Časopis Naše řeč
en cz

Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dotaz

Prosím o zaslání stanoviska, zda lze používat slova superkomunikace, supermarketing, superřízení, superručení, superrozvoj, superkurz, supermanažer.

Odpověď

výraz super, ať už jako samostatné příslovce nebo jako součást složeného slova, je v dnešní době velmi módní a zdá se, jako by ho lidé užívali všude, kde je to jen trochu možné, takže to vypadá, že co není super, ještě lépe hyper, není dost dobré. Obzvláště toho využívají v inzerátech a reklamách obchodníci, kteří snad ani jiné zboží než super či hyper nevyrábějí.

Problém je v tom, že čtenáři většinou ani nemusí být jasný přesný význam takového slovního spojení, a jazyk by přece měl být především srozumitelný, neboť slouží dorozumívání mezi lidmi. Když se zamyslíme například nad slovem superřízení, je pro nezasvěceného člověka velmi těžké zjistit jeho přesný význam. Znamená to vyšší řízení? lepší řízení? A takto bychom mohli přemýšlet nad většinou takových výrazů. Nehledě k tomu, že pro mnoho těchto „superslov“ bychom mohli najít český ekvivalent.

Čeština se nijak nebrání přejímání cizích výrazů, naopak ji to v mnohém obohacuje, ale měli bychom mít při tom stále na mysli požadavek srozumitelnosti. Ne každá přejímka je vždy obohacením jazyka, někdy se jedná jen o zbytečné zahlcení cizími, mnohdy zbytečnými a málo srozumitelnými výrazy.

Ze slov, které jste nám zaslal, je ve slovníku obsažen pouze jeden: supermanažer (mimořádně schopný, úspěšný manažer). Ostatní výrazy nejsou obsaženy (či jsou zastoupeny jen okrajově) ani v databázi Českého národního korpusu, který obsahuje přes sto milionů slovních spojení. Potřebnost těchto slov v komunikaci tedy není zřejmě tak velká. K jejich hlubšímu rozboru bychom ale potřebovali znát jejich význam, a ten z nich není jednoznačně patrný. Doporučujeme tedy těmito slovy spíše šetřit.

Dotaz

Seznámil jsem se s mezinárodním jazykem INTERLINGUA a rád bych pomohl jeho šíření. Pro našince není koncovka -ua není běžná a skloňuje se s obtížemi. Jestliže jsem správně pochopil profesora Tomina, dá se (mimo první pád?) používat změněná koncovka -va, -vou, -vě. Diskutoval jsem o věci se dvěma učiteli češtiny, kteří mi jednoznačnou odpověď nedali. Proto se vás chci zeptat, jak tento problém řešit, abychom se nedopouštěli chyb.

Odpověď

Potíž s označením jazyka interlingua je zákonitá, protože na jedné straně jde o slovo, které by mělo zachovávat bez proměny svůj internacionální charakter, na druhé straně je potřeba ho zapojovat i do českých vět a dávat mu koncovky, jaké se s internacionálním základem končícím na -u těžko slučují (zejména ve 3. a 6. pádu ).

[168]V příručce F. Čermáka Jazyk a jazykověda (Praha 1997, s. 98 + rejstřík) se vyskytuje podoba na -ua; také v Akademickém slovníku cizích slov (Praha 1995), kde je navíc interlingua charakterizována jako Američany reformovaný jazyk interlingue, je jen tato podoba, ale otázka flexe se neřeší.

Souhlasíme s Vámi, že potřebám skloňování odpovídají podoby (do) interlingvy, (v) interlingvě, (s) interlingvou, (mimo) interlingvu. Dodáváme, že – zejména v sousedství s těmito podobami – nezbývá než akceptovat i podobu interlingva jako variantní k interlingua.

Dotaz

V českém rozhlasovém vysílání jsme denně informováni o frekvencích v megahertzech: stojedna celá čtyři desetiny megahertzu. Vrtá mi hlavou, co se tu vlastně počítá. Jestliže megahertz, který je rodu mužského, proč jedna celá? Nejde o jev náhodný. Stále slyším na všech stanicích pečlivě skloňovat ty celé v rodu ženském, bez ohledu na rod počítaného předmětu. Ještě by mě zajímalo, jak přišla nula k množnému číslu: jeden stupeň, ale nula stupňů.

Odpověď

Slovní označení číselné hodnoty, jíž je spojení číselného celku s jeho zlomkem, se v češtině již dlouho řídí poměrně pevným územ, který bychom mohli pokládat za normu, tj. závazné užití tvaru tam, kde je možnost výběru. Tedy např. lze-li zvolit mezi možností říci jeden celý osm (desetin megahertzu) nebo jedna celá osm (desetin) megahertzu, volíme zpravidla možnost druhou, a tuto volbu dokonce patrně většina Čechů pociťuje až jako závaznou čili noremní. Spojení jedna celá je třeba chápat jako vžité označení nějakého celku (k němuž se připojuje ještě nějaká poměrná část udávaná ve zlomcích), a to nezávisle na rodu jména, který tento celek označuje. Budete-li chtít přesvědčit veřejnost, že má změnit své jazykové zvyklosti, můžete to zkusit, ale je téměř jisté, že neuspějete. Právě tak by velmi pravděpodobně neuspěl ani Ústav pro jazyk český, kdyby něco takového chtěl prosazovat. Mějte prosím také na vědomí, že čeština právě tak jako jiné jazyky jsou jazyky přirozené a jejich pojmenovací a usouvztažňovací prostředky vznikají, proměňují se a zanikají v přirozené komunikaci celého daného jazykového společenství.

Pokud jde o to, jak přišla nula k množnému číslu: stejně jako číslovky pět, šest, …, sto, tisíc: jak víte, říkáme jeden stupeň, dva, tři, čtyři stupně, ale pět, šest, třicet a také nula stupňů. Má to své jazykověhistorické důvody, o nichž se můžete dočíst v některé z učebnic historické češtiny.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 3, s. 167-168

Předchozí Ludmila Uhlířová: Hlasovat a odsouhlasit

Následující Karel Fic: Sedmdesát let Jana Balhara

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1