Časopis Naše řeč
en cz

Od překupníků k distributorům a dealerům

Anna Černá

[Drobnosti]

(pdf)

-

[1]V naší slovní zásobě najdeme řadu slov, jejichž význam se v posledních letech poněkud posunul. Patří k nim i podstatné jméno překupník. Pokud se vypravíme do starších jazykových příruček, můžeme tento posun zmapovat docela přesně.

V Jungmannově Slovníku česko-německém (1835–1839) je u hesla překupnjk výklad: ‚který na překup kupuje, i opět prodává s ziskem‘. Příruční slovník jazyka českého (1935–1957, dále PSJČ) charakterizuje překupníka jako ‚obchodníka kupujícího zboží od výrobce a prodávajícího je jinému obchodníku nebo prodávajícímu v drobném zboží z druhé ruky koupené‘. Podle Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971, dále SSJČ) je překupník ten, ‚kdo kupuje zboží k dalšímu (zpravidla drobnému) prodeji‘: hospodyně prodávaly vejce a drůbež do města překupnicím, překupník kradeného zboží. Ve Slovníku spisovné češtiny (1994, dále SSČ) je k neutrální charakteristice ‚kdo kupuje zboží k dalšímu prodeji‘ už jen jeden příklad, a to negativní: překupník kradeného zboží.

Podíváme-li se např. do novin, v jakých souvislostech se slovo překupník objevuje v současném jazyce, najdeme ho v podstatě pouze ve zprávách o negativní činnosti. Máme překupníky drog, kradených automobilů, šperků, falešných bankovek, zbraní, máme celé organizované sítě překupníků.

Pokud jste o někom před půl stoletím řekli, že je překupník, znamenalo to jen pouhé pracovní zařazení, stejně tak mohl být třeba pekařem nebo mlynářem. Dnes tomu tak už není. Slovo překupník se pohybuje ve společnosti slov, jako jsou podvodník, zloděj, nepoctivec. Chápeme ho jako synonymum pro někoho, kdo provádí něco nekalého, nežádoucího, něco, co je spjato s trestnou činností. Namísto kdysi „neutrálního“ překupníka[2] se dnes dostala dvě přejatá slova: distributor a dealer.

Slovo distribuce není v jazyce nové. Užití původem latinského slova se omezovalo poměrně dlouho jen na oblast národního hospodářství: PSJČ uvádí jako příklad užití slova distribuce ‚rozdělení národohospodářského výtěžku mezi zúčastněné činitele‘. SSJČ rozšiřuje význam i na označení veřejné instituce provádějící rozdělování, slovník zachycuje i heslo distributor, které se nejčastěji používalo v souvislostech s distribucí knih a filmů. Nejnovější slovníky význam dále rozšiřují: distribuce znamená ‚rozdělování, rozdělení, rozmisťování, rozšiřování, v ekonomickém prostředí jde o systém rozšiřování nebo rozdělování zboží prostřednictvím velkoobchodu a maloobchodu‘.

Podle Akademického slovníku cizích slov (1995, dále ASCS) distributor ‚provádí distribuci‘ (distributor knih, filmový distributor). V ekonomice je to ‚fyzická nebo právnická osoba (podnik ap.) působící ve vnitřním nebo zahraničním obchodě jako (zprostředkující) obchodník; výhradní prodejce‘.

Výraz dealer jsme převzali z angličtiny poměrně nedávno. Nepočítáme-li překladové [270]slovníky, objevuje se poprvé v publikaci autorek Z. Sochové a B. Poštolkové Co v slovnících nenajdete (Portál 1994) s vysvětlením, že je to ‚osoba zabývající se zprostředkovatelskou činností (zpravidla na burze)‘. Velice obdobnou charakteristiku podává i ASCS: ‚osoba zabývající se (na vlastní účet) zprostředkovatelskou činností‘.

