Životní jubileum Vladimíra Šaura

Vladimír Pfeffer

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Vladimír Šaur se narodil 30. prosince 1937 v Brně, zde také v letech 1956–61 studoval na Filozofické fakultě brněnské univerzity češtinu, ruštinu a bulharštinu u prof. Mrázka, Machka, Kabrdy a Večerky. V letech 1961–62 pokračuje ve specializovaném postgraduálním studiu bulharštiny na sofijské univerzitě u prof. Stoikova. Pobytu využije k důkladnému seznámení se s přípravou bulharského nářečního atlasu, což mu umožnilo jej následně v časopise Slavia rozsáhle recenzovat. Zároveň mu tento materiál posloužil k hlubokému proniknutí do této slovanské reality v její složitosti i vztazích u nás dosud málo známých. A tak se doc. Šaur vedle lektorských kurzů bulharštiny začíná ve svých studiích zaměřovat na dialektologické památky, na otázky spisovné bulharštiny a po roce 1970 i na otázky etymologické. Uvedené znalosti a zkušenosti spolu se znalostmi jazykového systému bulharštiny umožňují Šaurovi řešit řadu problémů netradičním způsobem, což ne vždy je přijímáno s pochopením a vstřícností.

Po roce 1970 působí na etymologickém pracovišti brněnské ČSAV, v 80. letech vyučuje bulharštině v Jevíčku budoucí brněnské studenty bulharských vysokých škol. V normalizační etapě je za své politické názory šikanován, je mu uzavřena cesta vědeckého postupu i pracovní aktivity na vysoké škole. Rehabilitací i oceněním je nesporně jeho přijetí na Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezké univerzity v Opavě v roce 1992. Zde se s plnou vervou pouští do vybudování lingvistického oddělení Ústavu bohemistiky a knihovnictví, stává se jeho vedoucím, zároveň se ale s plným nasazením věnuje samotnému pedagogickému procesu na úseku historické mluvnice, staroslověnštiny, ale i novočeské syntaxe.

V. Šaur je spoluautorem Etymologického slovníku slovanských jazyků (1980) i Etymologického slovníku jazyka staroslověnského (od roku 1990), výsledky mnohaleté práce na úseku historické fonologie tištěné ve Slavii v letech 1986–91 shrnul v publikaci České náslovné j (vydané v Opavě roku 1994) a v řadě dalších studií. Jejich počet se zintenzivňuje v 90. letech, kdy se doc. Šaur stává pravidelným přispěvatelem a recenzentem časopisu Slavie.

V pracích V. Šaura významné místo zaujímá více než 100 jazykových koutků, okének či zrcátek v řadě novin a časopisů, všechny prokazují jeho vysoký smysl pro jazykovou kulturu i jazykovou praxi.

Přestože Šaurova činnost vědecká je nepochybně určující, nemohu nevzpomenout jeho výrazné činnosti organizátorské a popularizační. Neúnavně a se vší energií ji prokazuje v pedagogickém procesu, ale i v činnosti veřejné, a to jako předseda opavské pobočky Jazykovědného sdružení, jako organizátor besed, přednášek i seminářů pro veřejnost.

[217]Slova, jimiž jsem mohl jen dotekem zmínit či připomenout dosavadní životní a vědeckou cestu kolegy Šaura, nemohou být dostačující pro skutečné ocenění člověka a neúnavného propagátora českého jazyka. Budiž mi proto dovoleno přidat k nim prosté poděkování za vše vykonané a k tomu doplnit upřímné přání dalšího zápalu, tvůrčích úspěchů i osobního štěstí v životě.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 4, s. 216-217

Předchozí Olga Müllerová: Výzkum profesní mluvy, slangu a argotu na Slovensku

Následující Redakce: Odešel Zdeněk Hlavsa