Časopis Naše řeč
en cz

Jazyk vybraných domovských stránek českých studentů a mladých absolventů vysokých škol v síti ‘World Wide Web’

Stefan M. Newerkla

[Články]

(pdf)

-

Úvod

Spolu s rychle se rozšiřujícími možnostmi elektronické komunikace se objevila také celá řada textů s charakteristickými příznaky a funkcí. O stylu e-mailové komunikace a jejím postavení mezi psaností a mluveností se již v jednom z předchozích čísel zmínila S. Čmejrková[1]. V našem příspěvku se věnujeme jazykové analýze další nové podoby textu – osobním domovským stránkám (angl. personal homepages). Hledáme přitom mimo jiné odpověď na otázku, zda tyto texty na základě svých specifických charakteristik tvoří zcela nový, samostatný druh textu, který smazává hranice mezi psaností a mluveností, monologem a dialogem, stálostí a nestálostí.

World Wide Web (zkráceně také WWW nebo 3W) byl vyvinut ve švýcarském středisku CERN (Centre Européen pour la Recherche Nucléaire) v roce 1991 a v současné době se stává nejpopulárnějším nástrojem zprostředkování informací na internetu. Hlavním důvodem jeho rychlého rozšiřování po celém světě je pravděpodobně skutečnost, že se WWW chová nejen jako klasický hypertext[2], nýbrž že umožňuje do dokumentu vkládat i multimediální elementy, jako např. obrázky, fotografie, zvuky atd.[3]

Také v České republice se WWW rychle rozšířil, neboť jeho prostřednictvím je především nejrůznějším firmám, státním a vědeckým institucím a organizacím dána možnost prezentovat své výrobky, služby, výsledky vědeckých výzkumů apod. na vlastních domovských stránkách. V současné době slouží tato síť nejen úřadům, podnikatelům nebo vědcům, ale stále častěji i soukromým osobám. Ve srovnání s USA, kde se internet již stal samozřejmostí, je v ČR ještě relativně málo uživatelů tohoto komunikačního prostředku. Přesto najdeme i zde, zejména mezi studenty, stále více jedinců, kteří v rámci osobních domovských stránek prezentují své zájmy, schopnosti, zážitky atd.

[128]Pravděpodobně nejznámější soukromou osobou – a osobní domovskou stránkou – se stal (po odvysílání jemu věnovaného dílu seriálu EGO[4]) systémový analytik Ústavu aplikací matematiky a výpočetní techniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Fikáček. V televizním programu[5] jsme si o tomto pořadu mohli přečíst následující řádky: „Fikáčkův svět je název internetových stránek[6], na nichž prezentuje své ego Ing. František [správně Jan] Fikáček, člověk s vysokým IQ a dobrovolný předseda české Mensy. Kromě jiného je i zakladatelem a předsedou české Einsteinovy společnosti.“

Mimo jiné četné aktivity vede J. Fikáček ve WWW soukromou reklamní agenturu s názvem Miss Internet[7]. Na jejích internetových stránkách, které údajně patří k nejnavštěvovanějším v ČR, se nacházejí odkazy (angl. links) na přibližně 150 dalších domovských stránek mladých absolventů a studentů vysokých škol.

Obecná charakteristika korpusu

Pro naši analýzu jsme v reprezentativním výběru zvolili 60 domovských stránek českých studentů, popř. absolventů vysokých škol, z nichž 43 patří ženám, 17 mužům.[8] Jejich věk se pohybuje mezi 20–30 lety, jen v ojedinělých případech byly přibrány stránky starších osob (jako např. vlastní stránka výše jmenovaného Jana Fikáčka).

Funkci a strukturu textu je při jazykové analýze sice nutno oddělit, ale nesmíme je zkoumat izolovaně, neboť mezi nimi existují četné souvislosti. Obsáhlá analýza textu musí tudíž zahrnovat i psycholingvistický kontext, tzn. podat informaci o motivaci autora textu, o jeho přímých i nepřímých komunikačních úmyslech, [129]dále o formálních prostředcích, jejichž pomocí tyto cíle mohou být dosaženy, a v neposlední řadě o působení textu na recipienta.[9]

V našem případě se všichni autoři chtěli svými texty pozitivně a profesionálně prezentovat, vzbudit v čtenáři sympatii a zájem o představovanou osobu. Návštěvníci domovských stránek mohou totiž dát jednotlivým účastníkům soutěží svůj hlas. Jediná možnost získat sympatie a tím i hlasy čtenářů spočívá ve vytvoření atraktivní domovské stránky, která návštěvníka zaujme svými texty a podobou, vyvolá v něm pocit náklonnosti. Většina domovských stránek je navíc vybavena políčkem s e-mailovou adresou, kam je možno autorovi napsat, a tak nejen umožňuje navázání kontaktu, ale dokonce k němu vyzývá. Psaný monologický text má sloužit k iniciaci komunikace, dialogu. V naší práci jsme se zabývali otázkou, zda a jak se tento komunikační úmysl projevuje ve volbě formálních jazykových prostředků.

