K životnímu jubileu Libuše Olivové-Nezbedové

Jana Matúšová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 23. června oslavila 60. narozeniny pracovnice Ústavu pro jazyk český AV ČR PhDr. Libuše Olivová-Nezbedová, CSc.

Její jméno je pevně spjato s prací na poli české onomastiky, které zasvětila celý svůj život. Po absolvování Filozofické fakulty Karlovy univerzity a krátké pedagogické praxi byla r. 1962 [263]přijata do Slovanského ústavu ČSAV.[1] Za spolupracovnici si ji vybral profesor Vladimír Šmilauer, její učitel a celoživotní vzor, a svěřil jí náročný úkol zorganizovat soupis pomístních jmen v Čechách.

Práce na soupisu začaly probíhat podle metodického návodu, který jubilantka publikovala r. 1963 pod titulem Pokyny k provedení úplného soupisu pomístních jmen[2], a postup soupisových prací v obcích stopují její pravidelné zprávy ve Zpravodaji Místopisné komise ČSAV. Jen těžko si lze představit, že veškerou organizační a administrativní práci souvisící se soupisem vykonávala až do počátku 70. let L. Olivová-Nezbedová sama a kolik energie jí musela věnovat. Soupisová akce byla završena počátkem 80. let a jejím výsledkem je unikátní sbírka pomístních jmen, čítající kolem půl milionu dokladů.

Od práce na sbírce pomístních jmen se odvíjí převážná část bohaté publikační činnosti L. Olivové-Nezbedové.

Zvlášť některá témata měla pro ni vždy zvláštní přitažlivost a zpracovala je do velké hloubky. Jedním z nich bylo řešení otázky, nakolik lze pomístní jména využít při vyhledávání zaniklých osad. Od statí, v nichž představila konkrétní úspěchy při lokalizaci jednotlivých zaniklých obcí, dospěla L. Olivová-Nezbedová k vypracování podrobné metodiky pro „určování zaniklých středověkých osad na základě pomístních jmen“[3]. Bibliografie L. Olivové-Nezbedové dále čítá řadu prací, které jsou věnovány slovotvorbě pomístních jmen[4], jménům cest[5], etymologicky zajímavým jménům[6], apelativům zachovaným v pomístních jménech atd. Pomístním jménům věnovala i svou disertační práci Studie o pomístních jménech v Čechách, kterou obhájila v r. 1977.

Dosavadním završením jubilantčiny práce založené na sbírce pomístních jmen bylo sestavení rejstříků lexikálních jednotek obsažených v pomístním názvosloví[7] a vydání monografie o pomístních jménech, na které má L. Olivová-Nezbedová zásadní podíl a v níž souhrnně charakterizovala pomístní jména, představila průběh sběru pomístních jmen v Čechách a završila své výzkumy k slovotvorbě pomístních jmen, ke jménům cest a k metodě vyhledávání zaniklých obcí[8].

[264]V posledních letech L. Olivová-Nezbedová s elánem sobě vlastním řídí další práce na sbírce pomístních jmen, a to budování jejich počítačové databáze. Ta je východiskem pro zpracování slovníku pomístních jmen v Čechách[9], jenž je vytouženým cílem jubilantčiny celoživotní práce.

Chceme-li v úplnosti shrnout aktivity L. Olivové-Nezbedové, nesmíme opomenout ani její dlouholetou redaktorskou práci. V letech 1974–1993 pracovala jako výkonná redaktorka a od r. 1994 je vedoucí redaktorkou jediného českého onomastického periodika Acta onomastica (od r. 1960 do r. 1982 Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, od r. 1983 do r. 1994 Onomastický zpravodaj ČSAV/AV ČR). Činná je i v předsednictvu Onomastické komise AV ČR a v Názvoslovné komisi při Českém úřadu geodetickém a kartografickém. Od r. 1972 je tajemnicí subkomise pro slovanskou terminologii při Mezinárodním komitétu slavistů, pro niž na základě elaborátu J. Svobody zpracovala spolu s V. Šmilauerem a K. Olivou českou verzi onomastické terminologie.[10]

L. Olivová-Nezbedová nezapomíná ani na popularizaci onomastiky. Širší veřejnost ji zná jako autorku článků v denním tisku a relací k onomastickým tématům v rozhlase.

Dílo, které L. Olivová-Nezbedová vykonala pro českou onomastiku a tím i českou jazykovědu, dosahuje úctyhodných rozměrů. Její zásluhou byla vybudována sbírka pomístních jmen v Čechách, která je materiálem celonárodní kulturní hodnoty, jubilantka obohatila onomastiku řadou statí a přispěla k rozvoji onomastiky i svou dloholetou redaktorskou činností. Tolik práce by nebylo možno zvládnout bez osobního zanícení, neúnavné obětavosti, vysokého pracovního nasazení i značné dávky sebezapření.

Do příštích let přejeme jubilantce pevné zdraví a mnoho sil a elánu do další práce.

---

[1] R. 1964 bylo onomastické pracoviště převedeno do Ústavu jazyků a literatur ČSAV a r. 1969 do Ústavu pro jazyk český ČSAV.

[2] Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 4, 1963, s. 24–36.

[3] Metoda zjišťování zaniklých osad na podkladě pomístních jmen, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 17, 1976, s. 247–249; Problematika určování zaniklých středověkých osad na podkladě pomístních jmen, in: Onomastika jako společenská věda, Sborník příspěvků z 1. československé onomastické konference (18.–20. 5. 1982 v Trojanovicích), Praha 1983, s. 67–70, atd.

[4] Např. Pomístní jména v Čechách vzniklá sufixální derivací ze jmen osobních, Onomastický zpravodaj ČSAV 30, 1989, s. 80–91; Přehled způsobů tvoření pomístních jmen v Čechách odvozováním příponami ze jmen vlastních, Onomastický zpravodaj AV ČR 32–33, 1991–1992, s. 119–128, Přídavná jména přivlastňovací tvořená příponou -ův z adjektivních příjmení, NŘ 76, 1993, s. 85–91, atd.

[5] Např. Jména cest v Čechách vzniklá ze jmen obecných, NŘ 77, 1994, s. 48–49.

[6] Např. Výklad oronyma Čerchov, Onomastický zpravodaj ČSAV 26, 1985, s. 459–463.

[7] L. Olivová-Nezbedová, J. Matúšová, Index lexikálních jednotek pomístních jmen v Čechách, Praha 1991; L. Olivová-Nezbedová, J. Matúšová, Retrográdní index lexikálních jednotek pomístních jmen v Čechách, Praha 1991.

[8] L. Olivová-Nezbedová, M. Knappová, J. Malenínská, J. Matúšová, Pomístní jména v Čechách, Praha 1995.

[9] Srov. např. Das Wörterbuch der Anoikonyme Böhmens und seine Computerbearbeitung, in: W. F. H. Nicolaisen (ed.), Proceedings of the XIXth International Congress of Onomastic Sciences, Aberdeen, August 4–11, 1996, Volume 1, Aberdeen 1998, s. 236–242.

[10] Viz Osnoven sistem i terminologia na slovenskata onomastika, Skopje 1983.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 5, s. 262-264

Předchozí Zdeňka Tichá: VII. kolokvium mladých jazykovědců

Následující Jan Králík: Přežije dvacáté století rok 2000?