Časopis Naše řeč
en cz

Pane Tolstoj, pane Tolstoji, či pane Tolstý?

Hana Konečná

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ruské příjmení Tolstoj je svým původem i tvarem přídavné jméno (podobně příjmení Polevoj, Trubeckoj, Dostojevskij, Gorkij), a proto se i v češtině skloňuje jako přídavné jméno tvrdé podle vzoru „mladý“. Toto poučení získáme ze všech dostupných mluvnic češtiny. Protože se u přídavných jmen tvar vokativu shoduje s tvarem nominativu, celé paradigma pak vypadá takto: 1. Tolstoj, 2. Tolstého, 3. Tolstému, 4. Tolstého, 5. Tolstoj!, 6. o Tolstém, 7. s Tolstým.

[108]V beletrii se však občas setkáváme i s tvarem nominativu a vokativu Tolstý, tedy s počeštěnou koncovkou, která vznikla patrně vlivem paradigmatického vyrovnání. Tuto podobu neodmítal např. Karel Hausenblas v kapitole Psaní a skloňování ruských jmen vlastních v češtině (Kniha o překládání, Praha 1953, s. 198). Podle něho počeštěný tvar lépe vyhovuje potřebám beletrie, kde se takové podoby snáze začlení do kontextu.

Zakončení jmen na -oj způsobuje i další nesnáze. Mnohými uživateli jazyka není jméno Tolstoj považováno za přídavné jméno a objevují se u něj tvary podle skloňovacího vzoru „muž“ (1. Tolstoj, 2. Tolstoje, 3. Tolstojovi, 4. Tolstoje, 5. Tolstoji!, 6. o Tolstojovi, 7. s Tolstojem).

Vidíme tedy, že na stránkách knih, novin i v mluvené řeči se můžeme setkat s tvary vokativu, které jsem uvedla v názvu tohoto článku (pane Tolstoj, Tolstý, Tolstoji). Za správný považujeme zatím jen tvar (pane) Tolstoj. Zachováváme tak u vlastního jména cizího původu původní znění i pojetí (v našem případě přídavné jméno). Podobně též: pane Polevoj, pane Trubeckoj, pane Dostojevskij, pane Gorkij, pane Lisickij apod. K. Hausenblas ve výše uvedeném článku z roku 1953, tj. v období jiné politické situace před 45 lety, mohl předpokládat, že „stoupající praktická znalost ruštiny u nás jistě spíše posílí, než oslabí adjektivní chápání jmen na -oj“. Dnes však, kdy došlo k citelnému poklesu znalosti ruštiny, nelze zcela vyloučit, že dojde k přiřazování jmen se zakončením -oj k substantivům, takže jména Tolstoj, Polevoj, Berezovoj apod. se budou skloňovat jako např. české jméno Bořivoj. Tento vývojový pohyb u jmen ruského původu, která jsou v ruštině měkkými adjektivy a skloňují se i v češtině jako adjektivní typ měkký (Osadčij, Golubničij), zaznamenává i brněnská Příruční mluvnice češtiny (2. vydání, Praha 1997, s. 274). U ruského jména Osadčij uvádí vedle tvaru Osadčího (vzor „jarní“) i tvar Osadčije podle substantivního vzoru „muž“.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 2, s. 107-108

Předchozí Libuše Olivová-Nezbedová: Apelativa lipí a lipina v pomístních jménech v Čechách

Následující Boris Skalka: Canisterapie, workoholik, workholik? (Neologismi elegantiam linguae cruciantes)

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1