Apelativa lipí a lipina v pomístních jménech v Čechách

Libuše Olivová-Nezbedová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jak uvádí Vladimír Šmilauer, „jména porostů z určitých druhů dřevin se v češtině tvoří příponami -í (-oví) a -ina (-ovina)[1]“. V Tvoření slov v češtině 2 se jména porostů tvořená příponou -í probírají v kapitole „Jména hromadná a jména jednotlivin“, neboť jsou to jména, „která ve svém singuláru znamenají soubor počitatelných jednotlivin téhož druhu, přičemž základové substantivum označuje právě jednu z těchto jednotlivin[2]“, jména porostů tvořená příponou -ina pak v kapitole „Obecná jména místní“, neboť kromě hromadnosti jde i o místa nazvaná „podle rostlin na nich rostoucích[3]“.

Lípa je strom vysoký 25–40 m, který se dožívá stáří 500–800 let; ze dvou druhů lip, které rostou v Čechách, je lípa srdčitá (Tilia cordata), dříve zvaná malolistá, rozšířena až do podhorských oblastí, lípa velkolistá (Tilia platyphylos) roste ještě o 200–300 m n. m. výše než lípa srdčitá.[4]

Pro porosty lípy však J. Gebauer ve Slovníku staročeském nezaznamenává ani apelativum lipí, ani apelativum lipina.[5] V lístkovém materiálu Staročeského slovníku tato dvě apelativa rovněž nejsou.[6] Pro 19. století

[105]

[106]máme apelativum lipí zachyceno v Jungmannově slovníku s významem ‘Linden, Lindenholz, Lindenwald’[7] a v Kottově slovníku s významem ‘lipoví’[8], Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého toto apelativum nemají. Apelativum lipina má Jungmann, ale pouze s významem ‘dřevo lipové, Lindenholz’[9], Kott naproti tomu pro toto apelativum uvádí dva významy, a to ‘Lindenholz’[10] a ‘lípoví’[11], Slovník spisovného jazyka českého zaznamenává pouze jediný význam, a to ‘lipový porost n. háj’, Příruční slovník jazyka českého toto apelativum vůbec nemá.

Český jazykový atlas, jehož druhý díl, vyšlý v roce 1997, je zaměřen „na lexikální diferenciaci nářečního výraziva[12]“ sedmi tematických okruhů, v tematickém okruhu „les a rostlinstvo“ neuvádí ani lípu, ani odvozeniny z apelativa lípa.

O tom, že ve staré češtině apelativa lipí a lipina existovala, svědčí místní jména, která z těchto apelativ vznikla. V Čechách je to pět místních jmen Lipí (nejstarší doklad je pro ves Lipí u Manětína, a to z r. 1169), dvě místní jména Lipina (obě s nejstaršími doklady z r. 1547), tři místní jména Lipiny (nejstarší doklad má ves Lipiny u Dobříše z r. 1563) a jedno místní jméno Lipinka (nejstarší doklad je z r. 1483).[13] Pro Moravu místní jméno Lipí doloženo není, 7× se tam však vyskytuje místní jméno Lipina (nejstarší doklad má Lipina u Těšíkova, a to z r. 1296) a jedenkrát místní jméno Lipinka (nejstarší doklad z r. 1523).[14]

Mezi pomístními jmény, která byla shromážděna z území Čech soupisem v letech 1963–1980, je 77 dokladů pomístních jmen vzniklých z apelativa lipí, např. Lipí, Na lipí, V lipí ap., a 126 dokladů pomístních jmen vzniklých z apelativa lipina, např. Lipina, Lipiny, Na lipinách, U lipiny, V lipině ap.[15] Zmapujeme-li si tato pomístní jména, zjistíme, že pomístní jména Lipí ap. se nevyskytují v severních, severovýchodních a východních Čechách, pomístní jména Lipina ap. že zase nejsou doložena z jihozápadních Čech a dále z jižních Čech jižně od spojnice měst Tábor – Písek – Pelhřimov (viz mapku[16]).