Analýza textu

Poznámka: Dříve než začneme s podrobnou jazykovou analýzou, věnujme se ještě nápadným strukturálním zvláštnostem osobních domovských stránek. O zvláštní funkci textu jsme se již zmínili: Autor textu podobně jako pisatel dopisu cíleně oslovuje čtenáře. Na rozdíl od dopisů ale nebývá text osobní domovské stránky adresován pouze jedné osobě, nýbrž se většinou obrací na fiktivní skupinu lidí a vědomě přitom zkouší vyvolat mezi čtenáři cosi jako pocit sounáležitosti: daná osoba se co nejzajímavěji prezentuje obci uživatelů internetu. Velká část z nich totiž využívá toto médium nejen pro vyhledávání konkrétních informací, ale nechává se různými odkazy přivádět na nové a nové stránky. Právě touto cestou, tzn. náhodně, aniž by hledali nějakou konkrétní osobu, se většina z nich dostává k osobním domovským stránkám. Autoři to znají z vlastní zkušenosti a také vědí, že návštěvníci, které by jejich domovská stránka měla zaujmout, stejně jako oni z velké části patří k mladé generaci, mají vyšší vzdělání, zájem o nová média a přístup k nim. Způsob prezentování silně připomíná situaci, kdy se lidé náhodně sešlí při různých pobytech, kursech, školeních po pořadě představují ostatním. Rozdíl je v tom, že když čtenáře domovská stránka nezaujme, může ji kdykoli opustit.

Další zvláštností domovských stránek je jejich členění jako hypertextu, tzn. že na nejrůznějších místech jsou umístěny odkazy na další stránky. Čtenář se např. dozví o místě narození dané osoby a může se hned kliknutím na něj dostat na stránku s informacemi o tomto městě. Rozhodnutí, kde se v textu tyto odkazy [130]nacházejí, záleží na autorovi domovské stránky a je tak nedílnou součástí stavby textu. Rozbor faktorů rozhodujících o využití odkazů je ale pro vlastní analýzu textu nepodstatný, a proto ho přenecháme psycholingvistům a psychologům.

Jednou z typických vlastností je také pravidelná aktualizace a tím i pomíjivost domovských stránek. Na rozdíl od tištěného slova může autor své v internetu uveřejněné texty kdykoliv doplnit, opravit, vymazat, vylepšit, zkrátka změnit. Každá domovská stránka je tak v daném momentu sice hotový, veřejnosti prezentovaný, současně ale také svým způsobem provizorní, kdykoliv změnitelný, dokument. Jestliže si tedy uživatel předchozí variantu stránky neokopíroval, může se stejně jako v případě mluveného slova spoléhat již jen na svou paměť. Možnosti obměňování si jsou pisatelé dobře vědomi a hojně jí využívají, ať již z důvodů osobní potřeby sdělení novinek (tj. komunikace se čtenáři) nebo pocitu, že neaktuální (a tím vlastně nepravdivé) informace je třeba odstranit a nahradit novými. Také pro návštěvníka má čtení domovské stránky příznak aktuálnosti, neboť na ní bývá uváděno datum její poslední změny. Pro čtenáře je tak daná osoba jakoby přítomná, protože ví, že má před sebou ještě platné údaje, že to, co je mu prezentováno, ještě platí, a že na to tudíž může reagovat. Tato situace je velmi příznivá pro navázání komunikace, která se potom uskutečňuje prostřednictvím e-mailu.

Díky neustálému vývoji počítačových programů naopak mizí jedna ze zvláštností těchto textů v češtině, a sice (technikou vynucené) psaní bez háčků a čárek. V našem korpusu byl již jen zlomek domovských stránek bez diakritických znamének (jedná se především o stránky z minulých ročníků soutěží, které autoři neaktualizovali). Většina se snaží vyjít vstříc uživatelům všech typů počítačů, neboť je naprogramována ve více variantách, takže návštěvník může číst daný text s háčky a čárkami či bez nich.

Ortografické zvláštnosti

WWW si jako audiovizuální médium získává své uživatele především pestrostí a plakátovým designem. Ve snaze o vytvoření zajímavého a nápadného textu využívá mnoho autorů ke zvýraznění jednotlivých slov ortografických zvláštností. Přitom se ve většině případů jedná o pokusy ztvárnit intonaci textu co nejvtipněji v grafické podobě: AHOOOJ; to je kraaasa; mooc ráda; neee; domůůů; né úplně; takžééé; óóó; úúúúplně; příííšerně nepraktická; támhle; za cee aj. Některé slouží k pouhému zdůraznění, např. čtu fšechno; MOC MOC atd., jiné k podtržení individuality autora: např. jeden z textů je celý napsán bez použití velkých písmen: původním vzděláním jsem humanista, a literatura je jedním z mých velkých koníčků. na těchto stránkách se budu pokoušet zachycovat některé své dojmy a postřehy o krásné literatuře a poezii. také zde […].

