Časopis Naše řeč
en cz

Canisterapie, workoholik, workholik? (Neologismi elegantiam linguae cruciantes)

Boris Skalka

[Drobnosti]

(pdf)

-

Oba uvedené neologismy jsou bastardy. To je jejich vymezení, nikoli pohana. Každému filologovi, stejně jako jenom trochu jazykově vzdělanému laikovi, je při troše pozornosti jasné, že takto svévolně nelze vytvářet složeniny. Žel, zdá se, že jazykoví ignoranti a utilitaristé, pro něž je slovo pouhým piktografem, který lze libovolně graficky zpracovat, zaplňují koncem 20. století kvapem naši planetu.

Záludnost obou neologických bastardů tkví v jejich mimikričnosti. Oba vypadají při prvním velmi zběžném či laickém pohledu jako korektní odborné lékařské termíny. To jim pak dává velkou šanci na přežití, či dokonce na vstup do „pokladnice“ jazyka. Jako vehikulum jim pak ochotně poslouží hromadné sdělovací prostředky. Častým užíváním mohou být „legalizovány“, tj. stanou se součástí spisovného jazyka a svou existencí zde postaví na hlavu jazykové zákonitosti.

Tedy alespoň stručně k jejich vadám na kráse. Tvůrce výrazu canisterapie, kterým pojmenoval léčebnou metodu založenou na kontaktu pacientů se psy, porušil slovotvorné zásady tím, že jako první komponent použil pádovou formu výrazu (nejspíše ovšem nominativu!). To je možné pouze u nevlastních složenin-spřežek (např. pravdě-podobný vlasti-zrádce), nikoli u složenin vlastních, jako v tomto případě. U vlastních složenin je první komponent většinou totožný se slovním základem, případně kmenem, a je připojen k dalším kompo[109]nentům spojovacím morfémem-konektémem. Každý uživatel jazyka se s tímto jevem denně, byť neuvědoměle, setkává (hluch-o-němý ostr-o-střelec či třicet-i-letý kož-e-luh) a byl o něm poučen na základní či obecné škole. Tyto zásady platí ovšem i pro latinu a řečtinu, jež jsou zdrojem odborné lékařské terminologie. Autor canisterapie by přitom býval nemusel model pro svůj výtvor nijak pracně hledat. Stačilo sáhnout po dnes populární hippoterapii, léčbě jízdou na koni. O jejím vzniku by se pak snadno poučil v Slovníku spisovného jazyka českého, ve slovníku odborné lékařské terminologie či v kterémkoli naučném slovníku.[1] Správně měl tedy onen slovotvůrce vytvořit výraz caniterapie. Ten by sice byl možný, protože se v lékařské terminologii vyskytují řecko-latinská hybridní kompozita (např. artoterapie, rektoskopie, vasectomie, appendectomie[2] atd.), nicméně úplně ideální také není. Obvykle se totiž dává přednost spojování základů řeckých (např. již zmíněná hippoterapie či aromatoterapie, balneoterapie, ergoterapie, kinezioterapie, otorinolaryngologie[3] atd.). Tedy ideální podoba nového termínu zní kynoterapie. První část složeniny by byla tvořena z kmene řeckého výrazu kyon ‘pes’, který má podobu kyn-, jako třeba u kyn-o-logie[4].

Výraz workoholik sice již posoudila A. Rangelova v Naší řeči (NŘ 79, 1996, s. 110–112), ale přesto bych přidal ještě několik slov, zvláště k jeho etymologii. Jak vyplývá ze zmíněného článku, je výraz amerikanismem, který byl vytvořen přibližně v letech 1965 až 1970, tedy v době, kdy čeština, podléhajíc jiným vlivům, měla pro takovou osobu v socialistické realitě pojmenování stachanovec. Když v 90. létech dorazil výraz k nám, domácí mluvčí slovotvůrce-kutil jej spojil s obdobně znějícím mezinárodním termínem alkoholik (angl. alcoholic). Zdánlivě snadná rovnice. Oba výrazy mají společnou část -holic, přitom alkoholik označuje člověka chorobně závislého na alkoholu. Ono -holik ve slově alkoholik se tedy patrně jevilo uživateli-slovotvůrci, s ohledem na hovorové alko nealko, jako jakési jazykově temné pojmenování maniaka. V tom ho utvrdilo i podvědomé chybné ztotožnění anglické adjektivizační přípony -ic (počeštěné -ik) se stejně znějící českou substantivizační příponou, kterou se odvozují pojmenování osob mužského pohlaví. Slovotvůrce tedy považoval -holic za druhý komponent kompozita. A protože i průměrně vzdělaný mluvčí dnes ví, že work znamená anglicky ‘práce’ či ‘pracovat’ a neduživý anglický vokál a [ə] byl pro něj pouze bezcenným balastem, musel nutně k domnělé vzorové podobě alko-holik vytvořit workoholik, jež vyšperkoval či zdomácnil, zde ovšem nenáležitým, konektémem o.