[107]Z pomístních jmen vzniklých z apelativ lipí a lipina lze tedy vyvodit, že pro označení porostů lípy bylo v jihozápadních Čechách a větší části jižních Čech běžně užívaným apelativem lipí, v severních, severovýchodních a východních Čechách bylo naproti tomu běžné apelativum lipina.

Tomuto závěru odpovídá – s výjimkou místního jména Lipí[17] na Náchodsku – i rozložení místních jmen Lipí, Lipina a Lipinka na území Čech.

---

[1] Viz V. Šmilauer, Jména porostů na -í a -ina v českých místních jménech, Onomastické práce 2, Praha 1968, s. 193.

[2] Viz F. Daneš, Jména hromadná a jména jednotlivin, in: Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 477.

[3] Viz F. Daneš, Obecná jména místní, in: d. cit. v pozn. 2, s. 466.

[4] Viz Naučný slovník zemědělský 3, Praha 1971, s. 1123–1124.

[5] Viz J. Gebauer, Slovník staročeský II, Praha 1916.

[6] Za poskytnutí lístkového materiálu Staročeského slovníku děkuji Mgr. A. Černé z oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze.

[7] Viz J. Jungmann, Slovník česko-německý II, Praha 1836, s. 332.

[8] Viz Fr. Št. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický I, Praha 1878, s. 924.

[9] Viz J. Jungmann, d. cit. v pozn. 7, s. 331.

[10] Viz Fr. Št. Kott, d. cit. v pozn. 8.

[11] Viz Fr. Št. Kott, d. cit. v pozn. 8, VI, Praha 1890, s. 868.

[12] Viz Český jazykový atlas 2, Academia, Praha 1997, s. 5.

[13] Viz A. Profous, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny II, Praha 1949, s. 622–623.

[14] Viz L. Hosák, R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, s. 532.

[15] Viz Archiv pomístních jmen úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze.