U pravopisných zvláštností se jedná o úmyslné porušení normy, ale stejně tak na některých stránkách najdeme i pravopisné chyby, a to především tam, kde se [131]nelze řídit fonologickou realizací: o mě, u mně, schlédnout, div z nich rodiče nevyrostly aj. Otázkou je, zda autoři tyto chyby nepostřehli, nebo zda je odhalili až po dokončení domovské stránky. Osobní domovské stránky jsou psané, ale neustále obměňované dokumenty; většina autorů své stránky pravidelně aktualizuje, a proto nebere chyby nijak vážně.

Hláskové zvláštnosti

V oblasti fonologické realizace slov se vyskytují v korpusu v porovnání se spisovným jazykem následující rozdíly, které vycházejí především z vlivu obecné češtiny:

1. diftongizace v -ej; v textovém korpusu se objevuje převážně v nominativu adjektiv: byl krásnej, nevěrnej, ne plyšovej; Damiánek je mrtvej; jeden malinkej detail; jsem asi divnej; nebyl betonovej; takovej pomalejší; manifestace rozpláclejch mravenců aj.;

2. zúžení v (graficky realizované jako ) v koncovce přídavných jmen anebo zájmen: fakt pevný nervy; do takovýho kroužku; každý v mým věku; podle toho předběžnýho výpočtu; to nebude […] slavný; takový ty obrázky, který […] aj.;

3. zúžení v v základu slova; příklady, které jsme našli v korpusu, jsou již v hovorovém stylu spisovného jazyka povoleny: svlíknout, lítat, polívky aj.

Zejména tvary uvedené v první skupině výše jmenovaných příkladů bývají autory vědomě užívány jako stylový prostředek, tj. text je psán spisovnou češtinou, ale pisatel používá -ej za účelem dosažení expresivity či vyjádření ironie. U mrtvého Damiánka se například jedná o kocoura, kterého přejelo auto. V případě „manifestace rozpláclejch mravenců“ míchá autorka prvky odborného stylu a obecné češtiny, aby své definici stereogramů propůjčila karikující charakter.

Morfologické zvláštnosti

Také v oblasti morfologie se projevuje vliv obecné češtiny. Nejčastěji jsou zastoupeny následující jevy:

1. koncovka -ma jako univerzální koncovka v instrumentálu plurálu pro všechny typy deklinací substantiv, adjektiv a zájmen: autama; je zajištěná ocelovýma lanama a železnýma kramlema; nad/pod/před/s náma; s těma vlastníkama; před Alpama; s botama určenýma do třicetistupňových mrazů; s tabletkama; a co s nima mám proboha dělat; a taky se zabývám trochu počítačema aj.;

2. koncovka -ách v lokálu plurálu podstatných jmen rodu mužského, která v nominativu singuláru končí na -k: na dvou kolikách; o koníčkách; v lehkých sandálkách aj.;

3. náhrada koncovky koncovkou -i u slova lidé: ahoj lidi; když to lidi viděj aj.

[132]Méně často, ale přesto nikoli ojediněle, se vyskytuje koncovka -sme místo -chom v první osobě plurálu kondicionálu (abysme, že bysme); krácení koncovky indikativu v 1. osobě plurálu -me → -m u slovesa pomoci (nepomůžem); krácení koncovek indikativu ve 3. osobě plurálu -ají/-ějí → -aj/-ěj (když to lidi viděj; vypadaj). Dále je možno se pod vlivem mluvené češtiny setkat s dlouhými tvary ženského rodu přivlastňovacího zájmene má/moje i v nepřímých pádech (na mojí domovské stránce; která je mojí vedlejší specializací).

S výjimkou uvedených jazykových jevů, které se vyskytují především v delších popisech zážitků z dovolené, jimž tak propůjčují neformální charakter, se autoři drží spisovné normy. Většina z nich přitom upřednostňuje jazykové prostředky vyššího stylu a zároveň se tak částečně až úplně zříká hovorového stylu. To je možné vyčíst ze statistiky o užívání koncovky -uji/-uju v 1. osobě singuláru u sloves 3. třídy: 44,4 % autorů užívá pouze koncovku -uji, jen 25,9 % koncovku -uju a 29,7 % obě koncovky, přičemž i u nich hovorová koncovka spíše ustupuje do pozadí. U poslední skupiny přitom dochází k zajímavému stálému spojení jedné z koncovek s určitým slovesem: např. miluji vs. tancuju, popř. miluju vs. fotografuji, nebo se u všech sloves 3. třídy vyskytuje jen koncovka -uji s výjimkou hraju apod.

