Časopis Naše řeč
en cz

Temelín

Emanuel Michálek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Místní jméno uvedené v nadpisu našeho drobného příspěvku lze najít na mapě v jihozápadních Čechách mezi Protivínem a Týnem nad Vltavou. K proslulosti zmíněné lokality podstatně přispěla výstavba atomové elektrárny po řadu let a se značnými náklady budované a v současnosti připravované k zahájení provozu. Nemalá část obyvatel naší republiky, ale i států sousedících s Českou republikou považuje tento vývoj za nepříliš bezpečný, neologismus dnešní češtiny temelení[1] vyjadřuje strach z jaderné elektrárny v Temelíně. Pokusíme se zamyslit se nad místním jménem Temelín, nad jeho původem a dějinami pouze ve stručnosti.

Základem místního jména Temelín je osobní jméno Temel nebo Temele, které je i v dnešním českém jazyce doloženo. Jméno obecné, apelativum, ani v starém jazyce patrně doloženo není. Je však rozšířeno v jazycích jihoslovanských. Tak např. v charvátštině[2] temelj s významem ‚základ‘, temeljiti ‚zakládat‘, temeljac, temeljan ‚základní‘ ap. Základ temel se vyskytuje také v bulharštině se stejným významem jako v charvátštině, ale v bulharštině je výraz temel považován za archaický[3]. K obdobnému významovému posunu jako u osobního jména Temel došlo rovněž např. v stč. osobním jménu Pravda, jak patrno ze Staročeského slovníku na s. 1086 v závěrečné poznámce za heslem pravda.

Po stránce etymologického rozboru je třeba přihlédnout k historickému výkladu dříve produktivního slovotvorného typu s formantem xuljo, popř. se sufixy -el-/-ēl-. Na starobylost příslušných apelativ jako davel ‚valící se voda‘, žehel ‚sežehnutá půda‘ ukazuje ta skutečnost, že taková místní jména mají doklady ze starobylé lexikální vrstvy a převážně patří k českému sídelnímu území, z něhož nebyla přenášena do nových sídelních oblastí[4].

V stč. dokladech 15. stol. se mluví o Temelínu jako o vsi, srov. např. „Šíma … z Tajna vymluvil z práva ze vsi Temelína Václava Kolmánka, písaře“ – ArchČ 9,548 (1491). O Temelínu se zmiňuje také Petr Chelčický ve svém spise Siet viery v kapitole 33 na konci: „domněním kúzedlníkuov a hadačuov hledajie (tj. postižení lidé) v času pokušení svých, túž vážnost kúzedlníkóm majíce v té při jako k svatým, též do Kyjova k matce boží, do Temelína k kúzedlníku… ktož by koli polehčil“ (33. kapitola CC 13b). Kromě Temelína se vyskytuje v urbáři panství hlubockého také jméno Temelínec – ArchČ 17,357 (1490) se stejným slovním základem. Izolovanost jména – apelativa v příbuzných jazycích slovanských i baltských je nápadná.


[1] O. Martincová a kol., Nová slova v češtině, Praha 1998, s. 300.

[2] J. Kurz, J. Petr, Srbocharvátsko-český slovník, Praha 1982, s. 802.

[3] A. Frinta, Bulharsko-český slovník, Praha 1959, s. 943.

[4] V. Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960, s. 55n.; I. Němec, Tvoření podstatných jmen typu kašel, zádrhel, příčel, NŘ 63, 1980, s. 179n.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 5, s. 271

Předchozí Anna Černá: Od překupníků k distributorům a dealerům

Následující Z dopisů jazykové poradně

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1