Časopis Naše řeč
en cz

Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dotaz

Prosíme o posouzení věty (je součástí naší smlouvy se stavební firmou): Práce a náklady nezahrnuté do projektu budou prováděny a uhrazeny na základě písemného schválení nebo požadavku objednatele. Zajímá nás, zda se přídavné jm. písemný vztahuje i ke jménu požadavek.

Odpověď

Ve jmenné skupině na základě písemného schválení nebo požadavku objednatele, jejíž mluvnickou stavbu lze schematicky znázornit jako: příd. jméno → podst. jméno + příd. jméno → podst. jméno, je možné vztáhnout přídavné jméno stojící před prvním podstatným jménem také k druhému podstatnému jménu, jsou-li splněny následující podmínky:

1. Přídavné jméno a podstatné jméno jsou významově spojitelné, tj. přídavné jméno vyjadřuje takovou vlastnost, která může být vlastností podstatného jména.

2. Podstatná jména nejsou ve vylučovacím vztahu.

V uvedené větě jsou obě podmínky splněny: písemný požadavek je smysluplné slovní spojení a mezi podstatnými jmény schválení a požadavek je souřadný mluvnický vztah vyjádřený spojkou nebo ve významu slučovacím. Proto je možné interpretovat větu takto: ‚Práce a náklady nezahrnuté do projektu budou prováděny a uhrazeny na základě písemného schválení nebo písemného požadavku objednatele‘. V jazyce jsou takovéto konstrukce, kdy se před druhým podstatným jménem už neopakuje jeho rozvíjející přídavné jméno, naprosto běžné. Čtenář nemá důvod předpokládat, že uvedená věta mezi takové případy nepatří. Má-li být tato interpretace věty vyloučena a věta interpretována jinak, měl by být na to explicitně upozorněn, například odpovídajícím přídavným jménem, např. písemného nebo ústního (nebo jinak formulovaného) požadavku.

Přídavné jméno se vynechává velmi často tehdy, je-li jmenná skupina v předložkovém pádě (ve výše uvedeném případě je uvozena nevlastní předložkou na základě) a je-li mluvnicky rozvita dalším větným členem (v uvedeném příkladě podstatným jménem objednatele s funkcí přívlastku neshodného, který se mluvnicky vztahuje jak k podstatnému jménu požadavek, tak i k podstatnému jménu schválení). Tyto dvě mluvnické vlastnosti uvedené věty podporují výše uvedenou významovou interpretaci.

Abychom mohli jednoznačně prohlásit, že přídavné jméno písemný se nevztahuje k podstatnému jménu požadavek, musela by být podstatná jména schválení a požadavek ve vylučovacím vztahu – v takovém případě by za slovem schválení musela být čárka.

Upozorňujeme Vás, že uvedený rozbor věty je rozborem výlučně jazykovým, nikoli právnickou interpretací.

[168]Dotaz

Několikrát jsem se setkal s názvem Moravsko označujícím Moravu. Podle mého názoru odpovídá tento název pojmenováním okolních zemí, jako např. Polsko, Slovensko, Rakousko. Prosím o sdělení, zda je název Moravsko spisovně správný.

Odpověď

Nově utvořené slovo Moravsko není dosud zaznamenáno ve slovnících. Nenese žádný znak nespisovnosti ani nesprávného tvoření. Nenese však ani žádný všeobecně srozumitelný význam. Rozebereme stručně tři možnosti (daly by se vykonstruovat i další):

1. Pokud má označovat Moravu, je nadbytečné, jako by bylo *Italsko, *Francouzsko, *Anglicko, *Islandsko, *Americko ap.

2. Pro označení Moravy a moravské části Slezska (Česko minus Čechy) by se snad použít dalo. Avšak rozlišovat, že Česká republika čili Česko se skládá z Čech a Moravska a Moravsko se skládá z Moravy a části Slezska by bylo věcně přesné, ale hnidopišské. Kromě toho nejsou Slezané v označení Moravsko explicitně vyjádřeni, takže by se mohli dožadovat zviditelnění podle téhož principu, z něhož vychází pochybný nárok na Moravsko; po nich třeba Valaši, Hanáci, horáci (s přesahem do Čech) a kousíčkování našeho nepočetného národa a státu na necelých 79 tis. km2 nebude konce.

3. Má-li být Moravsko trucoznačením České republiky (Češi jí říkají Česko, my Moravané jí budeme říkat Moravsko), vnáší zbytečný zmatek do naší identity: kdo jsme, jak se vlastně jmenujeme a kde se nacházíme. (Dosud nás mnozí na Západě i za Atlantikem zařazují kamsi na Balkán.) Držme se raději toho, co nás spojuje: v Čechách, na Moravě i ve Slezsku se mluví česky a označení Česká republika, Česko to srozumitelně vyjadřují.

Hodnotíme tedy Moravsko jako slovo příležitostné, jehož nejasný význam se může stát zdrojem nedorozumění a hašteření. Užívat ho mimo rámec jazykové hry nedoporučujeme.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 3, s. 167-168

Předchozí Milan Hrdlička: Palackého spisy

Následující Olga Müllerová: Úlohy moderátora v rozhlasovém diskusním pořadu Radiofórum