Otázka je, nakolik lze užívání tvarů, které dnes již platí jako knižní či zastaralé, tj. např. tvary infinitivu na -ti (nalézti), původní tvary 3. osoby singuláru prézentu slovesa být (jest studentem), dlouhá forma osobního zájmene v genitivu (ode mne) a původní tvar počítaného předmětu (v červnu jsem udělal 101 klik), definovat jako snahu o dodržování spisovné normy či jako stylové prostředky sloužící k dosažení funkce textu.

Syntaktické zvláštnosti

Syntaktické zvláštnosti nacházející se na jednotlivých domovských stránkách jsou až na několik výjimek typické pro spontánní projev a odpovídají obecné nebo hovorové češtině. Jedná se zejména o parataktické konstrukce při současně zvýšeném užívání hovorových částic jo a no (jo, a; no a aby; no a třeba nám; no tak aspoň aj.). Hypotaktická souvětí jsou méně častá a z velké části uvedená absolutním co (ta nádherná číča, co držím, je moje Micinka; ten roztomilý hlodavec, co […] aj.).

Obzvláště nápadné je hojné užívání ukazovacích zájmen ten/ta/to bez zjevné ukazovací funkce: co se týká té pracovnější stránky; co tady ta holka vlastně má; dneska se ty státy mění; podle toho předběžnýho výpočtu; s tím IQ to nebude zrovna moc slavný; aspoň že jsou ty bouřky; třeba nám ty textíky budou přibývat; předně nějaký ten pokec o mně; že ten smysl je v tom; takže ty nejzákladnější informace; už těch informací stačí. U posledního příkladu bychom chtěli ještě upozornit na genetivní vazbu slovesa stačit. Tvar stačí zde patrně zastupuje funkci příslovce dost.

Zřídka se objeví genitivní tvar místo přídavného jména přivlastňovacího (Jitulinky homepage). V jednom případě je užito namísto tvaru své zájmena (a mé [133]vzdělání jsem zakončila). Občas bývá konkrétní slovesný tvar nahrazen infinitivem za účelem zvýšení napětí a tempa textu (tak honem honem naházet věci do auta).

Dále bychom ještě chtěli uvést dva příklady, jež ukazují, že i v těchto textech je možno najít dnes již knižní způsob vyjadřování. Jedná se o dativní vazbu slovesa učit se (učit se hře na příčnou flétnu) a o přechodník (hopsám po pokoji, nevěda, co si počít s obrovskou energií). Bohemistova radost z nalezení přechodníkové konstrukce je zde ale bohužel kalena zjištěním, že – přestože je v textu užito přechodníkového tvaru rodu mužského – podmětem ve větě je žena. I tato chyba přibližuje texty domovských stránek neformálnímu stylu, kde přechodníky můžeme nalézt již jen velmi zřídka a kde rovněž často zazní nesprávný tvar.

Výše uvedená chyba ale není jediná, kterou jsme ve větné stavbě našli: přihlásila jsem se jako volitelný předmět na komunikaci; mám ráda sci-fi, ale spíše ten druh, jaké píše; mé narození se datuje od 4. října roku 1976 atd.

Zajímavé je také, že v některých případech o sobě autorky textu podávají informaci pomocí substantiv rodu mužského (jsem nadšeným orientačním běžcem; pracuji jako webdesigner). Jejich užití ženami poukazuje na skutečnost, že tvary rodu mužského jsou zde pociťovány jako bezpříznakové.

Lexikální zvláštnosti

Nejvíc prostředků, které poukazují na mezní pozici korpusu mezi mluveností a psaností, mezi formální a neformální komunikací, najdeme v oblasti lexika. Jedná se především o emocionálně zabarvená slova, jež kromě primárního významu nesou i citový příznak: textíky; lidičky; velikánský hobby; k mé osůbce; Micinka; psychicky zdeptaný Jarda; v klídečku; studentíky; pohledná dívčina; holčička; jako blázen; klábosení s přáteli; poklábosit si; fantazie, která není jen plácáním; tak jsem hned odfrčela za Marem; jsem se vetřela na Výpočetní Centrum VŠE; chytit nějaké auto; v co nejbestiálnějším terénu aj. Citové zabarvení textu je ještě zesíleno citoslovci hrr nebo uf a příslovci typu hrozně a strašně (hrozně baví; hrozně ráda; strašně moc chtěla; strašně ráda).

Navíc se objevují početné lexémy z hovorové a obecné češtiny, které můžeme rozdělit do dvou skupin[10], a sice na A. lexémy relativně blízké standardní slovní zásobě, jež se nacházejí i v hovorovém stylu spisovného jazyka, a B. lexémy patřící do oblasti nespisovné obecné češtiny a užívané často v neformálních či intimních situacích.[11]

[134]Příklady ze skupiny A: deskriptiva; až doteďka; fakt; po těžkém flámu; fotím se, fotíme, fotila, nafotila; fotka, fotky, pár fotek, foto; holka, holky, holkách; kalkulačku; měl kliku; kluci, klucích; koukáme, koukat; ze všech kytek; moc; s místní muzikou; príma; pusa, poslat pusu; nestíhá rande; rozjíždíme oslavu; v spacáku; sundat/sundávat batoh, když mi […] sádru sundali; taky; táta; sdělit mu své trable; vše vyndají aj.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že podle našeho korpusu jsou hovorové tvary fotka a fotit stále více pociťovány jako neutrální a primárně neutrální fotografie a fotografovat získávají spíše příznak knižnosti. V korpusu se nám podařilo najít jen jednou tvar fotografie, fotografuji, zatímco hovorové tvary se vyskytly více než stokrát.

