Časopis Naše řeč
en cz

Nová slova v češtině

Radoslava Brabcová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

[1]Informace o tom, co se dnes děje v českém jazyce, přináší slovník, který není slovníkem v duchu hesla „co je psáno, to je dáno“, neboť nestanoví, co je správné, kultivované, nebo co je a co není pro jazykové chování vhodné. Slovník, který máme dnes před sebou, říká, co se v posledních deseti letech (1985–1995) v jazyce objevilo, zaznamenává, co se v české slovní zásobě bezprostředně děje, co ještě není vykrystalizované, co prověřuje (a prověří) čas – tedy dynamickou vrstvu slovní zásoby. Autoři vybrali asi ze 70 tisíc záznamů z 35 oborů zhruba 5 tisíc (4591) hesel, jimiž je v současné době obohacen český jazyk proti slovní zásobě zachycené naposledy ve Slovníku spisovné češtiny.[2] Slovník neužívá metody hnízdování (jako např. předchůdce tohoto slovníku Co v slovnících nenajdete[3]), každé slovo je současně samostatným heslem, což značně usnadňuje orientaci a umožňuje jemněji ukázat významové souvislosti mezi slovem základovým a odvozeným, při shodném znění homonym je užíváno římských číslic. Jimi jsou rozlišeny i totožné podoby částí složených slov s různým významem, např. eko- I ‚první část složených slov mající význam ekologický v nových výrazech‘, např. ekoaktivista, …, eko- II ‚první část složenin mající význam ekonomický v nových výrazech‘, např. ekoministr, ekovůz. Materiál autoři čerpali z novin a časopisů let 1991–96 (a to nejen úředních, ale i oblastních), z letáků, prospektů, inzertních novin, ale i z vybraných titulů beletrie, výpočetní techniky, ekologie, populárně odborné literatury i učebních textů. Navíc slovník obsahuje i slova příležitostně utvořená a užitá, s kterými se už možná víckrát nesetkáme. Mnohá slova se zaznamenávají ve dvou podobách, z nichž jedna možná v budoucnu ustoupí. Současné místo slov v jazyce (stylistická charakteristika, tj. útvarová, vrstevní, stylová příslušnost a funkčně komunikativní platnost) je vyjádřeno komentovaným popisem. Předpokládá se obecně, že z takovýchto slovníků se do „klasických“ dostává asi 60 % slov. I to by bylo značné obohacení podle jednoho kritéria (že jazyk potřebuje nová slova) nebo značný úpadek podle názorů jiných (protože proti mnohým slovům zde uveřejněným lze vznášet různé námitky). V úvodním slovu ke čtenáři autoři upozorňují na to, že nová slova mohou vznikat „nejen v důsledku změn v politickém a hospodářském životě, v životním stylu, ve způsobech veřejné komunikace, ve využití nové techniky v komunikaci, zejména počítačů atd.“, ale i jako „výsledek záměrného hledání (citově, intelektuálně) působivého vyjádření, zejména tehdy, kdy dosavadní slovní zásoba nepostačuje. Nová slova bývají ovšem i výsledkem spontánního tvoření“ (s. 11). Je-li u každého slovníku důležité si přečíst úvodní slovo autorů, je to u tohoto slovníku ještě důležitější. Čtenář se tak vyhne mnohému rozčarování a nepochopení specifiky slovníku.

[210]Slovník se soustřeďuje na neologizmy především v současné spisovné komunikaci, tedy na takové prostředky, které se užívají v komunikačních sférách současné spisovné češtiny – v celospolečenské komunikaci, a to veřejné, oficiální, polooficiální i neformální, dále v komunikaci běžné (neveřejné, neoficiální, polooficiální) a profesní. Slovník zahrnuje nová pojmenování, která vznikají přejímáním (leasing, snowboard), kalkováním (myš), tvořením víceslovných (sdružených) pojmenování (sametová revoluce), tvořením slov odvozováním (daňař), skládáním (ekonafta), tvořením slov zkratkových (dik). Může se přenášet pojmenování jednoho pojmu na druhý na základě vnější podobnosti (metafory), na základě vnitřní, funkční aj. souvislosti (metonymie), může se rozšiřovat nebo zužovat význam (béčko ‚outsider‘). Toto „tvoření“ se obvykle označuje jako sémantické. Vedle slovních poznámek o oblasti užití slov apod. a některých grafických značek se užívají ustálené zkratky známé ze slovníku (expr., hanl.).

Nejjednodušším způsobem rozšiřování slovní zásoby je vznik nového významu slova již existujícího, např. adj. akreditovaný dříve užívaného jen o osobách, se dnes užívá i ‚o instituci, organizaci mající (státní pověření) vykonávat určitou činnost‘. Sloveso lámat vedle původního významu ‚ohýbáním, tlakem apod. dělit, porušovat, ničit, rozbíjet, odchylovat se od přímého směru, hovor. překonávat, zdolávat‘ přibírá 1. expr. význam ‚(co z koho) vymáhat, vynucovat, páčit‘, 2. expr. (co) ‚zvýšeným úsilím přemáhat‘. Často jde o štěpení významu: jména, která užíváme pro označení živých bytostí, se nyní objevují i jako označení věcí apod.: asistent, -a ‚úřední osoba někoho zastupující‘, -u ‚pomůcka k organizování času jednotlivce‘, editor, -a 1. ‚kdo vede, řídí vydávání novin, 2. odpovědný redaktor‘, -u poč. ‚program umožňující editaci textů…‘, finančák, -a ‚úředník finanční správy‘, -u ‚finanční úřad‘. U slov diskman, discman, -u, -a však jde v obou podobách o označení věci – ‚malý přenosný přehrávač kompaktních disků‘ – životná podoba by zde mohla být ovlivněna jménem diskžokej.