[16] Zkratky použité na mapě jsou zkratkami jmen sídel býv. soudních okresů z r. 1923. Podle těchto sídel se na mapce lokalizují pomístní jména uvedená v soupisech z jednotlivých obcí a osad v Čechách. – Aš, BB (= Bělá pod Bezdězem), Bech(yně), Ben(ešov), Ber(oun), Bez(družice), Bíl(ina), BJ (= Benátky nad Jizerou), BL (= Brandýs nad Labem), Bla(tná), Blo(vice), Boch(ov), BP (= Benešov nad Ploučnicí), Brou(mov), Bře(znice), BT (= Bečov nad Teplou), Cvi(kov), Čás(lav), ČBr (= Český Brod), ČBu (= České Budějovice), ČD (= Český Dub), ČKa (= Česká Kamenice), ČKr (= Český Krumlov), ČL (= Česká Lípa), ČS (= Česká Skalice), Dbš (= Dobříš), Dby (= Dobřany), Děč(ín), DKL (= Dvůr Králové nad Labem), DoK (= Dolní Kralovice), Dom(ažlice), Dou(pov), Dub(á), Duch(cov), Frý(dlant), Hab(ry), Har(tmanice), HBl (= Horní Blatná), HBr (= Havlíčkův Brod), HK (= Hradec Králové), Hli(nsko), Hol(ice), Hor(ažďovice), HP (= Horní Planá), Hři (= Hořice), Hřo (= Hořovice), Hsé (= Hostinné), HSK (= Hora Sv. Kateřiny), Hsň (= Hostouň), HSŠ (= Hora Sv. Šebestiána), HT (= Horšovský Týn), Hum(polec), HV (= Hluboká nad Vltavou), Chab(ařovice), ChC (= Chlumec nad Cidlinou), Cheb, Chom(utov), Chot(ěboř), Chra(stava), Chru(dim), Chva(lšiny), Jách(ymov), Jar(oměř), Jes(enice), JH (= Jindřichův Hradec), Jič(ín), Jil(emnice), Jíl(ové), Jir(kov), JN (= Jablonec nad Nisou), JP (= Jablonné v Podještědí), Kad(aň), KaH (= Kašperské Hory), Kap(lice), Kar(lín), KaV (= Karlovy Vary), KČL (= Kostelec nad Černými lesy), Kdy(ně), KL (= Kamenice nad Lipou), Kld (= Kladno), Klt (= Klatovy), KO (= Kostelec nad Orlicí), Kol(ín), Kou(řim), Krá(líky), Krl (= Kralovice), Krs (= Kraslice), KrV (= Kralupy nad Vltavou), Kři(voklát), KuH (= Kutná Hora), Lan(škroun), Lbá (= Libáň), Lbe (= Liberec), Lbo (= Libochovice), Lip(ová), Liš(ov), Lit(vínov), LK (= Lázně Kynžvart), LL (= Lomnice nad Lužnicí), Lok(et), Lou(ny), Lov(osice), LP (= Lomnice nad Popelkou), LS (= Ledeč nad Sázavou), Ltě (= Litoměřice), Lty (= Litomyšl), Man(ětín), Mar(šov), MB (= Mladá Boleslav), Měl(ník), MH (= Mnichovo Hradiště), Mil(evsko), Mim(oň), Mir(ovice), MK (Městec Králové), ML (= Mariánské Lázně), Mos(t), MV (= Mladá Vožice), Nách(od), Nas(avrky), NBd (= Nový Bydžov), NBo (= Nový Bor), NBs (= Nová Bystřice), Nech(anice), Nej(dek), Nep(omuk), Net(olice), Nev(eklov), NH (= Nové Hrady), NMM (= Nové Město nad Metují), NMS (Nové Město pod Smrkem), NP (Nová Paka), NS (Nové Strašecí), Nym(burk), Nýr(sko), Opo(čno), Pac(ov), Par(dubice), Pbm (= Příbram), Pbv (= Přibyslav), Pdb (= Podbořany), Pdě (= Poděbrady), Pel(hřimov), Pís(ek), Pla(ná), Plá(nice), Pli (= Polička), Pln (= Polná), Plz(eň), PM (= Police nad Metují), Pob(ěžovice) též Ronšperk, Poč(átky), Pos(toloprty), Prch (= Prachatice), Při(mda), Přl (= Přelouč), Přs (= Přísečnice), Přš (Přeštice), Rak(ovník), RJ (= Rokytnice nad Jizerou), RK (= Rychnov nad Kněžnou), RL (= Roudnice nad Labem), ROH (Rokytnice v Orlických horách), Rok(ycany), Rum(burk), Říč(any), Sbs (= Soběslav), Sbt (Sobotka), Sdc (Sedlec), Sdč (= Sedlčany), Sem(ily), Ska(lná), Sku(teč), Sla(ný), Smí(chov), Sok(olov), Sto(d), Str(akonice), Stř(íbro), Suš(ice), Šlu(knov), Ště(tí), Što(ky), Táb(or), Tach(ov), Tan(vald), TM (= Teplice nad Metují), Touš (= /Město/ Touškov), Tpá (= Teplá), Tpe (= Teplice), Tru(tnov), Tře(boň), TS (= Trhové Sviny), Tur(nov), TV (= Týn nad Vltavou), UJ (= Uhlířské Janovice), ÚL (= Ústí nad Labem), Unh(ošť), ÚO (= Ústí nad Orlicí), Úpi(ce), Úšt(ěk), Var(nsdorf), VB (= Vyšší Brod), Vej(prty), Vel(vary), Vim(perk), VJ (= Vysoké nad Jizerou), VL (Veselí nad Lužnicí), Vla(šim), Vly (= Volyně), VM (= Vysoké Mýto), Vod(ňany), Vola(ry), Vot(ice), Vrch(labí), Zbi(roh), Zbr(aslav), Žac(léř), Žam(berk), Žat(ec), ŽB (= Železný Brod), Žlu(tice).

[17] O rozložení místních jmen v Čechách vzniklých z apelativních jmen porostů na -í, -ina do pásů směru celkem severojižního viz V. Šmilauer, d. cit. v pozn. 1, s. 195.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 2, s. 104-107

Předchozí Vladimír Mejstřík: Slovo centrum v současné slovní zásobě

Následující Hana Konečná: Pane Tolstoj, pane Tolstoji, či pane Tolstý?