Příklady ze skupiny B: přehrabuju bágl, bágly; bezva moderátor; cvok; dneska; číča; čundr; fajn; za flašku vody; flašku s vodou; to byla fuška to změřit; tavit včelí vosk a hňácat z něj; hold [sic!] mají zkušenosti; mě strašně chytil společenský tanec; má ráda jabka; když takovou prkotinu jistě znáte; nechal jsem se ukecat, předně nějaký ten pokec o mně, stvoření docela ukecané; dohromady zvící okolo 40 kilo, deset i více kilo; kravál; jako studentka si to lajsnu [sic!]; z náklaďáků; potahujou nudli; připadá mi to padlé na hlavu; pohodovost; praštěná; průšvih; večer jsme se rozšoupli; děti od ségry; je pro každou srandu; [přátelé jsou] správně střelení; rozměr šišky [zde = hlavy]; šmátrat v batohu; po šutrech; teda; na Václaváku; na vandru; zašantročit; v tomhle jsou Italové žabaři; jako inteligentní ženskou; kde se tam najednou ta ženská vzala aj.

K lexémům obecné češtiny se přidává ještě celá řada profesionálních a slangových slov, především ze studentského, programátorského, sportovního a trampského prostředí. Pro tyto lexikální jednotky je charakteristická krátkost, výstižnost a produktivnost, vlastnosti typické pro mluvenost.[12] Dále jsou pro ně příznačné slovní hříčky a vynalézavost při tvorbě nových pojmenování, přičemž mnohé z nich mají expresivní charakter: na anglinu; čučet na bednu; již o trochu méně běžkuji; diplomka, dělat diplomku; do druháku; ekonomka; gympl, na/po gymplu, studentíky jednoho soukromého gymplu, gymplem; o nějakém sexuálním harašení; hotelačka; hudebka, v hudebce; ikváky; kameňáků; kámošky; kilák převýšení; občas si poslechnu nějakou klasiku; je tu parádní kosa; stavte se za mnou v kumbále, kumbálová supervizorka; lítač na padáku; na matfyzácké koleji, na matfyzu, matfyzák; matika; vyhlášené mazuty; mega party; myslím na kamarády mensany [= členy klubu Mensa]; pomocí mobilu; tak něco naplácej [zde = napiš do počítače]; nudláci [= děti, které pořád potahujou nudli]; občanka; mozku, máš padla; vypadá to na dost zajímavou pakárnu; pavučina [zde = WWW]; pinčes; dělám pomvěda, pomvědím; přemalovanou princkou; přijímačky; ptákovina; v zimě ráda sjezduji; plíce smogovky; super partie, u svého super-rychlého počí[135]tače; nějaké super suchary [zde = vtip]; superpočítačový supermaniak; pod širákem; tady je tachometr [zde = counter]; tlachárna [zde = chat room]; trapas; jsem spíš univerzal; kluci válí na kytary; jezdím vedoucovat na dětské tábory; jsem docela slušná vykopávka; zabývat se výtvarkou; základka; tady je zatykač [zde = osobní data autorky domovské stránky]; setkání závisláků; absolvovala zdrávku; žhaví mobil aj.

Také novotvary se v korpusu nacházejí v hojném počtu, ale jen málokdy jsou to původní české novotvary (křížení a krážení; paznaky; stvoření docela ukecané a vlastně taky upsané). Většinou se jedná o anglicismy a z angličtiny doslovně převzaté a v různé míře počeštěné výrazy, zejména termíny ze světa počítačů, ale i odjinud: browsení; pro handicapped people; jako u nás homelessáci; homepage; klikni si, klikněte; zamailovat, mailnout, mejl; naskenované, oskenovat; přiloguji se na; moje „real“ jméno, s obrovským sex appealem; supervizorka; oči surfařů, surfujete si po Internetu; v happy hours; na webu; pracuji jako webdesigner aj. Jen velmi zřídka jsou naopak zastoupeny nářeční výrazy, snad jen moravismus tož tedy vítejte.

Shrnutí

Po analýze jednotlivých jazykových oblastí korpusu se zřetelně ukazují příznačné jazykové vlastnosti domovských stránek. K jejich zviditelnění jsme vybrali dva charakteristické příklady:

AHOOOJ lidi!! Jak se máte? Asi docela dobře: sedíte si pěkně v teplíčku u svého super-rychlého počítače, surfujete si po Internetu a právě jste se čistě náhodou (?) dostali na tyto stránky. Tak se tedy spolu podíváme, co tady ta holka vlastně má.

