Životní jubileum dr. Marie Těšitelové

Jiří Kraus

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Počátkem dubna se dožívá významného životního jubilea bohemistka a významná představitelka české kvantitativní lingvistiky PhDr. Marie Těšitelová, DrSc. Její pracovní i lidský osud je v mnoha rysech příznačný pro generaci poválečného „ročníku jedenadvacet“ rodící se v období, které nově vzniklá republika spojovala s velkými nadějemi.

Marie Těšitelová se narodila 3. dubna 1921 v Poličanech u Kutné Hory v mlynářské rodině. Svůj vztah k rodnému prostředí výstižně vyjádřila v zasvěceném příspěvku Slovník starých českých mlýnů, otištěném roku 1963 v Naší řeči. Maturita na kutnohorském gymnáziu v r. 1940 a o rok později doplňovací zkouška na učitelském ústavu se časově shodují s počátkem války a s uzavřením českých vysokých škol. Na Filozofickou fakultu jubilantka přichází až v roce 1945, po učitelské praxi na kutnohorských obecných a měšťanských školách. Studuje češtinu a dějepis, z učitelů ji nejvíce ovlivňuje Vladimír Šmilauer. Z jeho semináře také v Naší řeči z r. 1948 (roč. 32, s. 126–130) pochází její první publikovaný článek O frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna, věnovaný tématu, kterému později autorka zasvětí celý život – kvantitativní lingvistice.

Učitelské zkušenosti i zájem o vědeckou práci jubilantku přivádí nejdříve do Výzkumného ústavu pedagogického, kde spolu s J. Jelínkem a J. V. Bečkou zpracovává frekvenční slovník češtiny. Peripetie vzniku tohoto díla jsou pro dějiny české jazykovědy po druhé světové válce charakteristické. Po roce 1948 musely být ze zpracovaného materiálu některé texty, především projevy Edvarda Beneše, vypuštěny (o tom podrobněji v článku Marie Těšitelové z Naší řeči 78, 1995, s. 124–135), jiné, např. projevy Antonína Zápotockého, nově zařazeny. Protože téma „kvantity a četnosti jevů v jazyce“ a s tím souvisejícího „formalismu“ hrozilo tím, že se dostane do rozporu se Stalinovým učením o marxismu v jazykovědě, slovník mohl vyjít až dlouho po svém do[50]končení. Pod názvem Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce ho vydává Státní pedagogické nakladatelství v roce 1961.

Je jistým paradoxem, a nepochybně i svědectvím o kvalitách jeho autorů, že tento slovník (dávno už rozebraný a v antikvariátech stále vyhledávaný) je dodnes jediným zdrojem rozsáhlejšího poučení o rozložení slovní zásoby a gramatických kategorií v češtině. (Připomeňme, že slovník je založen na výpiscích ze 75 děl rozdělených do osmi funkčních oblastí užívání jazyka a zahrnuje 1 623 527 slov. Jednou z oblastí jsou i rozhlasové projevy vydané tiskem.) Stále s ním pracují jazykovědci, autoři učebnic cizích jazyků, technici. Za více než padesát let od doby, kdy vrcholila jeho excerpce, pochopitelně došlo v české slovní zásobě k mnoha proměnám. Převratné možnosti vnesly do sběru materiálu počítače i nová organizace vědecké práce. Dnešní lingvista, zvyklý na grantové dotace poskytující prostředky k práci i na snadnou dostupnost textů v elektronické podobě, se o mnoha aspektech tohoto slovníku může vyslovit s pocitem převahy, jak by se dnes všechno dalo udělat lépe. Jistěže dalo, ale nebyl by podobný pohled spíš dokladem omezenosti myšlení příslušného hodnotitele než omezené platnosti tohoto šedesát let starého díla? Ostatně reprezentativnost údajů jakéhokoli frekvenčního slovníku není podmíněna jen rozsahem materiálu, ale daleko víc jeho promyšleným výběrem.

V roce 1956 přechází Marie Těšitelová do Ústavu pro jazyk český. Nejdříve pracuje v oddělení lexikografie a podílí se na přípravě 2. svazku Slovníku spisovného jazyka českého, poté přechází do oddělení současné gramatiky a stylistiky. V roce 1965 se stává vedoucí oddělení kvantitativní lingvistiky a v této funkci setrvává až do zániku tohoto oddělení, ke kterému dochází v polovině let osmdesátých. V roce 1990 odchází do důchodu.

Publikační činnost Marie Těšitelové obsahuje rozsáhlé množství příspěvků publikovaných doma i za hranicemi v nejrůznějších časopisech a sbornících. Ze samostatných knižních publikací po prvotině O morfologické homonymii v češtině (1966) následují Otázky lexikální statistiky (1974), Využití statistických metod v gramatice (1980), Quantitative Linguistics (Academia – Benjamins 1992). Popularitě se dosud těší její vysokoškolský učební text Kvantitativní lingvistika z r. 1977 (přeprac. vyd. 1987). Značný autorský podíl má jubilantka na popularizační knížce O češtině v číslech (1987) a především na sérii studií o kvantitativních vlastnostech textů různých stylů, které vycházely v interní edici Ústavu pro jazyk český Linguistica. Spolu s J. Petrem a J. Králíkem je autorkou frekvenčního Retrográdního slovníku současné češtiny (1986).

Rozsáhlá je i jubilantčina práce organizační a redakční. Byla dlouholetou členkou redakce mezinárodního sborníku Prague Studies in Mathematical Linguistics, The Prague Bulletin of Mathematical Linguistics a Bibliografie kvantitativní lingvistiky. Nespočetné množství hodin a dnes už nesnadno představitelného pracovního úsilí však především věnovala Slovu a slovesnosti. Od roku 1957 byla jeho výkonnou redaktorkou, v roce 1979 se po svém učiteli Bohuslavu Havránkovi stala vedoucí redaktorkou. Tuto funkci vykonávala až do svého odchodu do důchodu.

Pro Naši řeč, časopis, ve kterém před třiapadesáti lety začínala svou vědeckou dráhu, napsala dr. Těšitelová i nyní, kdy tráví zasloužený odpočinek, několik studií, ve kterých rozvíjí své životní téma – problematiku lexikální statistiky. Tento můj příspěvek zdaleka není zhodnocením let práce a osobního nasazení v nesnadných životních podmínkách – je jen stručnou připomínkou toho, co jubilantka v české jazykovědě udělala, doprovázenou přáním zdraví do mnoha dalších let.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 1, s. 49-50

Předchozí Běla Poštolková: Nový typ slovníku

Následující Ivana Bozděchová: Pexeso, rexeso a jaké další eso?