Hlasovat a odsouhlasit

Ludmila Uhlířová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Hlasovat znamená dávat, odevzdávat při volbách svůj hlas. Hlasujeme například o návrhu, pro kandidáty určité politické strany, proti návrhu usnesení. Nově se u tohoto slovesa setkáváme s předmětem ve 4. pádě: hlasovat něco, např. hlasovat návrh. Tato vazba sem proniká vlivem slovesa schvalovat s blízkým významem, která se rovněž pojí s předmětem ve 4. pádě, tedy schvalovat návrh, a vlivem odvozených sloves s předponou od-, odhlasovat návrh a odhlasovávat návrh. Vazba se 4. pádem je charakteristická pro jednací jazyk. Sledujete-li televizní přenosy z parlamentních zasedání, můžete slyšet například, jak předsedající dává hlasovat návrh zákona. Ve všeobecném úzu se zatím tato vazba neprosadila, ale je nikoli ojedinělým projevem proměnnosti slovesných vazeb v dnešní češtině, a to proměnnosti ve prospěch vazeb se 4. pádem na úkor vazeb jiných. Podobně máme např. zmínit,[1] diskutovat, uvažovat něco, a od toho pak rovněž zmíněný návrh, diskutovaná otázka, uvažovaný projekt, pojednávaná kniha[2] – a také hlasovaný návrh.

Pokud návrh úspěšně projde hlasováním, je prohlasován. Sloveso prohlasovat s předmě[166]tem ve 4. pádě, tedy např. prohlasovat zákon, je dnes ve sféře jednacího jazyka rovněž běžné.

Odsouhlasit je dokonavé sloveso, utvořené od nedokonavého souhlasit předponou od- s významem dovedení děje do konce, uzavření děje. Významově se řadí k slovesům odehrát, odchovat, odkojit, odsloužit a dalších, na rozdíl od nich si však nepodržuje stejnou slovesnou vazbu jako příslušné základové sloveso (souhlasit s čím), nýbrž přijímá akuzativní rekci významově blízkého slovesa odhlasovat co.

Vzhledem k tomu, že odsouhlasit má širší významový rozsah než odhlasovat (odsouhlasit něco lze i jinak než hlasováním), setkáváme se s ním v současné češtině dokonce častěji než se slovesem odhlasovat a časté je i od něj odvozené adjektivizované odsouhlasený a substantivizované odsouhlasení. Český národní korpus má 839 dokladů slovesa odsouhlasit a jen 607 dokladů slovesa odhlasovat.

Slovesa odsouhlasit se dnes užívá jako slovesa stylově neutrálního ve spojení se substantivy vláda, parlament, poslanci, zastupitelstvo, sněm, výbor, předsednictvo, sněmovna, valná hromada, ministerstvo apod. Proti analytickému slovnímu spojení vyslovit souhlas, které může v některých kontextech působit oficiálně, až knižně, má také výhodu jednoslovnosti.

Bylo by sice možné slovesa odsouhlasit užít s implicitním příznakem negativního hodnocení, tedy „odkývat“, ale doklady takových užití v současných textech nejsou zaznamenány. Jde totiž o sloveso potřebné v neutrální veřejné komunikaci, a proto přestalo být s potenciálně negativním příznakem „odbytí“ spojováno. Odsouhlasit nepovažujeme v dnešní češtině za sloveso slangové; je plně spisovné.

---

[1] H. Prouzová, Zmínit se, zmínit a reflexivní slovesa dicendi, NŘ 79, 1996, s. 119–123.

[2] A. Jirsová, Pojednávaná kniha? NŘ 49, 1966, s. 185–186.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 3, s. 165-166

Předchozí Josef Šimandl: Kávomlýnek

Následující Z dopisů jazykové poradně