (1939).

[8] U nedaleké(ho) Jenče (A. Polívková, Naše místní jména a jak jich užívat, Academia, Praha 1985, uvádí ž., ale na místní úzus může mít výrazný vliv blízký Jeneček) je poměr výrazně jiný: počet těch, kdo s místním názvem aktivně a pravidelně zacházejí, může být nejvýš malým násobkem počtu lidí v obci a blízkém okolí. Rozdíly tohoto druhu mohou být důvodem, proč v poměrně uzavřené komunitě kolem vojenského letiště Kbely (jak uvádí J. Kraus, cit. d.) se drží rozdíl na letiště × do Kbel, aniž se užívá metonymicky na Kbely ‘na tamní letiště’, zatímco u Ruzyně se objevuje ono na Ruzyň, na Ruzyni. V široké komunitě (místní název pronáší/píše kdekdo, kdekdo ho slyší/čte) je také větší možnost variability a panuje větší otevřenost proměnám, v našem případě právě expanzi předložky na.

[9] Přinejmenším v době vybudování byly oba objekty také zdrojem pracovních příležitostí, a to i pro obyvatele z okolí, jakkoli podíl specialistů na letišti byl jistě vyšší. Dále je tu fakt, že pracovníci vězeňské služby často bydlí v místě; jsou to daleko spíš oni (než vězni ze široka daleka), kdo může „tam“ vnášet specifika místního jazykového úzu. Téma pro historickou sociolingvistiku – ale nesnadné.

[10] D. cit. v pozn. 1. Šíření na ve významu vágně distributivním není ovšem jev nový: srov. M. Čechová, K expanzi předložky na v současné jazykové praxi, NŘ 64, 1981, s. 33–45.

[11] Rozlišení uvedl naposled Slovník spisovného jazyka českého: kuchyně, řidčeji (a zpravidla jen ve významu 1, 3) kuchyň“, přičemž významy jsou: 1. místnost, kde se připravují pokrmy; 2. způsob úpravy jídla; jídla určitým způsobem upravená; 3. souprava nábytku do kuchyně (…); 4. různé jednání nebo vyjednávání (…). Jednosvazkový Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost v obou svých vydáních (1978, 1994) nabízí tvarové dublety pro všechny tři významy, které zaznamenává, tj. 1. místnost …, 2. souprava …, 3. způsob …

[12] Ukázku reprodukuji z korpusu SYNEK (na CD-ROM vydal a distribuuje Ústav Českého národního korpusu; informace viz http://ucnk.ff.cuni.cz), který o zdrojovém textu nabízí tyto údaje: kod=sberatel, zanr=AMU (lze dohledat, že touto zkratkou, pravděpodobně z angl. amusement, se označuje zábava, hry, koníčky), autor=kol., rok=1983. Pro doplnění údajů (kniha Sběratelství, nakl. Svoboda) musíme navštívit zmíněné webové stránky. Přesná identifikace textu – jíž je podmíněna i představa o lingvosociálním statusu autora, o šíři recepce textu (šlo o čtenářskou prémii, původně neprodejnou, později dostupnou v antikvariátech) – a další, pro posuzování jazykových jevů důležité charakteristiky, nejsou tedy ani v tomto produktu ČNK dostupné ve formě přátelské k uživateli.

[13] Např. u Olomouce, kde se váhá často, se rod (ž., v místním úzu a porůznu i m.) projevuje odlišnou koncovkou jen v instrumentálu.

[14] Naprostý monopol má tato korektní podoba v lokalizaci novinových zpráv a ve sportovních výsledcích.

[15] Možná i potřeba rozlišit tvary (jakkoli spíš jen podvědomá a při různosti předložek pro lokalizaci a směr redundantní) drží na okraji úzu podoby podle vz. píseň u Chrudimě, do Chrudimě, které jsou od lokálu odlišné.

[16] Na následujících řádcích tohoto sloupce máme příležitost uvědomit si, jak s repertoárem vzorů (podvzorů, typ…) tradovaných mluvnicemi školskými i vědeckými nevystačíme ani na domácí místní jména. Např. u Strážný by se dal uplatnit vzor „vrátný“, nebýt akuzativu, který se liší kvůli životnosti. Neživotná mužská apelativa pojmenovacího typu vysoká nejsou totiž v češtině registrována. – Případ Pohledských Dvořáků (nominativ v životné formě, v genitivu a lokálu dublety podle jiných místních jmen) je spletitý a v mluvnicích nezaznamenaný; naštěstí je podobně ojedinělý jako případ svalu antagonisty – srov. J. Šimandl, Morfologická problematika v jazykové poradně, NŘ 83, 2000, s. 84.

Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 5, s. 267-270

Předchozí Josef Šimandl: Jak zacházet s francouzskými jmény

Následující Lumír Klimeš: Kdo je autorem slova dálnice?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1