Znáte stereogramy? To jsou takový ty obrázky, který vypadaj jako manifestace rozpláclejch mravenců a přitom, když to lidi viděj, tak vydechujou úžasem: „No neee … to je kraaasa.“

Domovské stránky jsou, podobně jako dopisy, určeny čtenáři, ale v tomto případě nejen jednomu konkrétnímu, nýbrž fiktivní skupině čtenářů (oslovení bývá ve 2. osobě plurálu). Tento druh komunikace zprostředkovává čtenářům určitý pocit sounáležitosti s autorem i mezi čtenáři samými. Zároveň ale může každý návštěvník, který sedí doma u počítače, získat dojem, že pisatel sděluje danou informaci pouze jemu, že se jedná o interakci jen mezi nimi dvěma. Tím, že jsou na domovských stránkách volně přístupná podrobná osobní data autora stránky (od data narození až po číslo bot), podrobnosti a zajímavosti z jeho života, jeho fotografie apod., získává čtenář pocit, že autora zná. Ten se ještě zesiluje v okamžiku, kdy začne jeho stránku pravidelně navštěvovat a sledovat její změny. V případě zájmu může návštěvník autora oslovit, navázat s ním dialog, tj. poslat [136]mu e-mail[13]. Autoři stránek mají pravděpodobně menší zábrany podrobně se představit neznámým čtenářům, u kterých ale předpokládají blízkost, na domovských stránkách než tak učinit v přímém osobním kontaktu. Z jedné strany zde plně odkrývají svou identitu, z druhé strany ale současně zůstávají v anonymitě, neboť kontakt s nimi je možno navázat jen přes síť a jen tak dalece, jak sami připustí. Cílem a textovou funkcí domovské stránky je tedy vyvolat reakci čtenářů, podnítit komunikaci anebo alespoň co nejsympatičtěji a nejzajímavěji prezentovat vlastní osobu obci uživatelů internetu.

O získání sympatií čtenářů se autoři domovských stránek pokoušejí různými cestami, ale většině z nich je společné, že se v oblasti ortografie, fonologie a morfologie řídí převážně spisovnou normou. Odchylky normy slouží jako stylové prostředky k obohacení textu.

V oblasti ortografie slouží ke zvýraznění jednotlivých slov, co nejvtipnějšímu grafickému znázornění intonace nebo k pouhému zdůraznění vlastní individuality. Právě grafická podoba a zvýraznění jednotlivých slov umožňuje autorovi upoutat pozornost náhodného návštěvníka domovské stránky, neboť nápadné zvláštnosti přitahují jeho zrak již při letmém čtení či dokonce hned na první pohled, jakmile se stránka objeví.

V oblasti fonologie a morfologie pisatelé užívají standardní variantu jazyka, ale vzhledem k tomu, že se svými domovskými stránkami ve čtenáři snaží vyvolat pocit, že ho oslovuje někdo známý, že se nejedná o žádné oficiální sdělení, prokládají své texty nestandardními tvary. K úmyslnému užívání tvarů obecné češtiny dochází také tam, kde má být karikován vlastní text, jeho důležitost a formalita (sebeironie). V některých textech se odborných termínů užívá zároveň s obecnou češtinou a cílem této kombinace je vyvolat obveselující působení těchto pasáží (viz charakteristika stereogramu). Texty domovských stránek nemají v žádném případě v čtenáři vzbudit dojem, že čte oficiální text, nýbrž že ho oslovuje nějaká blízká, jemu podobná osoba. Na hlavní stránce bývají jen krátce zmíněna osobní data autora, a zajímavostem z jeho života (jeho minulost, zájmy, cesty, zážitky, přátelé) pak bývají věnovány další stránky, k nimž je možno se dostat pomocí odkazů. Funkcí hlavní stránky je krátce představit autora, vzbudit ve čtenáři zvědavost a přivést ho k dalším textům, kde se může dozvědět více. Ty mívají podobu delšího vyprávění či popisu a právě jim má užití hovorových prvků propůjčit neformální charakter ústního podání. Autor si je totiž vědom toho, že se čtenář náhodou mohl dostat přímo na takovouto vedlejší stránku, a že když se pisateli podaří ho zaujmout, navštíví přes odkaz i jeho hlavní domovskou stránku.

[137]Také v oblasti syntaxe je dodržování spisovné normy narušováno s cílem dosáhnout zajímavosti a plynulosti textu, neodradit čtenáře strojeností textu. Pisatelé se vyhýbají dlouhým a komplikovaným souvětím, užívají ve zvýšené míře podřadných vět (někdy uváděných absolutním co) a ukazovacích zájmen, čímž se tyto texty opět přibližují mluvenému projevu.