Nejlépe by bylo v psané podobě užívat anglický výraz jako citovaný, tedy workaholic, nebo jej graficky zachycovat v souladu s obvyklou zjednodušenou výslovností, tedy vorkholik, což by bylo v souladu s územ. Jistě však není důvod zachovávat v češtině cizí grafém w, jestliže ani není běžně náležitě artikulován a ani nemá takový grafický hybrid obdobu. Je to stejná situace, jako by se psalo wíkend. Podobně není vhodné reflektovat -a- anglického výrazu českým -o-, a budit tak [110]dojem, že se jedná o konektém a že výraz je řádným kompozitem. Vše, co bylo řečeno, platí pro vyšší stylovou vrstvu jazyka, pro spisovný jazyk. Na úrovni obecné češtiny nechť si mluvčí svobodně vytváří vorkomany, vorkomanie, jablkoholiky nebo cokoli se mu zlíbí.

Polehčující okolností pro našeho slovotvůrce je malá slovotvorná průhlednost anglického workaholic. Přesto by měl průměrně vzdělaný člověk vědět, že výraz alkohol není kompozitum a že je arabského původu (al-kuhul)[5], tedy že slabika -hol je součástí slovního základu-kořene.

Z etymologického hlediska se zdá, že anglický výraz workaholic je anglicko-řeckou hybridní složeninou tvořenou anglickým to work ‘pracovat’, dále angl. předponou a- ‘na, do, vůči’ (mající primárně funkci vyjádření směru či vztahu, běžnou u řady predikativních adjektiv či adverbií, např. abroad ‘rozšířený’ či ‘do šíře’, aback ‘dozadu’, zvláště dobře patrnou v idiomech, např. fall asleep doslovně ‘upadnout do spaní’ či work away ‘soustavně pracovat’) a komponentem -holic, což je anglizované řecké adjektivum holikos ‘úplný, absolutní, všeobecný’. Tento řecký výraz je například součástí anglického catholic, jemuž v češtině odpovídá výraz katolický (oba výrazy pocházejí z řeckého katholikos ‘všeobecný’). Slovo workaholic lze tedy onomaziologicky interpretovat přibližně ve smyslu ‘pracující naplno’.

Při slovotvorbě, zvláště tam, kde jsou zdrojem cizí jazyky, je tedy třeba se mít na pozoru a nevyhýbat se poradě s odborníkem či odbornou literaturou. To platí především pro seriózní žurnalistiku, na níž spočívá v současnosti velká část odpovědnosti při nakládání s jazykem. Existence korektních spisovných modelů zabrání mutilaci jazyka, takže potom snad nebude poslanecká sněmovna pracovat nad zákonem o… a někteří ministři nebudou diskutovat nad návrhem vládního usnesení, někteří reportéři nás nebudou zpravovat o jmenování politiků za velvyslance a někteří lékaři nebudou ambulovat od do (bohužel autor zjistil, že výrazu nebylo užito v očekávaném smyslu ‘navštěvovat či obcházet nepohyblivé pacienty’, nýbrž jako módní obměna asi už příliš obvyklého ordinovat).[6]


[1] Viz např. J. Kábrt, J. Kábrt ml., Lexicon medicum, 1. vyd., Praha 1995; M. Vokurka, J. Hugo, Praktický slovník medicíny, 4. vyd., Praha 1995.

[2] V češtině tyto výrazy znamenají: léčbu uměleckou tvorbou; vyšetření konečníku zrakem; odnětí části chámovodu; vynětí červovitého přívěsku.

[3] Česky: léčba aromatickými látkami; lázeňská léčba; léčba prací; léčba pohybem; nauka o chorobách ušních, nosních a krčních.

[4] Česky: nauka o psech.

[5] Přesněji je výraz původu asyrského, odkud byl přes arabské al-kuhūl a středověké latinské alcool přejat do češtiny a jiných evropských jazyků. Srov. J. Holub, S. Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého, 2. vyd., Praha 1992; H. Wehr, Arabisches Wörterbuch, 2. vyd., Leipzig 1956.

[6] Tento příspěvek prošel redakčním řízením, a byl doporučen k otištění. Přesto považuji za potřebné zdůraznit, že s jeho obsahem ani s autorovým přezíravým hodnocením uživatelů jazyka („jazyk ignorantů, slovotvůrců-kutilů“) zásadně nesouhlasím. Jiří Kraus

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 2, s. 108-110

Předchozí Hana Konečná: Pane Tolstoj, pane Tolstoji, či pane Tolstý?

Následující Z dopisů jazykové poradně

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1