Ukazuje se, že opustí-li slovo uzavřené prostředí a dostane se mu širší publicity, dochází k přehodnocení příznakovosti slova; významnou roli hraje návrat slov do oficiální komunikace po r. 1989 (hasič, radní, starosta).

Psát o novém slovníku je vždy velmi obtížné. Vždyť teprve každodenním stykem s ním můžeme odhalit jeho kvality a nedostatky. Ale řekli jsme, že zde jde o jiný typ slovníku. Můžeme se spíše podělit o myšlenky, které nás při čtení napadly. Především je to jeho potřebnost a užitečnost, protože vydávání velkých slovníků vyžaduje dlouhou dobu. V jiných zemích vědí, proč takové slovníky vydávají každý rok. Je potřebný i proto, že ukazuje, jak se vývojové tendence v jazyce prosazují, např. tendence k neflektivnosti. Ačkoli je čeština výrazně flektivním jazykem, mnoho nových slov se zatím nedaří do systému začlenit a zůstávají nesklonná. Ať už jde o adjektiva typu afro, au pair [opér], demo, cache [keš], safari nebo o substantiva aeroshow ž., s., all stars ž. mn., au pair ž., řidč. m., cornflakes [kornflejks, kornfleks] m. mn., gender studies [džendr stadys] s. pomn., graffiti s. aj. Je ovšem pravda, že tlak systému českého jazyka postupně působí i na tato slova, takže vedle nesklonného aids [ejc, ajc] se objevuje i skloňovaná podoba muž. rodu 2. p. aidsu, vedle au pair se objevuje i počeštěná podoba au-pairka, -y ž., k nesklonnému guru m. i 2. p. gurua. Jinou obvykle uváděnou skutečností o českém jazyce je, že čeština dává přednost slovům odvozeným před slovy složenými. Slovník naopak ukazuje, že mezi další výrazné tendence současného jazyka patří zvýšená produktivnost skládání: ledořezbářství, lidojem, lůžkoden, sakosvetr, samohrajka, státostrana, stranovláda, svaložena, z adjektiv se rozší[211]řila řada s první částí velko- o velkochorvatský a velkosrbský. V jejich charakteristice se většinou uvádí buď význam hanlivý, nebo že jde o výraz z profesní mluvy. Můžeme předpokládat, že slova z profesní mluvy se mohou stát termíny (viz např. sakosvetr). A pokračujme dál: složenin s první částí bio- najdeme 49, euro- 21, eko- (v obou významech) 47, soft- 18, super- 54, u některých z nich je druhá část tvořena slovem domácím (biopředpověď, biopřípravek, ekopomoc, ekopříspěvek), což dříve český jazyk odmítal (mezi složeninami s euro- není ani jedna hybridní – pravděpodobně všechny fungují jen v odborné rovině). Bohatá je škála složenin, která se klene od odborných výrazů typu laktovegetarián, laptop, liposukce, mountainbiker, salesman, samplefirma, selfmonitoring, setup, signmaking až k slovům jako lovestorka [lavstorka] ‚knížka pro nenáročné čtení‘. Dodejme, že se jeví jako aktivní i tvoření sloves s první částí spolu: spolufinancovat, spolukomentovat.

Samozřejmě, že odvozování je také hojně využíváno uživateli českého jazyka, a to jak při tvoření okazionalizmů: domácenka – ‚domácí paní‘, časenka – ‚lístek s uvedením času nebo pořadí‘; tak u slov, která mají odborný ráz: dobírkovné, -ého s., složenkovné, -ého s. (poštovní poplatky). Velmi produktivní je stále přípona -ova- u sloves. Tvoří se jí téměř všechna nová slovesa z cizích základů většinou s významem ‚vykonávat to, co je vyjádřeno základovým substantivem‘: laborovat, licencovat, lízovat, lobbovat, lunchovat, ale i logovat se – poč. ‚připojovat se, přihlašovat se do počítačového systému‘ i opačně: odlogovat se, sejšnovat, servisovat, skejtovat, skenovat/scanovat, spíkrovat, sprejovat, surfovat (v novém významu ‚užívat Internetu‘). Poznamenejme, že velkou pomocí uživateli je uvádění vidu a vazeb všech sloves, speciální značkou se uvádějí slovesa bezpředmětová, polysémie se naznačuje arabskými číslicemi, jako např. spíkrovat ned. 1. (≈) ‚působit jako spíkr‘; 2. (co) ‚uvádět, slovem doprovázet něco‘.

Ve slovníku najdeme i mnoho frazeologizmů, o jejichž budoucnosti také rozhodnou uživatelé. Mohli bychom uvést i mnohá slova, která slovník nezaznamenává, ale musíme mít na paměti, že i po r. 1995 nová slova přibývají. Nedávno jsem např. našla novou zkratku Dis, což je titul (neakademický) pro absolventy vyšších odborných škol, např. diplomovaný specialista v oboru manažer sportu, firemní management, podnikatel pro obchod a služby, prokurista firmy apod. Ale autorský kolektiv jistě uvažuje o dalším slovníku, který tuto novější dobu opět zmapuje stejně důkladně a s přehledem jako Nová slova v češtině.

[1] O. Martincová a kol., Nová slova v češtině. Slovník neologizmů, Academia, Praha 1998, 356 s.

[2] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2. vyd., Praha 1994.

[3] Z. Sochová, B. Poštolková, Co v slovnících nenajdete, Portál, Praha 1994.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 4, s. 209-211

Předchozí Hana Konečná: Deklinace tvrdých adjektiv v nářečích

Následující Jitka Malenínská: Nová monografie o německých příjmeních Čechů