Většinu rozdílů od standardu nalezneme v oblasti lexikální, kde se záměrně užívá lexikálních prvků z různých vrstev slovní zásoby s cílem dosáhnout zamýšlené funkce textu. Jednotlivé texty korpusu jsou různě silně prostoupeny zdrobnělinami, expresivními a citově zabarvenými obraty, hovorovými a slangovými výrazy, novotvary, anglicismy, počeštěnými tvary přejatých slov. Zřejmě tomu napomáhá i skutečnost, že autoři často píší o počítačích, internetu a nových programech a médiích, tzn. o tématech, kde se česká terminologie teprve utváří. Nápadné je, že i na domovských stránkách, jejichž pisatelé se jinak řídí spisovnou normou, se právě v slovní zásobě častěji vyskytují hovorové, expresivní a slangové prvky. Důvodem se zdá být to, že osobní domovské stránky jsou na rozdíl od např. firemních domovských stránek založeny na osobní zainteresovanosti autorů, kteří se obracejí na čtenáře přibližně stejného věku, vzdělání, podobných zájmů a zkušeností. Právě užívání konglomerátu spisovných a nespisovných lexémů, obohaceného o slang skupin, k nimž patří autoři i čtenáři domovských stránek (nejčastěji studenti, popř. lidé pracující s počítačem), může s úspěchem vyvolávat pocit sounáležitosti, který neformálním způsobem pomocí těchto výrazů navozuje iluzi vzájemné blízkosti v myšlení a tím – v ideálním případě – vzbuzuje sympatie a iniciuje kontakt.

Po analýze našeho korpusu jsme proto dospěli k závěru, že osobní domovské stránky – podle našich sledování – tvoří specifický nový druh textů. Osobní domovskou stránku jako druh textu podle našeho mínění charakterizuje zejména:

a) Pozice mezi psaností a mluveností.[14] Na základě analýzy korpusu je možno říci, že osobní domovské stránky v oblasti ortografie, fonologie a morfologie převážně odpovídají písemnému projevu, syntakticky ale již připomínají spíše mluvené texty hovorového stylu. Lexikálně se ještě mnohem více přibližují neformální spontánní mluvenosti, neboť využívají prvků obecné češtiny a různých slangů. Text lze tak umístit v přechodové škále mezi psaností a mluveností s větší blízkostí k psanosti.

b) Pozice mezi monologem a dialogem. Analyzované texty nemají charakter oficiálního oznámení, zprávy, ale svou formou připomínají dopisy psané někomu, koho známe. Autor předpokládá u čtenáře podobné zkušenosti, zážitky, zájmy, jako jsou jeho, někdy vyslovuje domněnku, co čtenář právě dělá, tj. navozuje [138]v něm představu, že ho zná, že zná jeho zvyklosti (sedíte si pěkně v teplíčku u svého super-rychlého počítače, surfujete si […]). Na rozdíl od osobních dopisů jsou však domovské stránky určeny celé obci čtenářů, což je zřetelné již ze záhlaví a oslovení ve 2. osobě plurálu (Ahoj lidi; tož tedy vítejte). Monologický charakter vystupuje nejsilněji v dlouhých pasážích, v nichž autoři líčí své zážitky. Dialogu se tyto texty přibližují tím, že čtenáři umožňují velmi snadno a rychle pomocí e-mailu reagovat, často se dokonce snaží vyvolat dojem, že se odpověď očekává. Ale i když návštěvník na výzvu k dialogu nereaguje, může přesto částečně tento „rozhovor“ řídit, a sice sledováním či ignorováním odkazů na stránce. Autor zde nabízí možnost volby (jestli chceš vědět […]) nebo oslovuje čtenáře přímo adresovanou otázkou (chceš vidět […]?); ten potom sám rozhoduje, o kterých tématech se chce něco bližšího dozvědět, tj. „kvaziodpoví“, a to v každém případě[15].

c) Stálost a nestálost textu. Osobní domovské stránky na rozdíl od drtivé většiny ostatních psaných textů neexistují na papíru či jiném materiálu, nýbrž jen „v počítači“, jsou pro nás tedy svým způsobem nehmotné. Vzhledem k tomu, že autoři své domovské stránky mohou kdykoliv změnit a že tak pravidelně činí, nemůže se čtenář spoléhat na to, že až příslušnou stránku příště navštíví, nebude už změněna. Ve srovnání s dokumenty existujícími na papíru, kde má čtenář obvykle možnost změněný text srovnat s původním, je tak návštěvník domovské stránky závislejší na autorovi a na své paměti. Samozřejmě lze znění domovské stránky vytisknout, tímto zachycením a „zhmotněním“ textu však mizí jeho výše zmíněná dialogická funkce.

V návaznosti na tuto práci by bylo samozřejmě zajímavé analyzovat i jiné domovské stránky (české i zahraniční) a prověřit, zda lze výsledky platné pro náš korpus rozšířit i na ně.


[1] S. Čmejrková, Čeština v síti: Psanost či mluvenost?, NŘ 80, 1997, s. 225–247.