Širší a podrobnější výklad přináší až slovník neologizmů Nová slova v češtině (Academia. Praha 1998). Slovem dealer se rozumí: 1. v oblasti finančnictví ‚zprostředkovatel obchodu (na burze ap.), obchodník s cennými papíry; makléř‘ (dealeři na finančních trzích); 2. v prostředí ekonomickém a obchodním ‚osoba nebo firma nakupující a prodávající pro někoho na svůj účet‘: dealer automobilky, dealer automobilů, dealer pro Českou republiku, autorizovaný dealer; 3. ‚osoba prodávající určité zboží za provizi‘: prodávat kosmetiku prostřednictvím sítě dealerů, dealer drog, lze stíhat jen dealery a překupníky, nikoli uživatele drog, hledají se dealeři pro distribuci novin.

Je zřejmé, že mezi slovy dealer a distributor je určitý významový rozdíl, nejsou vždy plně zaměnitelná. Ale zatímco slovo překupník má dnes pro nás negativní zabarvení, označení distributor a dealer pociťujeme negativně jen v určitých slovních spojeních (např. drogový dealer). Mnohem častěji se používají jako obchodní označení pro zprostředkovatele, popř. prodejce: dealer kosmetiky, dealer firmy Mercedes, autorizovaný dealer; běžné je spojení filmový distributor (což se odráží i v názvu Unie filmových distributorů), distributor elektřiny a plynu (Sdružení výrobců a distributorů elektřiny a plynu), specializovaný distributor čajů, výhradní distributor.

Přestože se v slovníkových definicích objevuje spojení zprostředkovatelská činnost a podstatné jméno zprostředkovatel (s významem prostředník) odvozené od slovesa zprostředkovat (sjednat, vyjednat, dohodit, obstarat, opatřit, umožnit), což jsou výrazy v jazyce dávno zakotvené, mají slova distributor i dealer v současné české slovní zásobě své pevné místo[3] a praxe u nich patrně i nadále zůstane.

Povšimněme si ještě stručně českého podstatného jména prodejce, které se dnes poměrně často objevuje ve spojení výhradní prodejce. Ani v tomto případě nejde o žádnou „jazykovou novinku“, ale o staré slovo s novým užitím. Slovníky nám jako označení toho, kdo něco prodal nebo prodává, nabízejí označení prodavač, prodávající. Zvláště slovo prodavač je naprosto běžné[4], nazýváme tak osobu, která nám prodává jakékoli zboží, její působení je ale těsně spjato s pevným prodejním místem (obchod, pult). Podstatné jméno prodejce[5] hodnotí např. SSJČ jako řídké a knižní, SSČ ho vůbec neuvádí, ale ASCS ho již používá pro výklad slova distributor. Prodejce obvykle bývá firma (výhradní prodejce automobilů X, Asociace výrobců a prodejců zbrojní techniky), ale často to může být i osoba, která něco prodává. Jde však o prodej pouliční, podomní, bez stálé prodejny (kurz pro dealery a prodejce, policie vykázala prodejce nejrůznějšího umění z Karlova mostu, tzv. čepičáři neboli prodejci vojenských kuriozit). Z uvedených dokladů je zřejmé, že v oblasti užití se slova prodavač a prodejce odlišují, nelze je považovat za libovolně zaměnitelná.

Jak je vidět i v tomto případě, nejen překupník, ale i prodejce je dnes hodnocen poně[271]kud jinak, než uvádějí slovníky. To dokládá, že slovní zásoba se nerozšiřuje a neobohacuje jen přejímáním cizích slov nebo vytvářením nových názvů, ale mnohdy i „renesancí“ slova již užívaného.


[1] Příspěvek vyšel s podporou grantu GA ČR 405/98/0030.

[2] Činitelské jméno překupník získalo negativní odstín, podstatné jméno překup a sloveso překupovat se dnes už prakticky neužívají.

[3] Jak se můžeme přesvědčit nahlédnutím do inzerátů a reklam.

[4] Jistě nejenom vzhledem k produktivnosti přípony při tvoření činitelských podstatných jmen.

[5] Přestože v současné češtině najdeme slova jako soudce, obhájce, výrobce, vládce…, vnímáme činitelská jména s formantem -ce často jako zastaralá (přídělce, výzkumce, bijce).

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 5, s. 269-271

Předchozí Ivana Bozděchová: Dvě práce frazeologické z dílny ruských bohemistů

Následující Emanuel Michálek: Temelín

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1