[2] Hypertext umožňuje prostřednictvím odkazů v dokumentu přechod k jiným dokumentům, které mohou být uloženy na serverech vzdálených od sebe několik tisíc kilometrů. Uživatelé internetu se tak mohou pohybovat od dokumentu k dokumentu, což se také stalo základem obratu „surfovat v síti“.

[3] Viz K. Vávrová, Vyhledávání informací v síti Internet a možnost využití tohoto informačního zdroje v podmínkách střední školy, FFUK, Praha 1995, kapitola 3.2.3. Tato diplomová práce byla zveřejněna i v síti na adrese: http://pteryx.natur.cuni.cz/~fika cek/Vavrova/diplomka.htm.

[4] ČT 2 dne 24. června 1997, opakování 26. a 28. června 1997.

[5] DNES+TV, Magazín MF dnes 25 (19. června 1997), s. 51. Bližší informace k tomuto pořadu se nacházejí na internetu na adrese http://www.cybermiss.cz/Osobni/eg o.htm.

[6] http://pteryx.natur.cuni.cz/~fika cek/.

[7] http://www.cybermiss.cz/.

[8] Do našeho korpusu byly vybrány domovské stránky lidí, kteří se ve WWW zúčastnili různých ročníků soutěže Miss Internet ČR, Miss Mensa, Mister Mensa. Vzhledem k tomu, že domovské stránky většinou sestávají z několika stránek v internetu uvedených pod různými adresami, zabrala by jejich přesná citace příliš mnoho místa. V případě zájmu je možno obrátit se na autora (stefan.newerkla@univie.ac.at), který požadované adresy rád zašle. V korpusu byly použity v podobě z června 1998 domovské stránky následujících osob: M. Baňková; P. Bartoňová; H. Bernátková; T. Bezouška; A. Boháč; V. Černá; L. Čmielová; V. Daněk; B. Dénešová; M. Dittrichová; J. Drbohlavová; D. Festová; J. Fikáček; Z. Fojtíková; V. Fořtík; L. Hellichová; R. Holík; G. Husáková; H. Chromá; S. Chvalová; Š. Janoušková; K. Jedličková; D. Jobáková; L. Kirschnerová; P. Kočka; J. Kopková; J. Koubková; J. Koublová; L. Kovář; L. Kovářová; M. Králíček; J. Krejčová; H. Med; J. Menčík; P. Menčík; E. Micalová; I. Nováčková; M. Novotná; K. Panková; B. Patáková; L. Plachá; M. Potluková; V. Sanc; M. Seginová; L. Seidelmann; H. Sixta; H. Sloupová; D. Slušová; H. Starostová; M. Suchá; D. Šeřanková; L. Šimková; L. Vajsová; J. Valentová; M. Vaněčková; K. Vávrová; L. Vávrová; T. Vránková; J. Vučka; K. Vybulková.

[9] Viz I. Nebeská, Úvod do psycholingvistiky, Praha-Jinočany 1992. Srov. i K. Brinker, Linguistische Textanalyse, Berlin 1985, 3. vyd. 1992, a E. Coseriu, Textlinguistik, Tübingen 1980, 3. vyd. 1994.

[10] Srov. J. Vintr, Einführung in das Studium des Tschechischen, München 1982, s. 97–98.

[11] Kde to bylo možné, proběhlo přiřazování lexémů do skupiny A či B podle Slovníku spisovného jazyka českého (1960–71) a Slovníku spisovné češtiny (1994). Vzhledem k neustálému vývoji jazyka ale nelze toto rozdělení chápat jako pevné a neměnné, ale jen jako pomocné řešení. Jsme si vědomi, že ne vždy je možné jednoznačné zařazení.

[12] Viz J. Vintr, d. cit. v pozn. 10, s. 117–118.

[13] O zvláštnostech této komunikace viz S. Čmejrková, d. cit. v pozn. 1, a L. Uhlířová, E-mail as a new subvariety of medium and its effects upon the message, in: S. Čmejrková, F. Štícha (eds.), The syntax of sentence and text, Amsterdam/Philadelphia, John Benjamins 1994, s. 273–282.

[14] Srov. S. Čmejrková, d. cit. v pozn. 1, a S. Čmejrková, F. Daneš, E. Havlová (eds.), Writing vs Speaking. Language, Text, Discourse, Communication, Tübingen, Gunter Narr, 1994.

[15] Srov. Watzlawickův první axiom lidské komunikace, že člověk nemůže nekomunikovat. P. Watzlawick, J. H. Beavin, D. D. Jackson, Menschliche Kommunikation, 4. vyd., Bern 1974, 8. vyd. 1993.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 3, s. 127-138

Předchozí Diana Svobodová: Anglická a hybridní kompozita v současné češtině a jejich adaptace

Následující Marie Janečková: K jazyku Daniela Vettera v cestopise Islandia…

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1